16 Co 258/2024

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 81 C 2/2024-28

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 34 808 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 186 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2023 se žalobkyně jako objednatelka proti žalované coby zhotovitelce domáhala zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím jako nevrácených záloh na cenu díla podle dvou smluv o dílo. Písemné smlouvy ze dne 17. 11. 2022 na montáž kuchyňské linky za cenu 142 627,63 Kč a ústní smlouvy ze dne 24. 2. 2023 na montáž vestavěné šatní skříně za cenu 63 461,68 Kč. Zatímco na základě první smlouvy zaplatil dne 25. 11. 2022 zálohu ve výši 70 000 Kč na účet u , Anonymizováno, tehdejší partner žalobkyně , jméno FO, ze svého účtu, na podkladě druhé smlouvy dne 24. 2. 2023 zálohu ve výši 50 000 Kč uhradila sama žalobkyně na účet u , Anonymizováno, . Žalobkyně v rozhodné době s panem , jméno FO, sdílela společnou domácnost, bydleli spolu, měli společnou dceru, na daném účtu se nacházely jejich společné prostředky a pan , jméno FO, výše zmíněnou zálohu zaplatil s jejím souhlasem, přičemž s žalovanou řešil technickou stránku zakázek a jejich reklamaci. Žalobkyni nikdy nenapadlo rozlišovat, zda , jméno FO, vystupuje jako jednatel žalované, anebo sám za sebe; smluvní dokumentace byla vedena na obchodní firmu žalované a toho, že smlouvu stran skříně žalovaná nepodepsala, si žalobkyně všimla až dodatečně. Obě smlouvy určily termín zhotovení do 2 měsíců. Žalovaná však teprve dne 5. 6. 2023 přivezla do bytu žalobkyně 4 skříňky, které vykazovaly celou řadu vad. Žalobkyně vady reklamovala a vyzvala žalovanou k dokončení díla do 20. 6. 2023. To se nestalo. Žalovaná žalobkyni v e-mailu oznámila, že odstupuje od smlouvy. Žalobkyně vyhledala advokáta, který v předžalobní výzvě od obou smluv odstoupil pro jejich podstatné porušení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že částku 70 000 Kč zaplatil , jméno FO, , který by tak mohl podat žalobu, nikoli žalobkyně. Na výrobu a montáž skříně žalovaná neuzavřela ani nepodepsala žádnou smlouvu a účet, na nějž byla zaplacena částka 50 000 Kč, je osobním účtem jednatele , jméno FO, , nikoli firemním účtem žalované. Na jednání žalovaná doplnila, že skříň neměla realizovat ona, nýbrž pan , jméno FO, sám. Zároveň jednatel učinil nesporným, že na skříň byla uzavřena ústní smlouva. Označil důkaz svědeckou výpovědí své někdejší partnerky, která měla být přítomna telefonnímu hovoru, v němž pan , jméno FO, žalobkyni sdělil číslo účtu k zaplacení zálohy; dodal, že partnerka nebyla u uzavření smlouvy ze dne 24. 2. 2023.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 11. 8. 2023 (výrok I.), co do úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč za dobu od 25. 7. 2023 do 10. 8. 2023 řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil (výrok II.) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok III.). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním rozvedeným v bodech 7. – 16. odůvodnění, která v bodě 17. shrnul tak, že byla mezi žalovanou jako zhotovitelkou a žalobkyní co objednatelkou v postavení spotřebitele dne 17. 11. 2022 uzavřena písemná smlouva, jejímž předmětem byla dodávka kuchyně dle nabídkového listu , Anonymizováno, za cenu určenou odhadem ve formě rozpočtu, a to ve výši 142 000 Kč. Lhůta k plnění dle této smlouvy byla sjednána v délce 2 měsíců. Žalobkyně zaplatila na účet uvedený ve smlouvě dne 25. 11. 2022 zálohu ve výši 70 000 Kč z účtu svého tehdejšího přítele , jméno FO, , a to s jeho souhlasem, ze společných prostředků. Dále účastnice dne 24. 2. 2023 v témže postavení uzavřely ústní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání a montáž šatní skříně na základě nabídky č. , Anonymizováno, ze dne 4. 2. 2023. Žalobkyně dne 24. 2. 2023 zaplatila zálohu ve výši 50 000 Kč na účet sdělený žalovanou a uvedený v písemné nepodepsané smlouvě o dílo z 17. 11. 2022. Žalobkyně odstoupila od obou smluv předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2023, v níž žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení v souhrnné výši 120 000 Kč do 10. 8. 2023.

