16 Co 16/2026

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 12. listopadu 2025, č. j. 15 C 1/2025-62,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné dne 14. 1. 2025 domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 3. 2024, která mu byla dána podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Svou žalobu odůvodnil tím, že použitý výpovědní důvod založený na lékařském posudku ze dne 20. 3. 2024, podle kterého byl žalobce uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonům dosavadní práce horníka - důlního zámečníka pro obecné onemocnění, není správný. Žalobce je nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce z důvodu nemoci z povolání, kterou trpí.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a nesouhlasila s tím, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce revizního zámečníka pro nemoc z povolání. Žalobci nebyla nikdy nemoc z povolání přiznána, přestože žalobce opakovaně podával návrhy na přezkoumání lékařských posudků o neuznání nemoci z povolání. Případ žalobce byl konzultován rovněž Českou a Moravskoslezskou komisí pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 a všichni odborníci se shodli, že u žalobce nejsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání. Pokud se zdravotní stav žalobce zhoršuje, pak s ohledem na skutečnost, že již od roku 2022 žalobce byl přeřazen na jinou práci a od března 2024 nepracoval, není žalobce vystaven rizikům v kategorii, která by mohla vést ke zhoršování stavu žalobce a vzniku nemoci z povolání.

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalované ze dne 26. 3. 2024 zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že ustanovil ve věci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání , tituly před jménem, , jméno FO, , který znalecký posudek vyhotovil včas a řádně a jeho závěry také obhájil před okresním soudem. Znalec dospěl k závěru, že po prostudování zdravotní dokumentace přicházelo v úvahu uvažovat jako o chorobách z povolání o syndromu karpálního tunelu, epikondylitidě loketního kloubu a potížích s bederní páteří, což jsou nemoci, které u žalobce jsou doloženy a zároveň jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., která obsahuje seznam nemoci z nemocí z povolání. Pokud jde o syndrom karpálního tunelu, ten je uveden v příloze nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II., položka 10 – nemoci periferních nervů končetin, charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování s klinickými příznaky a s patologickým nálezem ve standardizovaném EMG vyšetření, odpovídající nejméně středně těžké poruše. Té odpovídá EMG nález, při kterém SCV (senzitivní vedení) středového nervu od zápěstí ke druhému nebo třetímu prstu je menší než 38 m/s nebo je nevýbavná odpověď, a DML (distální motorická latence) středového nervu je větší než 5,3 m/s nebo je nevýbavnost odpovědi, přičemž musí být splněny obě podmínky současně. U žalobce byla EMG vyšetření prováděna opakovaně v letech 2016–2024, přičemž u žádného z EMG měření, která znalec podrobně rozebral na straně 16 a 17 znaleckého posudku, nebyly u žalobce splněny podmínky pro uznání nejméně středního stupně závažnosti nemoci, požadovaného Metodickým opatřením č. 9, Věstník Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 10/2003. Nebyla tak splněna klinická podmínka při uznávání této nemoci z povolání, proto nebylo požadováno ani hygienické šetření na pracovištích žalobce. Nebylo shledáno ani ohrožení touto nemocí z povolání, protože to se uznává, pokud