16 Co 161/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 2. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 , Anonymizováno o odstranění neoprávněné stavby a vyklizení pozemku o odvolání žalobců a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. května 2023, č. j. 8 C 1/2019-203, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. května 2023, č. j. 8 C 1/2019-213, I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II, III a VIII mění takto:Žalovaní 1 a 2 jsou povinni odstranit z pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro katastrální území a obec , adresa, katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, stavbu bez č.p./č.e. – jinou stavbu užívanou jako hospodářská budova a tento pozemek vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku.III. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 50 763 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky, se sídlem , adresa, .IV. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 495 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 31. 12. 2018 se žalobci svou žalobou domáhali stanovení povinnosti žalovaným odstranit z jejich pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, hospodářskou budovu, oplocení a dřevěný přístřešek do tří měsíců od právní moci rozsudku a rovněž stanovení povinnosti vyklidit část pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v rozsahu , Anonymizováno, m2, která byla žalovanými oplocena. Žalobu odůvodnili tím, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětného pozemku parc. č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , který nabyli dědictvím. Po zaměření hranic pozemku v terénu zjistili, že jsou na něm vybudovány stavby, a to oplocení, část hospodářské budovy a jiná dřevěná stavba (přístřešek). Jde o doplňkové stavby k rodinnému domu žalovaných, které jsou žalovanými užívány stejně jako zaplocená část předmětného pozemku. Žalobci nedali žalovaným souhlas k vybudování těchto staveb a není jim známo, že by takový souhlas udělil žalovaným předchozí vlastník předmětného pozemku. Proto byli žalovaní vyzváni k odstranění staveb a vyklizení pozemku, což žalovaní odmítli s tím, že stavby postavili a užívají v dobré víře, že jim pozemek patří.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby v celém rozsahu a svoji obranu vystavěli na tom, že předmětnou část pozemku oplotili v dobré víře, že oplocují svůj vlastní pozemek parc. č. , Anonymizováno, a rovněž hospodářskou budovu a přístřešek pro psa stavěli v přesvědčení, že výstavbu provádějí na svém pozemku. Předmětný pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, získali oddělením části rozlehlejšího pozemku, který sloužil k zemědělské výrobě, a před výstavbou rodinného domu na tomto pozemku byla vykolíkovaná parcela v terénu a v hranici pozemků byly usazeny kovové tyče. Umístění těchto tyčí vnímali jako vytýčení hranic v terénu a oplocení, které vystavěli nejpozději do roku 1998, vystavěli svépomocí v prostoru mezi tyčemi usazenými před výstavbou rodinného domu geometrem. Hospodářskou budovu a přístřešek pro psa stavěli později s přesvědčením, že stavbu provádí na svém pozemku a pro účely výstavby hospodářské budovy podali v roce 1996 ohlášení na stavební úřad. V realizaci staveb jim nikdo nebránil a stejně tak jim nebránil nikdo v jejich užívání. Upozornění na to, že stavby se nenacházejí na jejich vlastním pozemku, se jim dostalo až v důsledku jednání žalobců v roce 2018. Jsou proto přesvědčeni, že vlastnictví v dotčené části pozemku žalobců vydrželi. Podání žaloby na odstranění stavby považují za zneužití práva ze strany žalobců, neboť existence těchto staveb nebrání žalobcům ve využívání vlastního pozemku dosavadním způsobem. Jsou přesvědčeni, že žaloba je prostředkem k vyvinutí tlaku na žalované pro dosažení jiného cíle, a to zřízení věcného břemene k zajištění přístupu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

3. Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že žalovaní ad. 1) a ad. 2) jsou povinni odstranit z pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro katastrální území a obec , adresa, katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , oplocení z kovových sloupků a pletiva do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), žalovaní ad. 1) a ad. 2) jsou povinni vyklidit pozemek žalobců parc. č. , Anonymizováno, zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro katastrální území a obec , adresa, katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , a to v části od jeho hranice s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, po oplocení, které jsou žalovaní povinni odstranit dle výroku I. tohoto rozsudku, vyjma části označené parc. č. st. , Anonymizováno, v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, – , Anonymizováno, , který je součástí tohoto rozsudku, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), soud zřizuje ve prospěch žalovaných ad. 1) a ad. 2) věcné břemeno spočívající v právu umístění stavby bez č.p./ č.e. – jiné stavby užívané jako hospodářská budova na pozemku odděleném z dosavadní parcely č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v rozsahu , Anonymizováno, m2, nově označené parcelním číslem st. , Anonymizováno, v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, – , Anonymizováno, , který je součástí tohoto rozsudku (výrok III.), žalobu zamítl v části, ve které se žalobci domáhali odstranění dřevěného přístřešku z pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok V.) i státu (výroky VI. a VII.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že neuvěřil tvrzení žalovaných ani výpovědi svědka , jméno FO, , že předmětné oplocení bylo vystavěno v hranicích pozemku parc. č. , Anonymizováno, tak, jak byl vyznačen hraničními body umístěnými při vyměřování pozemku geodetem , Anonymizováno, v roce 1989. Okresní soud totiž neuvěřil jejich tvrzení, že předmětný geodet při vyměřování pozemku se dopustil chyby a hranici mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vymezil železnou trubkou umístěnou o 3,70 m dál než odpovídal délce hranice mezi těmito pozemky, což mělo opět vliv na nesprávné vyznačení hraničního bodu č. , hodnota, a ve svém důsledku o rozšíření výměry pozemku parc. č. , Anonymizováno, o zmiňovaných 112 m2. Jako nepravděpodobnou tuto skutečnost označil i svědek , Anonymizováno, , který uvedl, že při použití běžných měřičských metod v té době by v případě omylu o zmiňovaných 3,70 m musel být tento omyl zjištěn ihned při dalším měření a takováto chyba geodeta se tedy nepředpokládá. Okresní soud je přesvědčen o tom, že to byli žalovaní či jeden z nich, kteří tehdy s vlastníkem sousedního pozemku , jméno FO, posunuli železné trubky vyměřující hranici nově odměřených pozemků, čímž došlo k rozšíření jejich výměry, v těchto „upravených“ hranicích následně postavili plot, vystavěli hospodářské budovy a vědomě tak užívali bez právního důvodu pozemek s dnešním označením parc. č. , Anonymizováno, . Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že poslední sloupek plotu umístěný na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ve vzdálenosti 3,70 m od hranice pozemku odpovídá v podstatě hraničnímu bodu č. , hodnota, vyznačeného na geometrickém plánu ze dne 31. 7. 1989, jak je možno zjistit při porovnání tohoto geometrického plánu s náčrtem zjišťování hranic č. , hodnota, . Výpovědí ostatních svědků o tom, že plot byl vystavěn v hranicích vyznačených zmiňovanými železnými trubkami, již mohou odpovídat skutečnosti, neboť žádný ze svědků, kromě svědka , jméno FO, , který rovněž posléze užíval cizí pozemek, nebyl při umísťování těchto hraničních bodů. Okresní soud rovněž neuvěřil tvrzení žalovaných, že neměli k dispozici geometrický plán ze dne 31. 7. 1989, který následně sami předložili soudu, z něhož mohli zjistit vzdálenost mezi hraničním bodem označeným v předmětném geometrickém plánu č. , hodnota, a č. , hodnota, , která byla v délce 45,70 m2. Žalovaní při stavbě oplocení pozemku museli nepochybně provést zaměření jeho obvodu za účelem zakoupení příslušného počtu betonových sloupků a zejména délky pletiva a tehdy by také museli zjistit, že obvodové strany neodpovídají vzdálenostem dle předmětného geometrického plánu. Pokud by proto sami žalovaní nezpůsobili posunutí hraničních bodů, museli by při zhotovování oplocení zjistit, že oplocují pozemek o větší výměře, než která jim přísluší. Žalovaní nerušeně užívali tuto část cizího oploceného pozemku až do roku 2018, kdy žalobci po nabytí vlastnického práva a zaměření hranic pozemku parc. č. , Anonymizováno, zjistili, že část tohoto pozemku je oplocena plotem žalovaných a , jméno FO, , který následně k zaplocené části pozemku uzavřel s žalobci nájemní smlouvu. Žalovaní přes výzvu odmítli zmiňovanou zaplocenou část cizího pozemku vyklidit a stavby z ní odstranit, vyjma kotce pro psa, který přemístili. Žalovaní tedy stavěli předmětnou hospodářskou budovu z větší částí na cizím pozemku nikoliv v dobré víře, že staví na svém pozemku, a tato stavba zasahuje do cizího pozemku větší částí a v dobré víře nebylo stavěno ani oplocení v části, ve které zasahuje do pozemku žalobců. Proto s ohledem na skutečnost, že předmětná stavební činnost byla vykonávána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (dále též jen obč. zák.), byla ve vztahu ke stavbám na cizím pozemku aplikována ustanovení § 135c obč. zák. a nikoliv ustanovení dle § 1087 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Protože část oplocení byla postavena na cizím pozemku, tj. na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je v současné době ve spoluvlastnictví žalobců, ač na to žalovaní neměli právo, okresní soud rozhodl o odstranění oplocení na náklady žalovaných, kteří stavbu zřídili dle ustanovení § 135c odst. 1 obč. zák. Ve vztahu k hospodářské budově, která větší částí zasahuje do téhož pozemku a která byla rovněž postavena žalovanými, ač neměli právo stavět na pozemku žalobců, okresní soud dospěl k závěru, že odstranění stavby by nebylo účelné, a to i proto, že v současné době výrazně nebrání v užívání zbývající části zastavěného pozemku. Proto okresní soud zvolil postup dle ustanovení § 135c odst. 3 obč. zák. a uspořádal poměry mezi žalobci jako vlastníky pozemku a žalovanými jako vlastníky stavby zřízením věcného břemene za náhradu ve prospěch žalovaných 1 a 2, spočívající v právu umístění stavby bez čp./če., užívané jako hospodářská budova na pozemku odděleném z dosavadní parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v rozsahu 18 m2, nově označené parc. č. st. , Anonymizováno, v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, , který je součástí rozsudku. Žalobci se rovněž domáhali odstranění další stavby označené jako dřevěný přístřešek z pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ovšem šetřením na místě samém bylo zjištěno, že se zde žádný takovýto přístřešek nenachází, a protože žalobci nevzali v této části žalobu zpět, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta. Žalobci se dále domáhali vyklizení předmětné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , to je té části, která byla ohraničena oplocením, které byli žalovaní zavázáni z pozemku odstranit ve výroku I. Místním šetřením bylo zjištěno, že tato část pozemku je žalovanými užívána, že se na tomto pozemku kromě stavby nachází některé věci žalovaných, a protože tento pozemek žalovaní užívají bez právního důvodu, bylo žalobě na vyklizení pozemku vyhověno. Soud nesdílí závěr žalovaných, že i tato část pozemku žalobců je jejich vlastnictvím na základě vydržení vlastnického práva, a to pro nedostatek dobré víry, jak bylo výše konstatováno. Doplňujícím rozsudkem pak okresní soud zavázal žalované zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu za zřízení věcného břemene ve výši 6 490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, což odůvodnil tím, že při rozhodování vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který ocenil zřízené věcné břemeno částkou 6 490 Kč a předmětné ocenění přiléhavě odůvodnil, proto neměl důvod při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene odchýlit se od stanovené ceny.

