16 Co 233/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 406 127,52 Kč s příslušenstvím o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2025, č. j. 14 C 292/2024-102, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2025, č. j. 14 C 292/2024-118

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 004 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2024 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své někdejší zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 406 127,52 Kč s úrokem z prodlení jako peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2022 za dobu od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024. Žalobu zdůvodnil tím, že u žalované v době od 1. 8. 2017 do 31. 5. 2023 působil v pracovním poměru, přičemž spolu postupně sjednávali konkurenční doložky, kdy aktuální vždy nahradila tu předchozí. V té poslední, výše zmíněné, se žalobce zavázal nevykonávat po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti žalované nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu, zatímco žalovaná se mu za to zavázala poskytovat měsíční plnění ve výši poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku. Součástí doložky bylo ujednání o právu žalované odstoupit od doložky bez udání důvodu, což odporuje právnímu řádu. Dne 27. 3. 2023 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se spol. , právnická osoba, . s ohledem na omezení plynoucí z doložky. Práci pro žalovanou měl rád co do pracovní náplně, avšak doložka pro něj byla omezující (a současně podnětná k rozšíření pracovních kompetencí), a tak si našel novou práci a svůj pracovní poměr rozvázal výpovědí ze dne 28. 3. 2023, načež byl posledním dnem výpovědní doby 31. květen 2023. Toho dne mu žalovaná předložila pouze návrh dohody o zrušení konkurenční doložky, kterou odmítl podepsat právě proto, že si zvolil novou práci vzhledem k doložce. Nikdy přitom žalované neslíbil, že takovou dohodu podepíše. Dne 1. 6. 2023 se mu pošta pokusila doručit výpověď konkurenční doložky, která je právně přípustná pouze ze strany zaměstnance a navíc potom nedává smysl nepravdivé tvrzení žalované, že se měl žalobce během výpovědní doby vyhýbat podepsání výpovědi (jako jednostranného právního jednání). Žalobci tedy ani nemohlo být dne 31. 5. 2023 doručeno odstoupení od doložky - které v té době ani neexistovalo - jestliže žalovaná zamýšlela doložku zrušit teprve výpovědí podanou příštího dne. Psací tahy na žalovanou předložené fotokopii odstoupení byly vytvořeny fotomontáží - sloučením dvou či více předloh do jednoho celku, což plyne z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 5. 2025 (dále jen odborného vyjádření). Navíc by takové odstoupení museli kromě žalované podepsat alespoň dva další svědci. To se nestalo, poněvadž , jméno FO, i , jméno FO, tak učinili jako zaměstnavatel, přičemž navíc z ničeho nevyplývá jejich zástupčí oprávnění. Žalované nic nebránilo odstoupit od konkurenční doložky kdykoli během výpovědní doby. Iniciovala však její zrušení teprve posledního dne žalobcova pracovního poměru, kdy věděla, že si již žalobce nebude schopen najít práci, kterou konkurenční doložka zakazovala. A přitom se svými zaměstnanci tyto doložky sjednávala velmi často a v reakci na rozvázání pracovního poměru je pak zase plošně rušila, aniž by v žalobcově případě obhájila nepotřebnost konkurenční doložky do budoucna. To vše svědčí o její svévoli a zneužití zákona na žalobcův úkor. Pokud jde o žalobcovy námitky proti písemnému odstoupení od doložky, na druhém jednání před soudem jeho zástupce popřel i pravost a věcnou správnost originálu odstoupení, avšak tuto námitku nepodpořil žádným konkrétním argumentem ani v tomto ohledu nenavrhl žádný důkaz.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že bezprostředně po podání výpovědi z pracovního poměru žalobce informovala, že na konkurenční doložce netrvá a že bude zrušena buďto dohodou, anebo – pokud žalobce dohodu nepodepíše – odstoupením ze strany žalované. Žalobce odpověděl, že je mu trvání závazku z doložky lhostejné, že si stejně našel jinou práci a že podepíše dohodu, čemuž žalovaná věřila, protože se tak běžně dělo a i v rozhodném období stalo u jiných zaměstnanců. Posléze však začal termín uzavření dohody oddalovat až do 31. 