při stejném standardizovaném EMG vyšetření jsou hodnoty DML od 4,9 m/s a současně rychlost senzitivního vedení do 40 m/s. Prokázanou lehkou senzomotorickou neuropatii středového nervu u žalobce nelze uznat jako nemoc z povolání, ani jako ohrožení nemocí z povolání, a to pro nesplnění požadovaných kritérií. Další diagnóza žalobce – ulnární epikondylitis (tzv. oštěpařský loket) je vedena v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., Kapitola II., položka 9, jako nemoc z povolání způsobená fyzikálními faktory – nemoc šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování. Klinická podmínka této nemoci se považuje za splněnou, pokud se objektivními vyšetřovacími metodami potvrdí vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. U epikondylitis je za objektivní vyšetřovací metodu považována třífázová scintigrafie provedená do šesti, maximálně dvanácti měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout. Toto vyšetření bylo u žalobce provedeno dne 9. 5. 2024, kde nebyla prokázána epikondylitis humeru oboustranně, byla nalezena mírně vyšší osteoblastická aktivita v úrovni humeru ulnárního skloubení oboustranně, více vpravo, bez hyperémie, pravděpodobně v rámci degenerativních změn. Další scintigrafie byla provedena ve Fakultní nemocnici v , adresa, dne 3. 6. 2024, která prokázala zvýšení kostní přestavby v oblasti mediálního epikondylu levého humeru svědčící pro epikondylitidu. Byly nalezeny rovněž dekompenzované degenerativní změny v oblasti pravého loketního kloubu. Znalec vysvětlil, že žalobce byl opakovaně od 23. 3. 2022 v pracovní neschopnosti, naposled byl žalobce vyřazen z práce 2. 10. 2023 a setrval na pracovní neschopnosti až do rozvázání pracovního poměru. Třífázová scinitigrafie tak byla provedena s odstupem větším než dvanáct měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, proto nelze ani epikondylitidu u žalobce uznat jako nemoc z povolání pro nesplnění požadovaných kritérií. Případ žalobce byl s ohledem na tvrzenou nemoc z povolání – ulnární epikondylitidu – posouzen na společném jednání České a Moravskoslezské komise pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 na Klinice pracovního lékařství Fakultní nemocnice , adresa, . Bylo konstatováno, že obě scintigrafická vyšetření byla provedena v době, kdy žalobce byl již více než šest měsíců mimo pracovní expozici, přičemž vyšetření ve Fakultní nemocnici v , adresa, bylo s negativním nálezem. Později provedené měření ve Fakultní nemocnici v , adresa, bylo provedeno rovněž v době mimopracovní expozice, proto lze jen obtížně vztáhnout tuto nemoc k původní pracovní expozici žalobce. Komise proto učinila závěr, že u žalobce o nemoc z povolání nejde. Znalec dále vysvětlil, že závěry ze scintigrafických vyšetření provedených Fakultní nemocnicí v , adresa, dne 9. 5. 2024 a dne 3. 6. 2024 ve Fakultní nemocnici v , adresa, jsou v zásadě shodné. Vyšetření provedené 9. 5. 2024 popisuje degenerativní změny na loktu žalobce, nejde tedy o onemocnění úponové, ale spíše artrotické. Na degenerativní změny poukazuje rovněž vyšetření v , adresa, . Žalobce tedy touto nemocí nepochybně trpí, ale podmínky pro přiznání této nemoci jako nemoci z povolání splněny nebyly. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 3. 2024 netrpěl nemocí z povolání ani ohrožením nemocí z povolání. Výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce byl naplněn, proto soud žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalované ze dne 26. 3. 2024 jako nedůvodnou zamítl.

4. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že souhlasí se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, v tom směru, že žalobce trpí onemocněním - ulnární epikondylitis, které je zapsané v seznamu nemocí z povolání. Tímto byla u žalobce splněna klinická podmínka, protože se objektivními metodami potvrdily vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti. Žalobce měl vleklé zdravotní potíže již od roku 2022, pro které se léčil a pro které byl také převeden na jinou práci, takže došlo k výraznému zhoršení pracovní schopnosti, objektivními metodami se onemocnění prokázalo. Objektivní metody onemocnění prokázaly, nicméně za jedinou objektivně uznatelnou metodu se v ČR považuje třífázová scientiografie a na tu žádný z odborných lékařů žalobce, ve lhůtě 12 měsíců od ukončení práce, neodeslal, a proto znalec onemocnění neohodnotil jako nemoc z povolání. Znalec uvedl, že u epikondylitidy je za objektivní metodu pro uznání nemoci z povolání považována třífázová scintigrafie provedená do max. 12 měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout. Žalobce souhlasí s tím, že tato metoda je považována za objektivní nikoliv však jedinou objektivní metodu. Mezi nejvýznamnější metody prokázání epikondylitidy patří ultrazvukové vyšetření – sono a magnetická rezonance. Ve znaleckém posudku se znalec zmiňuje pouze o vyšetření na třífázové scintigrafii a o ostatních metodám a jejich závěrech se překvapivě nezmiňuje. Uvádí pouze, že bylo provedeno scintiografické vyšetření dne 9. 5. 2024 u , tituly před jménem, , jméno FO, , který onemocnění epikonlitida nepotvrdil a pak vyšetření z FN , adresa, ze dne 3. 6. 2024, kde toto onemocnění prokázáno bylo. Znalec se vůbec nezmiňuje o tom, jak je možný tak rozdílný závěr a proč bylo přikloněno k závěru, který nepotvrzoval klinický nález pro uznání nemoci z povolání. Kdyby se postupovalo dle návrhu FN , adresa, , která doporučila odeslání na oddělení nemocí z povolání, pro zjištění pracovních podmínek, tak by se posuzovala doba, kdy pracoval na pozici horník – zámečník. Znalec pak neuznání nemoci z povolání opírá o skutečnost, že byl žalobce opakovaně od 23. 3. 2022 v pracovní neschopnosti, tyto však nespecifikuje, neuvádí, z jakého důvodu v pracovní neschopnosti byl a ve kterých dnech v pracovní neschopnosti byl. Také nezmiňuje, že neschopnost byla způsobena právě onemocněním horních končetin a že od 3/2023 byl převeden na pozici požární hlídka pásových dopravníků. Na tuto pozici byl převeden, protože dále nebyl schopen vykonávat dosavadní práci, ale v odůvodnění bylo uvedeno, že na základě lékařského posudku trpí pouze obecným onemocnění, lehkou formou nemoci uznatelné jako nemoc z povolání, i když, dle závěru FN , adresa, , byla forma onemocnění natolik závažná, že by ji šlo jako nemoc z povolání uznat. Protože se však tímto závěrem nikdo nezabýval a za podstatný považovali pouze závěr z KHN, a.s. a žalobce ani na oddělení nemocí z povolání nebyl odeslán. Na tomto oddělení by byla, resp. by měla být provedena třífázová scintiografie a byly by také prověřeny pracovní podmínky, s tím, že by se posuzovala také doba, kdy pracoval v kategorii rizika vibrací a svalové zátěže 3 na pozici zámečníka, a i kdyby se jednalo o práce následné v kategorii rizika 2, přesto by se zkoumalo, zda přetěžoval horní končetiny, protože by se vycházelo ze skutečně vykonávaných činností. Toto ovšem učiněno nebylo ač, dle žalobce, mělo být, vzhledem k rozdílným výsledkům vyšetření. Žalobci nelze dávat k tíži, že bylo třífázové scientografické vyšetření provedeno až po dlouhodobé pracovní neschopnosti, která trvala rok. Touto pracovní neschopností v podstatě ztratil možnost na uznání nemoci z povolání, což není správné. Kdyby se postupovalo správně a vyšetření bylo provedeno dříve, situace mohla být zcela jiná. Toto ovšem bylo v kompetenci lékaře a nikoliv žalobce. Odborní lékaři by měli mít znalost, že se posuzuje pouze doba 12 měsíců, aby mohla být uznána nemoc z