16 Co 248/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 298 897,14 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí - ze dne 30. 9. 2025, č. j. 19 C 175/2024-193

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 54 364 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou podanou dne 23. 12. 2024 se žalobkyně jako zaměstnavatelka proti žalované coby své někdejší zaměstnankyni domáhala (po částečném zastavení řízení) zaplacení částky ve výši 298 897,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 298 897,14 Kč za dobu od 7. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná v období 15. 8. 2015 - 26. 2. 2024 zastávala funkci ředitelky žalobkyně. Její plat určovala obec adresa jakožto zřizovatelka školky platovým výměrem. V době od března 2022 do prosince 2023 včetně si žalovaná nechala neprávem vyplatit společně se svým platem též odměny v souhrnné výši 220 101 Kč, konkrétně v březnu 2022 částku 20 000 Kč, v dubnu částku 15 000 Kč, v květnu částku 15 000 Kč, v červnu částku 5 000 Kč, v září částku 30 000 Kč, v listopadu částku 59 790 Kč, v prosinci částku 7 500 Kč, v květnu 2023 částku 12 000 Kč, v září téhož roku částku 12 000 Kč, v říjnu částku 15 000 Kč, v listopadu částku 17 835 Kč a v prosinci nakonec částku 10 976 Kč. Tyto odměny nicméně zřizovatelka žalobkyně ani písemně, ani ústně neschválila. V návaznosti na interní finanční audit a kontrolu provedenou Krajským úřadem Anonymizováno kraje (dále jen audit), která odhalila toto porušení rozpočtové kázně, musela tedy žalobkyně zmíněnou částku vrátit. Z těchto odměn přitom uhradila zákonné odvody v celkové výši 78 796,14 Kč (v březnu 2022 částku 7 160 Kč, v dubnu a v květnu částku 5 370 Kč, v červnu částku 1 790 Kč, v září částku 10 740 Kč, v listopadu částku 21 404,80 Kč, v prosinci částku 2 685 Kč, v květnu a v září 2023 částku 4 296 Kč, v říjnu částku 5 370 Kč, v listopadu částku 6 384,70 Kč a v prosinci 2023 částku 3 929,52 Kč). Žalovaná byla v rozhodném období statutárním orgánem žalobkyně a jako taková řídila i činnost účetní, paní jméno FO, na niž se tedy nemůže odvolat v tom smyslu, že odměny dostávala na její pokyn. Není pravdou, že by si písemná rozhodnutí o odměnách ponechal starosta zřizovatelky. Žalobkyně žádné takové dokumenty nemá, což vyšlo najevo i během auditu. Na rozdíl od odměn za předchozí roky, jež byly žalované vypláceny v jiné frekvenci i výši. Iniciativa k výplatě odměn vždy vzešla od žalované. Kontrola provedená Českou školní inspekcí (dále jen kontrola) odhalila již v červnu 2022 porušení právních povinností při výkonu funkce ředitelky a ani následná zpráva z roku 2023 nebyla příznivější, takže zřizovatelka ani neočekávala, že by měla žalovaná za rozhodné období obdržet nějaké odměny.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že všechny odměny v rozhodném období řádně odsouhlasil starosta zřizovatelky. A to i v údobí, kdy pobývala v pracovní neschopnosti (dále jen DPN), leč přesto pro žalobkyni vykonávala pracovní činnost. Odměny za dobu od září 2022 do prosince 2023 pak byly poskytovány v téže výši jako v předchozích letech, a to podle pokynu účetní, paní jméno FO, a v závislosti na zbývajících finančních prostředcích žalobkyně. Podepsaná rozhodnutí o odměnách si ponechával starosta. jméno FO by měla existenci rozhodnutí o přiznání sporných odměn dosvědčit. Telefonnímu hovoru mezi žalovanou a starostou ohledně odměn byla přítomna její dcera jméno FO. Je pravdou, že za listopad 2023 a prosinec 2023 neexistuje písemné rozhodnutí o přiznání odměn – ty starosta pouze ústně přislíbil. Žalovaná jej nicméně ústně upomenula o písemné potvrzení o odměně za listopad a prosinec 2023 za přítomnosti svědkyň jméno FO, jméno FO a jméno FO. V závěrečném návrhu zástupce žalované uvedl, že starosta schválil sporné odměny ústně. Odměna za listopad 2022 sloužila, a to i ostatním zaměstnancům, jako tzv. třináctý plat. Odměny byly poskytovány všem zaměstnancům žalobkyně. Výši odměn vždy zachycovala tabulka, kterou zasílala paní jméno FO po schválení externí mzdové účetní, tituly před jménem jméno FO. Zprávu o výsledku auditu žalovaná neobdržela, neboť byla z funkce ředitelky odvolána již v únoru 2024, a žalobkyně ani zřizovatelka jí nikdy žádnou výtku osobně neudělily. Zpráva ČŠI o kontrole pochází teprve z června 2022, přestože podle žalobkyně neměly být odměny vyplaceny již od března téhož roku.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě plně vyhověl (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 74 447,20 Kč (výrok II). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně je příspěvkovou organizací, jejímž statutárním orgánem je ředitelka. Žalovaná byla ředitelkou jmenována dne 15. 6. 2015 a z funkce odvolána dne 26. 2. 2024 pro závažné porušení právních povinností vyplývajících z úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky, zjištěné inspekční činností ČŠI. S účinky od 1. 9. 2021 činil tarifní plat žalované 38 020 Kč s osobním příplatkem ve výši 2 000 Kč a s příplatkem za vedení ve výši 12 000 Kč. S účinky od 1. 1. 