16 Co 153/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 131 644,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2025, č. j. 11 C 106/2024-182

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 16 594 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 131 644,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 131 644,80 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení a současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 73 946 Kč. Dospěl přitom ke zjištěním, rozvedeným v bodech 5 až 32 odůvodnění napadeného rozsudku a shrnutým v bodě 35 především do skutkového závěru, podle nějž byl žalovaný zaměstnán u žalobkyně v pracovním poměru jako technický pracovník od 21. 6. 2021. Pracovní poměr skončil ke dni 31. 5. 2023 uplynutím sjednané doby určité. Dne 15. 7. 2021 žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o hmotné odpovědnosti, na základě které žalovaný přebral hmotnou odpovědnost za sklad regionálního centra Anonymizováno (pobočka adresa), a to jednak za fyzický sklad umístěný v adresa s číselným označením Anonymizováno a Anonymizováno, a jednak za tzv. montážní sklady externích pracovníků, kteří pro žalobkyni zajišťují montáž měřících přístrojů, s číselným označením Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno. Uvedené montážní sklady nejsou sklady fyzickými, nachází se v nich však zboží vydané externím pracovníkům z hlavního skladu Anonymizováno či Anonymizováno za účelem montáže, když toto zůstává až do předání namontovaných měřicích přístrojů zákazníkovi v majetku žalobkyně. Téhož dne byla žalovaným, tituly před jménem jméno FO, vedoucím regionální centra Anonymizováno, a tituly před jménem adresa, obchodním zástupcem, provedena mimořádná inventarizace skladu, o níž byl sepsán protokol, jehož přílohou byly inventurní seznamy skladů, ve kterých byla uvedena skladová množství jednotlivých položek. Povinností žalovaného bylo průběžně kontrolovat a zaznamenávat množství zboží na skladě. Žalovaný měl přístup do účetního programu Exact, ve kterém jsou skladové moduly. V tomto programu prováděl převody, přičemž mu byla vysvětlena funkce programu, jakým způsobem má provádět převody. V případě dodání nového zboží z centrálního skladu bylo povinností žalovaného provést kontrolu s dodacím listem a následně převést v účetním programu Exact zboží z tzv. transferového skladu (skladu zboží na cestě) na sklad pobočky. Dohoda byla taková, že zboží bude chodit zejména v pátek, když měl žalovaný možnost být v kanceláři. Pokud zboží přišlo v jiný den či pokud žalovaný nebyl v den příjmu přítomen ve skladě, přebírali fyzicky zboží zaměstnanci pobočky, kteří následně podklady předali žalovanému, který si mohl provést kontrolu a následně zboží účetně přijal. Dalším úkolem žalovaného bylo převádění zboží ze skladu do tzv. montážních skladů v případě, že technik dostal informaci, že daný externí pracovník bude montovat určité množství indikátorů na konkrétní dům, v takovém případě měl nachystat a vydat externistovi příslušný počet indikátorů či jiného materiálu. Měl provést převod materiálu ze skladu pobočky na externí sklad v programu Exact, nechat si vydat dvě výdejky, podepsat, předat ji externistovi a nechat si podepsat a jednu mít založenou. V případě, že žalovaný nebyl přítomen na pracovišti, vydávali zboží ze skladu kolegové žalovaného, kmenoví pracovníci pobočky, a to tituly před jménem adresa, jméno FO a jméno FO. O vydání zboží tito vystavili zvláštní, tzv. ruční dodací list, v němž bylo uvedeno - kdo, komu předává, jaké zboží, v jakém množství, na jakou zakázku, který nechávají podepsat externistovi a originál se předával technikovi buď osobně nebo se mu dával na stůl. Po návratu žalovaného na pracoviště byly ruční dodací listy žalovanému předány, a úkolem žalovaného bylo zkontrolovat správnost údajů na nich, a vystavit řádné převodky, převést zboží účetně do montážního skladu. Žalovaný účetní převody činil nepravidelně, chaoticky a často s výrazným zpožděním a až na základě urgencí od externích pracovníků a prodejců, jak vyplývá z doložené e-mailové komunikace, neboť bez nich nemohli