povolání, a proto by měly být vyšetření provedeny ještě v době, kdy by nemoc z povolání uznána být mohla. Protože takto správně nepostupovali, ač měli, tak žalobci znemožnili uznání nemoci z povolání. Žalobce toto nemohl nikterak ovlivnit, i když lékaře několikrát žádal, aby ho na vyšetření odeslal. Je zcela proti zdravému rozumu, že žalobci není uznána nemoc z povolání pouze z toho důvodu, že nebyl lékařem na potřebné vyšetření poslán včas, ale až v době, kdy již jeho onemocnění, kterým dlouhodobě trpěl, nemohlo být uznáno jako nemoc z povolání. Bylo mu tak objektivně znemožněno, aby bylo rozhodnuto o uznání nemoci z povolání, což je zcela absurdní situace, kterou nelze akceptovat a nelze se poté odvolávat na to, že žalobce nepracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká, toto logicky nebylo možné. Stále má za to, že se znalec dostatečně nevypořádal a nezohlednit všechny vyšetřovací metody. Znalec také nevzal v potaz skutečnost, že žalobci byla bezdůvodně provedena třífázová scientografie až v době, kdy již nebylo možné onemocnění žalobce uznat jako nemoc z povolání. Když byl znalec dotazován na to, jak je možné že odborná scientografické vyšetření provedená v krátkém časovém odstupu, dne 9. 5. 2024 a 3. 6. 2024 jsou různá, pak znalec sdělil, že toto není v jeho kompetenci a že rozdílné výsledky by musel zhodnotit znalec z oboru radiologie. Žalobce tedy při jednání okresního soudu navrhoval, aby byl vypracovaný revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví nemocí z povolání a aby byl přibrán konzultant z oboru radiologie. Tento důkaz však okresní soud zamítl. Má za to, že kdyby byl tento důkaz připuštěn, žalobce by mohl prokázat, že trpí nemocí z povolání. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek okresního soudu, kterým byla zamítnuta žaloba, a nově rozhodl, že určuje, že výpověď byla neplatná, popř. zrušil rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že v řízení bylo s jistotou prokázáno, že u žalobce nejsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání, tedy žalobce netrpí nemocí z povolání, ani ohrožením nemocí z povolání a důvodem žalobcova dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k práci nemůže být nemoc z povolání. Tato skutečnost vyplývá jak ze znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení , tituly před jménem, , jméno FO, , výslechu tohoto znalce v průběhu řízení, tak také z předchozích lékařských zkoumání a vyšetření, ať již odborného lékaře poskytovatele pracovnělékařských služeb žalované, tak také lékařem krajského úřadu, rovněž byl případ žalobce konzultován na jednání České a Moravskoslezské komise pro posuzování nemocí z povolání konané dne 20. 6. 2024 na Klinice pracovního lékařství Fakultní nemocnice , adresa, , kde byly závěry posudku potvrzeny dvanácti přítomnými odborníky. Všichni tito odborníci se shodli, že u žalobce nejsou splněna klinická kritéria pro uznání nemoci, Anonymizováno, z povolání. Že žalobce trpí obecným onemocněním, nasvědčuje také fakt, že se zdravotní stav žalobce zhoršuje i přes to, že byl již v roce 2022 přeřazen na jinou práci a následně od března 2024 nepracoval a nebyl vystaven rizikům v kategorii, která by mohla vést ke zhoršování stavu žalobce a vzniku nemoci z povolání. Pokud žalobce namítá, že u něj nebyla v minulosti provedena některá vyšetření, pak není zcela jednoznačné, že pokud by provedena byla, vyplývalo by z jejich závěru, že žalobce trpí nemoci z povolání. Je povinností znalce postupovat při vypracování posudku z objektivních hledisek. V takovémto případě není možné znalecky hodnotit vyšetření, které nebylo provedeno. Z takového hodnocení by nebylo možné vyvodit jednoznačné závěry, jednalo by se pouze o polemiku. Odvolání tak není důvodné, okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a věc správně právně posoudil. Z tohoto důvodu navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3., 9.-12. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná přejímá.

