16 CO 199/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 5. 2021, č. j. 6 C 89/2019-158, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2021, č. j. 6 C 89/2019-188

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobce se po žalované domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu) zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od [datum] do zaplacení, eventuálně zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce dne [datum], z tohoto titulu žalované poskytl [částka], které mu dosud žalovaná nevrátila.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobci [částka] spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení [částka]. Soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], na základě této smlouvy žalovaný poskytl žalobkyni na její účet částku [částka]. Z uvedené částky žalovaná zaplatila [částka] svůj dluh vůči paní [příjmení], se zbývající částkou naložil ve svůj prospěch syn žalované [jméno]. Žalovaná sice byla při uzavírání smlouvy svým synem podvedena, avšak byla schopna užívat svůj rozum s běžnou péčí a opatrností jednat v právním styku poctivě. O nepoctivosti jejího jednání svědčí výpověď žalované, že smlouvu nemyslela vážně, považovala ji za absolutně neplatnou. Žalovaná svým nepoctivým jednáním získala ve svůj prospěch [částka] a s touto částkou následně nakládala jako se svou vlastní, proto nemůže ze svého nepoctivého jednání těžit a takové jednání nepožívá ani právní ochrany. Žalobce v předmětné věci naopak jednal poctivě a v dobré víře, že smlouva o zápůjčce je platná a na základě smlouvy také plnil. Soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce platným právním jednáním, a jelikož žalovaná dlužnou částku nevrátila, zavázal ji kromě zaplacení částky [částka] také k zaplacení smluvního úroku z prodlení.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Namítala, že ve sporu není pasivně legitimována, pasivní legitimace ve vztahu k poskytnutým finančním prostředkům leží na jejím synovi [jméno] [příjmení]. Žalovaná poukázala na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl [jméno] [příjmení] odsouzen za podvod, který spáchal tím, že přesvědčil žalovanou k podpisu smlouvy o zápůjčce. Okresní soud měl ve smyslu § 135 o. s. ř. převzít skutková zjištění z trestního rozhodnutí, kde byla vyřešena otázka, kdo spáchal trestný čin. Žalovaná při sjednávání smlouvy o zápůjčce neprojevila skutečnou vůli, neboť se nejednalo o to znění smlouvy, které měla původně sjednáno se žalobcem (ve skutečnosti to byl syn žalované, který se vydával za žalobce). Syn žalované svým jednáním uvedl v omyl i žalobce, intervencí z jeho strany se smlouva o zápůjčce stala zdánlivým úkonem. Žalovaná finančními prostředky poskytnutými žalobcem na základě smlouvy o zápůjčce nedisponovala, peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce užil pro vlastní potřebu syn žalované, tuto skutečnost soud prvního stupně přehlížel. Žalovaná byla svým synem uvedena v omyl, byla zneužita její nevědomost za účelem jeho vlastního obohacení. V důsledku odlišného směřování projevu vůle je smlouva o zápůjčce jednáním zdánlivým. Žalovaná proto navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

4. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

6. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi účastníky, jejímž předmětem bylo zapůjčení peněžních prostředků ve výši [částka], z toho [částka] mělo být poskytnuto bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná dne [datum] uznala podpis na smlouvě o zápůjčce za svůj vlastní podpis. Zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná, pro případ prodlení s vrácením zápůjčky se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši [částka] ročně a nesplacená zápůjčka nebo její část měla být úročena úrokovou sazbou ve výši 18 % ročně. Žalobce dne [datum] na účet žalované složil částku [částka], žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku do [datum].

7. Pokud jde o okolnosti, za nichž byla smlouva o zápůjčce uzavírána, soud zjistil, že syn žalované [jméno] [příjmení] mladší požádal žalovanou, aby podepsala smlouvu o zápůjčce na [částka] s tím, že jí zároveň předložil výdajový pokladní doklad ze dne [datum], který potvrzoval vrácení půjčky v částce [částka]. Syn žalované [jméno] [příjmení] prostřednictvím e-mailové komunikace, v níž se vydával za žalobce, komunikoval s žalovanou, aby ji přesvědčil o údajném závazku žalobce vůči němu. Syn žalované naopak žalobce žádal o zápůjčku jménem žalované s tím, že žalovaná tyto peníze potřebuje za účelem finančního vyrovnání se svým bývalým manželem. Žalobce byl ochoten smlouvu o zápůjčce uzavřít, pokud bude zápůjčka zajištěna zástavním právem. Žalovaná šla společně se svým synem na poštu ověřit podpis na smlouvě o zápůjčce, kterou skutečně podepsala. Při této příležitosti její syn smlouvu vyměnil za jinou (za smlouvu o zápůjčce ve znění, jež je součástí soudního spisu), žalovaná si záměny listin nevšimla a svůj podpis na smlouvě o zápůjčce uznala za vlastní.

