16 Co 148/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 21 778 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2024, č. j. 36 C 359/2024-27

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I částečně zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje co do částky 2 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně:- z částky 1 015 Kč za dobu od 12. 3. 2012 do zaplacení a- z částky 1 015 Kč za dobu od 26. 6. 2012 do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši:- 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 7. 10. 2013 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 25. 10. 2013 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 15. 11. 2013 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 10. 3. 2014 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 5. 2014 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 17. 12. 2015 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 3. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 3. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 2. 5. 2016 do zaplacení,- 8,05 % z ročně částky 1 520 Kč za dobu od 9. 5. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 27. 2. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 14. 4. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 11. 12. 2017 do zaplacení,mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 748 Kč, potvrzuje.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Česká republika nemá proti účastnicím právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou podanou dne 11. 8. 2023 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 21 778 Kč s příslušenstvím jako součtu jízdného a smluvních pokut ve formě přirážek k jízdnému a úroku z prodlení, kdy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 jako postupnice od společnosti , právnická osoba, . jako postupitelky nabyla soubor pohledávek včetně těch, které vzešly z toho, že žalovaná ve dnech 22. 2. a 7. 6. 2012, 18. 9., 8. 10. a 29. 10. 2013, 19. 2., 28. 4. 2014, 30. 11. 2015, dvakrát dne 26. 2. 2016, 13. 4., 20. 4. 2016, 8. 2., 28. 3. a 22. 11. 2017 cestovala hromadnými dopravními prostředky provozovanými zmíněnou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by se při jízdních kontrolách prokázala platnými jízdními doklady, načež pokaždé téhož dne písemně uznala svůj dluh na jízdném a přirážce co do důvodu i výše a zavázala se jej splnit vždy do 15 dnů od zjištění černé jízdy.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ačkoli k tomu byl vyzvána usnesením okresního soudu, doručeným jí spolu s žalobou poštou, do vlastních rukou, na aktuální adresu trvalého pobytu, a to marným uplynutím úložní doby 10 dnů dne 29. 7. 2024. Týmž usnesením ji okresní soud zároveň vyzval k vyjádření do 7 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že v případě, nebude-li reagovat, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná nereagovala. Dne 22. 8. 2024 pak okresní soud vyhlásil napadený rozsudek.

3. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobě plně vyhověl (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II.). Dospěl přitom mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaná se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., a to dne 22. 2. 2012 (č. dohody I151404), dne 7. 6. 2012 (č. dohody I196548), dne 18. 9. 2013 (č. dohody I300804), dne 8. 10. 2013 (č. dohody I347381), dne 29. 10. 2013 (č. dohody I321486), dne 19. 2. 2014 (č. dohody I339258), dne 28. 4. 2014 (č. dohody I362489), dne 30. 11. 2015 (č. dohody 1072178), dne 26. 2. 2016 v 15:27 (č. dohody 1089584), dne 26. 2. 2016 ve 14:43 (č. dohody 1093540), dne 13. 4. 2016 (č. dohody 1101832), dne 20. 4. 2016 (č. dohody 1127086), dne 8. 2. 2017 (č. dohody 1150567), dne 28. 3. 2017 (č. dohody 1164115), dne 22. 11. 2017 (č. dohody 1202357). Žalované straně bylo uloženo zaplatit jízdné a přirážku za jízdu bez platného dokladu stanovenou smluvními přepravními podmínkami. Žalovaná v uvedených dnech svůj dluh za jízdné a přirážku k jízdnému vůči právní předchůdkyni žalobkyně uznala. Celková výše dlužné částky je 21 778 Kč. Žalovaná se zavázala svou pohledávku zaplatit do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky, včetně pohledávek za žalovanou, žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek vyplynulo, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, jak vyplývá z výzvy k zaplacení dlužné částky.