2022 potom tarifní plat činil 38 790 Kč, příplatky zůstaly stejné. V březnu 2022 žalovaná obdržela odměnu ve výši 20 000 Kč, v dubnu 2022 ve výši 15 000 Kč, v květnu 2022 ve výši 15 000 Kč, v červnu ve výši 5 000 Kč, v září ve výši 30 000 Kč, v listopadu ve výši 59 790 Kč, v prosinci ve výši 7 500 Kč, v květnu 2023 ve výši 12 000 Kč, v září ve výši 12 000 Kč, v říjnu ve výši 15 000 Kč, v listopadu ve výši 17 835 Kč a v prosinci 2023 ve výši 10 976 Kč. V době od 21. 1. 2022 do 6. 6. 2022 byla žalovaná v DPN. Za březen 2022 žalobkyně z vyplacené odměny odvedla částku na pojistné na zdravotní pojištění ve výši 1 800 Kč, na nemocenské a důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti dalších 4 960 Kč a do FKSP částku 400 Kč, celkem 7 160 Kč. Z odměny za duben 2022 pak pojistné na zdravotní pojištění ve výši 1 350 Kč, sociální pojištění ve výši 3 720 Kč a do FKSP částku 300 Kč, celkem 5 370 Kč. Z odměny v květnu 2022 pojistné na zdravotní pojištění ve výši 1 350 Kč, pojistné na sociální pojištění ve výši 3 720 Kč a do FKSP částku 300 Kč, celkem 5 370 Kč. Z odměny za červen 2022 pojistné na zdravotní pojištění 450 Kč, pojistné na sociální pojištění ve výši 1 240 Kč a do FKSP částku 100 Kč, celkem 1 790 Kč. Z odměny za září 2022 pojistné na zdravotní pojištění ve výši 2 700 Kč, pojistné na sociální pojištění ve výši 7 440 Kč a do FKSP částku 600 Kč, celkem 10 740 Kč. Z odměny za listopad 2022 pojistné na zdravotní pojištění 5 381 Kč, pojistné na sociální pojištění 14 828 Kč a do FKSP částku 1 195,80 Kč, celkem 21 404,80 Kč. Z odměny v prosinci 2022 pojistné na zdravotní pojištění 675 Kč, pojistné na sociální pojištění 1 860 Kč a do FKSP částku 150 Kč, celkem 2 685 Kč. Z odměny za květen 2023 na zdravotní pojištění 1 080 Kč, na sociální pojištění 2 976 Kč a do FKSP částku 240 Kč, celkem 4 296 Kč. Stejnou částku odvedla žalobkyně z odměny žalované v září 2023. Z odměny vyplacené v říjnu 2023 pak pojistné na zdravotní pojištění 1 350 Kč, pojistné na sociální pojištění 3 720 Kč a příspěvek do FKSP ve výši 300 Kč, celkem tedy 5 370 Kč. Z odměny za listopad 2023 pojistné na zdravotní pojištění 1 605 Kč, pojistné na sociální pojištění 4 423 Kč a do FKSP částku 356,70 Kč, celkem 6 384,70 Kč. A konečně z odměny za prosinec 2023 pojistné na zdravotní pojištění 988 Kč, pojistné na sociální pojištění 2 722 Kč a do FKSP částku 219,52 Kč, celkem tedy 3 929,52 Kč. Rozhodnutí o přiznání odměn žalované, založené ve spise, vyhotovil a podepsal vždy starosta zřizovatelky, jméno FO, a to ve dnech 15. 11. 2021 odměnu ve výši 28 000 Kč, 15. 7. 2021 ve výši 36 000 Kč, 27. 11. 2020 ve výši 35 000 Kč, 27. 10. 2020 ve výši 46 000 Kč, 9. 1. 2020 ve výši 14 000 Kč, 5. 12. 2019 ve výši 44 000 Kč, 7. 10. 2019 ve výši 10 000 Kč, 9. 1. 2019 ve výši 35 000 Kč, 6. 12. 2018 ve výši 5 000 Kč, 12. 1. 2018 ve výši 19 430 Kč, 14. 12. 2017 ve výši 28 780 Kč, 9. 1. 2017 ve výši 13 500 Kč, 7. 12. 2016 ve výši 6 500 Kč, 21. 1. 2016 ve výši 6 500 Kč a dne 15. 12. 2015 ve výši 20 000 Kč. Podle protokolu o výsledku auditu ze dne 19. 4. 2024 byly auditu přítomny tehdejší ředitelka tituly před jménem jméno FO, účetní jméno FO a vedoucí školní jídelny, paní jméno FO. Byly zjištěny nedostatky, zejména ten, že žalovaná neměla v roce 2022 ani v roce 2023 od zřizovatelky přiznánu žádnou odměnu, resp. nebyly předloženy dokumenty, kterými by to bylo prokázáno, což posléze osobně potvrdil starosta obce. Přestože byly žalované podle předložených mzdových listů za roky 2022 a 2023 vyplaceny odměny v celkové výši 298 897,14 Kč. Tím byl porušen zákoník práce a rozpočtová kázeň ve smyslu § 22 zákona č. 250/2000 Sb. Odměny přiznané v této době ostatním zaměstnancům přitom doloženy byly. Z inspekční zprávy ČŠI vyplynulo, že byly zjištěny zásadní nedostatky v činnosti žalované pramenící v nekoncepčním plánování a v nesystematických evaluačních procesech, dále dílčí nedostatky ve vedení pedagogického sboru včetně nahodilého hodnocení průběhu vzdělávání a nedůsledně vedené povinné dokumentace. Zjištěna byla dále absence kontrolní a hospitační činnosti ředitelky. K obdobným závěrům došla i kontrola z února 2024, kdy vyšly najevo přetrvávající nedostatky v řízení pedagogických procesů a v pedagogickém vedení. Zápisy z jednání pedagogické rady pořídila sama žalovaná, nebyly podepsány pedagogy, rada neplnila funkci poradního orgánu ředitelky a nebyla efektivně využívána k přijímání účinných opatření, informační systém nebyl funkční a mnohdy se nezakládal na pravdě, pedagogický tým nebyl z důvodu častých obměn stabilní. Ředitelka neprokázala účelnost čerpání studijního volna učitelkami, kontrolu vhodnosti obsahu témat, nehodnotila efektivní využití v praxi. Žalovaná v přípisu ze dne 28. 2. 2024 projevila se svým odvoláním nesouhlas. Podle zpráv o výsledku přezkoumání hospodaření zřizovatelky za roky 2022 a 2023 nebyly zjištěny žádné nedostatky, již poskytnuté prostředky byly v celé výši vyčerpány, ve vztahu k využívání finančních prostředků nejsou tyto jednotlivě položkově řešeny. Žalovaná doložila tabulku odměn za listopad 2022 a prosinec 2023, z níž vyplývá, že odměny byly přiznány dalším zaměstnancům. Žalobkyně jí odeslala předžalobní výzvu s datem 15. 8. 2024.