5. 2023, kdy definitivně řekl, že nepodepíše. Žalovaná na to byla připravena a vzápětí, ještě téhož dne, mu doručila odstoupení za přítomnosti svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, . Byl to tudíž žalobce, kdo způsobil, že byla doložka zrušena na koci jeho pracovního poměru. Jeho námitky proti fotokopii odstoupení jsou irelevantní, poněvadž byl předložen jeho originál a vyslechnuti podepsaní svědci. Odstoupení bez udání důvodu umožňuje zákon i doložka samotná. Smyslem dopisu doručovaného žalobci dne 1. 6. 2023, bylo pouze žalobce upozornit na platnost předchozího odstoupení navzdory žalobcovu nesouhlasnému názoru. Dopis napsala zaměstnankyně , jméno FO, , která nemá právní vzdělání. Žalobce nepředložil jediný důkaz o tom, že by odmítl nabídku práce odpovídající doložce a svědkové nepotvrdili, že by věděli o tom, že si žalobce našel práci mimo původní obor.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 120 407,42 Kč (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním zachyceným v bodech 5. – 10. odůvodnění a shrnutým v bodě 18. především do tohoto skutkového závěru. Účastníci dne 1. 8. 2017 uzavřeli pracovní smlouvu a poté i dohodu o změně pracovní smlouvy, podle nichž se žalobce zavázal na dobu neurčitou vykonávat práci pro žalovanou a žalovaná se mu za ni zavázala platit. Žalobce takto vykonával práci do 31. 5. 2023, kdy pracovní poměr zanikl uplynutím výpovědní doby na základě žalobcovy výpovědi ze dne 28. 3. 2023. Účastníci též ve dnech 21. 12. 2018, 1. 7. 2021 a 1. 12. 2022 uzavřeli konkurenční doložky, přičemž novější vždy nahrazovala starší. V poslední doložce se žalobce zavázal zdržet 1 rok po skončení pracovní činnosti pro žalovanou výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalované nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (tj. veškerých činností týkajících se válcovaných polotovarů z hliníku, ocelových, pozinkovaných a nerezových plechů, pásů, profilů a tyčí, litých a litých frézovaných polotovarů z hliníku, tvarových dílů obráběných nebo řezaných vodním paprskem, válcovaných polotovarů z mědi). Žalovaná se pak zavázala mu za to poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc tohoto zdržení se. Součástí doložky bylo ujednání účastníků o právu žalované odstoupit od doložky i bez udání důvodu. Žalovaná pravidelně uzavírala konkurenční doložky se svými zaměstnanci pracujícími na obchodním oddělení, kteří byli na pozici stejné či obdobné jako žalobce, resp. vyšší. V případě ukončení pracovního poměru potom analyzovala, zda s ohledem na konkrétního zaměstnance a jeho význam má či nemá smysl doložku zachovat. Doložky byly rušeny vždy dohodou s tím kterým zaměstnancem. V daném případě tedy žalovaná analyzovala žalobce jako zaměstnance, konkrétně jeho nahraditelnost, know-how, vliv jeho odchodu a potenciální rizika pro případ, že by pracoval na obdobné pozici u jiné společnosti - a dospěla k závěru, že žalobcův odchod a jeho případný nástup do jiné firmy na obdobnou pozici není pro žalovanou rizikem. Žalobce po podání výpovědi řekl, že netrvá na konkurenční doložce, že už má domluvenou jinou práci. A tak se žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců pokoušela zrušit konkurenční doložku dohodou během výpovědní doby. To se však nepodařilo jak z důvodů objektivních (žalobce čerpal dovolenou, byl na pracovních cestách či u lékaře), tak subjektivních (žalobce přislíbil, že se dostaví k podpisu dohody, avšak nedostavil se). Proto se žalovaná snažila o rozvázání doložky dohodou ještě v poslední den pracovního poměru - 31. 5. 2023 - avšak žalobce odmítl dohodu podepsat. Z toho důvodu žalovaná ještě téhož dne odstoupila od konkurenční doložky, přičemž žalobci odstoupení předávala prostřednictvím svých zaměstnanců, leč žalobce je odmítl převzít, což písemně potvrdili zaměstnanci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Poté žalovaná prostřednictvím paní , jméno FO, zaslala žalobci informativní přípis ze dne 31. 5. 2023, ve kterém mu oznámila, že platnost konkurenční doložky byla ukončena ke dni 31. 5. 2023.

