16 Co 179/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 4. 2024, č. j. 8 C 286/2022-331

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 20 683,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem byla nahrazena vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) ve výroku uvedeného znění, která se týkala pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve , Anonymizováno, , obec , adresa, , pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , obec , adresa, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , obec , adresa, a zavázal žalovanou nahradit žalobcům na nákladech řízení částku 168 098,04 Kč.

2. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovala svou argumentaci, že až do roku 2022 nebyl mezi účastníky spor o výši restitučního nároku. Odňatý pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, byl ke dni odnětí pozemkem zemědělským. Dle provedených důkazů (včetně historické letecké mapy) se nacházel v zemědělsky využívaném území a takto byl i oceněn. Žalobci se na žalovanou v souvislosti s pochybnostmi o ocenění odňatého pozemku obrátili až v roce 2022. Podle tehdejší právní úpravy (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 144/1959 Ú.l.) se stavebním pozemkem rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění. Pro posouzení věci tak není rozhodné, jak byl pozemek veden ve směrném územním plánu města , Anonymizováno, z roku 1968. Ten měl totiž směrný, výhledový charakter. Sloužil jako podklad pro vydání územního rozhodnutí, avšak toto rozhodnutí nenahrazoval a ani nemohl nahradit. Jestliže byla až s několikaletým časovým odstupem od odnětí pozemku započata faktická výstavba sídliště , adresa, , která probíhala v rozmezí , rok, -, rok, , nelze dojít k závěru, že se v době odnětí pozemku jednalo o pozemek stavební. Žalovaná v tomto směru poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není možné přiznat oprávněným osobám více, než pozbyly. Nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že si počínala vůči žalobcům svévolně. Další okruh odvolacích námitek se týkal výše restitučního nároku, resp. neuplatnění srážek podle přílohy č. , hodnota, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále též jen „oceňovací vyhláška“). Vytýkala soudu prvního stupně, že vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který neměl dle svého účelu charakter revizního znaleckého posudku, nýbrž šlo (vedle znaleckého posudku , právnická osoba, ) o další žalobci předložený znalecký posudek. Znalec nesmí nahrazovat právní úvahy soudu ohledně vydávaných pozemků, jak to učinil , tituly před jménem, , jméno FO, . Zmiňovaný znalec rovněž řádně nezdůvodnil a nedoložil, proč a na základě jakého právního předpisu odňatý pozemek ocenil jako pozemek stavební a proč neuplatnil při ocenění tohoto pozemku shora uvedené srážky podle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky. Co se týče neaplikace srážky 55 % (z částky 200 Kč na 90 Kč za 1 m2 stavebního pozemku v , Anonymizováno, ) z důvodu stavební nesrostlosti, tak znalec neuvedl, z jakých konkrétních podkladů dovodil návaznost (stavební srostlost) městské části , adresa, s městem , Anonymizováno, v době odnětí pozemku. Dle žalované je naopak z dostupných historických leteckých snímků a ze směrného územního plánu města , Anonymizováno, z roku 1968 zřejmé, že zastavěné území k. ú. , adresa, nebylo stavebně srostlé se zastavěným územím centrální části města , Anonymizováno, , navíc nevydaný pozemek se nacházel mimo zastavěné území městské části Líšeň ve volné zemědělsky využívané krajině. Z upravené ceny 90 Kč za 1 m2 měly být podle názoru žalované provedeny další srážky v rozsahu 30 % (10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, 5 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod, 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a 8 % za nemožnost napojení na rozvod elektřiny nebo vzdálenost ke zdroji je více než 200 m), tj. z částky 90 Kč na 63 Kč za 1 m2. Z historických leteckých snímků totiž dále vyplývá, že dotčený pozemek nenavazoval na zpevněnou komunikaci a že jej nebylo možno napojit na inženýrské sítě, které sem nebyly v té době zavedeny. Budoucí možnost napojení na inženýrské sítě je při ocenění pozemku k datu jeho převodu na stát zcela irelevantní, protože se posuzuje stav ke dni odnětí. Rovněž znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se tedy řádně nevyrovnal s problematikou uplatnění srážek podle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky. Jestliže v průběhu dokazování vyšly najevo skutečnosti, že jsou dány důvody pro uplatnění výše uvedených srážek, měl prvostupňový soud vzít tyto skutečnosti v úvahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2623/2023). S ohledem na nedostatky znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, měl okresní soud zadat vypracování („nového“) revizního znaleckého posudku.

3. Žalobci navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznili, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, podrobně vysvětlil své závěry, které se týkaly jednak charakteru odňatého pozemku jako stavebního a jednak neexistence důvodů pro provedení shora uvedených srážek. Závěry znalce jsou racionální a odpovídají smyslu a účelu tehdejších oceňovacích předpisů. Žalovaná žádný oponentní znalecký posudek nepředložila. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalovaná poukázala v odvolání, vyplývá, že soud by měl respektovat závěry znaleckého posudku, které jsou podloženy skutkovými okolnostmi, dle nichž není namístě aplikovat cenové srážky.

4. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] přezkoumal u odvolacího jednání prvostupňový rozsudek, včetně řízení předcházející jeho vydání (podle pravidel uvedených v § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

6. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění popsaná v bodech 7 až 23 napadeného rozsudku proto odvolací soud jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací námitky žalované se ostatně týkaly výhradně právního posouzení věci.

