16 Co 215/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 275 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2024, č. j. 26 C 470/2023-58

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 178 155,49 Kč s příslušenstvím, mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 178 155,49 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 51 351 Kč s příslušenstvím, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 50 572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 26 084 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 275 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této dlužné částky od 11. 2. 2023 do zaplacení, a to s odůvodněním, že dne 2. 8. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu vozidla tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , a to na období od 2. 8. 2022 do 5. 8. 2022 s tím, že nájem byl postupně prodloužen do 9. 8. 2022. Výše nájemného byla sjednána na částku 1 500 Kč denně. „Řádné nájemné“ bylo uhrazeno a nebylo předmětem žaloby. Žalovaný však vozidlo v době, kdy jej užíval, bez vědomí žalobkyně předal do užívání třetí osobě, která s ním odjela do Maďarska za účelem protiprávního převážení uprchlíků. Vozidlo bylo následně zadrženo maďarskou policií, kde bylo zaparkované na odstavném parkovišti v městě , Anonymizováno, , kde si jej žalobkyně po uvolnění ze strany policie vyzvedla dne 20. 1. 2023. Žalovaný vozidlo řádně a včas po skončení nájemního vztahu dne 10. 8. 2022 nevrátil a od 11. 8. 2022 tak vozidlo užíval bez právního důvodu celkem , hodnota, dnů. Dle žalobkyně výše bezdůvodného obohacení žalovaného odpovídá násobku počtu 163 dnů a ekvivalentu sjednaného denního nájemného ve výši 1 500 Kč, což činí 244 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že porušením smluvní povinnosti vozidlo vrátit řádně a včas v místě provozovny a povinnosti nepůjčit či jinak nepředat pronajaté vozidlo třetí osobě bez jejího souhlasu jí žalovaný dále způsobil škodu ve výši 35 160 Kč, a to v podobě nákladů, které musela vynaložit, aby získala vozidlo zpět do dispozice. Jedná se o tyto náklady: 1) parkovné na odstavném parkovišti za 155 dnů, tj. 775 EURO, což při směnném kurzu ke dni 19. 1. 2023 představuje částku 19 150 Kč, 2) 2x slovenská dálniční známka, tj. 24 EURO, což při kurzu ke dni 13. 3. 2023 (podání žaloby) představuje částku 567 Kč, 3) 2x maďarská dálniční známka, tj. 13 500 HUF, což při kurzu ke dni 13. 3. 2023 představuje částku 832 Kč, 4) stravné pro zaměstnance, který jel společně s jednatelem , jméno FO, pro vozidlo, tj. 26,7 EURO, což při kurzu ke dni 13. 3. 2023 představuje částku 631 Kč, 5) cestovní náhrady za cestu vozidlem , Anonymizováno, na trase , adresa, - , Anonymizováno, a zpět, tj. 1100 km, celkem , hodnota, Kč, 6) cestovní náhrady za cestu předmětným zapůjčeným vozidlem na trase , Anonymizováno, - , adresa, , tj. 550 km, celkem , hodnota, Kč. Kromě bezdůvodného obohacení a náhrady škody žalobkyně nárokovala podle bodu 21 podmínek pronájmu i zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč za porušení smluvní povinnosti žalovaného vrátit vozidlo v místě provozovny. Celková výše dluhu žalovaného činila 289 660 Kč, avšak žalobkyně na jeho úhradu započetla žalovaným složenou zálohu ve výši 3 000 Kč. Zbylou část dluhu ve výši 286 660 Kč je žalovaný povinen zaplatit, přičemž tak doposud neučinil ani přes předžalobní výzvu, kterou si převzal dne 3. 2. 2023, a proto je od 11. 2. 2023 (po uplynutí náhradní lhůty k plnění) v prodlení a žalobkyně tak má nárok na zákonné úroky z prodlení. Z celkového dluhu však žalobkyně v tomto řízení uplatnila pouze jistinu ve výši 275 000 Kč s úrokovým příslušenstvím.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, za prvé nesouhlasil s právní kvalifikací skutku, neboť vozidlo neužíval vzhledem k tomu, že bylo odstaveno na „policejním“ parkovišti, proto mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení. Jelikož porušil svou povinnost vozidlo řádně vrátit, může se žalobkyně domáhat toliko náhrady škody (nikoli vydání bezdůvodného obohacení), a to v rozsahu jejího ušlého výdělku, který nechť prokáže. Za druhé namítal, že žalobkyně mu neposkytla součinnost nezbytnou k tomu, aby vozidlo vyzvedl dříve. Vozidlo totiž hodlal převzít od policie v Maďarsku již v září 2022, ale potřeboval k tomuto plnou moc od žalobkyně, která mu ji odmítla vystavit. Smluvní pokuta podle bodu 21 podmínek pronájmu na předmětnou věc nedopadá, protože toto ujednání mělo postihovat porušení povinnosti žalovaného vrátit vozidlo v místě provozovny a s tím související potřebu zajistit odtah vozidla do místa provozovny žalobkyně, což se v daném případě nestalo. Vozidlo bylo pojízdné a žalobkyně dojela s vozidlem „po vlastní ose“. Navíc podle § 2050 o. z. platí, že je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Byla-li tedy mezi účastníky sjednána smluvní pokuta vztahující se k porušení povinnosti vrátit vozidlo v místě provozovny, nemá žalobkyně nárok na náhradu škody vzniklé z porušení této smluvní povinnosti.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 493,51 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky 229 506,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobkyni zavázal zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 59 563 Kč (výrok III). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný si u žalobkyně vypůjčil předmětné vozidlo, které nevrátil řádně a včas po skončení nájemního vztahu dne 10. 8. 2022. Žalovaný tak v období od 11. 8. 2022 užíval předmětné vozidlo bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., přičemž výše bezdůvodného obohacení odpovídá ekvivalentu sjednaného denního nájemného ve výši 1 500 Kč. V řízení však bylo současně prokázáno svědeckou výpovědí , jméno FO, a dopisem žalobkyně ze dne 20. 10. 2022, že pokud by žalobkyně žalovanému dala plnou moc k vyzvednutí předmětného vozidla v Maďarsku, mohl žalovaný žalobkyni vozidlo vrátit nejpozději do konce srpna 2023. Také z policejního spisu vyplývá, že dne 19. 8. 2022 maďarská strana žádala o sdělení, zda bude mít majitel předmětného vozidla zájem o navrácení vozidla zpět a kdo bude případně výše vozidlo v Maďarsku vyzvedávat, přičemž žalobkyně umožnila vyzvednout předmětné vozidlo pouze jednateli , jméno FO, , který si jej vyzvedl dne 20. 1. 2023. Podle názoru okresního soudu proto lze žalovanému přičítat bezdůvodné obohacení toliko za období od 11. 8. 2022 do 31. 8. 2022, neboť nejpozději dne 31. 8. 2022 v případě poskytnutí součinnosti ze strany žalobkyně mohl žalovaný žalobkyni předmětné vozidlo vrátit. Bezdůvodné obohacení za 21 dnů při denní výši sjednané výše nájemného 1 500 Kč činí 31 500 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni dálniční známky ve výši 1 399 Kč (dvakrát slovenská dálniční známka 567 Kč + dvakrát maďarská dálniční známka 832 Kč) a poměrnou část parkovného ve výši 2 594,51 Kč za parkování vozidla na odstavném parkovišti v Maďarsku. Jelikož žalovaný nevrátil předmětné vozidlo řádně a včas v místě provozovny žalobkyně, je povinen žalobkyni zaplatit také smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč ve smyslu § 2048 a násl. o. z. podle bodu 21 smlouvy o nájmu.