4. Dále, z výpovědi jméno FO vyplynulo, že byl v letech 2022 - 2023 starostou zřizovatelky a je jím dodnes. Do hospodaření a chodu školky nezasahoval. Ví, že tam byla pochybení zjištěná ČŠI. Žalovaná mu tehdy řekla, co bylo vytýkáno a co bylo napraveno. Obec nemá žádný speciální kontrolní orgán, který by na školku dohlížel, protože i s technickými pracovníky, pomocnými pracovníky a administrativou zaměstnává 6 osob. Pokud by bylo potřeba něco řešit, konal by on sám. Pokud jde o odměny, návrh na jejich přiznání podávala sama žalovaná, a to již od roku 2015. Nejprve jednou ročně, později dvakrát až třikrát ročně. Odměny přiznával pouze ředitelce, kdežto o odměnách ostatních zaměstnanců rozhodovala sama. Návrh na přiznání své odměny vždy podávala písemně, případně při osobních jednáních o chodu školky. Na tomto základě pak vystavoval listinu o přiznání odměny, která byla podkladem i pro účetní. Rozhodnutí pak byla založena do složky školky na úřadě. To činil buďto sám, anebo někdo z administrativy. Zároveň byla listina uložena v počítači. Sám se na to díval a v počítači ani v šanonech žádné odměny za rozhodné období nejsou. Poslední odměna byla z listopadu 2021. Bral to tak, že žalovaná v rozhodném období odměny nežádala, protože ČŠI odhalila její pochybení. Blíže po tom nepátral. Tabulku s rozpisem odměn zaměstnanců za listopad 2022 a prosinec 2023 neobdržel. Kontrola hospodaření školky byla prováděna jednou ročně při inventurách. Mzdy kontrolovány nebyly, mzdové prostředky nejsou vynakládány z rozpočtu obce, nýbrž ze státního rozpočtu, od toho je audit. Zda žalovaná pracovala v době DPN nevěděl, protože chod školky neměl důvod kontrolovat.