7. Okresní soud správně konstatuje, že žalobci jsou dědici restitučního nároku oprávněné osoby z titulu nevydaného pozemku, který byl ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), odňat a přešel na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v § 6 tohoto zákona.

8. Okresní soud dovodil na straně žalované liknavý přístup k uspokojení restitučního nároku žalobců, když od samého počátku žalovaná nesprávně oceňovala jejich restituční nárok, což zapříčinilo nedostupnost uspokojení žalobců, kteří tak neměli dostatečnou výši zůstatku restitučního nároku ve veřejných dražbách a nemohli být úspěšní. S těmito závěry prvostupňového soudu se odvolací soud zcela ztotožňuje, na straně žalované je třeba dovodit liknavý přístup, respektive svévoli při uspokojování restitučního nároku žalobců, pročež mají žalobci právo domáhat se převodu konkrétních pozemků k uspokojení restitučního nároku v tomto řízení (srov. kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009).

9. Při řešení otázky výše restitučního nároku, respektive ocenění odňatých a nevydaných pozemků, se judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě kloní k názoru, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Dovolací soud současně ve své judikaturní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých kritérií (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022, jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, jímž byla ústavní stížnost vůči němu odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).

10. Soud prvního stupně se tudíž citované judikatuře nikterak nezpronevěřil, ocenil-li předmětný odňatý pozemek jako pozemek určený pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., vyšel-li ze zjištění, že byl převeden na stát za účelem výstavby sídliště , adresa, , že v dané lokatitě byla plánována výstavba „obytných souborů“ (byť toliko dle „Směrného územního plánu města , Anonymizováno, “ z roku 1968), že během cca jednoho roku bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby (dne , Anonymizováno, ), a že následně zde byla výstavba sídliště vskutku realizována.

11. Odvolací soud má shodě se soudem prvního stupně za to, že v daném případě je nepochybně vyloučena srážka za nesrostlost odňatého pozemku s obcí podle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky. Soud prvního stupně vycházel zcela důvodně ze závěrů znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který přesvědčivým a názorným způsobem vyznačil „stavební srostlost“ městské části , adresa, se zastavěným územím centrální části města , Anonymizováno, přerušovanou čárou na leteckých mapách z let 1953 a 1976 (propojovacím „můstkem“ byl areál , Anonymizováno, ) - viz strana 6 vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, k námitkám žalované ze dne 9. 2. 2024. Argumentace žalované, že se v době odnětí pozemku jednalo o samostatné sídlo nebo část obce, které nebylo s obcí stavebně srostlé, tak byla spolehlivě vyvrácena.

12. Odvolací soud pak nepovažuje z hlediska výsledku tohoto řízení za rozhodnou polemiku žalované o (ne)uplatnění dalších srážek podle přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, a to za přístup po nezpevněné cestě (10 %), nemožnost napojení na vodovod (5 %), nemožnost napojení na kanalizaci (7 %) a vzdálenost elektrické přípojky (8 %). Tyto případné srážky by nemohly nic změnit na vyhovění této žalobě. Úhrn těchto srážek by případně činil 30 %. Je tak zřejmé, že výše restitučního nároku žalobců by i po případném uplatnění těchto srážek v maximálním rozsahu 30 % činila 316 680 Kč (2 262 m2 x 140 Kč/m2) a umožňovala by tedy vyhovění žalobě, protože hodnota vydávaných náhradních pozemků činí celkem , hodnota, Kč. Spor o další jednotlivé dílčí srážky tak nelze v projednávané věci považovat za významný. Soud prvního stupně (zřejmě v důsledku chyby v počtech) nesprávně uvedl, že hodnota vydávaných náhradních pozemků činí celkem , hodnota, Kč. Tento poměrně nepatrný rozdíl (803 Kč) neměl vliv na věcnou správnost rozhodnutí ve věci samé, ani na nákladový výrok, protože i výše odměny za zastupování advokátem zůstává i při zohlednění správné celkové hodnoty vydávaných pozemků nedotčena.

13. Odvolací soud nicméně souhlasí s posouzením aplikovatelnosti výše uvedených srážek okresním soudem. Pokud jde o nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny, přiklání se odvolací soud k závěru, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, postupoval správně, pokud srážku neaplikoval, neboť došlo k odnětí velkých půdních celků určených územně plánovací dokumentací k zastavění a za této situace není pro aplikaci srážek u jednotlivých pozemků proto, že až k nim není přivedena přípojka, důvod. Stejná situace je v případě srážky za přístup po nezpevněné komunikaci. K problematice uplatnění srážek se vyjádřil ve srovnatelném případě i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021 tak, že „pokud soudy nižšího stupně se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům (odňaté pozemky byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu), neměly podmínky užití ustanovení cenného předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách za naplněné, nelze závěrům odvolacího soudu ničeho vytknout (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018)“.

14. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému shledal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé i ve výroku o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 168 098,04 Kč jako věcně správný a jako takový jej v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšným žalobcům vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 20 683,74 Kč, které představují odměnu za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 5. 12. 2024) ve výši 15 136 Kč z punkta 286 846,85 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou k jednání před odvolacím soudem v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhradu cestovních výdajů ve výši 658 Kč (za cestu k jednání vlakem z , adresa, a zpět), tj. celkem , hodnota, Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 3 589,74 Kč, neboť zástupce žalobců je plátcem daně z přidané hodnoty.