externí pracovníci ukončit zakázku a vystavit fakturu za provedené montáže - tím materiál „odejde“ ze systému. Žalovaný nepřeváděl vždy zboží na základě jednotlivých dodacích listů, ale převáděl často najednou celý balík zboží, aby byly uspokojeny „potřeby“ ve smyslu účetního množství na jednotlivých skladech, aby mohlo být fakturováno. Pokud totiž nebylo na montážním skladu účetně žádné zboží, nebylo možné již provedenou zakázku vyfakturovat. Sklad nebyl dobře veden, v kanceláři se vyskytovaly jednotlivé ruční dodací listy, které neměly přicvaknuté vytištěné převodky. Žalovaný byl upozorňován na nedostatečnou kvalitu vedení skladu, zejména na opožděné (i několik měsíců neuskutečněné) účetní převody. jméno FO, kmenový zaměstnanec žalobkyně pracující pro pobočku na jižní Moravě, který pro žalobkyni prováděl montáže, když nestíhali, neměl svůj externí sklad, zboží pro něj bylo převáděno na základě ručního dodacího listu, na základě kterého bylo fakturováno za jeho práci ze skladu pobočky. Tj. zakázky, které provedl pan jméno FO, zůstávaly evidenčně na skladu pobočky. Díky ručnímu dodacímu listu existovala možnost kontroly pro danou zakázku. Další inventarizace byla provedena dne 30. 9. 2022. Žalovaný byl před ukončením pracovního poměru u žalobkyně v pracovní neschopnosti od 20. 4. 2023 do 30. 4. 2023, dovolenou čerpal dne 2. 5. 2023, dne 5. 5. 2023 v rozsahu 5 hodin, dne 9. 5. – 11. 5. 2023, 15. 5. – 19. 5. 2023 a 23. 5. – 24. 5. 2023. Mimořádná inventarizace skladů č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno byla provedena dne 31. 5. 2023, a to žalovaným, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem adresa, při níž bylo zjištěno, že ve skladu, z nějž žalovaný vydával zboží, chybí 844 ks ITN rádií 4. Žalovaný inventuru neměl připravenou, v průběhu se dělaly nějaké převody po komunikaci s účtárnou, před zahájením inventury se musely dodělat reklamace, které nebyly provedeny, ač měly být. Žalovaný přicházel v průběhu inventury s tím, že nalezl několik indikátorů v jednom rohu kanceláře, v autě. Žalovaný neměl připraveny ani písemně odsouhlasené stavy s externími dodavateli, ačkoliv na to byl několikrát upozorňován. Nejprve se po vyjetí inventurního seznamu kontrolovaly jednotlivé položky a zapisovalo se, kolik je ve skutečnosti zboží na skladě, pak se opět otevřel účetní program a tyto počty se kontrolovaly. Jelikož žalovaný prováděl převody materiálu chaoticky, nebylo možné se něčeho dopočítat. Z uvedeného důvodu se dohodli, že z montážních skladů převedou veškerý materiál na kmenový sklad a vrátí to, co měl žalovaný s externisty odsouhlaseno, že tam ve skutečnosti mají; jinak inventuru nebyli schopni udělat. Po inventuře následovalo relativně dlouhé dohledávání, zdali něco není zapomenuto, vyfakturováno apod. Byl vyhotoven a podepsán protokol o inventarizaci skladů a protokol o škodě, ve kterém nebyla uvedena konkrétní výše škody v penězích, ta byla doplněna až následně. Žalovaný byl ze strany pana jméno FO uklidňován, že vzhledem k povaze a množství zboží není podezření, že by tam byla nějaká účelová manipulace. Žalovaný byl přesvědčen, že se fyzicky nemohly ty měřiče ztratit, a věřil, že se někde dohledají. Sám žádnou aktivitu směrem k nalezení měřičů nevyvinul. Na pracoviště se žalovaný již nedostavil. Po ukončení pracovního poměru byl opakovaně kontaktován zástupci žalobkyně, ovšem žalovaný nereagoval. Žalobkyně protokol s vyčíslenou škodou ve výši 131 644,80 Kč zaslala žalovanému dne 27. 7. 2023 s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 30. 8. 2023. Výši škody žalobkyně určila na základě nákupní ceny indikátorů ITN radio 4, která činila 6,82 EUR/ks. Žalovaný nikdy neupozornil žalobkyni, že by neměl zajištěny podmínky pro plnění pracovních úkolů týkajících se jemu svěřených hodnot, že by neměl kontrolu nad sklady, nestěžoval si na to, že by do regionálního skladu mohly vstupovat bez jeho vědomí další osoby a manipulovat s uloženým materiálem, aniž by on měl o tom přehled či možnost si stav materiálu ověřit. Žalovaný ani nenamítal, že je mu nekomfortní vést takto sklad a mít za něj odpovědnost.