8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi ze dne 26. 3. 2024 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen zákoník práce).

9. Okresní soud správně v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 – Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nelze ani za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud bez dalšího vycházet v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř.) s ohledem na námitky žalovaného ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání, , tituly před jménem, , jméno FO, , aby bylo postaveno na jisto, zda žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubání pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání anebo jej pozbyl právě z důvodů nemoci z povolání.

10. Nemocí z povolání jsou ty a jen ty nemoci z povolání, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, tvořící přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (první podmínka), kdy dále tyto nemoci musí vzniknout za podmínek (pracovních), kdy tyto nemoci z povolání vznikají (druhá podmínka), jiné nemoci, byť by mohly mít souvislost s prací, nemocemi z povolání nejsou. Určit, zda nějaké onemocnění je či není nemocí z povolání, jsou povoláni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání (např. , tituly před jménem, , jméno FO, ).

11. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci zejména závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, jak má na mysli § 127 odst. 1 o. s. ř., a že hodnocení soudu (ani odvolacímu) nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud (i odvolací) hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, včetně výslechu, ve věci vypracovaný, byl zpracován renomovaným znalcem, o jehož odbornosti nemá ani odvolací soud důvod pochybovat, tento se vypořádal se všemi námitkami, ve svém znaleckém posudku včetně výslechu se vyjádřil k omezením žalobce, podrobně zdůvodnil své závěry, které byly již uvedeny shora.

12. Žalobce se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nesouhlasil, avšak nepředložil nic, čím by jej zpochybnil. Obecně je třeba uvést, že odborné závěry znaleckého posudku lze zpochybnit toliko oponentním znaleckým posudkem nebo oponentním znaleckým vyjádřením (situace, kdy oponentní znalec má k dispozici toliko znalecký posudek, avšak nemá k dispozici potřebnou (např. zdravotnickou) dokumentaci, přesto v rozvaze – závěrech znaleckého posudku shledá (odůvodní) takové nedostatky, že z odborného hlediska nemůže znalecký posudek obstát) anebo nesoulad s ostatními důkazy (listinami či svědky). Oponentní znalecký posudek nebo oponentní znalecké vyjádření předloženo žalobcem nebylo. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , je pak v souladu s ostatními listinnými důkazy (lékařským posudkem , právnická osoba, . o způsobilosti žalobce k práci ze dne 20. 3. 2024, lékařským posudkem o neuznání nemoci z povolání ze dne 21. 6. 2021, vystavený , tituly před jménem, , jméno FO, , primářkou oddělení pracovního lékařství , právnická osoba, ., dalšími lékařskými zprávami a rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského kraje).

13. Odvolací soud proto neshledal důvod doplňovat dokazování o nový (revizní) znalecký posudek a lze tak bez dalšího uzavřít, že žalobce netrpí ani netrpěl nemoci z povolání, kdy příčinou nezpůsobilosti žalobce k výkonu sjednaného druhu práce (horník – důlní/revizní zámečník) je nemoc povahy obecné.

14. K odvolání žalobce je třeba dále uvést, že lehkou senzomotorickou neuropatii středového nervu, kterou žalobce trpí, nelze uznat jako nemoc z povolání, ani jako ohrožení nemocí z povolání, a to pro nesplnění požadovaných kritérií, když nebyly při EMG vyšetření u žalobce splněny podmínky pro uznání nejméně středního stupně závažnosti nemoci, požadovaného Metodickým opatřením č. 9, Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR, částka 10/2003. Té odpovídá EMG nález, při kterém SCV (senzitivní vedení) středového nervu od zápěstí ke druhému nebo třetímu prstu je menší než 38 m/s nebo je nevýbavná odpověď, a DML (distální motorická latence) středového nervu je větší než 5,3 m/s nebo je nevýbavná odpověď, přičemž musí být splněny obě podmínky současně. Jak vyplývá ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , u žalobce byla EMG vyšetření prováděna opakovaně v letech 2016–2024 v deseti případech, kdy pouze vyšetření dne 15. 1. 2020 ve FN , adresa, a dne 11. 1. 2022 ve FN , adresa, byly vyhodnoceny jako středního stupně závažnosti, přestože nebyly splněny podmínky, a následná měření střední stupeň závažnosti již nepotvrdila.