4. Svědecké výpovědi okresní soud vyhodnotil jako věrohodné, protože odpovídaly ostatním důkazům i sobě navzájem, svědkové vypovídali věcně a konzistentně, výpověď svědkyně Hanouskové byla emotivní a do značné míry osobní. Svědci nejevili známky nervozity a jejich výpovědi nebyly ani až podezřele obsahově shodné. Pouhý zaměstnanecký poměr k žalované neznamená nevěrohodnost jejich výpovědí.

5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 310 odst. 1, odst. 4, odst. 6 a § 334 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel k závěru, že žalobou uplatněný nárok nevznikl. Okresní soud případ právně vyhodnotil ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19, který připouští odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu a vymezuje některé právně významné skutečnosti. Skutečnost, že žalobce odmítl odstoupení převzít, zakládá fikci jeho doručení (§ 334 odst. 2 zákoníku práce). Je lhostejné, kolik svědků přihlíželo odmítnutí převzetí odstoupení a jaké bylo jejich pracovní zařazení, podstatná je pouze jejich věrohodnost. Přestože k odstoupení došlo teprve posledního dne pracovního poměru, způsobil to hlavně samotný žalobce, který žalované nejprve řekl, že na konkurenční doložce netrvá, takže se s ním žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců postupně při více příležitostech snažila uzavřít dohodu o zrušení konkurenční doložky, ke které však nedošlo. Teprve v důsledku toho byla nucena přistoupit k jednostrannému odstoupení, byť až dne 31. 5. 2023. Zneužití práva netvoří ani praxe žalované spočívající v častém rušení konkurenčních doložek se zaměstnanci až v reakci na rozvázání jejich pracovního poměru. Pro každého zaměstnavatele je totiž legitimní otázkou, zda je pro něj konkurenční doložka stále nutná či důležitá, obzvlášť při skončení pracovního poměru zaměstnance, který je vázán konkurenční doložkou. Pokud v tomto případě žalovaná dospěla k názoru, že žalobcův odchod není rizikem, je to jistě relevantní důvod k odstoupení. Zneužitím práva odstoupení by mohla být např. situace, v níž by zaměstnavatel odstoupil od konkurenční doložky v případě, kdy si sice přeje, aby byl zaměstnanec vázán doložkou, protože opak by pro něj byl rizikem, ale zároveň by už věděl, že zaměstnanec sám od sebe konkurenční doložku dodrží, i kdyby byla zrušena. Např. proto, že si již našel jiné zaměstnání doložku respektující, čímž by se zaměstnavatel zprostil dluhu na peněžitém vyrovnání. Tak tomu zde nebylo; žalovaná se nechtěla jen zprostit zmíněného dluhu, nýbrž vůbec neměla zájem být vázána konkurenční doložkou z výše popsané příčiny. Trvání konkurenční doložky tak pro ni bylo nežádoucí a neudržitelné. A jestliže žalobce tvrdil, že je mu jedno, zda bude či nebude konkurenční doložkou vázán, nemůže se nyní domáhat jejího zachování.

6. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které zdůvodnil částečnou rekapitulací dosavadních argumentů a dodal, že jej prvostupňový soud na prvním jednání vyzval k doložení skutečností nasvědčujících tomu, že si vybral své další pracovní uplatnění s ohledem na doložku a že od ní žalovaná odstoupila svévolně nebo při tom zneužila zákon. Žalobce tedy navrhl důkazy, které však soud prvního stupně na dalším jednání jako nadbytečné neprovedl. Jedním z nich byla žalobcova účastnická výpověď, kdy soud na druhém jednání sedm hodin vyslýchal svědky, aniž by dal žalobci příležitost se k výpovědím vyjádřit. Věrohodnost svědků nelze ospravedlnit tím, že byla jedna ze svědkyň emotivní. Žalované nic nebránilo doručit žalobci odstoupení dříve, obzvlášť pokud jej na pracovní cesty posílala sama, přičemž svědkyně , jméno FO, s ním dokonce jednu absolvovala a žalobce na pracovišti pobýval vedle ostatních zaměstnanců. Žalovaná uměle navýšila náklady řízení zmocněním brněnského advokáta, ačkoli má své vlastní právníky.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že nemá smysl zpracovávat znalecký posudek na věcnou pravost a správnost fotokopie listiny, jejíž originál byl předložen soudu, jestliže všichni na listině podepsaní svědci její pravost a správnost potvrdili. Znalec pracoval s pouhým scanem listiny a problém záležel v pouhé zrnitosti a rozmazanosti podpisů, která je ovšem charakteristická i pro listiny předložené žalobcem. Ten zprvu žalované slíbil, že zrušení konkurenční doložky vyřeší dohodou, avšak doslova ji vodil za nos, aby pak v poslední den pracovního poměru dohodu podepsat odmítl.

8. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

9. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Skutková zjištění výše citovaná i zmíněná proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Z dopisu žalované ze dne 31.5.2023 bylo možno čerpat další skutková zjištění, pročež odvolací soud zopakoval tento důkaz (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), z nějž vyplynulo následující. Dne 31. 5. 2023 adresovala žalovaná žalobci dopis, v němž uvedla: „…Při dnešním osobním jednání odmítl podepsat převzetí výpovědi Vaší konkurenční doložky ze dne 01.12.2022, sdělujeme Vám tímto písemně, že Vám zmíněnou doložku vypovídáme a že její platnost dnešním dnem končí. Zpochybňování aktu výpovědi není z Vaší strany na místě, neboť jste nám již v době, kdy jste podával výpověď z pracovního poměru (tj. v březnu 2023), sdělil, že jste si našel jiné zaměstnání a že je Vám v podstatě lhostejné, jestli se vedení společnosti rozhodne Vaši konkurenční doložku vypovědět nebo bude nadále trvat na její platnosti. Zároveň jste se v posledních týdnech pod různými záminkami vyhýbal podpisu výpovědi, kterou Vám Vaše nadřízená opakovaně předkládala. Vaše dnešní vyjádření, že jste na ukončení platnosti konkurenční doložky aktuálně změnil názor, nepovažujeme za relevantní.“ Odvolací soud nově provedl následující důkazy a dospěl k těmto zjištěním (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem o. s. ř.). Tento dopis žalovaná žalobci doporučeně odeslala poštou dne 31. 5. 2023 a následujícího dne se jej pošta neúspěšně pokusila doručit (fotografii obálky). Žalovaná měla s datem 31. 5. 2023 připravenou dohodu o zrušení konkurenční doložky, kterou však žalobce nepodepsal (fotografie návrhu dohody o zrušení konkurenční doložky). Tomu přecházela e-mailová komunikace, kdy žalobce , jméno FO, v předmětem ve tvaru „konkurenční doložka – podpis“ odpověděl, že jde ráno k lékaři a že neví, zda její čas stihne, načež pí , jméno FO, reagovala otázkou, v kolik bude v práci, že potřebuje předat auto a vyřešit podpis. Žalobce odpověděl, že se bude snažit být do 9 v práci (e-mailová konverzace ze dne 30. 5. 2023). , jméno FO, měl v tomto kontextu v pracovním kalendáři na 31. 5. 2023, 10:00 – 10:15 zapsáno „konkurenční doložka – podpis“ (snímek outlookového kalendáře). Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dne 27. 5. 2025 na objednávku žalobcova zástupce zpracoval odborné vyjádření, v němž zkoumal digitální soubor formátu .pdf obsahující odstoupení od konkurenční doložky, jež obsahově odpovídá fotokopii i originálu založeným ve spise. Dospěl k závěru, že lze mít důvodné podezření, že byla předložená digitální kopie vytvořena fotomontáží, tedy sloučením dvou či více vstupních předloh, protože dva z podpisů vykazují nápadné barevné přechody. Současně však dodal, že je třeba ke zkoumání předkládat originály listin, protože u kopií nelze možnost fotomontáže vyloučit nikdy (odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ). Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Další důkazy neprovedl, protože v zákonných mezích koncentrace řízení a neúplné apelace nebyly navrženy a ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

10. V odvolacím přezkumu ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Žalobce se mýlí v odvolací námitce, že měl prvostupňový soud provést další jím navržené důkazy. Jejich neprovedení zákonným způsobem a zároveň přesvědčivě vysvětlil v bodech 14. – 17. odůvodnění napadeného rozsudku a dokazování vedl precizně a koncentrovaně. Lze dodat, že soud není vázán svým předběžným právním názorem na meritum případu ani svým předběžným názorem na rozložení důkazního břemene či hodnocení důkazů. Závazný je pouze názor vyjádřený v konečném rozhodnutí a jeho odůvodnění.