2. Okresní soud posoudil věc po právní stránce zejména podle § 252 zákoníku práce a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 15. 7. 2021 uzavřena platná dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty, že ke dni uzavření dohody o odpovědnosti byla provedena inventura hodnot, které byly žalovanému svěřeny. Žalovanému byl znám rozsah a obsah této dohody, věděl, za co odpovídá. Vše mu bylo ze strany jméno FO vysvětleno. Věděl, za jaké položky odpovídá, i kde se nacházejí, věděl, jak pracovat s účetním systémem, jaké úkony musí při přijetí zboží do skladu pobočky i jeho výdeji z tohoto skladu učinit. Během mimořádné inventury konané ke dni ukončení pracovního poměru žalovaného (31. 5. 2023) byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách, a to v počtu 844 kusů měřících přístrojů (ITN radio 4), kdy skutečný stav byl o tento počet nižší než stav účetní. Zavinění žalovaného se předpokládá. Konkrétní výše škody nebyla k okamžiku ukončení inventury známa, neboť přítomní neznali jednotkovou cenu chybějícího zboží. Ta byla zjištěna následně. Jednotková cena jednoho přístroje činí 6,82 EUR. Žalovaný byl informován o konkrétní výši škody po přepočtu na české koruny ve výši 131 644,80 Kč písemně poté, co se zástupci žalobkyně opakovaně neúspěšně snažili žalovaného po ukončení pracovního poměru kontaktovat, tento však na jejich SMS ani telefonáty nereagoval. Žalovaný se mohl odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostit, pokud by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, což se mu nepodařilo. Nebylo prokázáno, že by na něj byl při inventuře nebo podpisu protokolu o mimořádné inventarizaci a protokolu o škodě činěn nátlak, naopak samotný žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že jej jméno FO po zjištění schodku uklidňoval, že se přístroje jistě najdou a že jej vzhledem k povaze chybějícího zboží nepodezírají z nějaké manipulace. Co se týče pracovních podmínek, tak bylo sice zjištěno, že do skladu pobočky mělo přístup více osob, nicméně u žalobkyně byly nastaveny takové vnitřní procesy, které měly zajistit žalovanému kontrolu nad pohybem zboží i v době jeho nepřítomnosti. Žalovaný předmětnou dohodu uzavíral s vědomím, jak to u žalobkyně funguje a že do skladu bude mít přístup více osob. Sám popisoval, byť poměrně zmateně, jaké procesy byly u žalobkyně nastaveny, a že o tom, že zboží bylo na sklad přijato či ze skladu vydáno někým jiným, byl žalovaný vždy informován a vždy obdržel od kolegů příslušné dokumenty, na základě kterých příjem či výdej zboží kontroloval a prováděl účetní převody (příjem na sklad či převod na externí sklad). Žalovaný byl jediný, kdo měl na příslušné pobočce oprávnění vést účetní sklad v Exactu - tedy účetně přijímat zboží na sklad regionální pobočky a účetně převádět zboží na externí sklady. Okresní soud uzavřel, že žalovaný měl zajištěny pracovní podmínky k ochraně hodnot svěřených k vyúčtování, ovšem k plnění pracovních úkolů nepřistupoval svědomitě a pečlivě, naopak skladovou evidenci vedl chaoticky, nedůsledně převáděl jak přijímaný materiál na regionální sklad, tak vydávaný materiál na montážní sklady, na což byl opakovaně ze strany kolegů i nadřízeného upozorňován. Podle názoru okresního soudu tak žalovaný přistupoval ke své práci nedbale a svým přístupem umožnil vznik schodku.