5. Ze svědecké výpovědi jméno FO vyplynulo, že je od roku 2001 účetní mateřské školy. Odměny i mzdy zpracovávala externí mzdová účetní, paní jméno FO, která jí předložila přímo jakou částku má vyplatit, což ona zaevidovala a dala příkaz bance k výplatě. Platové výměry, přiznání odměn atd. do ruky nedostávala; dostávala pouze již zpracovanou výši výplaty od paní jméno FO, která zpracovávala veškeré výplatní lístky, odvody apod. V účetnictví byly založeny pouze účetní podklady. Kde přesně byly ostatní podklady ukládány, nevěděla. Má za to, že někde ve školce. Pokud jde o odměny, pomáhala vždy žalované hlídat finanční prostředky ze státního rozpočtu, určené na platy. Vždy z toho odečetla výplaty zpracované od paní jméno FO a například za čtvrtletí nebo na konci roku sdělila žalované jako ředitelce, zda a případně kolik tam zůstává či je předpoklad, že zůstane na odměny. Pokud jde o odměny žalované, ví, že nějaké dostávala, což bylo zřejmé ze zpracovaných výplat. Pokud jde o tabulku odměn za listopad 2022 a prosinec 2023, takové tabulky vyplňovala sama žalovaná a posílala je paní jméno FO. Pokud jde o finanční kontrolu, tato probíhala každý rok a zpráva o hospodaření se ukládala na obecním úřadě.

6. Ze svědecké výpovědi tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že je externí zpracovatelkou mezd pro více škol. Každá má trochu jiný systém. Pro žalobkyni zpracovává podklady od roku 2022. Každý měsíc od ní obdržela tzv. výkaz, přehled pracovní doby a případných změn u pracovníků, jako jsou dovolené, DPN, přesčasové hodiny, byla to v podstatě tabulka, v níž byly uvedeny mj. i odměny. Za jejich správnost odpovídala žalobkyně. S žalobkyní byla v rozhodném období v kontaktu e-mailem, k němuž měly přístup paní jméno FO a žalovaná. Svědkyně na základě předložených tabulek zpracovala výplaty, poslala to zpět žalobkyni k provedení kontroly výplatnic a bylo tedy na účetní či ředitelce, aby ještě provedly kontrolu včetně mzdové inventury a kontroly účetnictví za daný měsíc. Posléze tento náhled s případnými připomínkami či schválením odeslaly zpět svědkyni, která již vyčíslila mzdu k výplatě a poslala zpět žalobkyni. Přiznání odměn jí buďto sdělila obec, nebo jí byly doručeny písemné podklady, které se někdy nedávaly, záleželo to na dohodě stran. Svědkyně nemá archivační povinnost, takže takové dokumenty nemá uloženy. V případě žalované nebyly odměny nikdy řádně podloženy, sama se žalované doptávala a upozorňovala ji na to. Opakovaně se jí ptala, jestli má odměny skutečně schválené starostou a žalovaná odpovídala, že ano. S žalovanou byla těžší spolupráce, protože podklady jí byly dodávány vždy na poslední chvíli. Žalovanou zná ještě z předchozího zaměstnání, kdy pracovala v pedagogicko - psychologické poradně, takže k ní měla důvěru. Je pravdou, že oproti jiným organizacím nebyla četnost těchto odměn obvyklá. Svědkyně to nicméně neprověřovala, nepřísluší jí to.

7. Ze svědecké výpovědi tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že od roku 2021 pracuje jako účetní zřizovatelky. Pokud jde o činnost a hospodaření žalobkyně, zpracovávala rozpočet. Žalobkyně předložila každý rok předpokládaný rozpočet pro další období, v hrubých částkách bez položkového rozdělení, které ona zpracuje do rozpočtu zřizovatelky. Následně je předkládáno ke schválení zastupitelstvu. Do hospodaření žalobkyně vůbec nezasahovala, mimo obec šla i otázka mezd a případných odměn.

8. Žalovaná v účastnické výpovědi uvedla, že jí odměny byly přiznávány řádně a pokud jde o jejich četnost, bylo to proto, že zaměstnanci chtěli, aby byly častější, protože v případě výplaty vyšších částek byly i vyšší odvody. V roce 2022 byla opakovaně nemocná, nicméně i v době DPN pro žalobkyni vykonávala některé věci po telefonu. Domluvily se proto s paní jméno FO, že za to obdrží odměnu jako jakousi náhradu mzdy, což bylo domluveno i se starostou. S ním jednala vždy na základě vzájemné důvěry. V minulosti starosta některé odměny podepisoval i zpětně. Jedna kopie rozhodnutí o přiznání odměny byla založena ve školce, druhá u starosty na obecním úřadě. Auditu nebyla přítomna, nemohla se k němu vyjádřit ani vysvětlit, proč listiny nebyly předloženy. Při auditu chyběl i její platový výměr z roku 2020. Pouze za listopad a prosinec 2023, kdy měla odměnu přislíbenu, nebyla listina vyhotovena.