4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 1810 a násl., 1968 a násl., 2001 a násl. a 2085 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že žalobkyně jako spotřebitelka uzavřela s žalovanou jako podnikatelkou v obou případech kupní smlouvu na movitou věc, přičemž se žalovaná ocitla v prodlení, pro něž žalobkyně po neúspěšné reklamaci a poskytnutí dodatečné lhůty odstoupila od smluv, čímž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl. To nevydala, čímž se ocitla v prodlení a vznikla jí povinnost zaplatit též úroky z prodlení v zákonné výši. Okresní soud nevyslechl bývalou partnerku jednatele žalované, poněvadž nebyla přítomna uzavření smlouvy. Záloha ve výši 70 000 Kč byla zaplacena z účtu bývalého přítele žalobkyně s jeho souhlasem, přičemž na účtu se nacházely společné prostředky tehdejších partnerů. Kdo byl majitelem účtu, na nějž byla zaplacena částka 50 000 Kč, není podstatné.

5. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání s návrhem na změnu v podobě úplného zamítnutí žaloby s tím, že částečně zopakovala své dosavadní argumenty a dodala, že se s žalobkyní v prosinci 2022 předběžně domlouvala, žalobkyně chtěla co nejlevnější skříň. Proto jí bylo nabídnuto, že to udělá jednatel žalované sám. Žalobkyně si smlouvu na skříň sama vyrobila. Prvostupňový soud měl vyslechnout někdejší partnerku jednatele žalované. Nedodržení dvouměsíční lhůty k plnění podle první smlouvy do 17. 1. 2023 způsobila žalobkyně, poněvadž do 3. 1. 2023 pan , jméno FO, potřeboval vestavné spotřebiče a zednické práce, aby danou lhůtu dodržel. Na oba termíny žalobkyni upozornil při podepsání smlouvy. Teprve dne 14. 2. 2023 mu žalobkyně napsala SMS, že zedníci skončili a že dne 17. 2. dovezou spotřebiče. Navíc postupně měnila své požadavky na plnění. Závazek ze smluv byl v červnu 2023 zrušen kvůli osobním problémům jednatele žalované a neshodám mezi žalobkyní, jejím partnerem a žalovanou.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalovaná dne 27. 2. 2023, 21 dnů po zpracování nabídky a 3 dny po zaplacení zálohy 50 000 Kč, poslala žalobkyni z e-mailové adresy , e-mail, 3D PDF soubory k šatní skříni. Závazek byl zrušen až v červenci 2023.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným a úplným skutkovým zjištěním. Odvolací soud je tudíž jako taková přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje.

9. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že všechny odvolací námitky žalované kromě opakovaných tvrzení o , jméno FO, a fingování smlouvy ohledně skříně byly nepřípustnými novotami. Podle § 118b odst. 1 druhé a třetí věty o. s. ř., „pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.“ Žádná ze zákonem připuštěných výjimek z koncentrace řízení nebyla ani tvrzena, ani jinak nevyšla najevo – naopak je poměrně očividné, že žalované nic nebránilo daná tvrzení uplatnit již před prvostupňovým soudem. Proto odvolací soud k těmto námitkám nemohl přihlédnout.

10. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že šlo o závazky z kupních smluv. Účastnice chtěly v obou případech uzavřít smlouvu o dílo, čemuž odpovídá okolnost, že žalovaná měla oba interiérové prvky jednak vyrobit, druhak namontovat, přičemž montáž kuchyňské linky, resp. kuchyně jako celku, i vestavěné skříně lze považovat za technicky poměrně náročný úkol, obzvlášť kdyby žalovaná v kuchyni instalovala i domácí spotřebiče, byť někým jiným dodané. Podíl montážních prací, na jejichž výsledku zde záleželo, na časové, technické a finanční náročnosti zadané zakázky byl nepochybně velmi výrazný. O smlouvu o dílo by se jednalo tím spíše v případě, v němž by se linka či skříň staly součástí nemovitosti – pak by šlo o zhotovení či úpravu části stavby, které mají vždy charakter díla (§ 2587 druhá věta o. z.). Ostatně i prvostupňový soud si, byť zřejmě nedopatřením, v odůvodnění napadeného rozsudku protiřečí, když na jedné straně závazek kvalifikuje jako koupi, zároveň však hovoří o díle či dílech.