3. Tvrzení žalovaného - že inventura proběhla nestandardně, protože před jejím zahájením došlo k účetnímu převodu zboží z montážních skladů na regionální sklad, přičemž mu nebyla dána možnost si ověřit reálné stavy na montážních skladech - bylo vyvráceno. Žalovaný o konání inventury předem věděl a byl upozorňován, aby ji měl řádně připravenou. Samotný žalovaný potvrdil, že k účetnímu převodu zboží došlo až v jejím průběhu. Stalo se tak z důvodu nepřipravenosti inventury ze strany žalovaného, aby vůbec bylo možné inventuru provést. Žalovaný prováděl převody chaoticky, kdy převáděné položky neodpovídaly časům ani množství reálného výdeje, nebylo tedy možné se dopočítat nějakého výsledku. Proto se žalovaný s panem jméno FO a jméno FO domluvili na tom, že veškeré zboží z montážních skladů převedou na regionální sklad a následně na montážní sklady vrátí množství zboží, které měl žalovaný s externími pracovníky odsouhlaseno. Žalovaný měl možnost si ověřit, zda účetní množství na montážních skladech odpovídá reálnému. Úkolem žalovaného před inventurou bylo nechat si písemně potvrdil od externích pracovníků, že množství zboží, které je evidováno v účetním systému na jednotlivých montážních skladech, odpovídá tomu, co mají externí pracovníci u sebe reálně k dispozici. Z dokazování vyplynulo, že mu externí pracovníci buď zavolali nebo nechali lístečky o tom, co mají u sebe, a s tím pracoval. Tedy nenechal si potvrdit od externích pracovníků, zda mají takové množství zboží, jaké by podle účetního záznamu měli mít, ale vycházel z údajů, které mu sami sdělili. Okresní soud však považoval za podstatné, že bylo nesporné, že mezi účetním stavem předmětných měřičů a reálným stavem byl zjištěn schodek. Pokud docházelo k tomu, že nebyly některé vydané položky převáděny účetně, tak to bylo pouze z důvodu přístupu žalovaného ke své práci. Nepravdivá byla i obrana žalovaného, že před inventurou nebyl více než měsíc v práci z důvodu nařízení dovolené. Žalovaný sice dovolenou v průběhu května 2023 čerpal, nikoli ovšem nepřetržitě déle než jeden měsíc. Zmatek a liknavost do skladové evidence zboží vnášel toliko žalovaný, který tak svým přístupem umožnil vznik schodku.

4. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně odmítl závěr soudu prvního stupně, že by měl nést jakoukoliv odpovědnost za schodek, zjištěný při inventuře dne 31. 5. 2023. Schodek nevznikl jeho zaviněním. Předmětná inventura byla provedena jednoznačně účelově, kdy byly veškeré sklady bez jakékoliv možnosti kontroly nad nimi převedeny právě na sklad žalovaného, za nějž měl odpovídat. Žalovaný neměl jakoukoliv možnost mít kontrolu nad tím, co bylo a nebylo převedeno, resp. fakticky vydáno. Z tohoto nestandardního převodu žalobkyně vyvodila závěr, že účetně chybí měřící přístroje. Žalovaný je přesvědčen o tom, že tyto měřící přístroje musely být za žalovaného vydány jiným zaměstnancem, který měl do fyzického skladu přístup, aniž by o tom žalovaný věděl, resp. se musí fyzicky u zaměstnavatele nacházet, ať již v některém z jiných skladů, či u některého z externích pracovníků, jejichž sklady ani evidovány nebyly. Tyto měřící přístroje jsou samostatně zcela nepoužitelné, neboť mohou fungovat pouze s dalšími součástkami. Žalobkyně se snaží sanovat na úkor žalovaného. Soud prvního stupně se nesprávně vypořádal se zásadní námitkou, že žalovanému nebyly vytvořeny a zajištěny vyhovující pracovní podmínky. Sice správně uvedl, že bylo prokázáno, že do skladu pobočky mělo přístup více osob, ovšem z provedeného dokazování nevyplývá, že by u žalobkyně byly nastaveny takové vnitřní procesy, které měly zajistit žalovanému kontrolu nad pohybem zboží i v době jeho nepřítomnosti. Žalovaný byl zaměstnán jako montážní technik, proto nemohl fyzicky zboží ze svého skladu většinu času vydávat, kdy takto muselo být činěno ze strany ostatních zaměstnanců, aniž by měl žalovaný reálnou možnost zkontrolovat skutečně vydané zboží a nezbývala mu proto jiná možnost než se důvěrně spolehnout na vydávající třetí osoby, které však mohly vydat zboží naprosto odlišné či v jiném počtu. Je zcela evidentní, že se žalovaný musel spolehnout na ostatní zaměstnance, kteří jej o vydání či přijetí mohli či nemuseli správně informovat. Z provedeného dokazování proto nevyplývá skutečnost, že žalovaný vždy obdržel příslušné dokumenty o tom, že zboží bylo vydáno či přijato a v jakém množství. Dokonce neměl ani možnost reálně kontrolovat tok zboží v rámci externích skladů, kdy každý z externích techniků měl vždy u sebe více zboží, než kolik bylo vydáno, a ničeho do fyzického skladu žalovanému nevracel. Dokonce externí pracovník pan jméno FO odebíral materiál ze stejného skladu, aniž by byl podroben inventuře nebo odpovědnosti, ačkoliv bylo prokázáno, že mu byl materiál vydáván. Žalovaný neměl v účetním systému Exact možnost provádět ani kontrolovat odpisy materiálu ze skladu, které vznikaly na základě prodejních objednávek a následných fakturací prováděných obchodníky a účetními pracovníky. Žalovaný neměl žádnou možnost zjistit nebo ovlivnit, jaký stav je účetně na skladě po těchto odečtech, a nemohl tak včas zachytit případné rozdíly mezi fyzickým a účetním stavem zásob. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by ztráta měřících přístrojů byla způsobena jeho způsobem vedení skladu. Jelikož žalovaný neměl přístup do fakturace, kterou prováděl obchodní zástupce, je nesprávný závěr okresního soudu, že žalovaný měl mít plný přístup a odpovědnost za účetní převody mezi sklady a fakturaci. Trval na tom, že inventura proběhla nestandardním způsobem, neboť byly veškeré zásoby z montážních skladů účetně převedeny na sklad žalovaného, aniž by k tomu došlo fyzicky, čímž muselo nutně dojít k vytvoření účetního manka, jehož se nyní žalobkyně domáhá. Manko přitom mohlo reálně