16 Co 254/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 1 661 715 Kč s příslušenstvím o žalobcově odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 10. 2025, č. j. 15 C 10/2023-133

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou podanou dne 29. 6. 2023 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své někdejší zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 1 661 715 Kč s úroky z prodlení jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále jen renty) za dobu od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2023. Žalobu zdůvodnil tím, že u žalované působil v pracovním poměru horníka v podzemí od 2. 4. 1993 do 27. 8. 2009, kdy svůj pracovní poměr rozvázal dohodou, jejímž důvodem byla nemoc z povolání v podobě uhlokopské pneumokoniózy, zjištěné ke dni 9. 2. 2009. Pojišťovna žalované proto žalobci až do 31. 1. 2020 vyplácela rentu. Ode dne 1. 2. 2020 ovšem výplatu zastavila s poukazem na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , která vyhodnotila žalobcova obecná onemocnění v podobě diabetu a hypertenze jako změnu poměrů, samostatně činící žalobce zdravotně nezpůsobilým k dosavadní práci a tedy způsobující zánik nároku. Žalobce zpochybňoval správnost posudku zprávou , právnická osoba, ze dne 29. 7. 2020, podle níž mu žádná ze zmíněných nemocí ve výkonu původní profese nebrání. Avšak poté, kdy i okresním soudem ustanovená znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, došla k témuž závěru jako dříve dr. , jméno FO, , dal soud žalobci prostor vnést do řízení tvrzení a důkazy o tom, zda a jakou jinou profesi by byl mohl v žalovaném období zastávat, nebýt právě jen nemoci z povolání. Žalobce uvedl, že by byl i s obecnými onemocněními zdravotně způsobilý k práci obsluhy čerpadel (čištění stok žumpových překopů a jámových tůní), pomocníka při dopravě materiálu do rubání (pomocníka lokomotiváře), lokomotiváře, požárníka (obsluhy pásového dopravníku, požární hlídky pásového dopravníku, obsluhy centrálního odtěžení, pracovníka dopravy pro poruby a čelby).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na jednoznačné závěry posudků dr. , jméno FO, a dr. , jméno FO, . Pokud jde o výše jmenované alternativní profese v režimu tzv. nové škody, nebyl žalobce podle žalované vzhledem k obecným onemocněním zdravotně způsobilý k jakékoli práci v podzemí dolu, a to přinejmenším pro vysoký krevní tlak a diabetes.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že nemají právo náhrady nákladů řízení ani účastníci navzájem (výrok II), ani Česká republika (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce pracoval u žalované jako horník v podzemí a dne 27. 8. 2009 svůj pracovní poměr rozvázal, protože onemocněl nemocí z povolání - uhlokopskou pneumokoniózou. Žalovaná mu od té doby vyplácela rentu, v čemž ustala ke dni 1. 2. 2020. Podle znaleckého posudku a výpovědi dr. , jméno FO, žalobce z dosavadní práce vyřazuje nemoc z povolání a samostatně i soubor obecných onemocnění, a to nejpozději od let 2018 - 2019. Žalobce trpí též metabolickým syndromem, hypertenzí, diabetem, hepatopatií a obezitou. K výše citované zprávě , Anonymizováno, nemocnice dr. , jméno FO, uvedla, že pracoviště zřejmě řádně nevyhodnotilo všechny laboratorní výsledky, případně mohlo být ovlivněno tím, že mu nebyly známy konkrétní podmínky práce v , Anonymizováno, na , adresa, . K témuž názoru dospěla ve svém znaleckém posudku a výpovědi před soudem dr. , jméno FO, , která zprávu , právnická osoba, okomentovala tak, že se nevypořádává s lékařskou zprávou , právnická osoba, ze dne 19. 2. 2020, v níž bylo konstatovalo zvětšení srdce a nekompenzovaná cukrovka. Otázce žalobcovy zdravotní způsobilosti k výkonu alternativních profesí se dr. , jméno FO, věnovala nejen v písemném posudku, ale i ve své výpovědi před soudem, a byla v tomto ohledu nepřesvědčivá, protože bylo zřejmé, že se podrobně neorientuje v podmínkách prací vykonávaných v podzemí dolu. Proto okresní soud ustanovil k podání revizního posudku znalkyni v odvětví posudkové lékařství, , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou také vyslechl. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce od 1. 2. 2020 skutečně nebyl zdravotně způsobilý k žádné práci v podzemí hlubinného dolu včetně jím jmenovaných alternativních profesí, k nimž se jednotlivě a konkrétně vyjádřila, a to jak pro nemoc z povolání, tak pro obecné onemocnění. Kromě uhlokopské pneumokoniózy prosté trpí úplavicí cukrovou druhého typu, dlouhodobě nedostatečně kompenzovanou, která je absolutní kontraindikací pro práci v podzemí dolu. Dále trpí již od roku 2016 recidivujícími supraventrikulárními tachykardiemi. V roce 2018 podstoupil radiofrekvenční ablaci atrioventrikulárního uzlu, tato nemoc vzhledem k vysokému riziku akutní srdeční příhody - poruše srdečního rytmu - žalobce také vyřazuje z práce v dole. Žalobce trpí i jaterní poruchou toxometabolického původu, kdy není žádoucí, aby osoba nadměrně požívající alkoholické nápoje byla zařazena do práce s významným rizikem úrazu, včetně souvislostí s bezpečností ostatních zaměstnanců. Revizní znalkyně vysvětlila, proč pokládá diabetes mellitus za nekompenzovaný, objasnila též hodnoty krevního tlaku a vysvětlila, proč jsou neuspokojivé. Osvětlila, jak se posuzují laboratorní hodnoty svědčící o nadměrném požívání alkoholu. Potvrdila, že i kdyby žalobce žádným poškozením jater vyvolaným nadužíváním alkoholu netrpěl, ostatní obecná onemocnění (úplavice cukrová II. typu, recidivující supraventrikulární tachykardie, hypertenzní nemoc) jej vyřazují z jakékoli práce v podzemí dolu. Okresní soud dal co do žalobcovy způsobilosti k výkonu alternativních profesí přednost závěrům dr. , jméno FO, před závěry dr. , jméno FO, pro jejich větší přesvědčivost.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 269 odst. 2 a 271u odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel k závěru, že nástup obecných onemocnění, která žalobce samostatně činila zdravotně nezpůsobilým k výkonu původní profese, znamenal od 1. 2. 2020 podstatnou změnu poměrů, jež přivodila zánik nároku na rentu. Žalobce nemá na rentu nárok ani v režimu tzv. nové škody, neboť jej soubor obecných onemocnění, i kdyby k němu nepatřila jaterní porucha toxometabolického původu, samostatně vyřazuje i z výkonu alternativních profesí.