4. Okresní soud případ právně kvalifikoval jako žalobkyni postoupené pohledávky ze smluv o přepravě osoby (§ 760, § 772 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák., resp. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.), které žalovaná jako své dluhy vždy co do důvodu a výše písemně uznala (§ 558 obč. zák., § 2053 o. z.), leč ocitla se s jejich splněním v prodlení.

5. Rozsudek se ovšem žalované nepodařilo doručit, poněvadž byl dům, v němž bydlela, zbourán, a tak jí soud jako člověku neznámého pobytu ustanovil opatrovníka, jemuž rozsudek doručil.

6. Proti rozsudku podal opatrovník žalované odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, které zdůvodnil tím, že při nahlížení do spisu tento neobsahoval k žalobě přiložené důkazy, nýbrž pouze záznam vyšší soudní úřednice, že předložené důkazy odpovídají skutkovým tvrzením žalobkyně. Dále nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Žalovaná žádný z uplatněných dluhů neuznala a i kdyby se tak stalo, byly by dohody s cestující neplatné, protože byla žalovaná v danou chvíli ve stresu a navíc dohody ani nepodepsala. Žalované pohledávky jsou promlčeny.

7. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do prvních dvou pohledávek a jinak na žalobě setrvala.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

9. Protože opatrovník žalované souhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, odvolací soud napadený rozsudek v tomto rozsahu výrokem I zrušil a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

10. Odvolací soud během přípravy jednání zjistil, že bylo řízení zahájeno návrhem podaným v aplikaci CEPR, přičemž jeho přílohami byly důkazy v digitální podobě, které se však později staly v aplikaci nepřístupnými, nebylo možno je otevřít. Proto se pokusil ve spolupráci s prvostupňovým soudem a IT odborem Ministerstva spravedlnosti tyto digitální soubory rekonstruovat, což se nepodařilo. Vyzval tedy žalobkyni, aby uplatněné důkazy předložila znovu a ona tak učinila. Odvolací soud je provedl znovu (§ 213 odst. 1, odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.) a dospěl k týmž skutkovým zjištěním jako prvostupňový soud, na něž tím pádem pro stručnost v plné šíři odkazuje. Doplňuje, že každá dohoda s cestující obsahovala přesný čas a místo zjištění černé jízdy, číslo dopravního prostředku, jméno, příjmení, místo a datum narození, adresu, číslo OP a podpis žalované, která zde co do důvodu a výše uznala ten který dluh a zavázala se jej splnit vždy do 15 kalendářních dnů od zjištění černé jízdy, přičemž výše jízdného i přirážky plně odpovídá žalobě.

11. Odvolací soud souhlasí s právní kvalifikací případu podanou soudem prvního stupně a dodává následující.

12. Z aplikace CEPR bylo patrno, že žalobkyně důkazy předložila a že posléze jen došlo k jejich poškození. Práce vyšší soudní úřednice a soudkyně na sebe těsně navazují a není jediný důvod si myslet, že soudkyně s důkazy nebyla obeznámena. Po jejich provedení v odvolacím řízení se ostatně potvrdila pravdivost výše zmíněného záznamu této úřednice a ovšem i skutkových tvrzení žalobkyně a skutkových zjištění prvostupňového soudu. To, že důkazy nebyly kvůli vedení části spisu v elektronické podobě v okamžiku nahlížení do spisu vytištěny nebo předány v digitální podobě, je otázkou komunikace mezi opatrovníkem a soudem prvního stupně, nikoli věcné správnosti napadeného rozsudku. Opatrovník žalované se mýlí v odvolací námitce, že nebyly splněny podmínky rozhodnutí bez nařízení jednání. Žalovaná se ani dodatečně nevyjádřila k řádně a s dostatečným předstihem doručené výzvě k tomuto postupu, ačkoli k ní soud připojil nečinnostní doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., přičemž ve věci bylo možno rozhodnout již jen na základě důkazů předložených žalobkyní (§ 115a o. s. ř.). Žalovaná každou dohodu zjevně podepsala a sebemenší indicie nesvědčí o tom, že by někdo její podpisy (systematicky) falšoval, obzvlášť pokud dohody obsahovaly celou řadu dalších jejích osobních údajů i podpis revizora. Stres není zákonem uznaným důvodem neplatnosti právního jednání nehledě k tomu, že pro žalovanou byly černé jízdy vzhledem ke své četnosti zjevně běžným postupem a tudíž není důvod, proč by ji měla jízdní kontrola stresovat, zvláště dne 26. 2. 2016, kdy byla evidentně v dostatečné mentální pohodě na to, aby se dopustila dvou černých jízd během 45 minut.