9. Tvrzení a účastnická výpověď žalované odporovala nejen výpovědi starosty jméno FO, ale ani svědkyně jméno FO a jméno FO nepotvrdily verzi žalované a z výpovědi svědkyně jméno FO dokonce vysvitlo, že odměny v případě žalované nebyly nikdy řádně podloženy a oproti jiným školám byla neobvyklá jejich četnost, na čež žalovanou upozorňovala. Výpověď žalované tudíž okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodnou, zatímco ostatní výpovědi jako věrohodné. Nevyslechl dceru žalované, neboť byl skutkový stav náležitě zjištěn ostatními důkazy, svědkyně by jako rodinný příslušník žalované nebyla nezaujatá a navíc měla potvrdit skutečnosti, které znala pouze z doslechu.

10. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 122 odst. 2, 250 odst. 1 a 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel k závěru, že žalobkyně žalované sporné odměny vyplatila v rozporu s § 122 odst. 2 zákoníku práce, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 331 zákoníku práce. V případě povinných odvodů pak porušila svou povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (§ 249 odst. 1 první věta zákoníku práce), čímž žalobkyni způsobila škodu, kterou jí musí nahradit (§ 250 odst. 1 zákoníku práce).

11. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, které zdůvodnila tím, že měl prvostupňový soud vyslechnout její dceru jméno FO, jež by vyvrátila klíčovou výpověď starosty jméno FO. Dále popřela pravdivost tvrzení žalobkyně a ostatních výpovědí a zopakovala dříve uplatněné argumenty. Starosta jméno FO před odvolacím soudem oproti své výpovědi před soudem prvostupňovým nezmínil, že by okolnost, že žalovaná v rozhodném období o odměny nepožádala, přičítal nedostatkům v její práci. Nově nabídl vysvětlení, že byla v té době nemocná. Svědkyně jméno FO potvrdila přiznání odměny během telefonních hovorů. Není pravdou, že by šanon nacházející se na obecním úřadě obsahoval úplnou dokumentaci, protože se při auditu ukázalo, že v něm některé dokumenty chybí. Žalovaná pro žalobkyni odváděla práci behěm DPN i v letech předešlých. Mezi účastnicemi nikdy nebyl žádný problém až do chvíle, kdy žalovaná žalobkyni vyzvala, aby o ní přestala šířit nepravdy, načež teprve převzala předžalobní upomínku.

12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že to byla sama žalovaná, kdo rozhodoval o vyplácení odměn ostatním zaměstnancům, zatímco o jejích odměnách mohl rozhodnout pouze starosta. Není podstatné, zda byly odměny přiznány i jinému zaměstnanci. Nevyšla přitom najevo jediná indicie, jež by vysvětlila žalovanou tvrzenou náhlou změnu praxe směrem k ústnímu přiznávání odměn. Nedává smysl, aby žalobkyně zatajovala existenci rozhodnutí o odměnách, poněvadž by pak musela odměny vracet, což by pro ni bylo velkým problémem. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované některé odměny přiznala již v první půli roku 2022. V té době byla žalovaná v DPN. Výpověď svědkyně jméno FO byla nevěrohodná.

13. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednáních napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a v konečném důsledku i úplným skutkovým zjištěním. Tato zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. Vyslyšel nicméně správnou odvolací námitku žalované stran výslechu její dcery. V dané situaci totiž nebylo lze zamítnout tento důkazní návrh s vysvětlením, že byl skutkový stav dostatečně zjištěn, poněvadž výpověď svědkyně jméno FO neměla potvrdit, nýbrž vyvrátit pravdivost výpovědi jméno FO, na níž je přitom napadený rozsudek z velké části založen. Judikatuře Ústavního soudu je totiž v daném kontextu nutno rozumět tak, že lze důkazní návrh bez dalšího zamítnout tehdy, má-li důkaz „prokázat prokázané“ či „vyvrátit vyvrácené.“[footnoteRef:1] Navíc nelze odmítnout výslech svědka s tím, že by nebyl nezaujatý, protože hodnotit lze v zásadě pouze věrohodnost důkazu, který již byl proveden. Jinak by koneckonců bylo možno odepřít žalobkyni výslech starosty její zřizovatelky s tím, že není v kauze zainteresován o nic méně, než dcera žalované. Konečně lze říci, že nešlo o svědectví z doslechu; svědkyně pouze měla vnímat určitou část releventního skutkového děje – neviděla telefonujícího starostu. Tuto část nicméně vnímala přímo, nikoli zprostředkovaně. Proto odvolací soud svědkyni vyslechl (§ 213 odst. 1, odst. 4 část věty před středníkem, část věty za středníkem o. s. ř. a contrario). [1: Viz např. nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, č. SbNU 26/32, nález ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, č. SbNU 87/33, nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, č. SbNU 91/33, nález ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03, č. SbNU 125/37, či usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, č. SbNU 22/38.]

