16 Co 216/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o náhradu nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč s příslušenstvím a majetkové újmy ve výši 1 262 970 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb. o odvolání žalované proti výroku V. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. srpna 2024, č. j. 11 C 77/2023-274, ve znění opravného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. října 2024, č. j. 11 C 77/2023-291,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění takto:Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 3. 3. 2023 se žalobce domáhal celkem zaplacení částky 2 112 970 Kč s příslušenstvím sestávající z nároků za majetkovou újmu ve , Anonymizováno, 1 262 970 Kč, ve které je zahrnuta náhrada nákladů obhajoby ve výši 468 835 Kč, náhrada škody za vypracování znaleckého posudku ve výši 112 167 Kč a odborného vyjádření ve výši 20 000 Kč a dále ušlý zisk za funkci člena zastupitelstva ve výši 133 968 Kč a za funkci člena v dozorčí radě ve výši 528 000 Kč a dále se žalovaná částka sestává z nároku za nemajetkovou újmu (přiměřeného zadostiučinění) ve výši 850 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání (nesprávního úředního postupu) vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobu odůvodnil tím, že usnesením č. j. , Anonymizováno, ze dne 15. 11. 2016 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání za údajné zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) a § 8 odst. 1 k § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a dále pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 8 odst. 1 k § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3. tr. zákona. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2022, č. j. , Anonymizováno, , došlo k zamítnutí odvolání proti rozsudku okresního soudu o zproštění obžaloby. Zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 6. 2022.

2. Žalovaná navrhovala, aby ve zbývající části, ve které nárok žalobce uspokojen nebyl, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. K projednání žádosti žalobce došlo 6. 9. 2023, kdy žalovaná konstatovala, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a vyplatila žalobci odškodnění ve výši 664 627 Kč spočívající v obhajobném ve výši 464 627 Kč a nemajetkové újmě ve výši 200 000 Kč. Žalovaná konstatovala, že ve věci byly splněny podmínky pro přiznání účelně vynaložených nákladů právního zastoupení, tj. hotových výdajů a odměny za zastupování určené advokátním tarifem. Na náhradě nákladů obhajoby žalovaná přiznala 86 úkonů právní služby (vyjma stížnosti proti UZTS ze dne 14. 12. 2016, vyjádření ze dne 13. 10. 2017 a účasti u hlavního líčení ze dne 5. 3. 2021), 88 režijních paušálů, cestovné, promeškaný čas ponížený o přestávky při hlavních líčeních a celkem tak přiznala 464 627 Kč (z požadovaných 468 835 Kč). Náklady vynaložené za znalecký posudek (112 167 Kč) a odborné vyjádření (20 000 Kč) přiznány nebyly, neboť nebyly shledány jako účelně vynaložené.

3. Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví řízení co do částky 668 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 208 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a z částky 664 627 Kč od 9. 9. 2023 do zaplacení zastavil (výrok I.), žalovanou zavázal zaplatit žalobci částku 24 035,81 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 464 627 Kč za období od 13. 6. 2023 do 8. 9. 2023 a z částky 200 000 Kč za období od 13. 6. 2023 do 8. 9. 2023 (výrok II.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 859 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2023 do zaplacení zamítl (výrok III.), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 650 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 6. 2023 do zaplacení zamítl (výrok IV.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 189 681,50 Kč (výrok V.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobci tak vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 189 681,50 Kč, která je tvořena: – zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, – odměnou právního zastoupení za 9,5 úkonů právní služby po 13 820 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 advokátního tarifu (příprava a převzetí, žaloba, částečné zpětvzetí a částečná změna žaloby ze dne 19. 9. 2023, 2x jednání ze dne 19. 4. 2024 od 8:00 hod. do 10:50 hod., vyjádření ze dne 16. 5. 2024 po poučení dle § 118a občanského soudního řádu, 2x jednání ze dne 17. 6. 2024 od 8:00 hod. do 12:10 hod. s přestávkou od 9:52 hod. do 10:04 hod., jednání ze dne 1. 8. 2024 a vyhlášení dne 9. 8. 2024), tj. 158 860,90 Kč vč. 21% DPH (tarifní hodnota u nemajetkové újmy 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), – paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 10 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. celkem 3 630 Kč vč. 21% DPH, – 4x náhrada cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět, vždy 700 km tam i zpět (celkem 2 800 km) při průměrné spotřebě 5,9 l BA / 100 km a vyhláškové ceně 38,20 Kč/l (6 310,60 Kč) a amortizaci vozidla 5,60 Kč za km (15 680 Kč), celkem 21 990,60 Kč, – promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za každou cestu k soudu a zpět ve výši 8 půl hodin (dle mapy.cz a google.com/maps) x 4 cesty x 100 Kč = 3 200 Kč. Za úkon právní služby v podobě předžalobního uplatnění nároku u žalované podáním ze dne 12. 12. 2022 okresní soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk a dále soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 16. 1. 2024 a 3. 6. 2024, neboť s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když se žalobce vyjádřil toliko obsahově shodně jako ve svých předchozích podáních, ostatně k těmto úkonům nebyl ani okresním soudem vyzván.

