16 CO 168/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 4. 2022, č. j. 14 C 34/2006-1549

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 90 635,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Šumperku jednak domáhala náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků, na které jí měl vzniknout nárok poté, co byla Okresním soudem v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určena neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] a dále se rovněž domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] (z téhož pracovního poměru); usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2006 č. j. 14 C 27/2005-34 byla věc náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků vyloučena k samostatnému projednání.

2. Žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla, aby na místo žalovaného vstoupila do řízení [právnická osoba], [IČO], na niž přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Jelikož žalovaný se záměnou nesouhlasil, Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 2. 1. 2012 č. j. 14 C 34/2006-428 návrh žalobkyně na záměnu účastníků zamítl.

3. Žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný [právnická osoba], který je od [datum] právním nástupcem žalovaného, a proto je podle žalobkyně tento subjekt společně a nerozdílně s žalovaným zavázán k úhradě nároků z jejího neplatného rozvázání pracovního poměru (nároky vzniklé do [datum] uplatňovala žalobkyně nadále po prvním žalovaném).

4. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 4. 12. 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], neboť došel k závěru, že k tomu byly splněny podmínky ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř.

5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 3. 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

6. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 12. 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení. Dovolací soud konstatoval, že v posuzovaném případě žalobkyně podala žalobu dne [datum] proti [anonymizována dvě slova] [obec] a podáním ze dne [datum] navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný [právnická osoba] Žalované [anonymizována dvě slova] [obec] ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedlo, že v roce [rok] u něj došlo k organizačním změnám spočívajícím ve zrušení zemědělské výroby (a zrušení pracovních míst s ní souvisejících). K podání ze dne [datum] žalované [anonymizována dvě slova] [obec] předložilo zápis [číslo] z jednání jeho představenstva ze dne [datum], prohlášení žalovaného jako vkladatele do základního jmění [právnická osoba] ze dne [datum], zápis [číslo] z jednání jeho představenstva ze dne [datum], a dohodu o vypořádání nároků oprávněné osoby (mezi žalovaným a [právnická osoba]) ze dne [datum], z nichž jednoznačně vyplývá, že ke dni [datum] došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného a z tohoto důvodu také k ukončení pracovního poměru zaměstnanců žalovaného dohodou (s žalobkyní nemohl být v té době rozvázán pracovní poměr, protože se vedlo řízení o neplatnost její výpovědi), a že nemovité věci tvořící farmu [obec] byly jako nepeněžitý vklad vloženy žalovaným do základního jmění [právnická osoba] (na základě prohlášení vkladatele ze dne [datum]). Žalobkyně v podání ze dne [datum] poukázala na to, že„ všechna její zaměstnanecká práva přešla na [právnická osoba]“. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vyplývá, že soud prvního stupně sdělil účastníkům, že na základě dosavadního dokazování posuzuje věc tak, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobkyně na [právnická osoba] Přechod práv a povinností z žalovaného [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba] vyplývá také z obchodního rejstříku, neboť v roce [rok] byly u [právnická osoba] zapsány nové předměty podnikání, které do té doby vykonávalo [anonymizována dvě slova] [obec] (a které u něj byly vymazány v roce [rok]).

7. Z výše uvedených skutečností podle dovolacího soudu jednoznačně vyplývá, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni [datum], v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba], a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], nadále zaměstnaná u [právnická osoba], na níž měla žalobou podanou dne [datum] uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (srov. § 249 odst. 2 zákoníku práce). Jestliže tedy žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla přistoupení [právnická osoba] na straně žalované, obcházela tím institut záměny účastníka, neboť - jak vyplývá z výše uvedených skutečností - při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení bylo zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalované [příjmení] družstvo [obec] již v době zahájení řízení nebylo pasivně věcně legitimováno, a proto nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud prvního stupně (a odvolací soud) připustil přistoupení [právnická osoba] na stranu žalovanou.

8. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 24. 1. 2018 č. j. 14 C 34/2006-971„ žalobu, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy a naturálních požitků“ zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 206 201 Kč Okresní soud zdůraznil, že žalobkyně podala žalobu dne [datum] proti [anonymizována dvě slova] [obec], přičemž ze zjištěných skutečností vyplývá, že nejpozději ke dni [datum], v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba], a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], nadále zaměstnaná u [právnická osoba], na níž měla žalobou podanou dne [datum] uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Žalované [anonymizována dvě slova] [obec] proto není ve věci pasivně legitimováno, z tohoto důvodu okresní soud žalobu zamítl.

9. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 1. 2019 č. j. 16 Co 167/2018-1180 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že v rozporu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. formuloval výrok napadeného rozsudku tak, že„ žaloba, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy a naturálních požitků, se zamítá“, aniž by konkretizoval výši požadovaného peněžitého plnění a specifikoval„ naturální požitky“ (nepeněžité plnění). V daném případě nebylo nejen z výroku, ale ani z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, v jaké výši a za jaké období se žalobkyně domáhala náhrady mzdy a jaké konkrétní„ naturální požitky“ a za jaké období požadovala. Odvolací soud v tomto směru konstatoval, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala jednak určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] a jednak, aby„ žalovaný od [datum] uhradil mzdu s valorizací a s úroky z prodlení, s naturálními požitky člena“. V podání ze dne [datum] sepsaném tehdejší ustanovenou zástupkyní [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) žalobkyně požadovala, aby„ žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náhradu mzdy, jejíž výše bude vyčíslena dodatečně“. V podání ze dne [datum] konstatovala, že požaduje„ mzdu za období od [datum] společně s naturálními požitky, a to do doby, než žalovaný žalobkyni přijme do zaměstnání na její původní pracoviště, tj. na farmu v [obec] jako ošetřovatelku dojnic“, s tím, že„ výši mzdy a naturálních požitků není schopna sama vypočítat a za tímto účelem navrhuje jako důkaz vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie – účetnictví. V dalším podání ze dne [datum] sepsaném opětovně tehdejší ustanovenou zástupkyní [titul] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) žalobkyně upřesnila, že se domáhá„ náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru ode dne [datum] zatím do [datum]“ ve výši 15 000 Kč měsíčně, tj. celkem 2 077 500 Kč, a následně u jednání dne [datum] specifikovala„ k tomuto dni“ požadované naturální požitky –„ 14 ks prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor“. Posledně uvedenými podáními tedy žalobkyně odstranila vady původní žaloby z hlediska údaje o tom, čeho se domáhá (tzv. žalobního petitu), který musí být určitý a srozumitelný, přičemž vymezení práv a jím odpovídajících povinností v něm obsažené musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výrok rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit. Lze uzavřít, že žalobkyně žalobou uplatnila nárok na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 2 077 500 Kč a nárok na nepeněžité plnění za roky [rok] až [rok] („ naturální požitky“) představující„ 14 ks prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor“.

10. Další vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud spatřoval v tom, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl, aniž by předtím opětovně rozhodl o návrhu žalobkyně ze dne [datum] na přistoupení dalšího účastníka, neboť předchozí rozhodnutí prvostupňového soudu a odvolacího soudu, kterými bylo připuštěno, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila [právnická osoba], byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Procesní vadu konečně odvolací soud shledal i v tom, že soud prvního stupně nereagoval odpovídajícím způsobem na podání ze dne [datum] sepsané tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne [datum], ve kterých uvedla, že požaduje náhradu mzdy ve výši 25 000 Kč měsíčně, a to vůči [anonymizována dvě slova] [obec] jako prvním žalovaném za období od [datum] do [datum] celkem ve výši 1 869 250 Kč a vůči [právnická osoba] jako druhé žalované za období od [datum] do [datum] celkem ve výši 4 375 000 Kč a„ pokračování po tomto datu“. Z tohoto podání nebylo podle názoru odvolacího soudu zcela zřejmé, co ve skutečnosti tento návrh vlastně obsahoval. Zda se jednalo o částečné zpětvzetí žaloby o náhradu mzdy vůči [anonymizována dvě slova] [obec] za období od [datum] do [datum] ve výši 1 095 000 Kč (73 měsíců po 15 000 Kč), o rozšíření (změnu) žaloby o náhradu mzdy vůči [anonymizována dvě slova] [obec] za období od [datum] do [datum] o částku 10 000 Kč měsíčně (požadováno 25 000 Kč měsíčně na místo původních 15 000 Kč měsíčně), o uplatnění dalšího samostatného nároku na náhradu mzdy vůči [právnická osoba] za období od [datum] do [datum] celkem ve výši 4 375 000 Kč, zda„ pokračováním po tomto datu“ měla žalobkyně na mysli, že požaduje náhradu mzdy vůči [právnická osoba] i za období od [datum] do budoucna ve výši 25 000 Kč měsíčně, zda rovněž naturální požitky požadovala vůči [anonymizována dvě slova] [obec] jako prvním žalovaném za roky [rok] až [rok] (tj.„ 6 ks prasat o váze 150 kg, 18 q obilí a 18 q brambor“) a vůči [právnická osoba] jako druhé žalované za roky [rok] až [rok] (tj.„ 8 ks prasat o váze 150 kg, 24 q obilí a 24 q brambor“), anebo žalobkyně shora uvedeným podáním sledovala něco jiného. Soud prvního stupně se proto měl o odstranění vad tohoto podání pokusit postupem podle § 43 o. s. ř. s poučením, že nebudou-li vady odstraněny, soud v dalším řízení nebude ve smyslu § 43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. k takovému podání přihlížet. Z uvedených důvodů odvolací soud předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, aniž by se zabýval„ věcným“ přezkumem prvostupňového rozsudku. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se po odstranění vytčených procesních vad opětovně zabýval mj. otázkou pasivní věcné legitimace s přihlédnutím k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR.

11. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 8. 7. 2019 č. j. 14 C 34/2006-1291 nepřipustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila [právnická osoba], [IČO], vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904.

12. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 3. 2020 č. j. 16 Co 224/2019-1340, které nabylo právní moci dne [datum], potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud zdůraznil, že prvostupňový soud v souladu se závazným právním názorem vysloveným v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým je vázán i odvolací soud, návrhu žalobkyně ze dne [datum] na přistoupení [právnická osoba] do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované nevyhověl, neboť žalobkyně obcházela institut záměny účastníka. Při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení totiž bylo zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalované [anonymizována dvě slova] [obec] již v době zahájení řízení nebylo pasivně věcně legitimováno, a proto nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení [právnická osoba] na stranu žalovanou.

13. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 2 077 500 Kč a nepeněžitého plnění ve formě naturálních požitků za roky 1995 až 2008 představujících 14 kusů prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor, a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 265 571 Kč do 3 dnů od právní moci k rukám jeho zástupce. Vady podání ze dne [datum] sepsaného tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne [datum] byl soud prvního stupně připraven – s ohledem na dosavadní problematickou komunikaci – odstranit s žalobkyní přímo u jednání nařízeného na den [datum], ke kterému se však žalobkyně nedostavila, proto nemohla být řádně poučena podle § 43 o. s. ř. Co se týče věci samé, tak soud prvního stupně dospěl opětovně k závěru, že žalované [anonymizována dvě slova] [obec] není ve věci pasivně legitimováno, neboť nejpozději ke dni [datum] přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba], proto z tohoto důvodu žalobu zamítl. Vycházel přitom ze závazného právního názoru vyjádřeného v již mnohokrát citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], od něhož neshledal jakýkoli důvod se odchýlit.

14. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně, která namítala, že napadené rozhodnutí je zmatečné, protože prvostupňový soud opsal své předchozí rozhodnutí, které bylo odvolacím soudem zrušeno. Vytýkala soudu prvního stupně, že jednal v její nepřítomnosti a že nerozhodl o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. [anonymizována dvě slova] [obec] není účastník řízení, neboť všichni jeho členové (tedy i žalobkyně) ke dni [datum] ukončili svou činnost a od [datum] je žalobkyně zaměstnankyní [právnická osoba] Její pracovní poměr dosud trvá. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne [datum] uvedla, že zaplacení náhrady nákladů řízení by pro ni bylo likvidační, poukázala přitom na svůj věk, nepříznivý zdravotní stav a sociální poměry, s tím, že není schopna se adekvátně hájit a že o ustanoveného zástupce přišla z důvodu psychického nátlaku svého manžela.

15. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že žalobkyně podala žalobu v roce [rok] proti [anonymizována dvě slova] [obec], přesto v odvolání tvrdí, že není účastníkem řízení. Napadané rozhodnutí pokládal za naprosto srozumitelné a řádně odůvodněné. Žalobkyně se k jednání nedostavila, přestože byla řádně předvolána, okresní soud proto jednal v souladu se zákonem v její nepřítomnosti. Dále se obšírně vyjádřil k předpokladům vzniku nároku na náhradu mzdy, s tím, že žalobkyně tyto předpoklady jednoznačně nesplňuje, neboť přes výzvu k nástupu do zaměstnání žádnou nabídku zaměstnání nepřijala a do práce nenastoupila. Dle žalovaného nebyla žalobkyně ochotna ani schopna konat práci podle pracovní smlouvy. Požadavek žalobkyně na naturální plnění je neoprávněný již jen z toho důvodu, že žalovaný neposkytoval naturální požitky jako část mzdy za práci, ale tyto naturálie si mohl každý zaměstnanec – člen [anonymizována dvě slova] podle vnitřních předpisů odkoupit za předem stanovené ceny. Soud rovněž v souladu se zákonem nepřipustil záměnu ani přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného a pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalobu zamítl. Žalovaný nesouhlasil ani s částečnou moderací náhrady nákladů řízení, kdy poukázal zejména na délku řízení a s tím související vynaložení nemalých prostředků na obranu svých práv. Skutečnost, že na žalobkyni měl vyvíjet nátlak její manžel, nelze ve vztahu k žalovanému nikterak zohlednit, byť si je žalovaný vědom, že manžel žalobkyně psal převážnou většinu podání a vystupoval v řízení za svoji manželku. Dle žalovaného neodůvodňují aplikaci § 150 o. s. ř. ani poměry žalobkyně, neboť je vlastníkem nemovitostí.

16. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné pouze ohledně výroku o náhradě nákladů řízení.

17. Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda soud prvního stupně napravil vady řízení, které byly důvodem zrušení předcházejícího rozhodnutí ve věci samé. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že v rámci přípravy jednání nevyzval žalobkyni postupem podle § 43 o. s. ř. k odstranění vad podání ze dne [datum] sepsaného tehdejším ustanoveným zástupcem žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] ve spojení s podáním samotné žalobkyně ze dne [datum] Odvolací soud si je vědom, že komunikace s žalobkyní je poněkud problematická, to ovšem nemění nic na tom, že soud prvního stupně měl žalobkyni vyzvat k opravě jejího nesrozumitelného a neurčitého podání usnesením ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto v tomto směru zjednal nápravu a usnesením ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], ji vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů odstranila vady podání ze dne [datum], tj. zejména konkrétně specifikovala, jaký konkrétní procesní úkon hodlala tímto podáním učinit; současně ji poučil, jakým způsobem je třeba opravu provést, s tím, že nebudou-li vady shora uvedeného podání odstraněny, soud nebude podle § 43 odst. 2 věty druhé o. s. ř. v dalším řízení k tomuto podání přihlížet. Žalobkyně přes toto poučení vady předmětného podání neodstranila. Za této situace je třeba vycházet z tohoto, že žalobkyně v projednávané věci řádně uplatnila („ pouze“) nárok na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 2 077 500 Kč a nárok na nepeněžité plnění ve formě naturálních požitků za roky 1995 až 2008 představujících 14 kusů prasat o váze 150 kg, 42 q obilí a 42 q brambor. Lze proto uzavřít, že formulace výroku napadeného rozsudku v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. odpovídá výše specifikovanému předmětu řízení. Konečně soud prvního stupně vyčkal i pravomocného rozhodnutí o návrhu žalobkyně ze dne [datum] na přistoupení dalšího účastníka (viz body 11 a 12 odůvodnění). Došlo tak k nápravě procesních vad vytýkaných v předcházejícím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu.

18. Důvodnými odvolací soud neshledal ani další procesní námitky žalobkyně, neboť jí bylo opakovaně vysvětleno (naposledy v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021 č. j. 16 Co 274/2021-1522), že je v posuzované věci osvobozena od soudních poplatků (na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 2. 2006 č. j. 14 C 27/2005-27), a z jakého důvodu jí nebyl ustanoven (další) zástupce z řad advokátů. Žalobkyně neuvádí žádné nové skutečnosti a odmítá vzít rozhodnutí o neustanovení zástupce na vědomí. Opakovanými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů se žalobkyně podle názoru odvolacího soudu dopouští zjevného zneužití práva na soudní ochranu, proto k nim ve shodě se soudem prvního stupně nepřihlížel. Pokud z důvodu neustanovení zástupce z řad advokátů okresní soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení jednání nařízeného na den [datum] a jednal v její nepřítomnosti, postupoval zcela v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Ze stejných důvodů odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení odvolacího jednání dne [datum].

19. Přisvědčit nelze ani argumentaci žalobkyně, že žalované [anonymizována dvě slova] [obec] není účastníkem řízení. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne [datum] žalobu o„ náhradu ušlého výdělku a naturálních požitků“ proti [anonymizována dvě slova] [obec], tj. právnické osobě, která má v obchodním rejstříku od [datum] zapsáno [IČO]. Skutečnost, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni [datum], v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného [anonymizována dvě slova] [obec], přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba] (viz níže), nemá sama o sobě vliv na okruh účastníků tohoto řízení, jak byl vymezen podle § 90 o. s. ř.