11. Co se týče existence smlouvy ze dne 24. 2. 2023, text odporu žalované proti platebnímu rozkazu i odvolání implicitně předpokládají existenci dvou smluv, přičemž na jednání žalovaná učinila nesporným uzavření dvou smluv, z čehož vycházela i ve své další argumentaci o částečném splnění svých povinností. Smlouva o dílo nemusí být písemná (§ 559 o. z.). Nabídku ke druhé smlouvě předložila žalovaná, nikoli její jednatel. Navíc předchozí smlouvu uzavřela žalovaná, takže se žalobkyně neměla důvod domnívat, že nyní to bude jinak. Ze samotného čísla bankovního účtu není pochopitelně patrno, kdo je jeho majitelem. Předložená e-mailová korespondence pak procházela na straně žalované adresou , e-mail, , přičemž e-maily podepisoval , jméno FO, pod obchodní firmou žalované (§ 423 odst. 1 první věta ve spojení s § 161 druhou větou o. z.). V této korespondenci není jediná zmínka, že by snad jednatel dílo realizoval sám za sebe. Zhotovitel se tu nijak nerozlišuje, jednatel dokonce hovoří o tom, že jeho paní opustila firmu. Bylo tedy zcela zřejmé, že pan , jméno FO, vystupoval jako zástupce žalované, nikoli sám za sebe (§ 436 odst. 1 druhá věta o. z. a contrario). Soud prvního stupně za daných okolností nevyslechl někdejší partnerku jednatele žalované se zcela přiléhavým a zákonným zdůvodněním.

12. Co se týká zálohy ve výši 70 000 Kč, podle § 1936 odst. 1 první věty o. z. musí „věřitel přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba.“ Z důkazů včetně výpovědi , jméno FO, , jejíž věrohodnost nebyla nijak zpochybněna, jednoznačně vyplynulo, že tento bezhotovostní převod pan , jméno FO, provedl se souhlasem žalobkyně jako dlužnice žalované coby plnění smluvené zálohy; plyne to přirozeně i z těsné časové souvislosti a zprávy pro příjemce ve tvaru „záloha kuchyně.“ Tento převod tudíž vyvolal splnění daného konkrétního dluhu ze závazku, jehož subjektem byla žalobkyně, nikoli pan , jméno FO, (§ 1908 odst. 1 o. z.) a proto je vyloučeno, aby žalovanou sám s úspěchem žaloval.

13. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako ve výroku I. věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

14. Prvostupňový soud pouze nesprávně žalobkyni přiznal náhradu nákladů doplňujícího podání ze dne 6. 2. 2024. Je sice pravdou, že bylo učiněno na výzvu soudu, avšak obsahovalo základní, konkretizovaná skutková tvrzení, která měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 první věta o. s. ř.), přičemž kdyby tomu tak bylo, nebylo by výzvy vůbec třeba. Proto odvolací soud tento úkon vyhodnotil jako nepotřebný pro účelné uplatňování práva žalobkyně proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Jinak je výrok III. věcně správný a odvolací soud odkazuje na jeho odůvodnění jen s tou výhradou, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o své vůli (§ 146 odst. 2 první věta o. s. ř.), načež je třeba pohlížet tak, že nebyla plně úspěšnou, jak uzavřel prvostupňový soud, nýbrž neúspěšnou v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Tato dílčí nesprávnost odůvodnění však nemá žádný vliv na správnost napadeného výroku. To znamená, že náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 34 808 Kč. Proto byl napadený rozsudek ve výroku III. změněn [§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam].

15. Výrok III. odpovídá tomu, že byla žalobkyně v odvolacím řízení plně úspěšná, pročež má proti žalované právo na náhradu jeho nákladů v plné šíři (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z položek vyčíslených podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále jen a. t.). Mimosmluvní odměna za vyjádření k odvolání a účast na jednání [§ 11 odst. 1 písm. g), písm. k) a. t.] činí 11 800 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t.), paušální náhrada hotových výdajů pak 750 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném v den učinění úkonu). Další složkou nákladů je, protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, částka 2 635,50 Kč jako náhrada za DPH [§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.]. Celková náhrada tedy činí 15 186 Kč. Lhůty k zaplacení odvolací soud ve výrocích II. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem ke snížení náhrady nákladů prvostupňového řízení a k tomu, že měla žalovaná během řízení dostatek času připravit se na zaplacení náhrad pro případ svého procesního neúspěchu. Je sice povinna nahradit náklady řízení žalobkyni, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).