16 Co 232/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 31 429 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2024, č. j. 19 C 413/2024-28

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 153 Kč s úroky z prodlení ve výši:- 7,75 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 8. 6. 2012 do zaplacení,- 7,75 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 14. 6. 2012 do zaplacení,- 7,75 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 20. 6. 2012 do zaplacení,- 7,50 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 20. 7. 2012 do zaplacení,- 7,50 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 31. 7. 2012 do zaplacení,- 7,50 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 11. 10. 2012 do zaplacení,- 7,50 % ročně z částky 1 015 Kč za dobu od 18. 10. 2012 do zaplacení,- 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 22. 3. 2013 do zaplacení,- 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 28. 3. 2013 do zaplacení,- 7,05 % ročně z částky 1 016 Kč za dobu od 8. 4. 2013 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 516 Kč za dobu od 5. 11. 2013 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 2. 2014 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 8. 2014 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 26. 8. 2014 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 1. 7. 2016 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 30. 5. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 4. 7. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 18. 7. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 29. 8. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 5. 9. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 9. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 10. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 10. 2017 do zaplacení,- 8,05 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 10. 10. 2017 do zaplacení,mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 276 Kč, potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 090 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, , sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 6. 9. 2023 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 429 Kč s příslušenstvím jako součtu jízdného a smluvních pokut ve formě přirážek k jízdnému a úroku z prodlení, kdy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 jako postupnice od společnosti , právnická osoba, . jako postupitelky nabyla soubor pohledávek včetně těch, které vzešly z toho, že žalovaný ve dnech 22. 5., 28. 5., 3. 6., 3. 7., 12. 7., 24. 9., 1. 10. 2012, 5. 3., 11. 3., 20. 3., 18. 10. 2013, 27. 1., 5. 8., 9. 8. 2014, 14. 6. 2016, 11. 5., 16. 6., 29. 6., 10. 8., 18. 8., 4. 9., 14. 9., 15. 9. a 21. 9. 2017 cestoval hromadnými dopravními prostředky provozovanými zmíněnou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by se při jízdních kontrolách prokázal platnými jízdními doklady, načež pokaždé téhož dne písemně uznal svůj dluh na jízdném a přirážce co do důvodu i výše a zavázal se jej splnit vždy do 15 dnů od zjištění černé jízdy.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ačkoli k tomu byl vyzván usnesením okresního soudu ze dne 25. 5. 2024, č. j. 19 C 413/2024-21, doručeným mu spolu s žalobou poštou, do vlastních rukou, na aktuální adresu trvalého pobytu, a to marným uplynutím úložní doby 10 dnů dne 24. 6. 2024. Výrokem I. usnesení jej okresní soud zároveň vyzval k vyjádření do 10 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že v případě, nebude-li reagovat, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Zásilka se vrátila soudu zpět dne 27. 6. 2024, který poté mezi dny 15. 7. a 15. 8. 2024 vyvěsil na úřední desce sdělení, že byla doručena marným uplynutím úložní doby a že ji posléze nebylo možno vhodit do poštovní schránky žalovanému, pročež byla vrácena soudu. Dne 8. 8. 2024 pak okresní soud vyhlásil napadený rozsudek. Žalovaný neměl v evidenci obyvatel zapsanou zvláštní doručovací adresu a neměl ani datovou schránku.

3. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobě plně vyhověl (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II.). Dospěl přitom ke skutkovému závěru, že žalovaný ve dnech 22. 5., 28. 5., 3. 6., 3. 7., 12. 7., 24. 9., 1. 10. 2012, 5. 3., 11. 3., 20. 3., 18. 10. 2013, 27. 1., 5. 8., 9. 8. 2014, 14. 6. 2016, 11. 5., 16. 6., 29. 6., 10. 8., 18. 8., 4. 9., 14. 9., 15. 9. a 21. 9. 2017 cestoval hromadnými dopravními prostředky provozovanými zmíněnou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž by se při jízdních kontrolách prokázal platnými jízdními doklady, načež pokaždé téhož dne písemně uznal svůj dluh na jízdném a přirážce co do důvodu i výše a zavázal se jej splnit vždy do 15 dnů od zjištění černé jízdy. Společnost , právnická osoba, . postoupila tyto pohledávky žalobkyni. Ta žalovaného ohledně zaplacení jednotlivých částek upomenula předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 20234. Okresní soud případ právně kvalifikoval jako nároky ze smlouvy o přepravě osoby (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.).