5. Proti výroku I rozsudku podal žalobce odvolání, které zdůvodnil tím, že dobrozdání dr. , jméno FO, není znaleckým posudkem, nemá jeho náležitosti a že dr. , jméno FO, posléze přestala být znalkyní. Žalobce předložil jako důkaz výše uvedenou zprávu , právnická osoba, podle níž je k dosavadní práci zdravotně nezpůsobilý pouze pro nemoc z povolání. , tituly za jménem, , jméno FO, ve svém posudku potvrdila, že by žalobce určité alternativní profese mohl zastat i s obecnými onemocněními, nebýt nemoci z povolání. Prvostupňový soud nevěnoval dost pozornosti odlišnému názoru dr. , jméno FO, a neprovedl důkaz zprávami dalších potenciálních zaměstnavatelů v režimu tzv. nové škody, jež žalobce navrhl. Názor znalkyně , jméno FO, o následcích požívání alkoholu byl vyvrácen, načež od něj sama upustila. V řízení projednané alternativní důlní profese vykazují kategorii rizika 1.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na jeho odůvodnění, k němuž dodala, že ani rozdílnost závěrů dvou znaleckých posudků, ani nesouhlas účastníka s některým z nich automaticky nezakládají potřebu dalšího, revizního znaleckého posudku (a to i s ohledem na hospodárnost řízení), na čemž nic nemění ani možnost zpracování takového posudku znaleckým ústavem.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 písm. a) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání není důvodné.

