16 CO 176/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Martina Láníčka a Mgr. Moniky Szkanderové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o zaplacení mzdy a náhrady mzdy o odvolání žalované proti částečnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2022, č. j. 85 C 281/2021-45 Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Přípisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci (provozní) zvlášť hrubým způsobem.

2. Žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], které jí bylo doručeno dne [datum], a dále zaplacení částek 28 364 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 2 364 Kč od [datum] do zaplacení, 3 291 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a částky 52 990 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. dne po nabytí právní moci rozsudku do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žádného porušení pracovních povinností nedopustila, proto si není vědoma, jaké její jednání měla žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru na mysli. Namítala, že okamžité zrušení pracovního poměru neobsahuje vůbec skutkové vymezení jeho důvodu a již jen z tohoto důvodu je neplatné. Žalovaná jí rovněž nezaplatila mzdu za měsíc červen [rok] ve výši 26 000 Kč, mzdu za dva pracovní dny v červenci [rok] ve výši 2 364 Kč, náhradu mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] podle § 192 zákoníku práce ve výši 3 291 Kč a náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvouměsíční výpovědní doby podle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce ve výši 52 990 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně jako [anonymizováno] převzala v hotovosti úhradu svatby od [jméno] [příjmení] (tržbu) ve výši 108 196 Kč, kterou si ponechala a dosud ji nevyúčtovala. Dále v systému [anonymizováno] vymazala všechny údaje o svatbách (kontaktní adresy, komunikaci s klienty apod., čímž způsobila dosud neustanovenou škodu na majetku a pověsti žalované. Právě z těchto důvodů byl s žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr, přičemž tyto důvody s ní byly osobně projednány, proto žalobkyně v době ukončení pracovního poměru znala důvody okamžitého zrušení pracovního poměru. Pro případ, že by soud shledal po právu uplatněné pohledávky na mzdu a náhradu mzdy, žalovaná uplatnila námitku započtení těchto pohledávek oproti její vzájemné pohledávce na náhradu škody ve výši 108 196 Kč, resp. následně u jednání dne [datum] žalovaná uplatnila vůči žalobkyni pohledávku na náhradu škody ve výši 108 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení vzájemnou žalobou.

4. Jelikož rozhodnutí o vzájemné žalobě si vyžádá další dokazování, okresní soud rozhodl toliko částečným rozsudkem, a to tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] doručené žalobkyni dne [datum] je neplatné (výrok I), žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 28 364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 364 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II), dále částku 3 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III) a částku 52 990 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z této částky od 4. dne po nabytí právní moci rozsudku do zaplacení (výrok IV).

5. Okresní soud předně zdůraznil, že podle § 60 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Předmětné okamžité zrušení pracovního poměru těmto požadavků nevyhovuje, neboť vůbec neobsahuje skutkové vymezení jeho důvodu. Absenci skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru nelze zhojit výkladem projevu vůle s tím, že důvody tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru byly s žalobkyní osobně projednány, tj. tyto důvody jí byly sděleny ústně, proto je znala. Po právu shledal soud prvního stupně i uplatněné pohledávky na mzdu a náhradu mzdy, kdy s odkazem na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 238/2019 není naopak přípustné jednostranné započtení pohledávky žalované na náhradu škody proti pohledávkám žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy, protože mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy. Prvostupňový soud přitom nespatřoval žádné důvody k tomu, aby se od těchto právních závěrů odchýlil.

6. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že okresní soud nepřihlédl k tomu, že žalobkyně věděla, z jakého důvodu s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr, protože tyto důvody (přisvojení tržby ve výši 108 196 Kč a vymazání údajů ze systému [anonymizováno]) s ní byly osobně projednány. Poukázala v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3156/2021, z něhož vyplývá, že v rámci výkladu projevu vůle je třeba se zabývat též tím, co okamžitému zrušení pracovního poměru předcházelo, tedy tím, co bylo žalobkyni vytknuto a že byla s důvodem seznámena. Co se týče započtení pohledávky žalované na náhradu škody vůči pohledávkám žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy, tak dle žalované by měla být přehodnocena aplikace závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 238/2019 na projednávanou věc, neboť je nespravedlivé, aby zaměstnavatel nesměl započíst škodu několikanásobně přesahující dlužnou mzdu. Žalobkyně nadto způsobila škodu úmyslným protiprávním jednáním (odnesla si tržbu z provozovny), proto by aplikace tohoto judikátu byla v rozporu s dobrými mravy. Dle žalované se jedná o případ, kdy je sofistikovanou argumentací zdůvodňována nespravedlnost.

7. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že žalovaná ji opakovaně křivě obviňuje z protiprávního jednání, aniž by předložila jediný objektivní důkaz zpronevěry peněžních prostředků. Při předání okamžitého zrušení pracovního poměru ji žalovaná neinformovala o důvodech tohoto okamžitého zrušení. Tvrzení žalované o osobním projednání těchto důvodů je rovněž naprosto lživé. Bez ohledu na tyto skutečnosti nelze nedostatek skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru v jeho písemném vyhotovení zhojit tvrzením, že žalobkyně věděla, z jakého důvodu s ní žalovaná zrušuje okamžitě pracovní poměr. Závěr o nepřípustnosti jednostranného započtení pohledávky žalované na náhradu škody proti pohledávkám žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy se neopírá jen o judikaturu Nejvyššího soudu, ale vyplývá přímo z ustanovení § 147 odst. 3 zákoníku práce.

8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 3 a 4 odůvodnění napadeného rozsudku (včetně závěru o skutkovém stavu v bodu 6 odůvodnění napadeného rozsudku), jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

10. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne [datum], který jí byl doručen dne [datum], a že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení mzdy a náhrady mzdy za červen a červenec [rok] a náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, který měl podle neplatného okamžitého zrušení skončit ke dni [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen„ zákoník práce“), za subsidiárního použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

11. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

12. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou zaměstnavatele k tomu, že rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl tímto právním jednáním projevit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba, aby důvod okamžitého zrušení byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr. Důvod okamžitého zrušení musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v § 55 odst. 1 zákoníku práce byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v čem je spatřován. Skutečnosti, které byly důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení neplatné jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč bylo zaměstnanci dáno okamžité zrušení.

13. Při úvaze, jak podrobně má být v okamžitém zrušení pracovního poměru uplatněný důvod skutkově vymezen, je rovněž významné to, o jakou skutkovou podstatu z důvodů uvedených v § 55 odst. 1 zákoníku práce se v konkrétním případě jedná. Zatímco u okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce nebude většinou konkretizace použitého důvodu činit problémy, u důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem – bude třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace. Nebude proto zpravidla stačit jen povšechný poukaz na„ zvlášť hrubé porušení povinností“, ale bude třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena, resp. tyto údaje„ musí vyplývat“ alespoň z výkladu projevu vůle. Výklad projevu vůle ovšem může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou zaměstnavatel v rozhodné době neměl, nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil. Při výkladu tohoto projevu vůle je třeba vycházet z ustanovení § 555 a § 556 o. z. a § 18 zákoníku práce. Při výkladu právního jednání musí být v první řadě náležitě vzato v úvahu především to, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se vyloží s přihlédnutím k jeho slovnímu vyjádření podle úmyslu té strany pracovního poměru, která dala okamžité zrušení, byl-li takový úmysl druhé straně znám, nebo musela-li o něm vědět, a že se projevu vůle přizná takový význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž byl projev vůle určen. Vykládá-li se právní jednání, přihlédne se též k praxi zavedené stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, jakož i k tomu, jak strany daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.). Lze-li vyložit určitý výraz různě, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější (§ 18 zákoníku práce).

14. Z uvedeného vyplývá, že pro výklad projevu vůle je významné jednak použité jazykové vyjádření (jednajícím užitá slova a jiné výrazy), jednak„ úmysl“ (vůle) jednajícího, na nějž lze usuzovat z okolností, za nichž jej projevil, včetně chování projevu vůle předcházejícímu, případně i z jeho následného chování, jestliže spolehlivě vypovídá o vůli zaměstnavatele v době okamžitého zrušení pracovního poměru. Uvedené současně znamená, že doslovný výklad projevu vůle není sám o sobě rozhodující, neboť smyslem výkladu je zjištění skutečného záměru zaměstnavatele v projevu vůle, a opomenuto nemůže být ani to, jak byl projev vůle pochopen zaměstnancem. Prostřednictvím výkladu projevu vůle však nelze měnit obsah a smysl jinak nepochybného důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru (a tím ve svých důsledcích nepřípustně dodatečně měnit důvod okamžitého zrušení).

15. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v daném případě v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru nebyl jeho důvod v rozporu s ustanovením § 60 zákoníku práce skutkově vymezen vůbec, neboť žalovaná (ani náznakem) neuvedla, v čem konkrétně spatřuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to např. kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena. Za této situace nelze absenci skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zhojit ani výkladem projevu vůle podle § 555 a § 556 o. z. a § 18 zákoníku práce, protože pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou žalovaná v rozhodné době neměla, nebo kterou sice měla, ale kterou neprojevila. Pro posouzení věci proto není významné, zda žalovanou tvrzené důvody tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru (zpronevěra tržby ve výši 108 196 Kč a vymazání údajů ze systému [anonymizováno]) byly s žalobkyní (před či při doručení okamžitého zrušení pracovního poměru) osobně projednány, tj. zda jí tyto důvody byly sděleny ústně a zda proto žalobkyně věděla, z jakého konkrétního důvodu s ní žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr. V opačném případě by totiž byl popřen zákonný požadavek, že zaměstnavatel musí v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnavatelem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, aniž by došlo ke skutkovému vymezení jeho důvodu (jak tomu bylo i v projednávané věci), je neplatným právním jednáním (§ 580 odst. 1 o. z.), a to absolutně, neboť absence skutkového vymezení důvodu rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením – zejména s přihlédnutím k základní zásadě pracovněprávních vztahů uvedené v § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce – zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

16. Odvolací soud se zcela ztotožnil rovněž se závěry soudu prvního stupně, které se týkaly existence a výše pohledávek žalobkyně z titulu mzdy za měsíc červen 2021, mzdy za dva pracovní dny v červenci [rok] (tj. 1. 7. a [datum]), náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] podle § 192 zákoníku práce a náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvouměsíční výpovědní doby podle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce. Co se týče jednostranného započtení pohledávky žalované na náhradu škody proti pohledávkám žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy, tak soud prvního stupně vycházel z přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. 21 Cdo 238/2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 41/2020), z něhož se podává, že proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a na náhradu mzdy nebo platu je jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele - jsou-li dodrženy zákonné limity - obecně přípustné. Jde-li však o pohledávku zaměstnavatele na náhradu škody, zákon jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele zapovídá, neboť možnost provádět srážky ze mzdy k náhradě škody podmiňuje uzavřením dohody o srážkách ze mzdy (srov. § 147 odst. 3 větu druhou zákoníku práce). Bez této dohody (uzavřené podle § 2045 o. z.) není zaměstnavatel oprávněn srážky ze mzdy (platu, odměny z dohody nebo z náhrady mzdy nebo platu) k náhradě škody provádět, a to ani tehdy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli, zaměstnanec svou odpovědnost za škodu uznal a zavázal se škodu nahradit (srov. § 263 zákoníku práce). Odpovědnost zaměstnance za škodu, kterou způsobil zaměstnavateli, ani případné uznání škody zaměstnancem tedy samo o sobě zaměstnavatele neopravňuje, aby částku potřebnou k náhradě této škody jednostranně srazil ze mzdy zaměstnance, i kdyby respektoval zákonné limity vyplývající z § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 144a odst. 4 zákoníku práce). Jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu tedy není přípustné, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z § 278 a § 279 odst. 1 o. s. ř. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnancem. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádný důvod se od těchto závěrů odchýlit a naopak se s nimi zcela ztotožňuje. Jestliže tedy v daném případě nebyla mezi účastníky uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nepřípustné jednostranné započtení pohledávky žalované na náhradu škody proti pohledávkám žalobkyně na mzdu a náhradu mzdy a proto k němu nepřihlížel. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že škoda měla být žalované způsobena úmyslným protiprávním jednáním žalobkyně, protože ustanovení § 147 odst. 3 zákoníku práce nestanoví žádnou výjimku z nepřípustnosti jednostranného započtení pro případ, že škoda byla zaměstnavateli způsobena zaměstnancem úmyslně. Na základě korektivu dobrých mravů přitom nelze založit přípustnost jednostranného započtení v případech, kdy to zákon výslovně vylučuje.

17. Vzhledem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).