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, které zdůvodnil tím, že prvostupňový soud nemohl rozhodnout bez nařízení jednání, poněvadž usnesení o výzvě k vyjádření k žalobě neobsahovalo poučení o důsledcích nevyjádření se a navíc šlo o řízení s nekontaktním žalovaným, které takový postup z povahy věci vylučuje, neboť soud zde často rozhoduje na základě dvou fikcí současně – fikce doručení a fikce souhlasu s rozhodnutím bez jednání – čímž ovšem prolamuje ústavní zásadu ústnosti, veřejnosti a přímosti, protože žalovaný se o řízení vůbec nedozví. Usnesení skutečně nebylo žalovanému doručeno, protože se na dané adrese nezdržuje již asi 8 let. Nemá žádný právní titul k užívání bytu na této adrese. Nemá zde poštovní schránku - proto mu ani nemohla být do schránky vložena výzva k převzetí zásilky. Dlouhodobě se nezdržuje na stabilní adrese, pobýval kde se dá, byl bezdomovcem. Kdyby se byl o řízení dozvěděl, byl by vznesl námitku promlčení všech žalovaných pohledávek, kterou tedy vznáší v odvolání s tím, že splatnost jednotlivých pohledávek nastala v intervalu od 7. 6. 2012 do 9. 10. 2017.

6. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

9. Procesní odvolací námitky žalovaného byly neopodstatněné. Výzva k vyjádření se, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, obsahuje nečinnostní doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., podle nějž „vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.“ Výzva byla žalovanému účinně doručena tzv. fikcí doručení podle § 49 odst. 2 první věty ve spojení s § 49 odst. 4 první větou o. s. ř. Prvostupňový soud, jak plyne z bodu 2. odůvodnění, vyhlásil rozsudek teprve se značným odstupem po uplynutí lhůty k vyjádření, počítané od okamžiku doručení výzvy. Vyvěšení sdělení podle § 49 odst. 4 druhé a třetí věty o. s. ř., podle nichž „doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu,“ přitom nemělo na doručení sebemenší vliv; je to jen informace, že zásilku nebylo možno po uplynutí úložní doby vhodit do poštovní schránky adresáta. Ani z žalovaným citované odborné literatury neplyne, že by soud nemohl použít nečinnostní doložku pro vyjádření se k otázce rozhodnutí bez nařízení jednání či že by takovou výzvu nemohl doručit tzv. fikcí. Zákon přitom v žádném ustanovení kombinaci obou těchto nástrojů v případech nekontaktních žalovaných nevylučuje. Argument, že takový žalovaný o řízení neví, je v takto obecné poloze zavádějící, neboť žalovaný může o řízení zvědět vyzvednutím zásilky z poštovní schránky nebo u soudu po uplynutí úložní doby či vyzvednutím výzvy k vyzvednutí zásilky v úložní době, nemluvě o tom, že se může doručování soudních písemností také programově vyhýbat. Tyto možnosti žalovaným předestřená argumentace zcela opomíjí. Navíc souhlas s rozhodnutím bez jednání nemá formu právní fikce – to by muselo být jisté, že žalovaný s tímto postupem nesouhlasí. Což u nekontaktních žalovaných samozřejmě není pravdou. Jde nanejvýš o právní domněnku, kterou může navíc žalovaný snadno zvrátit tím, že třebas v den vyhlášení rozsudku těsně před ním informuje soud o tom, že s tímto řešením nesouhlasí. A pak soud přirozeně nemůže takto rozhodnout a musí zásadně nařídit jednání. Dále je třeba si uvědomit, že doručení fikcí není podřadným, nýbrž vůči ostatním způsobům doručení plně rovnocenným způsobem. Novela o. s. ř. č. 7/2009 Sb. tento způsob zavedla v reakci na to, že mnohá soudní řízení kvůli nekontaktním žalovaným vůbec nebylo možno ukončit. Tímto způsobem zákonodárce svým způsobem kodifikoval princip odpovědnosti účastníka za přebírání písemností a tedy v určitém smyslu i za výsledek řízení.[footnoteRef:1] Ostatně, právní fikce nastává i při doručování do datové schránky (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), doručování uložením u soudu (§ 46c odst. 4 o. s. ř.), obyčejném doručování vhozením do schránky nebo vyvěšením na úřední desce u soudu (§ 50 odst. 1 a 2 o. s. ř.), při adresátově odepření převzít zásilku nebo odmítnutí prokázat totožnost (§ 50c odst. 1, odst. 2 o. s. ř.) či při vyvěšení písemnosti pro určité adresáty na úřední desce (§ 50l odst. 1). Jde o zcela běžný a plně ústavní postup. I fiktivně doručená písemnost se totiž nachází v dispoziční sféře adresáta, takže to musí být on, kdo nese nepříznivé následky jejího nepřevzetí. S těmito východisky je postup prvostupňového soudu v souladu. Odpovídá též ustanovení § 6 o. s. ř., který do značné míry podmiňuje aktivní přístup soudu aktivním a odpovědným přístupem účastníků. Je-li doručování pomocí fikce plnohodnotné a zároveň je k výzvě možno připojit nečinnostní doložku, pak soud dává žalovanému možnost - přímo jej k tomu vyzývá - aby právo na slyšení, o němž v odvolání hovořil, uplatnil. Pokud tak neučiní, je to jeho vlastní odpovědnost stejně jako otázka, zda má k užívání nemovitosti na své adrese nějaký právní titul či jestli zde má poštovní schránku. Zatímco soud odpovídá za to, že se doručovaná písemnost dostane do sféry vlivu svého adresáta, pouze a jedině adresát odpovídá za její vyzvednutí, tím spíše za obeznámení se s jejím obsahem. Soud prvního stupně dodržel zákonné pořadí způsobů doručování [§ 45 odst. 2, odst. 3 ve spojení s § 46b písm. a) částí věty před středníkem o. s. ř.] a správně doručoval žalovanému na adresu trvalého pobytu [§ 46b písm. a) částí věty před středníkem o. s. ř.]. Přihlášením se k trvalému pobytu na dané adrese dal žalovaný vůči státu najevo, že si bude přebírat poštu právě zde (§ 10 odst. 1 první věta zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů). Nehledě k tomu, že žalovaný sám připustil, že byl bezdomovcem, takže si nelze nepoložit otázku, jakou jinou reálnou možnost doručení, než na základě fikce, tedy prvostupňový soud měl – samozřejmě žádnou. Nadto odvolací soud jednání, kterého se žalovaný stejně dobrovolně nezúčastnil, nařídil a provedl a zčásti též vyslyšel jeho argumenty. Odvolací soud tudíž nesouhlasí s názorem, že prvostupňový soud postupoval protiústavně či nezákonně.[footnoteRef:2] [1: Viz např. i § 46a odst. 3, § 49 odst. 2 první věta či § 50d odst. 2 o. s. ř.] [2: Viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2147/09.]

10. Právní kvalifikace podaná soudem prvního stupně je vcelku přiléhavá, leč poněkud neúplná. Odvolací soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni, která žalované pohledávky nabyla postoupením (§ 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z.), jim odpovídající dluhy, které co do důvodu a výše uznal vůči původní věřitelce vždy již v den černé jízdy. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z., resp. § 558 první věta zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák.). Žalovaný namítl promlčení všech žalovaných pohledávek. Samotná námitka promlčení coby právní argument sice nepodléhá koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., skutková tvrzení či důkazní návrhy, které jsou jejím základem (tedy typicky o skutečnostech způsobujících vznik nároku a o okamžiku podání žaloby), však ano.[footnoteRef:3] Všechna podstatná skutková tvrzení a důkazy nicméně do řízení vnesla žalobkyně a den podání žaloby je soudům znám z úřední činnosti (§ 121 o. s. ř.), takže byla námitka promlčení včasná a odvolací soud k promlčení přihlédl (§ 100 odst. 1 první a druhá věta obč. zák., § 609 první věta, § 610 odst. 1 první věta o. z.). Žalovaný však přehlédl okolnost, že uznání dluhu mělo co do jistiny v každém případě za následek prodloužení promlčecí lhůty na 10 let od splatnosti té které pohledávky (§ 110 odst. 1 druhá věta obč. zák., § 639 o. z.). To znamená, že se promlčelo pouze 10 prvních, „nejstarších“ pohledávek, u nichž mezi dnem splatnosti a dnem podání žaloby uplynulo 10 a více let (§ 101 obč. zák., § 619 o. z.). Zbývající pohledávky co do jistiny promlčeny nejsou. Táž promlčecí lhůta by platila i pro úroky z prodlení pouze v případě, že by dospěly (staly se splatnými) do okamžiku uznání. V tomto případě však žalovaný dluhy uznal ještě před jejich splatností, tudíž mu v danou chvíli ještě nemohla vzniknout povinnost (natož dospělá) zaplatit z nich úrok z prodlení (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 část věty před středníkem, § 1969 první věta, § 1970 první věta o. z.). Tím pádem se úroky z prodlení promlčovaly v obecné tříleté lhůtě (§ 110 odst. 3 obč. zák., § 642 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z.).[footnoteRef:4] To vzhledem k datům splatnosti způsobuje, že se promlčely úroky z prodlení ze všech žalovaných pohledávek, poněvadž se nepromlčovaly z každé dílčí pohledávky po částech, postupně (den po dni), nýbrž v jednom okamžiku jako celek.[footnoteRef:5] Rozhodujícím okamžikem, od nějž počíná promlčecí lhůta k úrokům z prodlení, je přitom počátek prodlení, kdy mohla žalobkyně toto příslušenství poprvé s úspěchem uplatnit u soudu. Jinak odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. [3: Viz bod 21. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3041/2022, a judikaturu tam citovanou. ] [4: Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010,] [5: Srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, č. 70/2013 Sb., usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 37/13, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, či jeho rozsudek ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3352/2023. ]

11. Proto výrokem I. napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl co do promlčených jistin a všech úroků z prodlení [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], kdežto výrokem II. rozsudek ve zbývající části potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. Výrok III. odpovídá § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, pročež musel znova rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně i s úroky z prodlení kapitalizovanými ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu požadovala částku 50 484,20 Kč, bylo jí však přisouzeno pouze 21 276 Kč, tedy 42,14 %, což znamená, že na 57,86 % neuspěla. Čistý procesní úspěch žalovaného tedy činí 15,72 %. Náhrada sestává ze soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 1 572 Kč a z náhrad vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za každý z úkonů právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.] a odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] odvolací soud stanovil částkou 2 380 Kč [§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t.], paušální náhradu hotových výdajů částkou 300 Kč za úkon [§ 13 odst. 4 a. t.]. Nepřiznal žalovanému náhradu za podání ze dne 5. 2. 2025, poněvadž žalovanému nic nebránilo užít tam obsažené argumenty již v odvolání. 100 % náhrady tedy činí 6 932 Kč, 15,72 % pak 1 090 Kč. Žalobkyně je povinna nahradit náklady řízení sice žalovanému, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k ekonomickým možnostem žalobkyně.