15. V zájmu ústnosti a bezprostřednosti dokazování také zopakoval výslechy starosty jméno FO a svědkyň jméno FO a jméno FO (§ 213 odst. 1, odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). Tito vyslýchaní vypovídali obsahově shodně jako před prvostupňovým soudem a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich výše reprodukované výpovědi. Žádný nepotvrdil, že by někdy byly odměny přiznávány zpětně a jméno FO dodal, že byla písemná rozhodnutí o přiznání odměny z dřívějších let adresována i mzdové účetní. “Složkou účetní” na obecním úřadě, zmíněnou ve výpovědi před prvostupňovým soudem, měl namysli šanon, se kterým pracovala pokladní jméno FO, která měla na starosti spisovou službu. Skutečně nezmínil, že by si okolnost, že žalovaná v rozhodném období o odměny nežádala, vysvětloval nedostatky v její práci. Po seznámení s výpovědí svědkyně jméno FO setrval na své výpovědi. Svědkyně jméno FO je dcerou žalované a nejprve vypověděla, že byla svědkem dvou telefonních hovorů mezi žalovanou a paní jméno FO a jednoho telefonního hovoru se starostou, což se stalo v březnu 2022. Žalovanou koncem roku 2021 postihl tzv. dlouhý covid, který se táhl až do června 2022. Pracovala pro žalobkyni i po dobu své nemoci a v tom březnu se telefonicky obrátila na pí jméno FO, jestli by bylo možné poskytnout za tuto dobu nějakou „náhradu mzdy.“ Bylo jí řečeno, že na to peníze jsou a není to problém, ale bylo třeba to domluvit se starostou. Proto matka zavolala starostovi. Napoprvé se nedovolala, ale napodruhé se spojili, přičemž to chodilo tak, že starosta matku vyzýval, aby si výši odměny navrhla sama a vše na obci fungovalo na takové kamarádské úrovni, kdy se často rozhodnutí o přiznání odměny vystavovala i zpětně. Když se starosta zeptal, jak vysoká a za co by odměna měla být, hovořili o částce mezi 12 000 a 15 000 Kč, kdy starosta řekl, že by to klidně mohlo být i těch 15 000 Kč. V té době žalovanou do školky vozila. Starosta řekl, aby nic nejezdila na obec podepsat, protože jsou tam všichni nemocní, takže se spolehla na to, že je vše v pořádku. Poté ještě zavolala paní jméno FO a domluvily se na výplatě této odměny. Domluvili se se starostou na tom, že bude žalované za únor zpětně vyplaceno 5 000 Kč a poté po dobu její nemoci odměna – náhrada mzdy ve výši 15 000 Kč měsíčně, kdy během toho hovoru to bylo takové zvláštní „přihazování.“ Starosta to nijak časově neomezil. Poté svědkyně ve druhé polovině května 2022 vezla žalovanou na obecní úřad, kde asi hodinu jednala se starostou. Měla s sebou i složku s tabulkou navržených odměn, kterou starostovi vždy předkládala, aby měl přehled. Po hodině společně vyšli ven v dobré náladě s tím, že je vše domluveno a potvrzeno. Svědkyně viděla i dokumenty o přiznání odměny, ale nečetla je a neví, jaká tam byla částka. Na slovní úrovni to brala tak, že je potvrzeno to, na čem se předtím domluvili. Na slavnosti u příležitosti konce školního roku svědkyně zaslechla rozhovor žalované se starostou, který hovořil o odchodu jedné paní učitelky, která se slavnosti také účastnila a o které řekl, aby se jí matka zbavila nebo s ní zatočila s tím, že i personální situaci po jejím odchodu jistě napraví nějaká ta odměna. Na slavnosti se žalovaná se starostou domluvili na tom, že se opět sejdou a budou řešit prázdninový provoz školky a také odměny, kdy matka opět šla v září či koncem roku na schůzku se složkou, jak měla ve zvyku a pokud svědkyně věděla, i v tomto případě se na všem domluvili a nějaké odměny přiznány byly. Za toto další období už ale nevěděla, za které měsíce a v jaké výši. Teprve na otázky zástupce své matky svědkyně odpověděla, že byla svědkyní dalšího telefonního hovoru o odměnách mezi žalovanou a starostou, a to před Vánoci 2023, kdy žalovaná starostovi připomínala, že by se měli ještě opět potkat ohledně odměn za dobu několika měsíců zpátky a “potvrdit to.” Na otázku zástupce žalobkyně, jestli se seznámila s obsahem svědeckých výpovědí paní jméno FO, jméno FO a pana jméno FO podaných před prvostupňovým soudem, svědkyně váhavě přikyvovala a poté odpověděla, že tyto výpovědi jen letmo prošla a že jí připadaly zvláštní. Obeznámila se s nimi z dokumentů zaslaných žalobkyní a také ze soudního spisu, který byl doručen žalované. Na doplňující otázku odpověděla, že jen letmo přečetla několik vět, že už neví, co tam bylo řečeno a že důležitá je pro ni pravda, kterou zná. Tuto svědeckou výpověď odvolací soud hodnotí jako nevěrohodnou. Zaprvé nebyla obsahově vyčerpávající, protože svědkyně nevěděla, jaké částky byly uvedeny ve tvrzených písemných rozhodnutích o přiznání odměn ve sporném období, které většinou ani neviděla, nadto dokázala něco říci nanejvýš k prvním třem, nanejvýš čtyřem odměnám. Zadruhé byla výpověď nevěrohodná v tom, že svědkyně nejprve komentovala klíčový telefonní hovor, poté přešla k následujícímu telefonnímu hovoru žalované s paní jméno FO a teprve posléze opět komentovala hovor se starostou tím nejpodstatnějším; že zde měl starosta slíbit odměnu ve výši 15 000 Kč po dobu nemoci žalované a zpětné doplacení částky 5 000 Kč za únor 2022. Nebylo tedy jisté, zda mluví stále o témže hovoru se starostou a pokud ano, proč se k tomu podstatnému vrací teprve po komentáři k jinému hovoru, který se měl odehrát později. Dále je třeba podotknout, že nejprve na jasně položené otázky pověřeného člena senátu odpověděla, že vyslechla jediný hovor mezi žalovanou a starostou stran odměn. Později však na otázku zástupce žalované odpověděla, že se odehrál ještě jeden hovor v prosinci 2023, kdy měla žalovaná hovořit o potvrzení přiznaných či slíbených odměn. Tato změna budí pochybnosti a odporuje skutkovým tvrzením žalované. Navíc svědkyně jen neochotně připustila, že znala obsah výpovědí výše zmíněných svědků. Bylo-li její motivací pouze podat vlastní pravdivou výpověď, jak tvrdila, vyvstává otázka, proč by měla mít potřebu znát výpovědi ostatní. Snažila se poněkud zlehčit tuto okolnost tím, že výpovědi jen letmo prošla a poté, že si z nich přečetla dokonce jen několik vět, což ovšem nedává přílišný smysl, neboť pokud se s nimi chtěla seznámit, bezpochyby je přečetla celé. Podle záznamu ve spise svědkyně nahlížela do spisu 35 minut a pořídila si fotografie. V tomto kontextu vzbuzuje pochyby též závěrečný návrh zástupce žalované podaný před soudem prvního stupně, podle nějž byly odměny přiznávány ústně. Výše zmíněný rozdíl v obou výpovědích jméno FO odvolací soud nehodnotí jako natolik významný, aby mohl zpochybnit věrohodnost těchto výpovědí.