4. Proti rozsudku okresního soudu, a to proti výrokům II a III, podala žalobkyně odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný mohl předmětné vozidlo vrátit v případě poskytnutí součinnosti ze strany žalobkyně nejpozději dne 31. 8. 2022. Toto skutkové zjištění okresního soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Okresní soud blíže nevysvětlil, proč vyšel právě z tohoto data. Z žádného důkazu nevyplývá, že by žalovaný právě dne 31. 8. 2022 chtěl vozidlo vrátit a že mu jej maďarská policie odmítla vydat. Z dokazování naopak vyplývá, že žalovaný byl vozidlo hledat v Maďarsku se svědkem , jméno FO, až někdy v polovině září 2022 a že teprve 19. 10. 2022 žalovaný požádal žalobkyni o vystavení plné moci k převzetí vozidla. Žalovanému proto lze bezdůvodné obohacení přičítat nejméně do října 2022. Žalobkyně však po celou dobu řízení tvrdila, že ze strany maďarských orgánů činných v trestním řízení jí nebylo umožněno převzetí vozidla dříve, než tak učinil její jednatel dne 20. 1. 2023. Představa, že by žalobkyně účelově odkládala převzetí vozidla, je nelogická a iracionální. Okresní soud v tomto směru zjistil neúplně skutkový stav, protože neprovedl navržený výslech svědkyně , jméno FO, , která jako zaměstnankyně žalobkyně s maďarskými orgány v této záležitosti komunikovala a která by mohla potvrdit, že dřívější převzetí zadrženého vozidla nebylo objektivně možné. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že výslech svědkyně , jméno FO, by byl jednak nadbytečný, protože by s ohledem na příbuzenský poměr s jednatelem žalobkyně neměl žádnou důkazní hodnotu, a jednak byl navržen až po koncentraci řízení. Z úředního záznamu ze dne 22. 8. 2022, který je součástí policejního spisu, vyplývá, že , jméno FO, téhož dne policii sdělila, že vozidlo osobně převezme jednatel. Při stanovení data 31. 8. 2022 okresní soud vzal evidentně v úvahu dobu potřebnou k zajištění faktické realizace vyzvednutí auta na místě samém, tj. dobu cca jednoho týdne ode dne 22. 8. 2022. Z provedeného dokazování je patrná jednoznačná snaha žalovaného o vrácení vozidla žalobkyni, která byla zmařena neposkytnutím součinnosti z její strany.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je z převážné části důvodné.

7. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu zjistil, že žaloba trpěla vadou. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 275 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 2. 2023 do zaplacení, ovšem v žalobě uvedla celkem 8 pohledávek: i) bezdůvodné obohacení odpovídající násobku počtu 163 dnů (11. 8. 2022 – 20. 1. 2023) a ekvivalentu sjednaného denního nájemného ve výši 1 500 Kč, tj. 244 500 Kč, ii) náklady na parkovné na odstavném parkovišti ve výši 19 150 Kč, iii) náklady na dvě slovenské dálniční známky 567 Kč, iv) náklady na dvě maďarské dálniční známky 832 Kč, v) stravné pro zaměstnance, který jel společně s jednatelem pro vozidlo do , Anonymizováno, 631 Kč, vi) cestovní náhrady na cestu vozidlem , Anonymizováno, do Maďarska a zpět 8 550 Kč, vii) cestovní náhrady na cestu vozidlem , Anonymizováno, z odstavného parkoviště v Maďarsku do ČR 5 430 Kč a viii) smluvní pokutu 10 000 Kč, tj. celkem , hodnota, Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že na úhradu celkového dluhu započetla žalovanému složenou zálohu 3 000 Kč. Ze zbylé části celkového dluhu ve výši 286 660 Kč žalobkyně žalobou uplatnila částku 275 000 Kč. Žaloba nebyla projednatelná pro neurčitost, neboť se jedná o samostatné pohledávky se samostatným skutkovým základem. Žalobkyně za dané situace měla tvrdit, na kterou konkrétní pohledávku započetla zálohu 3 000 Kč a zejména které konkrétní pohledávky tvoří požadovanou částku 275 000 Kč. Je zřejmé, že žalobkyně se z celkově vyčísleného dluhu nedomáhala zaplacení částky 11 660 Kč (rozdíl částek 286 660 Kč a 275 000 Kč), aniž by bylo jednoznačně zřejmé, která z výše uvedených pohledávek, popř. v jaké části, není předmětem tohoto řízení. Soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nevyzval k odstranění této vady žaloby, nicméně odvolací soud měl za to, že lze zjednat nápravu tohoto pochybení v odvolacím řízení, proto tak učinil usnesením ze dne 30. 1. 2025 (č. l. 102 spisu).