vzniknout i u externího pracovníka, pokud by se inventura provedla standardním způsobem. Manko tudíž vzniklo čistě „účetním přesunem“. Zboží bylo v době jeho nepřítomnosti ve skutečnosti vydáváno ostatními zaměstnanci pouze na základě ústního sdělení, proto reálně neměl žádnou možnost, jak kontrolovat vydávání tohoto zboží. Jeho absence před inventurou, byť netrvala nepřetržitě celý měsíc, měla zásadní vliv. Žádné procesy, aby si mohl zboží ve skladu ověřit či zkontrolovat, nebyly fakticky u žalobkyně zavedeny. Vše fungovalo na principu důvěry mezi zaměstnanci. Zcela evidentně bylo zboží vydáno ostatními zaměstnanci bez dokladu či záznamu. Žalovaný pečoval o svěřené hodnoty v nejlepším zájmu žalobkyně, snažil se vést sklad nejlépe, jak uměl, a v souladu s pokyny nadřízených. Nelze mu klást k tíži podmínky nastavené žalobkyní, které nemohl nikterak ovlivnit. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že soud prvního stupně se s námitkami žalovaného v napadeném rozsudku dostatečně vypořádal. Z výpovědí svědků jméno FO jméno FO vyplynulo, že jediným důvodem, proč žalobkyně přistoupila k převedení položek z montážních skladů externích pracovníků zpět do centrálního skladu, bylo zanedbání pracovních povinností žalovaného a zcela zanedbaná příprava na závěrečnou inventuru, kdy žalovaný nebyl schopen žalobkyni přesvědčivě doložit, jaké množství zboží se nachází v montážních skladech jednotlivých externích pracovníků, ačkoliv si byl vědom své povinnosti mít stavy těchto montážních skladů písemně odsouhlasené externími pracovníky (stavy na montážních skladech musejí odpovídat stavu rozpracovaných zakázek, které evidují obchodníci, v daném případě tomu tak nebylo, protože žalovaný do účetního programu nezaznamenal všechny převody z centrálního skladu na montážní sklady, to bránilo provedení inventury v montážních skladech). Žalovaný byl povinen evidovat všechny přesuny zboží z centrálního skladu na montážní sklady a ke každému převodu měl mít listinnou výdejku. Tyto skutečnosti soud prvního stupně správně zjistil a vyvodil z nich správný závěr, že žalovaný neprokázal, že by manko vzniklo zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. V případě, že zboží bylo vydáno v době nepřítomnosti žalovaného, byl o takovém vydání zboží vyhotoven tzv. ruční dodací list, přičemž povinností žalovaného bylo zkontrolovat správnost údajů v tomto ručním dodacím listu (včetně fyzické kontroly zboží ve skladu), vyhotovit řádný dodací list (výdejku) a převodku a zaznamenat výdej v účetním programu Exact. Takto žalovaný měl a mohl každý nesoulad mezi množstvím zboží ve skladu a účetním stavem zjistit bezprostředně po výdeji zboží, resp. po svém návratu na pracoviště, bylo-li zboží vydáno v jeho nepřítomnosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný měl možnost, jak kontrolovat množství zboží v montážních skladech externích pracovníků. Každý externí pracovník totiž při převzetí zboží podepsal výdejku (v případě vydání zboží žalovaným) nebo ruční dodací list (v případě nepřítomnosti žalovaného a vydání zboží jiným zaměstnancem). Z výpovědi svědka jméno FO vyplynulo, že pokud žalobkyně prováděla montáž prostřednictvím svého zaměstnance jméno FO, bylo mu zboží ze skladu vydáno na ruční dodací list, přičemž účetně zůstalo v centrálním skladu až do okamžiku fakturace, kdy bylo automaticky ze skladu odepsáno. Veškeré montáže, které provedl pan jméno FO, jsou tedy v účetním programu Exact zpětně dohledatelné.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 5 až 32 a shrnutá v bodě 35 odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