11. Právo zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu potvrzuje prvostupňovým soudem citovaný nález Ústavního soudu. K žalobcovým námitkám stran svědků lze ještě dodat, že zákon v případě takového právního jednání neupravuje žádné podmínky svědecké způsobilosti, na rozdíl od závěti či předběžného prohlášení. A ani z judikatury – kterou žalobcův zástupce ani řádně necitoval - neplyne požadavek na určitý minimální počet svědků doručování odstoupení. To, že je něco v pracovněprávní praxi zvykem, neznamená, že jde o právní povinnost. V odvolacím přezkumu byly klíčové dvě otázky. Zaprvé, zda a kdy bylo žalobci doručeno odstoupení od doložky a zadruhé, pokud doručeno bylo, zda netvoří svévoli či zneužití zákona ze strany žalované.

12. Co se týká doručení, pak kromě okolnosti rozvedené na konci bodu 1. odůvodnění je třeba zdůraznit, že fotokopii odstoupení předložila soudu žalovaná. Žalobcův zástupce do ní nahlédl na jednání ze dne 12. 5. 2025. Soudní spis ani aplikace CEPR ovšem neobsahují jediný záznam o nahlížení do spisu či jiný záznam svědčící o tom, že by si žalobce či jeho zástupce dokument vyfotografovali nebo obdrželi na datovém nosiči ve formě digitálního souboru nebo že by jim byl elektronicky doručen. Přesto znalec v odborném vyjádření zpracovaném již dne 27. 5. 2025 pracuje s digitální kopií téhož odstoupení, kterou mu předložil zjevně žalobcův zástupce. Znalec samotný přitom neměl soudní spis k dispozici. Vše tedy nasvědčuje tomu, že znalec pracoval s jinou kopií odstoupení, než která byla předložena soudu. Zabýval se tedy jinou verzí listiny a zkoumal otázku, která u originálu vůbec nevyvstala, o čemž svědčí také ryze formální žalobcova námitka proti tomuto originálu, nepodpořená jediným argumentem. Znalec sám navíc výše citovaným dovětkem dal nepřímo najevo, že validní je především zkoumání originálu listiny. Ani originál, ani fotokopie z l. č. 92 přitom nevykazují v podpisech inkriminované barevné přechody a pravost i pravdivost obsahu odstoupení jednoznačně potvrzují svědecké výpovědi, ale i jiné důkazy. V odstoupení je jasně vyjádřena vůle zrušit doložku právě odstoupením. Výše citovaný dopis ze dne 31. 5. 2023 to nevyvrací, nýbrž potvrzuje. Z jeho textu je jednoznačně patrno, že jej sestavil člověk bez právního vzdělání, který však hovoří o tom, co se stalo dříve téhož dne - pročež píše v přítomném čase - a že šlo o odmítnutí potvrzení převzetí „výpovědi,“ k níž ale stejně došlo a dopis zde pouze deklaruje právní stav, který již nastal. A navzdory žalobcově obstrukční snaze má adresáta ujistit, že žalovaná považuje doložku za (dříve) zrušenou. Z věty „zároveň jste se v posledních týdnech pod různými záminkami vyhýbal podpisu výpovědi“ je patrno, že pisatel chápe výpověď prostě jako synonymum pro zrušení konkurenční doložky (jakýmkoli způsobem, zde dohodou). Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo v personalistice oblíbené slovní spojení „výpověď dohodou.“ Dopis tudíž neobsahuje žádné právní jednání, natož výpověď konkurenční doložky. Ostatně, v řízení nevyšel najevo jediný racionální důvod, proč by se žalovaná neměla pokusit nejpozději dne 31. 5. 2023 žalobci odstoupení na pracovišti doručit. Jinak odvolací soud plně souhlasí s právním hodnocením podaným soudem prvního stupně a uzavírá, že žalovaná žalobci dne 31. 5. 2023 doručila odstoupení od konkurenční doložky.