8. Syn žalované [jméno] [příjmení] byl rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] uznán vinným, že„ v období od [datum] do [datum] pravděpodobně z [obec], okres [okres], se záměrem získat pro sebe peněžní hotovost, přesvědčil [jméno] [příjmení], aby [jméno] [příjmení], matce obviněného, poskytl zápůjčku peněžní částky ve výši [částka] s nepravdivým tvrzením, že tyto peníze [jméno] [příjmení] potřebuje za účelem svého finančního vyrovnání po rozvodu s tím, že ona peníze vrátí do [datum] a s tím, že pohledávka [jméno] [příjmení] bude zajištěna zástavním právem na nemovitostech, přičemž jednal s tím, že zápůjčka [jméno] [příjmení] řádně a včas vrácena nebude a nebude ani platně zajištěna, a aby [jméno] [příjmení] přesvědčil k vyplacení peněz, nejpozději dne [datum] mu předložil nejen smlouvu o zápůjčce datovanou dnem [datum] na částku [částka] mezi [jméno] [příjmení], jako zapůjčitelem, a [jméno] [příjmení], jako vydlužitelem, podle které měla [jméno] [příjmení] zápůjčku vrátit do [datum], a [jméno] [příjmení] skutečně podepsanou dne [datum], ale i smlouvu o zřízení zástavního práva datovanou dnem [datum], podle jejíhož obsahu k zajištění zápůjčky [jméno] [příjmení] mělo vzniknout zástavní právo na blíže specifikovaném nemovitém majetku podílových vlastníků [jméno] [příjmení] a [jméno a příjmení] staršího, kterou však [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] starší ve skutečnosti nepodepsali a nevěděli o ní, jejich podpisy na smlouvě byly doplněny tak, že poslední stránka smlouvy byla obviněným nahrazena stránkou s jejich podpisy z jiného dokumentu, v důsledku čehož zástavní právo ve prospěch [jméno] [příjmení] na nemovitostech v podílovém vlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno a příjmení] staršího platně nevzniklo a pohledávka [jméno] [příjmení] tak zajištěna nebyla, přičemž ke smlouvě o zápůjčce sjednané mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby ji přesvědčil k následnému podpisu smlouvy o zápůjčce, obviněný ve [město] [anonymizována dvě slova] emaily přeposlanými [jméno] [příjmení] v ranních hodinách dne [datum], vydávaje se za [jméno] [příjmení], sdělil, že je pouze předstíraná z důvodů daňových, žalovaný zaslal dne [datum] na účet vedený pro [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], se kterým mohl obviněný disponovat, částku [částka], peníze užil pro svou potřebu, a ani poté, co dne [datum] nastala splatnost zápůjčky, tuto [jméno] [příjmení] nevrátil, čímž mu způsobil škodu ve výši [částka]“ Žalovaná z půjčené částky [částka] vrátila [částka] [jméno] [příjmení], od které si dříve tuto částku půjčila pro svého syna. Zbývající částku použil na základě údajů o přístupu žalované do internetového bankovnictví, které mu žalovaná poskytla, syn žalované pro svou potřebu; skutková zjištění soudu prvního stupně odvolací soud jako správná přejímá.

9. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Právní závěr okresního soudu, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky je platným právním jednáním, je rovněž správný; názoru žalované, že jde o jednání zdánlivé, ke kterému se nepřihlíží, protože žalovaná neprojevila vůli takovou smlouvu uzavřít, případně jde o jednání neplatné, protože byla žalovaná uvedena v omyl, nelze přisvědčit.