9. K námitkám žalovaného proti některým dílčím skutkovým závěrům soudu prvního stupně odvolací soud v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

10. Odvolací soud neshledal při hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně žádné podstatné pochybení, a to včetně hodnocení výpovědi svědků jméno FO a jméno FO a účastnické výpovědi žalovaného, naopak s tímto hodnocením souhlasí a nespatřuje na něm nic excesivního, proto nepřistoupil k opakování či doplňování dokazování. Ostatně žalovaný žádné konkrétní výhrady proti způsobu hodnocení provedených důkazů v odvolání neuplatnil. Odvolání žalovaného představuje toliko polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně.

11. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá náhrady škody vzniklé na svěřených hodnotách, která byla zjištěna dne 31. 5. 2023 - podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákoník práce“).

12. Podle ustanovení § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

13. Podle ustanovení § 252 odst. 5 zákoníku práce zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

14. Odpovědnost zaměstnance za schodek na hodnotách, které byly zaměstnanci svěřeny k vyúčtování, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Povinnost nahradit schodek vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále též „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu povinnosti k náhradě škody zaměstnavatel není povinen prokazovat zavinění zaměstnance (srov. § 250 odst. 3 zákoníku práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se povinnosti nahradit schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§ 252 odst. 5 zákoníku práce).

15. Je mimo pochybnost, že možnost zvýšené odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 252 odst. 1 zákoníku práce je žádoucí při výkonu každého zaměstnání, v rámci něhož je nutné, aby zaměstnancům byly svěřeny určité hodnoty, s nimiž sami disponují a hospodaří a které jsou povinni ve stanoveném období vyúčtovat. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách přejímá zaměstnanec na základě písemné dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, která musí obsahovat závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnanec povinen vyúčtovat (přesné vymezení hodnot, za které zaměstnanec převzal odpovědnost, zde není nutné). Zákoník práce formou demonstrativního výčtu uvádí hodnoty, kterých se má odpovědnost za schodek týkat; jsou to hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu a se kterými má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny (srov. § 252 odst. 1 zákoníku práce).

16. Kontrola, kterou se zjišťuje úplnost hodnot svěřených zaměstnanci, se provádí vyúčtováním, tj. srovnáním účetního stavu se skutečným stavem. Schodek ve smyslu ustanovení § 252 odst. 1 zákoníku práce, zjištěný touto kontrolou, pak vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat. Rozumí se jím rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a mezi údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav, nevyjímaje ani schodky na finančních prostředcích. Schodek bývá zpravidla zjišťován inventarizací (fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, nebo dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci, a to včetně jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů) jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému zaměstnanci nárok na náhradu škody podle ustanovení § 252 zákoníku práce; zaměstnavatel však musí, má-li být jeho žaloba úspěšná, jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 920/2006, uveřejněného pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2536/2013, uveřejněný pod číslem 116/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

17. Odvolací soud souhlasí zcela i s právním posouzením věci soudem prvního stupně a nemá co podstatného k němu dodat. Prvostupňový soud dospěl ke správnému závěru, že mezi účastníky byla dne 15. 7. 2021 uzavřená platná dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty a že při mimořádné inventuře konané ke dni ukončení pracovního poměru žalovaného (31. 5. 2023) byl zjištěn schodek mezi hodnotami, které byly žalovanému svěřeny, a konečným stavem zjištěným při inventuře, a to v počtu 844 kusů měřících přístrojů (ITN radio 4) v hodnotě 131 644,80 Kč.

18. Jak vyplývá z ustanovení § 252 odst. 5 zákoníku práce, má-li se zaměstnanec zcela nebo zčásti zprostit povinnosti nahradit schodek na svěřených hodnotách, musí prokázat existenci skutečností nasvědčujících tomu, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek na svěřených hodnotách mimo jiné i tehdy, jestliže prokáže, že mu zaměstnavatel nevytvořil přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování, tedy, že mu zanedbáním povinností zaměstnavatele bylo znemožněno hospodařit se svěřenými hodnotami a starat se o ně (srov. - při obdobné právní úpravě - zejména Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 12, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 37/2001).

19. Zároveň však platí, že zaměstnanec se nemůže své hmotné odpovědnosti zprostit, jestliže neplněním svých povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [§ 301 písm. d) zák. práce] vznik schodku umožnil. Vztah takového nedbalostního jednání ke vzniku schodku je přitom třeba posuzovat v každém případě individuálně a pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za nichž ke vzniku schodku došlo. Je-li nedbalostní porušení povinností hmotně odpovědným zaměstnancem takového rozsahu, že by bez něho ke vzniku škody (schodku) vůbec nemohlo dojít (tj. že zaměstnanec porušením svých povinností umožnil vznik celého schodku), pak nepřichází v úvahu ani částečné zproštění se odpovědnosti; to závisí na rozsahu porušení povinnosti, kterým byl umožněn vznik škody (schodku).