4. Proti výrokům III., V. a VI. rozsudku a doplňujícímu rozsudku okresního podali žalobci odvolání. V odvolání uvedli, že výrokem III. okresní soud zřídil věcné břemeno, což odůvodnil toliko skutečností, že stavba stojící na části pozemků žalobců nikterak nebrání v užívání zbylé části pozemku žalobců. Dále konstatuje, že žalovaní postavili hospodářskou budovou na základě ohlášení stavby, ve kterém deklarovali, že bude umístěna na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , tedy na pozemku žalovaných a bude mít rozměry 4 x 4m. Součástí žádosti o ohlášení stavby nebyl ani jednoduchý náčrt a zejména vyjádření vlastníků sousedních nemovitostí. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaní postavili zmíněnou stavbu na pozemku žalobců jednoznačně v nikoli dobré víře a v území, kde není přípustné dle platného územního plánu obce , adresa, umísťovat stavby hospodářských budov. S ohledem na shora uvedené je zřízení věcného břemene nepřípustnou aprobací protiprávního stavu, kdy zde přichází dle správního práva odstranění zmíněné stavby. Dále není zachování stavby účelné z technického hlediska, kdy se jedná o stavbu jednoduchou, bez funkční elektroinstalace, bez dalších inženýrských sítí, stavbu nikoli nezbytnou k bydlení a žalovaní mají na svém pozemku parc. č. , Anonymizováno, dostatek prostoru k postavení obdobné stavby. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že v daném případě není možné aplikovat ustanovení § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a že je na místě aplikovat 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (účinný do 31. 12. 2013), měl vzhledem k neúčelnosti stavby, k realizaci stavby nikoli v dobré víře a nedodržení podmínek ohlášené stavby aplikovat 135c odst. 1 obč. zák. a rozhodnout o odstranění stavby na náklady žalovaných. Dále žalobci nesouhlasili s výroky V. a VI., když okresní soud stanovil nákladové výroky nesprávně. Odvolání do doplňujícího rozsudku odůvodnili tím, že znalecký posudek vychází toliko ze zastavěné plochy, kdy nebere v úvahu současný stavební stav, kdy je zřejmé, že žalovaní užívají i přilehlou část pozemku a bez stavební úpravy nemovitosti bude k tomuto docházet i nadále. V rámci provedeného výslechu znalec u jednání uvedl, že nevycházel z ceny obvyklé, odpovídající ceně stavebního pozemku, ale ze simulovaného nájemného. Z daného vyjádření a přihlédnutím ke skutečnosti, že zřízením tohoto věcného břemene dochází de facto k odnětí veškerého vlastnického či užívacího práva žalobců, na rozdíl například od případů, kdy je zřizováno věcné břemeno chůze a jízdy a vlastníci jsou ve svých právech toliko omezeni a mohou nadále svůj pozemek užívat, mají žalobci za to, že cena stanovená simulovaným nájemným nezohledňuje míru intenzity zásahu do jejich vlastnických práv. S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalovaní ad 1) a ad 2) jsou povinni odstranit z pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro katastrální území a obec , adresa, Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , stavbu bez č.p./č.e. – jiná stavba užívanou jako hospodářská budova do tří měsíců od právní moci rozsudku a jsou dále povinni žalobcům zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši.