16. Protože tedy výše hodnocená výpověď neprokázala tvrzení žalované, vyzval ji odvolací soud k označení dalších důkazů podle § 213b odst. 1 ve spojení s § 118a odst. 3 o. s. ř., načež žalovaná navrhla výpověď výše uvedené svědkyně jméno FO a vyžádání výše popsaného šanonu s dokumentací k žalobkyni od zřizovatelky. Tento druhý důkaz odvolací soud nevyžádal, poněvadž nic takového nebylo předloženo ani při auditu a všichni vyslýchaní potvrdili, že rozhodnutí o přiznání sporných odměn neexistují, resp. o nich nevědí. Není tedy jediný rozumný důvod se domnívat, že by nyní, po několika letech, rozhodnutí doložena byla. Zástupce žalované navíc uvedl, že tento důkaz navrhuje z pouhé procesní opatrnosti. Z výpovědi svědkyně jméno FO vyplynulo, že v obci posledních 15 až 20 let působí jako pokladní, což znamená, že vede agendu místních poplatků, ověřování, vidimace a elektronickou spisovou službu, která zahrnuje i práce s příchozí a odchozí poštou. O vyplácení odměn žalované v době od března 2022 do prosince 2023 neví nic. Měla v ruce dokument stran odměn, ale pouze v letech 2015 až 2021. Pamatovala si to díky tomu, že tyto dokumenty dohledávala v době, kdy vyplácení odměn zpětně ověřovala. Nevěděla, kdy přesně vznikl ten poslední. Nikdy nebyla přítomna rozhovoru starosty s žalovanou stran jejích odměn, ani za ní žalovaná osobně na úřad v této souvislosti nepřišla. Ano, některý rok byla přítomna oslavě paní žalované přímo na úřadě, ale nevěděla, že by se starostou takový hovor vedla při této příležitosti. Je možné, že se žalovaná v roce 2023 pokoušela osobně na úřadě setkat s panem starostou, kterého ale nezastihla. Pokud by to tak bylo, odkázala by ji svědkyně na jeho telefonní číslo. Nevěděla, proč by se ho snažila takto oslovit. Dříve rozhodnutí o přiznání odměn neměla č. j., prostě se chronologicky zakládala do šanonu, který ani neobsahoval „košilku“ – spisový přehled. Těžko říci, jak by se v tom případě přišlo na to, že se z šanonu některý dokument ztratil. Bylo to prostě v gesci starosty. Svědkyně nevěděla, jak probíhala inspekce ve školce a jestli si vůbec takové dokumenty vyžádali. Totéž platí pro audit. K danému šanonu měla přístup ona a starosta. Při žádné kontrole se nestalo, že by v něm některý dokument chyběl. Tento důkaz odvolací soud vyhodnotil jako zákonný, pro meritum případu relevantní a věrohodný. Dále zohlednil okolnost, že není pravdou, že by výše odměn v rozhodném období odpovídala výši odměn v předchozích letech. Jiná byla frekvence, celkový součet a částečně i výše jednotlivých odměn. Měla-li odměna za listopad 2022 fakticky sloužit jako třináctý plat, je třeba poznamenat, že žalovaná v této době obdržela poměrně nízkou částku. Svědkyně jméno FO ani jméno FO nepotvrdily, že by přihlížely ústní upomínce žalované adresované starostovi stran odměn za listopad a prosinec 2023. Pouhá okolnost, že se vyslýchaní jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO nacházejí v pracovním vztahu k žalobkyni, neznamená, že jsou jejich výpovědi nevěrohodné. Odpovídaly nejen skutkovým tvrzením žalobkyně, ale i výpovědi svědkyně jméno FO, která byla a je pouze externí spolupracovnicí. Ze všech těchto důvodů nebylo prokázáno, že žalobkyně žalované v rozhodném období odměny skutečně přiznala.