13. Pokud jde o výkon práva odstoupení, je nutno si uvědomit, že z výše zmíněného nálezu nevyplývá, že by okolnost, že si zaměstnanec našel nové pracovní uplatnění s ohledem na konkurenční doložku, resp. i naplnění dalších příkladmo vyjmenovaných okolností, automaticky znamenalo svévoli či zneužití práva odstoupení. Každý případ je nutno posuzovat individuálně. Vždyť doložka nakonec nemusí zaměstnance ani v nejmenším omezit; prostě si najde pro sebe smysluplnější, zábavnější či lépe placenou práci v jiném oboru a je zcela spokojen. V tomto kontextu odvolacímu soudu neušlo, že byla informace o žalobcově mzdě u nového zaměstnavatele v pracovní smlouvě začerněna. Konkurenční doložka vždy chrání v prvé řadě obchodní či jiné profesní zájmy zaměstnavatele; to je nepopiratelný fakt a tvrdit opak by znamenalo popírat realitu. Druhou věcí je, že její právní úprava chrání i zaměstnance. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvostupňového. Žalobce si našel jinou práci sám, bez prokázaného předchozího jednání o doložce či stávajícím pracovním poměru. Neřekl kolegům jakou, svědkové to nevěděli. Neřekl, že si přeje doložku zachovat, ale že je mu to naopak lhostejné. Později si to však zjevně rozmyslel a záměrně oddaloval podepsání dohody o jejím zrušení. Nejpozději v okamžiku odmítnutí převzetí odstoupení se jeho počínání stalo ryze účelovým a odporujícím principu poctivosti. Tento přístup pokračoval i v soudním řízením, kdy znalci sám předložil dokument, jehož existenci předtím vehementně popíral. A jako příznačné završení lze vnímat jeho vyjádření, že měl svou profesi rád co do pracovní náplně, avšak doložka pro něj byla omezující (a současně podnětná k rozšíření pracovních kompetencí), a tak si našel novou práci. Toto vysvětlení je naprosto nesmyslné. Kdyby měl svou práci tolik rád, nic mu nebránilo v ní zůstat a „spící“ doložka jej nemusela vůbec zajímat. Našel-li si lepší práci, zřejmě nebyl spokojený v té stávající. Nebyla-li v tom pro něj doložka překážkou, nemělo by se mu z ní dostat výhody. Žalobce by měl raději pomlčet o zneužití zákona, protože je to on a nikoli žalovaná, kdo se jej dopustil.

14. Žaloba i odvolání tak byly neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). To platí i pro výrok II, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje.

15. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalobci právo na náhradu jeho nákladů (§ 211 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 9 940 Kč. Konkrétně šlo o vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účast na odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů pak byla určena částkou 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalované k odvolacímu soudu a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 1 200 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 8 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 2 817 Kč při ujeté vzdálenosti 374 km, kombinované spotřebě 4,7 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb.]. Protože je advokát žalované plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 5 207,37 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 30 004 Kč. Odvolací soud žalované jako neúčelný úkon (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) nepřiznal náhradu za poradu s advokátem v odvolacím řízení, protože ani v odvolání, ani ve vyjádření k němu nezazněl žádný nový argument, který by ji vyžadoval. Na druhou stranu není pravdou, že by bylo neúčelným samotné zastoupení advokátem či zastoupení advokátem z , Anonymizováno, . Přestože má žalovaná své vlastní právníky, spor o takovou konkurenční doložku a tak vysoké plnění jistě není jejich každodenní pracovní náplní, právo na právní pomoc je ústavně zaručeno, zákon neupravuje žádnou teritoriální působnost advokátů a odvolací soud u žalované neshledal sebemenší náznak snahy navyšovat náklady řízení.

16. Žalobce je povinen nahradit náklady odvolacího řízení sice žalované, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalobce mohl připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu.