16 Co 163/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno o zaplacení částky 13 680 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2024, č. j. 22 C 662/2023-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 13 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši:- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 7. 2015 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 17. 8. 2015 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 4. 9. 2015 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 9. 2. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 12. 9. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 18. 11. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 23. 5. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 20. 7. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 10. 2017 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 960 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 2023 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení výrokem I. specifikovaných částek jako součtu jízdného a smluvních pokut ve formě přirážek k jízdnému a úroku z prodlení, kdy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 jako postupnice od společnosti , právnická osoba, . jako postupitelky nabyla soubor pohledávek včetně těch, které vzešly z toho, že žalovaná ve dnech 2. 7. 2015, 29. 7. 2015, 18. 8. 2015, 22. 1. 2016, 24. 8. 2016, 31. 10. 2016, 4. 5. 2017, 3. 7. 2017 a 26. 9. 2017 cestovala hromadnými dopravními prostředky provozovanými zmíněnou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by se při jízdních kontrolách prokázala platnými jízdními doklady, načež pokaždé písemně uznala svůj dluh na jízdném a přirážce co do důvodu i výše a zavázala se jej splnit do 15 dnů od zjištění černé jízdy.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Provedené důkazy přitom vyhodnotil tak, že smlouvou o postoupení pohledávek měly být postoupeny pohledávky specifikované v soupisu postupovaných pohledávek, jenž je přílohou č. 2 a nedílnou součástí smlouvy. V Článku 5.1. je uvedeno: „postupník se zavazuje na své náklady zajistit rozeslání a splnění oznamovací povinnosti postupitele vůči dlužníkům dle § 1882 občanského zákoníku, a to odesláním oznámení o postoupení pohledávek dlužníkům, jež bude podepsáno za postupitele formou naskenovaného podpisu. Vzor oznámení je přílohou č. 1 této smlouvy. Postupník se zavazuje, že nedojde k žádnému odchýlení od znění vzoru. Postupník zajistí řádné vyhotovení a odeslání oznámení o postoupení pohledávek dlužníkům prostřednictvím držitele poštovní licence, a to ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne účinnosti této smlouvy. Postupník nebude s pohledávkami nakládat dříve, než budou všechna oznámení odeslána.“ Smlouva nicméně neprokazuje, že dopravní podnik postoupil žalobkyni právě žalované pohledávky, protože žalobkyně nedoložila Přílohu č.

2. Ze soupisu pohledávek vyplynulo, že žalobkyně eviduje za žalovanou právě výše uvedené pohledávky. Dopisem ze dne 19. 2. 2023 žalované oznámila, že s dopravním podnikem uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, jíž nabyla pohledávky vůči žalované, vzniklé z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k němu ve výši 13 680 Kč. Listina byla žalované odeslána dne 19. 2. 2023.

4. Okresní soud případ právně kvalifikoval tak, že žalobkyně neprokázala postoupení žalovaných pohledávek, neboť nepředložila Přílohu č. 2, jež obsahuje specifikaci postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávek navíc není kvalifikovanou notifikací ze strany postupníka ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), z níž by plynula povinnost dlužníka splnit dluh postupníkovi, neboť ten by musel dlužníkovi postoupení pohledávek prokázat. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), o potřebě označit důkaz o rozhodných skutečnostech. Okresní soud tudíž žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného vyhovění žalobě, které zdůvodnila tím, že ve skutečnosti spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu prvostupňovému soudu zaslala dokument s názvem „soupis_pohledávek“, který je onou chybějící přílohou č. 2, přičemž formát .xlsx byl zvolen kvůli snazší evidenci a práci s daty. Podle čl. 4.1. postupní smlouvy měl být soupis postupovaných pohledávek vyhotoven v elektronické podobě. Nenaplnění čl. 5.1. smlouvy se může projevit pouze ve vztahu mezi postupitelem a postupníkem, nikoli mezi postupníkem a žalovaným dlužníkem. Ostatně, ve smlouvě nebylo sjednáno, že by k postoupení v takovém případě nedošlo. Smlouva se stala platnou i účinnou v okamžiku podepsání oběma smluvními partnery. Žalobkyně oznámením o postoupení pohledávky žalované dostatečně prokázala postoupení. Postoupení nasvědčuje i okolnost, že spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu předložila soudu skeny zápisů o provedené přepravní kontrole, k nimž by neměla přístup, kdyby žalované pohledávky nenabyla. Napadený rozsudek byl pro žalobkyni překvapivý, poněvadž řada jiných soudců téhož soudu, ba i jedna a tatáž soudkyně v minulosti rozhodli ve skutkově totožných případech opačně – žalobě plně vyhověli. Některá taková rozhodnutí žalobkyně připojila.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným, leč neúplným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Nesouhlasí ovšem se závěrem, že žalobkyně neprokázala postoupení žalovaných pohledávek. Kvůli neúplnosti skutkových zjištění odvolací soud zopakoval některé důkazy provedené prvostupňovým soudem (§ 213 odst. 1, odst. 2, odst. 3 část věty před středníkem) a zároveň provedl důkaz v prvostupňovém řízení nenavržené v podobě zprávy postupitelky ze dne 29. 4. 2024 s přílohou (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.), který byl přípustný, neboť kdyby jej žalobkyně do řízení nevnesla sama od sebe, jistě by tak učinila na výzvu odvolacího soudu ve smyslu § 213b odst. 2 ve spojení s § 118a odst. 3 o. s. ř., k níž byl na jednání připraven.[footnoteRef:1] Z důkazů vyplynula tato skutková zjištění. Žalovaná ve dnech 2. 7. 2015, 29. 7. 2015, 18. 8. 2015, 22. 1. 2016, 24. 8. 2016, 31. 10. 2016, 4. 5. 2017, 3. 7. 2017 a 26. 9. 2017 cestovala hromadnými dopravními prostředky (autobusem, tramvají, resp. trolejbusem) provozovanými společností , právnická osoba, . (dále jen postupitelkou), aniž by se při jízdních kontrolách prokázala platnými jízdními doklady, načež pokaždé písemně uznala svůj dluh na jízdném a přirážce co do důvodu i výše a zavázala se jej splnit do 15 dnů od zjištění černé jízdy. Přirážka činila vždy 1 500 Kč, jízdné vždy 20 Kč (jednotlivé dohody s cestujícím, jednotlivé smluvní přepravní podmínky). Postupitelka smlouvou ze dne 13. 10. 2021 postoupila žalobkyni soubor pohledávek, jež měly být specifikovány v Soupisu postupovaných pohledávek tvořícím Přílohu č. 2 a nedílnou součást smlouvy (čl. 2.1.), přičemž účinnost smlouvy nebyla vázána na žádnou další skutečnost kromě (přirozeně) podepsání smlouvy. Dokumentaci k pohledávkám včetně zápisů o provedené přepravní kontrole se postupitelka žalobkyni zavázala předat do 10 pracovních dnů od zaplacení úplaty za postoupený soubor (čl. 4.1.) s tím, že v elektronické podobě měl být přehled postoupených pohledávek zaslán e-mailem na adresu , e-mail, (čl. 4.2.). Žalobkyně se zavázala zajistit rozeslání oznámení o postoupení pohledávky dlužníkům, podepsaného za postupitelku naskenovaným podpisem, přičemž vzor oznámení byl přílohou č. 1 smlouvy a žalobkyně se zavázala od něj neodchýlit (čl. 5.1.). Jde o oznámení vystavené a podepsané postupitelkou (smlouva o postoupení pohledávek s přílohami). Žalobkyně soudu prvního stupně skutečně předložila elektronický soupis žalovaných pohledávek, nikoli všech postoupených pohledávek (soupis pohledávek). Soud jí nedal nijak najevo, že tento důkaz pokládá za nedostatečný. V odvolacím řízení žalobkyně předložila potvrzení postupitelky o provedeném postoupení všech žalovaných pohledávek s přiloženým seznamem, z nějž vyplynulo, že postupitelka žalobkyni postoupila všechny žalované pohledávky výše uvedenou postupní smlouvou (zpráva , Anonymizováno, ze dne 29. 4. 2024 s přílohou). Žalobkyně žalovanou více než 7 dnů před podáním žaloby vyzvala k uspokojení žalovaných pohledávek předžalobní upomínkou, doporučeně odeslanou dne (předžalobní výzva s podacím lístkem). Žalobkyně vystavila své vlastní oznámení o postoupení pohledávek, k němuž nepřiložila ani postupní smlouvu, ani jiný důkaz postoupení (oznámení o postoupení pohledávek). Výše jmenované důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné, vzájemně souladné a odpovídající též skutkovým tvrzením žalobkyně. Další důkazy neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. [1: Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, č. 59/2012 Sb. rozh. civ.]

9. Odvolací soud se při právní kvalifikaci případu řídil těmito úvahami. Podle ustálené judikatury je k unesení subjektivního důkazního břemene ke skutečnosti v podobě postoupení žalované pohledávky a tedy k potvrzení aktivní věcné legitimace žalujícího věřitele nutno prokázat buďto alespoň notifikaci postoupení pohledávky dlužníkovi (podle myšlenky, že právní účinky postoupení vůči dlužníkovi nastávají a dlužník tak může po právu splnit dluh postupníkovi již na základě notifikace),[footnoteRef:2] anebo alespoň postoupení samotné (podle myšlenky, že právě postoupení způsobuje změnu věřitele).[footnoteRef:3] V tomto případě mělo jít o notifikaci ze strany žalobkyně jako postupnice, která oznámení sepsala i odeslala. Vzhledem k tomu, že zde vystupovala jako nová, pro žalovanou dosud neznámá věřitelka, která si oproti dřívějšímu stavu namísto postupitelky osobuje pohledávku, nestačilo, aby žalované postoupení oznámila. Musela je jako právní nástupkyně původní věřitelky prokázat - tak, aby žalovaná nabyla jistoty, komu má dlužné částky zaplatit (§ 1882 odst. 1 o. z.). Z důvodů vysvětlených v předchozím odstavci tak ovšem neučinila. Postoupení pouze oznámila. Nedodržela výše citované smluvní ujednání z postupní smlouvy, jež zakotvilo vzor oznámení a jež mělo bezesporu podobnému problému zabránit. V tom případě musela v řízení prokázat, že k postoupení skutečně došlo (§ 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z.). A to se jí z výše popsaných důvodů podařilo. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že postoupení prokazuje již samotná okolnost, že soudu předložila dokumentaci k jednotlivým žalovaným pohledávkám. Jde pouze o nepřímý důkaz, jenž by v zájmu naplnění zákonné míry důkazu musel být podpořen dalšími, přesvědčivými důkazy. Prvostupňovému soudu lze dát zapravdu v tom, že poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. je poučením, které má své místo na jednání, poněvadž pouze tam může nastoupit nepříznivý následek v něm zmíněný, tedy neunesení procesního břemene – důkazy totiž soud v souladu se všemi charakteristikami spravedlivého procesu provádí na jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). A jestliže se účastník bez žádosti o odročení k jednání nedostaví, o takové poučení se z obecného hlediska sám připravuje (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). V tomto případě však, jak žalobkyně doložila, předchozí aplikační praxe nejen jiných soudců téhož soudu, ale i téže soudkyně, založila legitimní očekávání, že bude tento případ rozhodnut stejně jako předchozí podobné, ba typově identické případy (§ 13 o. z.). Soud prvního stupně však rozhodl opačně, čímž legitimní očekávání porušil a vynesl skutečně překvapivé rozhodnutí. Tím pádem ovšem, nepovažoval-li postoupení za prokázané předloženým soupisem pohledávek (který žalobkyně vskutku předložila právě jako důkaz postoupení), s čímž odvolací soud souhlasí, měl zástupce žalobkyně k doložení potřebných důkazů předem vyzvat korespondenčně [§ 114a odst. 2 písm. g) o. s. ř.]. Jinými slovy, měl žalobkyni předem signalizovat změnu svého přístupu a teprve po nesplnění výzvy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. mohl případně žalobu zamítnout. To se nestalo. Žalobkyně nakonec, ač teprve v odvolacím řízení, prokázala postoupení žalovaných pohledávek. [2: Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, jeho rozsudek ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012, rozsudek ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014, rozsudek ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013, či rozsudek ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019. ] [3: Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019. ]

10. Pokud jde o jejich existenci, odvolací soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované splnit žalobkyni uznané dluhy (§ 2053 o. z.). Žalovaná totiž písemně a co do důvodu i výše ten který dluh uznala. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). To znamená, že pokud by žalovaná chtěla docílit zamítnutí žaloby, musela by neexistenci dluhů tvrdit a prokázat. To se nestalo. Šlo o dluhy ze smluv o přepravě osoby [§ § 2550 a 2578 v případě tramvaje a trolejbusu ve spojení s § 37 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 5 druhé věty písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. d.), a s § § 7 odst. 6, 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. p. p.), v případě autobusu ve spojení s § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a s § § 7 odst. 6, 3 odst. 1 s. p. p.]. Žalovaná vždy v okamžiku nástupu do dopravního prostředku s žalobkyní konkludentně uzavřela smlouvu o své přepravě, avšak nesplnila svou základní smluvní povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Následkem porušení této povinnosti byl pokaždé vznik další povinnosti zaplatit smluvní pokutu v podobě přirážky k jízdnému [§ § 2048, 2052 a 2578 o. z. ve spojení s § 37 odst. 5 druhou větou písm. b), odst. 6 z. d.]. Každá pohledávka se stala splatnou v okamžiku podle toho kterého uznání dluhu. Od následujícího dne se žalovaná na rozdíl od postupitelky ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit též úrok z prodlení (§ 1968 ve spojení s § 1970 první větou o. z.). Ten žalobkyně správně vyčíslila (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí všech žalovaných pohledávek. Proto odvolací soud výrokem I. napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plné šíři vyhověl [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

11. Výrok II. odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Náhrada sestává ze soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 800 Kč, za odvolací řízení ve výši 1 000 Kč a z náhrad vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil částkou 300 Kč [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodem 2.], paušální náhradu hotových výdajů částkou 100 Kč za úkon [§ 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t.]. Odvolací soud zde tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává žaloby na zaplacení částky do 50 000 Kč lišící se prakticky jen osobou žalované a časem a místem černé jízdy. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Za další úkon právní služby v podobě odvolání pak náleží mimosmluvní odměna v sazbě 1 660 Kč [§ 14b odst. 3 ve spojení s § § 8 odst. 1, 7 bodem 5. a. t.] a paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč [§ 14b odst. 3, odst. 5 písm. b) a. t.]. Odvolací soud nepřiznal náhradu za doplnění odvolání ani za doplnění žaloby, protože v nich obsažená tvrzení, důkazní návrhy či právní argumenty měla správně obsahovat již žaloba, popř. odvolání, pročež byla doplnění v tomto ohledu nadbytečná a jejich náklady tudíž neúčelné (§ 211 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Celková náhrada tedy činí 4 960 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).úkon právní službyustanovení a. t.mimosmluvní odměnanáhrada hotových výdajůpřevzetí a příprava zastoupení§ 11 odst. 1 písm. a)300 Kč100 Kčpředžalobní upomínka§ 11 odst. 1 písm. d)300 Kč100 Kčžaloba§ 11 odst. 1 písm. d)300 Kč100 Kčodvolání§ 11 odst. 1 písm. k)1 660 Kč300 Kč12. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná na splnění svých dluhů před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.