8. Žalobkyně podáním ze dne 1. 2. 2025 vadu žaloby odstranila a upřesnila, že zálohu na nájemném ve výši 3 000 Kč započetla na pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, tudíž se domáhala žalobou z tohoto důvodu na jistině zaplacení částky 241 500 Kč; na cestovních náhradách - pohledávky vi) a vii) - požadovala žalobou na jistině zaplacení částky 2 320 Kč, ostatní pohledávky uplatnila žalobou ve shora uvedené (nezměněné) výši.

9. Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 4 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje. Nesouhlasí však se skutkovým závěrem, že žalovaný mohl žalobkyni předmětné vozidlo vrátit v případě poskytnutí součinnosti ze strany žalobkyně nejpozději dne 31. 8. 2022. Z provedeného dokazování totiž nevyplývá, že by maďarská policie odmítla žalovanému bez plné moci vozidlo vydat. Bylo zjištěno, že žalovaný byl vozidlo hledat v Maďarsku se svědkem , jméno FO, až někdy v polovině září 2022 a že teprve 19. 10. 2022 žalovaný požádal žalobkyni o vystavení plné moci k převzetí vozidla. Ze skutečnosti, že dne 19. 8. 2022 maďarská strana žádala o sdělení, zda bude mít majitel předmětného vozidla zájem o navrácení vozidla zpět a kdo bude případně výše vozidlo v Maďarsku vyzvedávat a že dne 22. 8. 2022 žalobkyně (prostřednictvím své zaměstnankyně , jméno FO, ) policii sdělila, že vozidlo osobně převezme jednatel, nelze dovodit, že žalobkyně účelově odkládala převzetí zadrženého vozidla. Žalobkyně naopak po celou dobu řízení tvrdila, že ze strany maďarských orgánů činných v trestním řízení jí nebylo umožněno převzetí vozidla dříve, než tak učinil její jednatel dne 20. 1. 2023. K prokázání této skutečnosti žalobkyně navrhla důkaz vyžádáním zprávy od maďarské či české policie (viz vyjádření žalobkyně ve věci samé ze dne 20. 11. 2023), resp. následně po koncentraci navrhla výslech svědkyně , jméno FO, , která jménem žalobkyně jednala s maďarskou policií. Soud prvního stupně ani jeden z těchto důkazů neprovedl a svůj postup nikterak neodůvodnil. Odvolací soud i tomto případě zjednal nápravu a v případě výslechu svědkyně , jméno FO, dospěl k závěru, že tento důkaz nespadá pod žádnou z výjimek z koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., proto okresní soud nepochybil, pokud tento důkaz neprovedl. Vyžádání příslušného sdělení od policie ovšem nic nebránilo a tento důkaz byl potřebný ke zjištění rozhodných skutečností. Odvolací soud proto v souladu se zásadou neúplné apelace, kterou je ovládáno odvolací řízení, doplnil v tomto směru dokazování, přičemž ze sdělení české policie ve spolupráci s maďarskými orgány (č. l. 88 a 99 spisu) zjistil, že zadržené vozidlo nemohlo být vydáno dříve, než k tomu dal souhlas dne 4. 1. 2023 maďarský Krajský soud v , Anonymizováno, , který obdržel žádost žalobkyně o navrácení vozidla již dne 23. 9. 2022. K vydání vozidla tedy nemohlo dojít dříve, neboť sloužil jako důkaz pro trestní řízení v Maďarsku. Okolnost, že žalobkyně odmítla udělit žalovanému plnou moc k převzetí vozidla od maďarské policie, je tudíž pro posouzení věci nerozhodná, protože k vydání vozidla žalobkyni jako jeho vlastníkovi mohlo dojít tak jak tak nejdříve až v lednu 2023. Jelikož k udělení souhlasu maďarských orgánů činných v, Anonymizováno, trestním řízení s vydáním vozidla došlo až dne 4. 1. 2023, lze s přihlédnutím k době potřebné k zajištění faktické realizace vyzvednutí auta na místě samém považovat převzetí vozidla jednatelem žalobkyně dne 20. 1. 2023 za adekvátní.