13. Částečně důvodnou byla pouze odvolací námitka promlčení. Opatrovník žalované namítl promlčení všech žalovaných pohledávek. Samotná námitka promlčení coby právní argument sice nepodléhá koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., skutková tvrzení či důkazní návrhy, které jsou jejím základem (tedy typicky o skutečnostech způsobujících vznik nároku a o okamžiku podání žaloby), však ano.[footnoteRef:1] Všechna podstatná skutková tvrzení a důkazy nicméně do řízení vnesla žalobkyně a den podání žaloby je soudům znám z úřední činnosti (§ 121 o. s. ř.), takže byla námitka promlčení včasná a odvolací soud k promlčení přihlédl (§ 100 odst. 1 první a druhá věta obč. zák., § 609 první věta, § 610 odst. 1 první věta o. z.). Uznání dluhu mělo co do jistiny v každém případě za následek prodloužení promlčecí lhůty na 10 let od splatnosti té které pohledávky (§ 110 odst. 1 druhá věta obč. zák., § 639 o. z.). To znamená, že žádná ze zbylých jistin pohledávek, počínaje tou třetí, není promlčena, poněvadž ode dne splatnosti do dne podání žaloby neuplynulo 10 let. Proto odvolací soud v této šíří napadený rozsudek výrokem III jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). [1: Viz bod 21. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022, a judikaturu tam citovanou. ]

14. Táž promlčecí lhůta by platila i pro úroky z prodlení pouze v případě, že by dospěly (staly se splatnými) do okamžiku uznání. V tomto případě však žalovaná dluhy uznala ještě před jejich splatností, tudíž jí v danou chvíli ještě nemohla vzniknout povinnost (natož dospělá) zaplatit z nich úrok z prodlení (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 část věty před středníkem, § 1969 první věta, § 1970 první věta o. z.). Tím pádem se úroky z prodlení promlčovaly v obecné tříleté lhůtě (§ 110 odst. 3 obč. zák., § 642 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z.).[footnoteRef:2] To vzhledem k datům splatnosti způsobuje, že se promlčely úroky z prodlení ze všech žalovaných pohledávek, poněvadž se nepromlčovaly z každé dílčí pohledávky po částech, postupně (den po dni), nýbrž v jednom okamžiku jako celek.[footnoteRef:3] Rozhodujícím okamžikem, od nějž počíná promlčecí lhůta k úrokům z prodlení, je přitom počátek prodlení, kdy mohla žalobkyně toto příslušenství poprvé s úspěchem uplatnit u soudu. Proto odvolací soud výrokem II napadený rozsudek částečně změnil tak, že žalobu zamítl co do úroků z prodlení [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. [2: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010,] [3: Srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, č. 70/2013 Sb., usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 37/13, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, či jeho rozsudek ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3352/2023. ]

15. To znamená, že žalovaná v řízení uspěla co do částky 20 805,46 Kč (včetně úroků z prodlení vyčíslených ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), neuspěla pak co do 19 748 Kč a její čistý procesní úspěch tedy činí 2,6 %. S ohledem na nepatrnou míru procesního úspěchu proto odvolací soud výrokem IV nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

16. Na základě výsledku řízení také odvolací soud výrokem V neuložil povinnost nahradit náklady v podobě odměny procesního opatrovníka žádné z účastnic.