8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

9. Žalobce netvrdil, že by dr. , jméno FO, nebyla soudní znalkyní v okamžiku zpracování písemného znaleckého posudku a vzhledem k tomu, že byl její následný výslech stále součástí jednoho a téhož důkazu znaleckým posudkem (§ 127 odst. 1 třetí věta, odst. 2 první věta o. s. ř.),[footnoteRef:1] kdy ve výpovědi před soudem pouze vysvětlovala a obhajovala komplexní písemný znalecký posudek, bylo plně v souladu se zákonem, byla-li předvolána a vyslechnuta jako znalkyně. Její písemný posudek obsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů, jež mohou mít vliv na jeho správnost, úplnost a přezkoumatelnost. Nehledě k tomu, že důkazem může být každý prostředek, jímž lze zjistit stav věci (§ 125 první věta o. s. ř.). Napadený rozsudek je přitom založen také na posudcích dr. , právnická osoba, dr. , jméno FO, . Všechny tři znalkyně se shodly v závěru, že je žalobce zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce horníka samostatně i pro obecná onemocnění, jež ho postihla. Co se týče zprávy , právnická osoba, , odvolací soud nemá nejmenší důvod pochybovat o relevanci výše reprodukovaného - shodného - názoru dr. , jméno FO, a dr. , jméno FO, , který správnost této zprávy vyvrací, což v konečném důsledku platí i pro posudek dr. , jméno FO, a zmíněnou již zprávu , právnická osoba, . Lze dodat, že lékař , právnická osoba, při zpracování své izolované a jediným dalším důkazem nepodpořené zprávy zjevně neměl k dispozici kompletní žalobcovu zdravotní dokumentaci, nezpracoval znalecký posudek a ani není jasné, z jakých podkladů ve svém natolik kategorickém a zároveň stručném závěru vlastně vyšel. Irelevance této zprávy pro výsledek řízení tedy plně odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). Pokud jde o rozpor v posudcích dr. , právnická osoba, dr. , jméno FO, , odvolací soud naprosto souhlasí s odůvodněním napadeného rozsudku i odvolací argumentací žalované. Lze dodat, že dr. , jméno FO, při přípravě posudku nepožádala soud ani účastníky řízení o specifikaci pracovní náplně alternativních důlních profesí a v tomto kontextu v posudku uvedla, že se nedokáže fundovaně vyjádřit k pracovním náplním, neboť to je v gesci znalce se specializací na pracovní lékařství, zatímco ke konkrétním rizikovým faktorům by se musel vyslovit odborník z odvětví hygieny práce. Přesto na jednání v reakci na stále poměrně obecný popis náplně jednotlivých prací podaný žalobcem k tomuto hodnocení nakonec přistoupila a vesměs odpověděla, že by žalobce i s obecnými onemocněními tu kterou práci zastat mohl. Prvořadou kvalitou každého znaleckého posudku, má-li také na něm být založeno meritorní soudní rozhodnutí, je přesvědčivost. Posudek dr. , jméno FO, ji z výše popsaných příčin postrádal a proto plně odpovídá zákonu, přiklonil-li se soud prvního stupně k posudku dr. , jméno FO, , který byl o poznání přesvědčivější a více vyčerpávající. Není pravdou, že by tato znalkyně dodatečně přehodnotila svůj názor na jaterní poruchu toxometabolického původu; pouze v reakci na žalobcovy námitky zodpověděla otázku, zda by na svých závěrech něco změnila v hypotetickém případě, v němž by žalobce touto poruchou vůbec netrpěl. Znalkyně v tomto ohledu podrobně citovala lékařské zprávy z žalobcovy zdravotní dokumentace, z nichž vyšla, a tučně zvýraznila klíčové pasáže. Kategorizace alternativních prací z hlediska rizika je irelevantní v situaci, kdy ze znaleckého posudku jednoznačně vyplynulo, že je žalobce pro obecná onemocnění zdravotně nezpůsobilý k výkonu jakékoli práce v podzemí hlubinného dolu. Žalobce žádné další oponentní odborné dobrozdání, natož takové, které by správnost, úplnost a přesvědčivost posudku dr. , jméno FO, v řešeném směru vyvracelo, ani neoznačil. Byl celou dobu zastoupen advokátem jako právním profesionálem a dostal dostatečný prostor označit konkrétní alternativní profese, v jejichž výkonu by mu v žalovaném období bránila pouze nemoc z povolání. Tohoto prostoru využil a v poskytnuté lhůtě vyjmenoval pouze profese výše specifikované, jež byly také dokazováním prověřeny. Pokud jde o žalobcovu zmínku z vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 16. 9. 2025, že dokládá potvrzení, že nebyl přijat do jiného zaměstnání kvůli nemoci z povolání, nejedná se o skutkové tvrzení, nýbrž jen o předložení blíže nekomentovaného důkazu. Žalobce navíc ani později v závěrečném návrhu netvrdil, o jakou konkrétní práci šlo, s jakým výdělkem a zda tato práce i daný zaměstnavatel existovali již v žalovaném období. I kdyby o skutkové tvrzení šlo, nelze je nahradit odkazem na předložené důkazy, poněvadž ty právě neobsahují informace výše uvedené. Obsahují pouze datum vystavení a ucházení se o danou práci z roku 2025. I kdyby však bylo prokázáno, že se žalobce neúspěšně ucházel o práci pro jiného zaměstnavatele v roce 2025, bylo by to pro meritum sporu zcela irelevantní, protože žalované období trvalo od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2023. [1: Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, jeho rozsudek ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, rozsudek ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, rozsudek ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, či usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15 (U 11/82 SbNU 799).]

10. Žaloba i odvolání tak byly neopodstatněné. Proto odvolací soud výrokem I napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.). To platí i pro výroky II - III, na jejichž odůvodnění tímto pro stručnost odkazuje.

11. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež by proti žalobci měla právo na náhradu jeho nákladů (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), kterého se nicméně vzdala. Proto odvolací soud rozhodl výrokem II tak, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

12. Výrok III pak odpovídá tomu, že v odvolacím řízení státu žádné náklady nevznikly.