4. Proti výroku V. rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že rozhodnutí okresního soudu stran náhrady nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože žalovaná byla již v rámci zatím nepravomocně skončeného soudního řízení celkově úspěšná v rozsahu v zásadě 100 % ve vztahu k celému zbývajícímu předmětu řízení (po částečném zastavení ve výroku I. Rozsudku a s výjimkou žalobci přiznaného úroku z prodlení ve výroku II. Rozsudku), tak okresní soud nesprávně dospěl k právnímu závěru, že by se mělo uplatnit ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu výhradně ve prospěch žalobce a že by žalobci měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Převažující procesní úspěch žalované je však již sám o sobě dostatečným důvodem pro aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ve prospěch žalované. Neúspěch žalované byl přitom nepatrný (po částečném zastavení ve výroku I. Rozsudku v zásadě toliko v rozsahu přiznaného úroku z prodlení ve výroku II. Rozsudku) a navíc záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Okresní soud současně řádně neodůvodnil, proč shora uvedeným způsobem nepostupoval a zcela převažující procesní úspěch žalované při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednil. Za podstatné přitom žalovaná považuje také skutečnost, že stran žalobcem uplatněné majetkové újmy spočívající v údajném ušlém zisku byl žalobce zcela neúspěšný (v této části žalobcem uplatněného nároku je tedy úspěch žalované 100 % a úspěch žalobce 0 %), a to bez ohledu na částečné zastavení ve výroku I. rozsudku, které se této části žalobcem uplatněného nároku netýkalo. Žalovaná se tedy neztotožňuje s právním názorem okresního soudu o tom, že žalované – i přes její zcela převažující procesní úspěch – nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, ba naopak bylo rozhodnuto o přiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Náhradu nákladů řízení před okresním soudem současně žalovaná požaduje v rozsahu, v jakém ji vyčíslila svým podáním před okresním soudem ze dne 1. 8. 2024, tj. v částce 4 503,10 Kč. Pro úplnost pak žalovaná uvádí, že s nepřiznáním náhrady nákladů řízení za úkony uvedené v bodě 41. odůvodnění rozsudku se žalovaná ztotožňuje. S ohledem na shora uvedené žalovaná odvolacímu soudu navrhla, aby rozsudek okresního soudu výhradně ve výroku V. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem, a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalobce se k odvolání žalované, ač vyzván, nevyjádřil.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti výroku V. rozsudku okresního soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 68/2018 (Dovolací soud pak v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“. Podle § 12 odst. 3 AT přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikováno na projednávanou věc, v níž uplatněné nároky spojila žalobkyně ke společnému projednání již v podané žalobě, to znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 85 300 Kč (50 000 Kč + 35 300 Kč). V projednávané věci je však třeba uvážit, že předmětem řízení byly dva nároky, přičemž žalobkyně měla plný úspěch pouze co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), kdežto co do uplatněného nároku na náhradu škody byla převážně neúspěšná (tj. žalobkyně měla úspěch jen co do částky 8 500 Kč, v částce 26 800 Kč byla naopak neúspěšná). Odvolací soud vyšel správně z toho, že se v případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). I zde pak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník v projednávané věci úspěch pouze částečný, je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. AT. Činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) AT 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází zásadně z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 AT). V řešeném případě je tak tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 35 300 Kč. V posuzované věci to konkrétně znamená, že žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, přičemž žalovaná by jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla nahradit 37 % {[(50 000 + 8 500 Kč) – 26 800]: 85 300 x 100} jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Z toho ovšem vyplývá, že výše náhrady nákladů řízení, která byla rozsudkem odvolacího soudu žalobkyni odepřena (19 501 Kč; tj. 37 % z 52 707 Kč), nepřevyšuje hranici pro přípustnost dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.).