10. Na rozdíl od soudu prvního stupně proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanému lze přičítat bezdůvodné obohacení za celé žalované období od 11. 8. 2022 do 20. 1. 2023, nikoli pouze za období od 11. 8. 2022 do 31. 8. 2022. Soud prvního stupně po právní stránce kvalifikoval správně první pohledávku jako pohledávku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V daném případě byly splněny všechny obecné předpoklady bezdůvodného obohacení vyplývající z generální klauzule podle § 2991 odst. 1 o. z.: získání majetkového prospěchu žalovaným jako obohaceným, absence spravedlivého důvodu, majetková újma žalobkyně jako ochuzeného a příčinná souvislost mezi protiprávním získáním majetkového prospěchu žalovaným a majetkovou újmou žalobkyně. Odvolací soud toliko nesouhlasí s podřazením daného případu pod skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu, ale jedná se majetkový prospěch získaný protiprávním užitím cizí hodnoty. Podmínka protiprávnosti užití cizí hodnoty je splněna již tím, že na straně obohaceného není dán řádný (platný a účinný) právní titul k jejímu užívání, a to nehledě na subjektivní nazírání dotčených osob. Výraz „užití“ je pak v intencích dosavadní judikatury namístě chápat široce, tedy tak, aby zahrnoval i situace, v nichž se obohacený chopí výlučné kontroly nad daným objektem (učiní si jej přístupným pro sebe a svou potřebu), aniž by bylo významné, do jaké míry realizuje jeho hospodářský potenciál. Jinak řečeno není rozhodující, jakým způsobem bylo vozidlo v daném případě fakticky užíváno žalovaným po skončení nájmu, resp. že nebylo užíváno z důvodu jeho zajištění maďarskou policií pro účely trestního řízení. Odvolací soud má za to, že bezdůvodné obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty vzniká i tomu, kdo po skončení nájmu nevrátí pronajaté vozidlo pronajímateli (vlastníkovi vozidla), a to bez ohledu na to, zda a nakolik intenzivně jej po skončení nájmu skutečně užíval, resp. že ho vůbec neužíval, neboť ho svévolně přenechal třetí osobě, které bylo vozidlo zajištěno policejním orgánem při páchání trestné činnosti. Povinnost vydat takto získaný majetkový prospěch stíhá adresáta plnění, resp. osobu, která jako nájemce po skončení nájmu nevrátí pronajaté vozidlo ochuzenému pronajímateli (vlastníkovi vozidla), nikoli osobu, jež měla následně předmět obohacení v držení. Nabude-li dodatečně spornou hodnotu jiný subjekt, povinnost vydat přijatý prospěch na něj nepřechází, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi obohaceným a ochuzeným (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1856/2012, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2998/2014).

11. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalovaného, že vzhledem k tomu, že porušil svou smluvní povinnost vozidlo řádně vrátit, může se žalobkyně domáhat toliko náhrady škody (nikoli vydání bezdůvodného obohacení), a to v rozsahu jejího ušlého výdělku, který nechť prokáže. Odvolací soud si je vědom, že v dosavadní judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4533/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1104/2012, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3181/2013) se uvádí, že bezdůvodné obohacení je subsidiární k náhradě škody. Jinak řečeno, podle tohoto pojetí platí, že jsou-li ve vztahu dvou subjektů splněny podmínky pro dosažení téhož výsledku (odčerpání neoprávněně získaných hodnot) z titulu náhrady škody a z titulu bezdůvodného obohacení, ustanovení o bezdůvodném obohacení se nepoužijí. Nicméně stávající právní doktrína (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1856 - 1912), ke které se přiklání i odvolací soud, považuje toto tradiční pojetí za překonané, s tím, že by se měl uplatnit vztah prosté konkurence. Je tedy na žalobci, aby uvedl, čeho se domáhá, a tvrdil a prokázal rozhodné skutečnosti - a na soudu, aby dokazování vedl v minimálním potřebném rozsahu a žalobě vyhověl, pokud shledá, že prokázaný skutkový stav naplňuje skutkovou podstatu aspoň jednoho ustanovení, z něhož žalobci plyne právo na to, čeho se domáhá.

12. Právě o takový případ se jedná i v posuzované věci, kdy žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení, přičemž prokázaný skutkový stav naplňuje skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení získaného protiprávním užitím cizí hodnoty, proto je již nadbytečné zabývat se případným nárokem na náhradu škody.

13. Odvolací soud nesouhlasil také se stanovením výše majetkového prospěchu. Na rozdíl od soudu prvního stupně a žalobkyně měl odvolací soud za to, že nelze vycházet ze sjednané „denní sazby“ nájemného 1 500 Kč, ale z obvyklé výše nájemného v daném místě a čase u stejného nebo obdobného vozidla u dlouhodobých pronájmů (vzhledem k délce doby, po kterou trvalo protiprávní užívání vozidla). Odvolací soud proto v tomto směru poučil žalobkyni u odvolacího jednání dne 3. 4. 2025 a vyzval ji k doplnění tvrzení a označení potřebných důkazů. Žalobkyně v podání ze dne 25. 4. 2025 tvrdila, že obdobné vozidlo Iveco v období od 31. 5. 2022 do 19. 9. 2022 (111 dnů) pronajala podle faktury č. P222246 ze dne 19. 9. 2022 společnosti , právnická osoba, za částku 136 969 Kč (včetně DPH), což odpovídá výši nájemného 1 234 Kč denně, resp. 37 020 Kč měsíčně (1 234 Kč x 30 dnů). K prokázání obvyklé výše nájemného žalobkyně navrhla učinit dotaz na autopůjčovny, případně vypracování znaleckého posudku. Odvolací soud doplnil dokazování dotazem na čtyři autopůjčovny, které v rozhodném období v , adresa, a okolí pronajímaly vozidla , Anonymizováno, , přičemž z jejich sdělení zjistil, že u dlouhodobých pronájmů (jeden měsíc a déle) se výše nájemného v roce 2022 pohybovala v rozmezí 30 000 Kč až 35 000 Kč měsíčně bez DPH (autopůjčovny , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, ), tzn. včetně 21 % DPH v rozmezí 36 300 Kč až 42 350 Kč, resp. v případě autopůjčovny , jméno FO, ve výši 900 Kč denně bez DPH, což odpovídá měsíčně částce 32 670 Kč včetně 21 % DPH. Průměrná výše nájemného dle sdělení těchto autopůjčoven tak činila 37 107 Kč měsíčně (aritmetický průměr částek 32 670 Kč, 36 300 Kč a 42 350 Kč). Odvolací soud proto vyšel z toho, že byla prokázána obvyklá výše nájemného cca 37 000 Kč měsíčně, což ostatně odpovídá i nájemnému, které účtovala u dlouhodobého pronájmu žalobkyně v roce 2022 podle doložené faktury. Za dané situace považoval odvolací soud za nadbytečné a nehospodárné další znalecké dokazování, protože obvyklá výše nájemného byla dostatečně a spolehlivě prokázána výše uvedenými jinými důkazy.

14. Výše pohledávky z bezdůvodného obohacení žalovaného za období od 11. 8. 2022 do 20. 1. 2023 tak činila 196 100 Kč (5 měsíců po 37 000 Kč + poměrná část obvyklého nájemného za 9 dnů ve výši 11 100 Kč), od které je třeba odečíst zálohu ve výši 3 000 Kč a částku 31 500 Kč, kterou již pravomocně přiznal soud prvního stupně výrokem I napadeného rozsudku, tzn. že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně má z titulu bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení další částky 161 600 Kč.

15. Parkovné, které zaplatila žalobkyně při převzetí vozidla v Maďarsku, představuje škodu, kterou jí žalovaný způsobil porušením smluvní povinnosti vozidlo vrátit řádně a včas po skončení doby nájmu a povinnosti nepůjčit či nepřenechat pronajaté vozidlo třetí osobě k užívání bez jejího souhlasu. Žalobkyně tak má vůči žalovanému podle 2913 odst. 1 o. z. právo na této náhradu škody v plné výši 19 150 Kč, nikoli toliko za poměrnou část ve výši 2 594,51 Kč, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně. Po odečtení zmiňované částky, kterou již pravomocně přiznal soud prvního stupně výrokem I napadeného rozsudku, náleží žalobkyni dalších 16 555,49 Kč.