5. Proti výrokům I., II., III., VI. a VII. rozsudku a doplňujícímu rozsudku okresního soudu podali žalovaní odvolání. V odvolání uvedli, že se závěrem soudu, že to byli žalovaní, či jeden z nich, kteří s vlastníkem sousedního pozemku , jméno FO, posunuli železné trubky vyměřující hranici nově odměřených pozemků a tímto pak nastolili situaci, kdy vědomě užívali bez právního důvodu pozemek s dnešním označením parc. č. , Anonymizováno, , nelze v žádném případě souhlasit, když tento nemá oporu v provedeném dokazování, a vychází z ničím nepodložených úvah a domněnek okresního soudu. V pozici svědka byl vyslechnut , jméno FO, , soused žalovaných, a jediná dosud žijící osoba, která se účastnila vytyčení hranic oddělovaného pozemku v roce 1989 společně s žalovaným 1) a státním geodetem , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Okresní soud pouze stroze konstatoval, že svědecké výpovědi , jméno FO, neuvěřil, aniž by přitom uvedl, jaké důvody jej k tomu vedly, či jaké skutečnosti poukazují na možnou nevěrohodnost této svědecké výpovědi a dále žádným způsobem nespecifikuje, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o tom, že to měli být žalovaní společně se svědkem , jméno FO, , kdo neoprávněně přemístil železné trubky označující hranice nově zaměřeného pozemku, aby tak zvětšili pozemek ve svém užívání. K uvedenému žalobci netvrdili žádná skutková tvrzení, a v průběhu celého řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by pro uvedený závěr svědčil. Okresní soud rovněž v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že neuvěřil tvrzení žalobců o tom, že neměli k dispozici geometrický plán ze dne 31. 7. 1989, který následně sami předložili soudu, z něhož mohli zjistit vzdálenost mezi hraničními body označenými v předmětném geometrickém plánu. Žalovaní v průběhu řízení opakovaně uváděli, že předmětný geometrický plán z roku 1989 neměli k dispozici, a tento získali až nehlédnutím do příslušné spisové dokumentace na katastru nemovitostí v souvislosti s výzvou žalobců k odstranění neoprávněných staveb ze dne 5. 3. 2018. Pokud okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku naznačuje, že žalovaní měli zkoumat soulad geometrického plánu z roku 1989 s polohou železných trubek umístěných geodetem pro vyznačení hranic v terénu učiněných geodetem, a to tak, že měli přeměřovat vzdálenosti mezi jednotlivými hraničními body, nelze s tímto závěrem souhlasit. Jednak žalovaní takovouto povinnost dle platného práva, jak je shora uvedeno neměli, jednak jsou to laici, které nenapadlo, že by něco takového měli učinit, když jim hranici v terénu vyznačila odborná osoba. Ani úvaha okresního soudu o tom, že žalovaní při stavbě oplocení museli zjistit nesoulad mezi délkou hranice dle geometrického plánu a faktickou délkou hranic v terénu neobstojí. Žalovaní zcela běžným způsobem změřili délku potřebného oplocení v terénu a tuto nijak nesrovnávali s délkou hranic dle geometrického plánu. K vytyčení hranic pozemku došlo v době zcela odlišné politické i právní situace a lze si jen velmi obtížně představit, že by žalovaní riskovali trestní stíhání pro rozkrádání socialistického vlastnictví jen proto, aby si o kousek zvětšili svou zahradu. Na základě shora popsaného mají tedy žalovaní za to, že v tomto řízení bylo prokázáno, že po celou dobu držení části pozemku ve vlastnictví žalobců byli v dobré víře, že užívají pozemek v jejich vlastnictví, když k jejich omylu došlo přesto, že postupovali s obvyklou mírou opatrnosti, kterou po nich bylo možno v daném případě požadovat. Připlocenou část pozemku užívali žalovaní dlouhá léta, přičemž právní předchůdci žalobců je v tomto užívání nijak nerušili. Výměra připloceného pozemku přitom překročila celkovou výměru pozemku žalovaných o méně, než tomu bylo v případě, kdy rozhodoval Nejvyšší soud. Pokud však okresní soud zřídil věcné břemeno ve prospěch žalovaných 1) a 2), tedy jako věcné břemeno ve prospěch osob, či dle aktuální právní úpravy jako osobní služebnost, pak zcela zřejmě pochybil. Soud uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby tak, že zřídí za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Věcné břemeno je v tomto případě samozřejmě zřizováno ve prospěch vlastníka neoprávněné stavby, tedy aby sloužilo ve prospěch tohoto vlastníka. Takto by ovšem mělo být věcné břemeno zřízeno ve prospěch každého dalšího vlastníka předmětné stavby, aby se tak předešlo případným budoucím sporům. Pokud se týká náhrady za zřízení věcného břemene, pak s její výší, jak tato byla stanovena v doplňujícím rozsudku, žalovaní souhlasí. Odvolání do doplňujícího rozsudku podali pouze z toho důvodu, že soud stanovil platební povinnost žalovaných ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, a nikoliv v konkrétní lhůtě od vzniku věcného břemene, a nemohli tedy připustit, aby tento výrok nabyl právní moci dříve než výrok o zřízení věcného břemene. S ohledem na výše uvedené žalovaní navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a zaváže žalobce zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobců i žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné a odvolání žalovaných důvodné není.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-14. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru, což platí i pro hodnocení svědecké výpovědi , jméno FO, , když v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě objasnil, proč považoval tuto svědeckou výpověď za nevěrohodnou. Odvolací soud proto také neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat.