8. V projednávané věci se žalobce domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 468 835 Kč, náhrady škody za vypracování znaleckého posudku ve výši 112 167 Kč a odborného vyjádření ve výši 20 000 Kč a dále ušlý zisk za funkci člena zastupitelstva ve výši 133 968 Kč a za funkci člena v dozorčí radě ve výši 528 000 Kč, tj. 1 262 970 Kč, a dále se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu (přiměřeného zadostiučinění) ve výši 850 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání (nesprávního úředního postupu). Úspěšný pak byl co do částky 464 627 Kč jako náhrady nákladů obhajoby a částky 200 000 Kč z titulu nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění), když částku 664 627 Kč žalovaná uhradila dne 8. 9. 2023 a žalobce vzal svou žalobu v tomto rozsahu zpět pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Neúspěšný pak byl co do částky 112 167 Kč za vypracovaný znalecký posudek, částky 20 000 Kč za odborné vyjádření, částky 133 968 Kč za ušlý zisk za funkci člena zastupitelstva, částky 528 000 Kč za ušlý zisk za funkci člena v dozorčí radě, tj. 794 135 Kč, a částky 4 208 Kč jako náhrady nákladů obhajoby, když v tomto rozsahu vzal svou žalobu zpět (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), celkem ve výši 798 343 Kč. Žalobce byl dále neúspěšný co do částky 650 000 Kč z titulu nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění), zde však v souladu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 se z hlediska náhrady nákladů řízení stále jedná o plný úspěch žalobce, neboť bylo konstatováno porušení práva. Tarifní hodnotou pak je podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 částka 50 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

9. Výpočet úspěchu žalobce v tomto řízení je proto následující {[(50 000 Kč + 464 627 Kč) – 798 343 Kč]: (50 000 Kč + 1 262 970 Kč) x 100} tzn. – 21,61 %, jinak řečeno, žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, a proto by měl žalované podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nahradit 21,61 % účelně vynaložených nákladů řízení (z 4 503,10 Kč tzn. 973,12 Kč). Odvolací soud však vzal do úvahy všechny okolnosti předmětné věci, zejména, že se jedná o náhradu z titulu nezákonného trestního stíhání (nesprávního úředního postupu), kdy žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem (viz rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 3. 2021, č.j. , Anonymizováno, ), a žalobcovy nároky na náhradu ušlého zisku a další škody (znalecký posudek a odborné vyjádření) nebyly zjevně nepřiměřené, byť byly shledány nedůvodné (zde se odvolací soud ztotožňuje s okresním soudem), a proto je na místě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. Z těchto důvodů hodných zvláštního zřetele proto odvolací soud, aniž by žalovanou vyzýval k vyjádření, když majetkové poměry žalované (České republiky) jsou obecně známé a nepřiznaná částka je minimální (973,12 Kč), změnil per analogiam podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený výrok rozsudku okresního soudu tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za aplikace § 150 o. s. ř., neboť shora uvedené platí i pro odvolací řízení (žalované by podle § 1 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. náležela paušální náhrada ve výši 300 Kč), a proto rozhodl odvolací soud tak, že žalované se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.