17. Další důkazy odvolací soud neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

18. Břemeno tvrzení a subjektivní důkazní břemeno stran přiznání odměn v rozhodném období měla žalovaná, poněvadž odměna je nenárokovou složkou platu, o jejímž přiznání musí rozhodnout zaměstnavatel a bez prokázání této skutečnosti nemohla v soudním řízení uspět právě žalovaná. Odvolací soud po doplněném dokazování souhlasí s prvostupňovým soudem v tom, že neunesla důkazní břemeno a tudíž nemohla být ve sporu úspěšná. Tím nemá být řečeno, že byla její verze lživá - pouze že nebyla prokázána. Aby mohla žalovaná uspět, musela by prokázat skutečné právně závazné přiznání odměny, nikoli pouze její příslib. A to navíc v tzv. zákonné míře důkazu, tedy se zákonem vyžadovanou měrou pravděpodobnosti. To znamená s praktickou jistotou či přinejmenším s jistotou použitelnou v běžném životě, která vylučuje rozumné pochybnosti.[footnoteRef:2] A to se nestalo. Jinak se odvolací soud ztotožňuje s právní kvalifikací případu podanou soudem prvního stupně. [2: LAVICKÝ, Petr. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. adresa: Leges, 2017, s. 35. ]

19. Proto výrokem I napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), což platí i pro jeho výrok II, na jehož odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje a proti němuž nebyly vzneseny žádné odvolací námitky.

20. Žalobkyně tak byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalované právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § § 142 odst. 1, 142a odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby odvolací soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. a. t., tedy částkou 9 500 Kč. Konkrétně šlo o vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a účast na třech odvolacích jednáních [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Paušální náhrada hotových výdajů pak byla určena částkou 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). Další složkou náhrady je náhrada za promeškaný čas na cestě z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět v délce 12 započatých půlhodin po 150 Kč, celkově tedy 1 800 Kč, poněvadž podle aplikace google maps je s přihlédnutím k běžným dopravním komplikacím možno přiznat požadovaných 12 půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.]. Dále cestovné 3 329 Kč při ujeté vzdálenosti 438 km, kombinované spotřebě 4,9 l/100 km, jednotkové ceně automobilového benzinu 95 oktanů 34,70 Kč/1 l a základní náhradě za 1 km jízdy 5,90 Kč [§ 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 1 a. t. a s § § 1 písm. b), 4 písm. a) vyhlášky MPSV č. 573/2025 Sb.]. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal odvolací soud k nákladům též 9 435 Kč jako náhradu za DPH [§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 54 364 Kč.

21. Žalovaná je povinna nahradit náklady odvolacího řízení sice žalobkyni, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku II stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k délce řízení, během nějž se žalovaná mohla připravit na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastnici, k Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočce ve Valašském Meziříčí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozsudkem, bude ji možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.