11. Právním jednáním se rozumí projev vůle směřující k právním následkům, vyvolávající právní následky spočívající zejména ve vzniku, změně, udržení nebo zániku práv a povinností, které jsou v právním jednání vyjádřeny, nebo které plynou ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (srov. § 545 o. z.) O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby (§ 551 o. z.), nebyla-li zjevně projevena vážná vůle (§ 552 o. z.) nebo nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost jeho obsah ani výkladem (§ 553 odst. 1 o. z.). Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Jedním z případů zdánlivého právního jednání (jednání vzbuzujícího pouze„ zdání“, že jde o právní jednání), k němuž se podle zákona nepřihlíží a na které se tedy hledí, jako kdyby k němu nedošlo, je – jak vyplývá z § 552 o. z. – jednání, při kterém nebyla zjevně projevena vážná vůle. Jde například o projev vůle učiněný v žertu, při hře, při výuce nebo za jiných podobných okolností, z nichž bylo zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny. Zdánlivým právním jednáním je rovněž simulované právní jednání (jednání, které je učiněno jen„ naoko“), při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny. Zdánlivost (nicotnost) právního jednání nastává přímo ze zákona a soud k ní při svém rozhodování nebo při postupu v řízení přihlíží z úřední povinnosti; vezme ji tedy v úvahu vždy, jakmile vyjde najevo, aniž by bylo zapotřebí, aby se jí někdo z účastníků dovolal nebo na ni jinak poukazoval.

12. Zdánlivost (nicotnost) právního jednání je třeba odlišovat od jeho neplatnosti (srov. § 574 až 588 o. z.). Neplatnost znamená, že právní jednání – na rozdíl od nicotnosti – vzniklo a nadále trvá (existuje), avšak nemá stranou (stranami) právních vztahů sledované právní účinky. K právním následkům, které jsou s ním spojeny (v podobě zamýšlené jednajícím), tedy nedojde, ačkoli by jinak – nebýt vadnosti právního jednání – tyto následky nastaly.

13. Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné (srov. § 583 o.z.). Právní následky omylu jsou však spojeny jen s určitým kvalifikovaným (právně významným) omylem (jako nevědomosti o pravém stavu věci); jiný omyl právní následky nevyvolá a jde k tíži mýlícího se účastníka. Právně významný je omyl tehdy, je-li tento omyl skrytý (tj. účastník jednající v omylu o něm neví) a druhý účastník se na vzniku takového omylu podílel. Jde především o případy, kdy druhý účastník tento omyl způsobil přímo úmyslně. O omyl však půjde i tehdy, kdy druhý účastník omyl vyvolal jinak (tedy např. neúmyslně) nebo o něm musel vědět. V tomto případě omyl musí vycházet ze skutečností, které jsou pro uskutečnění právního úkonu rozhodující - musí tedy jít o podstatný omyl.

14. K tomu, aby podstatný omyl působil neplatnost právního jednání, je podle § 583 o. z. dále nezbytné, aby byl účastník v takový omyl uveden druhou stranou. Vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu (§ 585 o. z.). Ustanovení § 585 dopadá na případy, kdy omyl jednajícího nevyvolal druhý účastník právního vztahu, ale třetí osoba. Třetí osobou se rozumí osoba, která není dalším účastníkem právního jednání, ani jí není právní jednání adresováno, tedy osoba, v jejíž právní sféře právní jednání nepůsobí právní následky. Pokud je omyl jednajícího vyvolán činností této třetí osoby, nemá tato skutečnost zásadně vliv na platnost právního jednání. Takový postup může založit odpovědnostní následky ve vztahu mezi třetí osobou a jednajícím, platnost právního jednání, které jednající v takovém omylu učiní, tím ale není dotčena.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o zápůjčce v situaci, kdy byla svým synem ujištěna, že mu na jeho účet byla žalobcem zaslána částka [částka] (z tvrzeného obchodního vztahu mezi žalobcem a synem žalované) a„ z administrativních důvodů“ je potřeba„ pokrýt“ tyto finanční prostředky zápůjčkou. Za tímto účelem předložil žalované její syn e-mailovou korespondenci mezi ním a žalobcem, přičemž tuto korespondenci [jméno] [příjmení] vyhotovil sám. Zároveň žalované její syn předložil potvrzení, že zápůjčka byla [datum] vrácena žalobci. Také toto potvrzení (výdajový pokladní doklad) syn žalované zfalšoval. Žalovaná akceptovala požadavek svého syna a smlouvu o zápůjčce s žalobcem podepsala a částka [částka] jí byla žalobcem dne [datum] poskytnuta. Za těchto okolností se na straně žalované nejedná o nedostatek vůle jako vnitřního psychického stavu jednajícího k zamýšlenému (chtěnému) právnímu následku. Žalovaná ve skutečnosti vůli zapůjčit si od žalobce částku [částka] projevila, o čemž ostatně svědčí, že částku [částka] od žalobce přijala; o zdánlivé právní jednání se tedy nejedná.

16. Není pochyb o tom, že žalovaná skutečně jednala v omylu, avšak právní jednání (smlouva o zápůjčce) by bylo neplatné pouze tehdy, pokud by šlo o podstatný omyl zapříčiněný druhou stranou, tj. žalobcem. K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo, protože nebylo prokázáno, že by žalobce o shora popsaném postupu syna žalované věděl. Žalobce byl naopak synem žalované ujišťován o tom, že jeho matka potřebuje částku [částka] za účelem finančního vyrovnání se svým bývalým manželem. Tomuto požadavku syna žalované žalobce vyhověl za podmínky uzavření zástavní smlouvy, kterou bude zápůjčka zajištěna. Zástavní smlouva byla vyhotovena rovněž synem žalované, aniž žalovaná a její bývalý manžel o této skutečnosti věděli. (V případě zástavní smlouvy o zdánlivé právní jednání šlo, jak vysvětlil [název soudu] v rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým určil, že specifikované nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne [datum])

17. Z okolností případu vyplývá, že omyl žalované vyvolala osoba třetí, tj. syn žalované [jméno] [příjmení] mladší, a za této situace je smlouva o zápůjčce platná. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaná ze zapůjčených peněz pro sebe nic neužila, všechny finanční prostředky použil ve svůj prospěch její syn, a to na základě údajů o přístupu do internetového bankovnictví žalované, které mu žalovaná sama poskytla, případně žalovaná zaplatila dluhy, které dříve učinila ve prospěch svého syna.

18. Jelikož je rozsudek okresního soudu, kterým byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 18 % ročně od [datum] do zaplacení, věcně správný, byl odvolacím soudem podle ust. § 219 o. s. ř. ve své meritorní části potvrzen. Pokud jde o úroky z prodlení, je třeba na tomto místě ještě připomenout, že žalovaná uznala svůj podpis na smlouvě o zápůjčce, která je obsahem soudního spisu, za svůj podpis. Žalovaná totiž nezpozorovala, že její syn při ověřování podpisů na poště listiny zaměnil - smlouva o zápůjčce, kterou sama žalovaná podepsala, měla odlišné znění, zejména pokud jde o úroky z prodlení a smluvní pokuty. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, který podepsal smlouvu o zápůjčce ve znění, které je ve spisu obsaženo, tj. včetně úroků z prodlení v dohodnuté výši 18 % ročně.

19. Rozsudek soudu prvního stupně doznal změny toliko ve výroku o náhradě nákladů řízení, kdy okresní soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalovanou jako procesně neúspěšnou k náhradě nákladů řízení žalobci v celkové částce [částka]. Tato částka zahrnuje také odměnu za dva úkony právní služby ā [částka] za písemné podání ve věci samé – vyjádření k odporu ze dne [datum] a vyjádření k návrhu důkazů a žádost o nařízení jednání ze dne [datum]. Tato podání žalobce nelze hodnotit jako písemná podání ve věci samé (srov. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Ve vyjádření k odporu žalobce pouze stručně sděluje, že důvody uvedené v odporu pokládá za neopodstatněné a v podání z [datum] se domáhá nařízení jednání a konstatuje, že důkazní návrhy žalované jsou nadbytečné. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 o. s. ř. v odstavci II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil a odměnu za tyto dva úkony právní služby včetně režijní náhrady a daně z přidané hodnoty žalobci nepřiznal. Náhrada nákladů řízení byla soudem prvního stupně jinak (srov. bod 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) určena správně částkou [částka]. Od této částky tedy odvolací soud odečetl [částka] (2x [částka], 2x [částka] a DPH) a přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka].

20. Jelikož měl žalobce v odvolacím řízení úspěch, zavázal odvolací soud žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tato náhrada se stává z odměny za 2 úkony právní služby ā [částka] podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), 2x [částka] je náhrada podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Další náklady představuje náhrada za promeškaný čas zástupce žalobce cestou ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k odvolacímu soudu a zpět, jde o 14 započatých půlhodin, tj. [částka] (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovné zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 744 km, cena pohonných hmot činí podle vyhl. č. 511/2021 Sb. [částka] za litr, průměrná spotřeba 4,7 l [číslo] km, cestovné činí [částka]. Jelikož zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly tyto částky povýšeny dále o 21% DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. na celkovou částku [částka].