9. Pokud tedy okresní soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že předmětné oplocení nebylo vystavěno v hranicích pozemku parc. č. , Anonymizováno, tak, jak byl vyznačen hraničními body umístěnými při vyměřování pozemku geodetem , tituly před jménem, , Anonymizováno, v roce 1989, když neuvěřil tvrzení žalobců ani výpovědi svědka , jméno FO, , že předmětný geodet při vyměřování pozemku se dopustil chyby a hranici mezi pozemkem parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, vymezil železnou trubkou umístěnou o 3,70 m dál než odpovídal délce hranice mezi těmito pozemky, což mělo opět vliv na nesprávné vyznačení hraničního bodu č. , hodnota, a ve svém důsledku o rozšíření výměry pozemku parc. č. , Anonymizováno, o zmiňovaných 112 m2, nelze takový závěr hodnotit jako závěr nemající oporu v provedeném dokazování, a je proto možné v podrobnostech odkázat na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku.

10. K odvolacím námitkám je třeba poukázat na výpověď svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že trubka, která vyznačovala hranici pozemku, byla v terénu umístěna i v době, kdy už byl postaven plot žalovaných (Není tam pár let, možná 5 či 10 let. Plot byl postaven asi před 30 lety.). Tedy nevěrohodnost svědka , jméno FO, vyplývá i z této svědecké výpovědi. Závěr okresního soudu, že to byli žalovaní či jeden z nich, kteří tehdy s vlastníkem sousedního pozemku , jméno FO, posunuli železné trubky vyměřující hranici nově odměřených pozemků, čímž došlo k rozšíření jejich výměry, vychází z klasické latinské fráze Cui bono? Jedině žalovaní a , jméno FO, totiž měli z posunutí hranic pozemků prospěch (zvětšila se jim výměra), protože geodet , tituly před jménem, , Anonymizováno, z toho nic neměl (aspoň to nebylo tvrzeno) a navíc by zřejmě změnil i další vytyčovací body, aby své případné jednání zakryl. Při jakékoliv dalším měřením by se na posunutí hranic přišlo, a že se tak stane až za cca 30 let, nemohl předpokládat. Argumentace žalovaných, že by neriskovali trestní stíhání pro rozkrádání socialistického vlastnictví, aby si o kousek zvětšili svou zahradu, neobstojí, naopak totiž před rokem 1990 resp. 1989, kdy pozemky byly ve vlastnictví státu, nebyl problém připlotit část pozemku, neboť stát nebyl schopen (ochoten) své vlastnictví ohlídat. Závěr okresního soudu, že žalovaní nebyli ohledně užívání části pozemku žalobců v dobré víře, obstojí.

11. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat v souladu s ustanovením § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 129 a násl., § 134, § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

12. Odvolací soud souhlasí s okresním soudem, že žalovaní nebyli oprávněnými držiteli části pozemku žalobců (nebyli v dobré víře, jak bylo rozvedeno výše) ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák., a proto nemohli předmětnou část pozemku žalobců vydržet podle § 134 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud dále souhlasí s okresním soudem, že podle § 135c odst. 1 obč. zák. je na místě uložit žalovaným odstranit z pozemku žalobců oplocení z kovových sloupků a pletiva, neboť se jedná o stavbu žalovaných na cizím pozemku (žalobců) a postup podle § 135c odst. 3 obč. zák. není na místě, neboť se jedná o oplocení.

13. Odvolací soud však nesouhlasí s okresním soudem, že podle § 135c odst. 3 obč. zák. je na místě uspořádat poměry mezi žalobci jako vlastníky pozemku a žalovanými jako vlastníky stavby (hospodářské budovy) zřízením věcného břemene za náhradu ve prospěch žalovaných, spočívající v právu umístění stavby bez čp./če., užívané jako hospodářská budova na pozemku odděleném z dosavadní parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v rozsahu 18 m2, nově označené parc. č. st. , Anonymizováno, v geometrickém plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, , když okresní soud dospěl k závěru, že odstranění stavby by nebylo účelné, a to i proto, že v současné době výrazně nebrání v užívání zbývající části pozemku žalobců. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že předmětná hospodářská budova, která z větší části stojí na pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, je nepodsklepeným jednopodlažním objektem se sedlovou střechou, k němuž je ze západní strany přistavěno hnojiště a objekt slouží chovu drůbeže a ke skladování krmiva, kdy v prvním nadzemním podlaží je jedna nedělená místnost, v podkroví je skladový prostor přístupný pouze po žebříku, nosnou konstrukci tvoří zdivo z tvárnic tloušťky 300 mm, strop je betonový, krov dřevěný a střešní krytina krytinu tvoří keramická taška, svody chybí, podlaha je z hlazeného betonu, v objektu je nefunkční světelná elektroinstalace, objekt není vytápěn a není zde proveden rozvod vody ani kanalizace. Je tedy zřejmé, že se jedná o stavbu, jejíž odstranění nezpůsobí nemožnost využívání ostatních nemovitostí (rodinného domu) žalovaných. Naopak zřízení věcného břemene, tak jak to učinil okresní soud, způsobí (může způsobit) další spory mezi žalobci a žalovanými, už jen z tohoto důvodu, že okresní soud zřídil věcné břemeno jako osobní pouze ve prospěch žalovaných, nikoliv ve prospěch parc. č. , Anonymizováno, (jakéhokoli vlastníka tohoto pozemku). Navíc vstup do hospodářské budovy je ze strany pozemku žalobců, tedy buď by muselo dojít k zřízení (vybourání) nového vstupu anebo věcné břemeno by muselo být zvětšeno a zřízeno i jako právo průchodu. Taktéž nelze přehlédnout, že z geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že budova bez čp./če., tedy hospodářská budova, z větší části stojí na pozemku žalobců (parc. č. , Anonymizováno, , a to v rozsahu výměry 18 m2, a toliko zbývající část o výměře 3 m2 stojí na pozemku žalovaných (parc. č. , Anonymizováno, ). Odvolací soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalovaní jako stavebníci nebyli v dobré víře, že staví na vlastním pozemku, jak je rozvedeno výše, a jedná se tak o neoprávněnou stavbu. S ohledem na výše uvedené je pak na místě podle § 135c odst. 1 obč. zák. uložit žalovaným odstranit z pozemku žalobců předmětnou hospodářskou budovu.

14. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, kdy výroky II., III. a VIII. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalovaným odstranit z pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, stavbu bez č.p./č.e. – jinou stavbu užívanou jako hospodářská budova a tento pozemek vyklidit do šesti měsíců od právní moci rozsudku, když lhůtu stanovil dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na velikost stavby.

15. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci byli plně procesně úspěšní a byly jim proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši 50 763 Kč (32 707 Kč +18 056 Kč).

16. Náklady řízení před okresním soudem ve výši 32 707 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a úkonech právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření, účast na místním šetření (7. 10. 2022), 4x účast u jednání (16. 3. 2022, 2x 12. 7. 2022 vzhledem k délce jednání, 16. 5. 2023) á 2 400 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když odměna byla dále podle § 12 odst. 4 vyhlášky snížena na 80 %, tj. na částku 1 200 Kč, z důvodu zastupování více osob (odměna za zastupování dvou osob tak činí 2 400 Kč za každý úkon), ½ úkonu právní služby – sepis návrhu na přerušení řízení, sepis návrhu na pokračování v řízení, sepis odvolání do usnesení o znalečném, účast u vyhlášení rozhodnutí (26. 5. 2023) ā 1 200 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky, když odměna byla dále podle § 12 odst. 4 vyhlášky snížena na 80 %, tj. na částku 600 Kč, z důvodu zastupování více osob (odměna za zastupování dvou osob tak činí 1 200 Kč za každý ½ úkon), 3 900 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky ve výši 1 000 Kč za deset půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 303 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (cesta z , adresa, a zpět v délce 42 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km benzínu BA 95 dne 16. 3. 2022), cestovné ve výši 324 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. (cesta z , adresa, a zpět v délce 42 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km benzínu BA 95 dne 12. 7. 2022), cestovné ve výši 108 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. (cesta z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět v délce 14 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km benzínu BA 95 dne 7. 10. 2022), cestovné ve výši 672 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (2x cesta z , adresa, a zpět v délce 42 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 6,8 l/100 Km benzínu BA 95).

17. Náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 18 056 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a úkonech právní služby – 2x sepis odvolání a 2x účast u jednání (19. 3. 2024, 11. 9. 2024) ā 2 400 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když odměna byla dále podle § 12 odst. 4 vyhlášky snížena na 80 %, tj. na částku 1 200 Kč, z důvodu zastupování více osob (odměna za zastupování dvou osob tak činí 2 400 Kč za každý úkon), příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhlášky ve výši 400 Kč za čtyři půlhodiny po 100 Kč (účast u jednání) a cestovné ve výši 656 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. (2x cesta z , adresa, a zpět v délce 80 km tam i zpět osobním motorovým vozidlem při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km benzínu BA 95).

18. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byli žalovaní zavázáni zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalobců, společně a nerozdílně dle § 1872 o. z, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení před okresním soudem, bylo rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalovaným, jako zcela procesně neúspěšným, má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 195 Kč, které již vyplatil za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, včetně jeho výslechu. Žalovaní byli zavázáni zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Okresnímu soudu ve , adresa, ), společně a nerozdílně dle § 1872 o. z, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.