16. Pohledávky iii), iv) a viii) nebyly předmětem odvolacího přezkumu, neboť o nich pravomocně rozhodl soud prvního stupně.

17. U zbývajících pohledávek v), vi) a vii), tj. pohledávek na náhradu škody, která měla být žalobkyni způsobena vynaložením stravného a cestovních náhrad v souvislosti s převozem vozidla z Maďarska zpět do provozovny žalobkyně v České republice, odvolací soud shledal důvodnou námitku žalovaného, že se jedná o škodu vzniklou z porušení smluvní povinnosti žalovaného vrátit vozidlo v místě provozovny žalobkyně, přičemž pro tento případ byla mezi účastníky v nájemní smlouvě sjednána smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, proto žalobkyně nemá podle § 2050 o. z. nárok na náhradu škody vzniklé z porušení této povinnosti.

18. Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 178 155,49 Kč s příslušenstvím, podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 178 155,49 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající napadené části odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 51 351 Kč s příslušenstvím, shledal, byť z poněkud jiných důvodů, jako věcně správný a jako takový jej v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil napadený rozsudek, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně měla po změně rozsudku v řízení před soudem prvního stupně převážný úspěch, a to ohledně částky 223 649 Kč s příslušenstvím, a naopak neúspěšná byla ohledně části návrhu na zaplacení 51 351 Kč s příslušenstvím. Procesní úspěch žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně vyjádřený v procentech tak činí 81 % a neúspěch 19 %, z čehož plyne, že žalobkyně má za řízení před soudem prvního stupně právo na náhradu 62 % účelně vynaložených nákladů řízení. Odvolací soud považoval za účelně vynaložené náklady na právní zastoupení, jejichž výši určil podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a to náhradu odměny v souvislosti s 6 úkony právní služby z punkta 275 000 Kč v sazbě 9 420 Kč, a to 1. - příprava a převzetí zastoupení, 2. - předžalobní výzva ze dne 3. 2. 2023, 3. - žaloba ze dne 13. 3. 2023, 4. - účast na jednání dne 25. 10. 2023, 5. - vyjádření ve věci samé ze dne 20. 11. 2023 a 6. - účast u jednání dne 21. 6. 2024, což činí celkem 56 520 Kč. Vedle odměny má žalobkyně právo dále na paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 1 800 Kč, tj. celkem 58 320 Kč. Tuto částku je třeba navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 12 247 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty. Žalobkyni náleží rovněž náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 11 000 Kč. Celkem tak odvolací soud vypočetl výši účelně vynaložených nákladů žalobkyně za řízení před okresním soudem na částku 81 567 Kč a žalobkyně má z nich právo na náhradu 62 %, tj. 50 572 Kč.

20. Žalobkyně měla převážný úspěch i v odvolacím řízení, a to ohledně částky 178 155,49 Kč s příslušenstvím, a naopak neúspěšná byla ohledně části návrhu na zaplacení 51 351 Kč s příslušenstvím. Procesní úspěch žalobkyně v odvolacím řízení vyjádřený v procentech tak činí 78 % a neúspěch 22 %, z čehož plyne, že žalobkyně má podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za odvolací řízení právo na náhradu 56 % účelně vynaložených nákladů řízení. Za odvolací řízení přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu odměny advokáta za 3 úkony právní služby z punkta 229 506,49 Kč v sazbě 9 220 Kč (odvolání a účast u dvou odvolacích jednání ve dnech 3. 4. 2025 a 17. 7. 2025) a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 350 Kč, tj. celkem 29 010 Kč. Tuto částku je třeba opět navýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 6 092 Kč. Žalobkyni náleží rovněž náhrada za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 11 476 Kč. Celkem tak odvolací soud vypočetl výši účelně vynaložených nákladů žalobkyně za odvolací řízení na částku 46 578 Kč a žalobkyně má z nich právo na náhradu 56 %, tj. 26 084 Kč.

21. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním ze dne 25. 4. 2025. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování. Obsahem zmiňovaného podání bylo doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání obvyklé výše nájemného pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětného vozidla, což měla žalobkyně učinit již v žalobě, proto odvolací soud nepovažuje tento úkon za účelně vynaložený.