20. Skutková zjištění popsaná v bodu 3 napadeného rozsudku odvolací soud přejímá jako správná. Po skutkové stránce považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za podstatné, že ke dni [datum] došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného a z tohoto důvodu také k ukončení pracovního poměru zaměstnanců žalovaného dohodou (s žalobkyní nemohl být v té době rozvázán pracovní poměr, protože se vedlo řízení o neplatnost její výpovědi), a že nemovité věci tvořící farmu [obec] byly jako nepeněžitý vklad vloženy žalovaným do základního jmění [právnická osoba] (na základě prohlášení vkladatele ze dne [datum]).

21. Soud prvního stupně věc správně posoudil – vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalovaného na [právnická osoba] došlo ke dni [datum] – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 5. 2001 (dále jen„ zákoník práce“). V souladu s právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 5929/2016-904 dospěl soud prvního stupně k závěru, že z výše uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni [datum], v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba], a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], nadále zaměstnaná u [právnická osoba], na níž měla žalobou podanou dne [datum] uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (srov. § 249 odst. 2 zákoníku práce). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci není dána pasivní věcná legitimace žalovaného [anonymizována dvě slova] [obec], neboť nejpozději ke dni [datum] přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného [anonymizována dvě slova] [obec] na [právnická osoba], okresní soud z tohoto důvodu žalobu po právu zamítl. Rovněž odvolací soud neshledal důvod odchýlit od závěru vysloveného v citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR. Z důvodu nadbytečnosti se soud prvního stupně oprávněně nezabýval dalšími hmotněprávními předpoklady pro vznik uplatněných nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Oproti tomu změnu odvolací soud provedl u nákladového výroku. Nadále sice platí, že žalovaný byl v řízení procesně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud však přistoupil k její částečné moderaci podle § 150 o. s. ř. Odvolací soud v tomto směru zohlednil jednak nepříznivé sociální poměry žalobkyně (žalobkyně byla od roku [rok] evidována na úřadu práce, naposledy doložila potvrzení Úřadu práce z roku [rok], nyní je již v důchodovém věku – má [anonymizováno] let) a dále okolnosti zahájení sporu a jeho dalšího vedení, kdy je zřejmé, že žalovaný s žalobkyní neplatně rozvázal pracovní poměr výpovědí. Žalobkyně tak mohla být v legitimním subjektivním přesvědčení, že jí z tohoto důvodu vůči žalovanému náleží nárok na náhradu mzdy, případně další nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru. Důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť došlo k přechodu práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů z žalovaného na [právnická osoba], což ovšem představuje složitou právní otázku. Na délce řízení se velmi významnou mírou podílel [role v řízení] žalobkyně [jméno] [příjmení], kdy odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770 byl [role v řízení] žalobkyně omezen ve svéprávnosti z důvodu [anonymizováno] poruchy s rozsáhlými [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Tato jeho výrazná porucha osobnosti vedla k dlouhodobému narušování průběhu řízení a navýšení nákladů řízení, přičemž žalobkyně se zjevně ocitla pod vlivem svého [role v řízení]. Na druhou stranu odvolací soud zohlednil skutečnost, že Nejvyšší soud se již v roce 2017 vyjádřil jednoznačně k otázce věcné legitimace, jakož i k nemožnosti přistoupení přejímajícího zaměstnavatele do tohoto řízení, současně z důvodu nesouhlasu žalovaného byla již dříve pravomocně zamítnuta záměna účastníků. Přesto žalobkyně dále pokračovala v řízení. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem pokládá odvolací soud za spravedlivou částečnou moderací nákladového výroku v rozsahu 50 %. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalovaného patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil žalovanému ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po 16 620 Kč (1. -převzetí a příprava zastoupení, 2. - vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3. - účast u jednání dne [datum], 4. - účast u jednání dne [datum], 5. – dovolání ze dne [datum], 6. - účast u jednání dne [datum], 7. – vyjádření k odvolání ze dne [datum], 8. - účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], 9. - účast u jednání dne [datum] - celkem 149 580 Kč) a z odměny za 3 úkony ve výši jedné poloviny sazby, tj. po 8 310 Kč (1. -vyjádření k odvolání ze dne [datum] proti usnesení o nepřipuštění vstupu [role v řízení] žalobkyně jako vedlejšího účastníka, které není rozhodnutím ve věci samé, 2. -odvolání ze dne [datum] proti usnesení o připuštění přistoupení [právnická osoba], které opět není rozhodnutím ve věci samé, 3. -účast u jednání [datum], u něhož došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - celkem 24 930 Kč). Dále náleží žalovanému náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 3 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, náhrada jízdních výdajů ve výši 561 Kč (viz bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu) a náhrada za zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 2 000 Kč Celkem činí výše nákladů řízení žalovaného 181 271 Kč a odvolací soud z nich přisoudil žalovanému 50 %, tj. 90 635,50 Kč.

24. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Na žalobu žalovaný reagoval prostřednictvím zástupce vyjádřením ze dne [datum] a náklady spojené s tímto vyjádřením jako úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu odvolací soud žalovanému přiznal. Zástupce žalovaného sice i v dalších podáních reagoval na výzvu soudu k vyjádření, jednalo se však vesměs o tvrzení, které byly nebo měly být součástí již jeho původního vyjádření k žalobě, případně o vyjádření k procesním návrhům žalobkyně a jejího [role v řízení]. Za další písemná podání žalovaného přiznává odvolací soud ve své rozhodovací praxi náklady jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci (např. po změně žaloby nebo zásadních doplněních skutkových tvrzení po poučení soudem, pokud na ně nebylo objektivně možné reagovat u jednání). Naopak za vyjádření k dokazování nebo k některým dílčím doplněním skutkových tvrzení protistrany nebo vyjádření k procesním otázkám odvolací soud účastníku zpravidla náhradu nepřiznává. Odvolací soud přezkoumal shora uvedená písemná podání zástupce žalovaného a neshledal v nich, že by byly reakcí na novou situaci ve shora naznačeném smyslu, aby je bylo možno považovat za písemné podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

25. Částečnou moderaci ve stejném rozsahu odvolací soud uplatnil i při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud sice vyšel z písemného vyúčtování ze dne [datum], ovšem jako účelně vynaložené náklady řízení žalovaného vyhodnotil toliko odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 16 620 Kč, a to za účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], dále náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu a náhradu jízdních výdajů ve výši 2 552 Kč (za cestu k jednání před odvolacím soudem osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 7,96 l nafty na 100 km, cena paliva 47,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, ujeto ze [obec] do [obec] a zpět 302 km). Celkem činí výše nákladů odvolacího řízení 20 672 Kč a odvolací soud z nich přisoudil žalovanému 50 %, tj. 10 336 Kč.

26. Naopak nepřiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení spojených s převzetím a přípravou zastupování podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť advokát má nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou. Žalovaný nemá právo ani na náhradu nákladů spojených s nahlížením do spisu dne [datum] včetně náhrady za ztrátu času a cestovních výdajů. Nahlížení do spisu či studium spisu zástupcem účastníka v průběhu občanskoprávního řízení totiž nelze obecně posuzovat jako samostatný úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Prostudování spisu při skončení vyšetřování v rámci trestního řízení nelze svou povahou a účelem srovnávat s prostudováním spisu v civilním řízení. Prostudování spisu v rámci trestního řízení je samostatným procesním úkonem, kterým se končí vyšetřování, tj. jedná se o závěrečnou fázi přípravného řízení. Smyslem tohoto institutu je realizovat právo na obhajobu v tomto důležitém okamžiku trestního řízení. Zároveň tento institut slouží k prověrce dodržování procesních předpisů v přípravném řízení jako samostatné fáze trestního řízení před případným zahájením další fáze, a to řízení před soudem. Naproti tomu civilní řízení nemá obdobné samostatné fáze jako trestní řízení. Odvolací soud připouští, že by nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci mohlo být výjimečně podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, ovšem pouze u takového prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18). Odvolací soud má za to, že nahlížení do spisu dne [datum] takovou povahu nemělo a nebylo z hlediska uplatňování zájmů žalovaného účelné. Za neúčelné náklady odvolacího řízení považuje odvolací soud i náklady žalovaného spojené s písemným vyjádřením k odvolání, které zástupce žalovaného předložil až u jednání dne [datum], za které je zástupce účastníka honorován bez ohledu na rozsah svého přednesu, proto nebylo ničím jiným než prostředkem k zajištění přesné protokolace či usnadnění protokolace přednesu zástupce žalovaného u jednání před odvolacím soudem.

27. Jelikož v řízení byl úspěšný žalovaný, nemá stát podle § 149 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, které spočívaly v odměně a náhradě hotových výdajů postupně ustanovených zástupců žalobkyně.