20. Odvolací soud se ztotožnil také se stěžejním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se ani zčásti nezprostil povinnosti nahradit schodek na svěřených hodnotách, neboť neprokázal existenci skutečností nasvědčujících tomu, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Naopak okresní soud správně konstatoval, že ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaný neplnil řádně své pracovní povinnosti, protože skladovou evidenci nevedl náležitým způsobem, kdy zejména opožděně a nedůsledně převáděl jak přijímaný materiál na regionální sklad, tak vydávaný materiál na montážní sklady, čímž umožnil vznik schodku. Odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné. Okresní soud se velmi podrobně věnoval otázce, zda žalobkyně vytvořila žalovanému přiměřené pracovní podmínky k péči o hodnoty svěřené k vyúčtování, přičemž správně zjistil, že do skladu sice měli kromě žalovaného přístup i další zaměstnanci pobočky v Olomouci, kteří v době jeho nepřítomnosti se zbožím manipulovali, nicméně to ještě nelze samo o sobě bez přihlédnutí ke konkrétním podmínkám na pracovišti považovat za nesplnění povinnosti zajišťovat zaměstnancům pracovní podmínky pro řádné plnění pracovních úkolů a tedy za důvod ke zproštění povinnosti zaměstnance nahradit schodek. Úvaha prvostupňového soudu, že u žalobkyně byly nastaveny takové vnitřní procesy, které měly zajistit žalovanému kontrolu nad pohybem zboží ve skladu i v době jeho nepřítomnosti, je zcela namístě. Jedná se zejména o systém tzv. „ručních dodacích listů“, pomocí kterých měl žalovaný možnost mít kontrolu nad příjmem a výdejem zboží. Jelikož sklad fakticky představoval materiál ve třech skříních a počet položek nebyl nikterak vysoký (viz inventurní soupis), měl žalovaný reálnou možnost po návratu na pracoviště průběžně kontrolovat, zda po zohlednění pohybu zboží dle „ručních dodacích listů“ a záznamů v programu Exact odpovídá fyzický stav jednotlivých položek zboží na skladě účetnímu stavu. Jinak řečeno, žalovaný byl schopen kontrolovat a uhlídat, co bylo převedeno, resp. fakticky vydáno ze skladu, a to včetně externího pracovníka pana jméno FO. Pokud by tak činil, pak by obratem zjistil případný výdej zboží bez příslušného dokladu či záznamu, což se ovšem nestalo. Soud prvního stupně se rovněž náležitě vypořádal se způsobem provedení inventury. Postup žalobkyně nelze označit za účelový, protože logickým způsobem vysvětlila, že jediným důvodem, proč přistoupila k převedení položek z montážních skladů externích pracovníků zpět do centrálního skladu, bylo zanedbání pracovních povinností žalovaného a přípravy na inventuru, s tím, že jiným způsobem nebylo možné inventuru provést, což potvrdili shodně oba svědci (jméno FO a jméno FO).

21. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, neshledav důvody ani k revizi nákladového výroku, proti kterému ostatně nesměřovaly žádné konkrétní odvolací námitky.

22. Žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch, proto má podle § 224 odst. 1 za použití 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

23. Odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně, jejichž výši určil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to celkem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), s tím, že sazba odměny za jeden úkon činí 6 380 Kč (z punkta ve výši 131 644,80 Kč), což činí celkem 12 760 Kč. Vedle odměny má žalobkyně právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč, cestovné k odvolacímu jednání ve výši 834 Kč (vlakem z adresa a zpět a náhradu za promeškaný čas ve výši 2 100 Kč (14 půlhodin po 150 Kč), tj. celkem 16 594 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.