15. Dále žalobce trpí ulnární epikondylitis (tzv. oštěpařský loket), ale klinické podmínky pro přiznání této nemoci jako nemoci z povolání, kdy objektivními vyšetřovacími metodami se potvrdí vleklé formy nemoci vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti, splněny nebyly. U epikondylitis je za objektivní vyšetřovací metodu považována třífázová scintigrafie provedená do šesti, maximálně dvanácti měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout. Toto vyšetření bylo u žalobce provedeno ve FN , adresa, dne 9. 5. 2024, kde nebyla prokázána epikondylitis humeru oboustranně, byla nalezena mírně vyšší osteoblastická aktivita v úrovni humeru ulnárního skloubení oboustranně, více vpravo, bez hyperémie, pravděpodobně v rámci degenerativních změn. Další scintigrafie byla provedena ve FN , adresa, dne 3. 6. 2024, která prokázala zvýšení kostní přestavby v oblasti mediálního epikondylu levého humeru svědčící pro epikondylitidu. Byly nalezeny rovněž dekompenzované degenerativní změny v oblasti pravého loketního kloubu. Případ žalobce byl proto posouzen na společném jednání České a Moravskoslezské komise pro posuzování nemocí z povolání dne 20. 6. 2024 na Klinice pracovního lékařství FN , adresa, . Komise konstatovala, že obě scintigrafická vyšetření byla provedena v době, kdy žalobce byl již více než šest měsíců mimo pracovní expozici, když byl opakovaně od 23. 3. 2022 v pracovní neschopnosti, naposledy byl vyřazen z práce 2. 10. 2023 a setrval na pracovní neschopnosti až do rozvázání pracovního poměru (26. 3. 2024). Jak vyšetření ve FN , adresa, s negativním nálezem, tak pozdější provedené měření ve FN , adresa, s pozitivním nálezem, byly provedeny v době mimopracovní expozice, proto lze jen obtížně vztáhnout tuto nemoc k původní pracovní expozici žalobce. Komise proto učinila závěr, že u žalobce o nemoc z povolání nejde. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se s těmito závěry, tedy, že třífázová scinitigrafie tak byla provedena s odstupem větším než dvanáct měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, a proto nelze ani epikondylitidu u žalobce uznat jako nemoc z povolání pro nesplnění požadovaných kritérií, ztotožnil. Magnetická rezonance z 27. 5. 2024 též prokazuje pouze mírná poškození měkkotkáňových struktur, což také nestačí pro přiznání nemoci z povolání. Žalobce tvrdil, že pokud by podstoupil vyšetření třífázovou scinitigrafii dříve, tedy v době do šesti, maximálně dvanácti měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, tak u něj tato nemoc z povolání byla uznána. Nabízel by se totiž závěr, že v důsledku ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, se zdravotní stav žalobce zlepšuje, proto pokud by byl vyšetřen dříve, jeho zdravotní stav by byl ještě horší (důvodnější) ve smyslu podmínek pro uznání nemoci z povolání. V projednávané věci však znalec , tituly před jménem, , právnická osoba, uzavřel, že se jedná o degenerativní změny (obecné onemocnění), neboť zdravotní stav žalobce se v průběhu času nemění, přestože již dříve ukončil práci na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout a navíc od 2. 10. 2023 byl v dočasné pracovní neschopnosti. S tím koresponduje, že jak vyšetření ve FN , adresa, (9. 5. 2024), tak vyšetření ve FN , adresa, (3. 6. 2024) poukazují na degenerativní změny (artropické), tedy onemocnění obecného původu. Jinak řečeno, i kdyby byl žalobce vyšetřen třífázovou scinitigrafii v době do šesti, maximálně dvanácti měsíců od ukončení práce na pracovišti, kde může nemoc z povolání vzniknout, lze více než důvodně přepokládat, že by nesplnil klinické podmínky pro přiznání ulnární epikondylitis jako nemoci z povolání.

16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný, když došlo k naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, kdy odvolací soud okazuje na bod 14. odůvodnění napadeného rozsudku.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení plně procesně úspěšná, jelikož se však výslovně vzdala práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. O náhradě nákladů státu za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení plně procesně neúspěšný, a nebyly mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení, není tak žalovaná povinna zaplatit státu náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování ustanovené advokátky (usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Co 89/2021-48 ze dne 5. 5. 2021) a stát tak nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.