16 CO 263/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený anonymizováno 6 slov sídlem adresa , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , PSČ obec za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo o náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 10. 2021, č. j. 26 C 245/2017-278

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] za období od [datum] do [datum] a žaloba o zaplacení částky [částka] za období od [datum] do [datum], potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do budoucna, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně žalovanému částku [částka] a vedlejšímu účastníku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému částku [částka] a vedlejšímu účastníku částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému„ dorovnávat žalobci průměrný hodinový výdělek do výše [částka] za hodinu počínaje dnem [datum]“. Žalobu odůvodnil tím, že je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako [povolání] [anonymizována dvě slova] [obec]. Ve dnech [datum] a [datum] utrpěl pracovní úrazy, které vedly poskytovatele pracovnělékařských služeb pro žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] k závěrům v lékařských posudcích ze dne [datum] a [datum], a to v prvém případě, že je při výkonu práce„ trvale omezen v zátěži levé horní končetiny“, a v případě druhém s poznámkou„ bez těžké fyzické práce - vhodná kancelářská práce“. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] byl žalobce uznán za osobu zdravotně znevýhodněnou následkem pracovního úrazu ze dne [datum]. Žalovaný s účinností ode dne [datum] přeřadil žalobce z pozice [povolání] v přímém výkonu služby na pozici [povolání] v logistické skupině, a to z důvodu údajné organizační změny, nikoli pro jeho zdravotní stav. Žalobce s tímto postojem žalovaného nesouhlasil, přičemž tvrdil, že důvodem tohoto převedení na jinou méně placenou práci bylo zhoršení zdravotního stavu v důsledku obou pracovních úrazů. Před vznikem škody žalobce dosahoval průměrného hodinového výdělku [částka] a po převedení na jinou práci dosahuje průměrného hodinového výdělku [částka].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, přičemž zdůraznil, že žalobce podle lékařského posudku nepozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce [povolání]. Měl-li žalobce za to, že není zdravotně způsobilý k výkonu práce [povolání], měl podat návrh na přezkoumání lékařského posudku, což neučinil. Proti závěrům lékařského posudku se žalobce nebránil. Nadto se v daném případě nejednalo o předení na jinou práci ve smyslu zákoníku práce, protože žalobce vykonával a nadále vykonává práci [povolání]. Ke změně sjednaného druhu práce nedošlo, jednalo se pouze o změnu pracovní náplně žalobce, která vymezuje jeho pracovní povinnosti. Samotný žalobce požádal o změnu svého pracovního zařazení do dvousměnného režimu, čemuž žalovaný částečně vyhověl. Z obsahu této žádosti se nepodávají zdravotní důvody. Důvodem změny pracovních úkolů žalobce od [datum] nebyly pracovní úrazy, nýbrž jeho vlastní žádost a organizační změny u žalovaného, které to umožnily.

3. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 12. 4. 2018 č. j. 26 C 245/2017-34, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2018 č. j. 26 C 245/2017-45, žalobu zamítl a žalobce zavázal zaplatit na nákladech řízení žalovanému [částka] a vedlejšímu účastníkovi [částka] Okresní soud zjistil, že žalobce sice v roce [rok] utrpěl pracovní úraz, ovšem nebylo prokázáno, že by byl žalovaným převeden na jinou práci z důvodu podle § 41 odst. 1. písm. a), popř. písm. b) zákoníku práce. Žalobce absolvoval každoroční lékařské prohlídky u poskytovatele pracovnělékařských služeb, přičemž byl v letech [rok], [rok] i [rok] shledán vždy zdravotně způsobilým pro výkon práce [povolání] [anonymizována dvě slova] [obec], byť s omezením. Podle názoru okresního soudu je třeba poznámky lékaře pracovnělékařských služeb o zdravotních omezeních žalobce a jeho názory na vhodnost té či oné práce pro žalobce posuzovat z pohledu zaměstnavatele pouze jako„ nezávazná sdělení či doporučení“. Převedením žalobce na základě jeho žádosti na jinou práci nebyl„ jednostranně změněn“ sjednaný druh práce v pracovní smlouvě. Žalobce nadále vykonával práci [povolání] [anonymizována dvě slova] [obec], avšak s jinými pracovními úkoly podle pracovní náplně. Okresní soud posoudil jako nedůvodnou argumentaci žalobce, že byl převeden na jinou práci v důsledku své zdravotní indispozice způsobené pracovním úrazem a že mu právě z tohoto důvodu poklesl výdělek. Mezi pracovním úrazem a tvrzenou škodou spočívající v poklesu platu od [datum] nebyla zjištěna přímá souvislost. K poklesu platu došlo z důvodu snížení osobního příplatku, příp. snížení zvláštního příplatku, nejedná se o škodu v důsledku převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů, ale o snížení části platu, a to příplatků, jejichž výši na té či oné pozici reguluje vnitřní předpis a rozhodnutí zaměstnavatele. Okresní soud se proto nezabýval důvodností postupného snižování a navyšování těchto příplatků ani následným přeřazením žalobce do nižší platové třídy od [datum]. Žalobcem navržené důkazy výslechem svědků [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a zvukovými nahrávkami k prokázání průběhu lékařských prohlídek a jeho subjektivních zdravotních potíží při výkonu práce vyhodnotil jako nadbytečné, neboť i bez provedení těchto důkazů dospěl k závěru, že přeřazení žalobce na jinou pracovní pozici [povolání] [anonymizována dvě slova] [obec] nesouvisí s pracovním úrazem. Z uvedených důvodu žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jako nedůvodnou zamítl.

4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 9. 2018 č. j. 16 Co 112/2018-73 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že žalobce postupem podle § 43 o. s. ř. nevyzval k odstranění vady žaloby, která bránila v pokračování v řízení. Požadavek žalobce, aby žalovaný byl povinen„ dorovnávat žalobci průměrný hodinový výdělek do výše [částka] za hodinu počínaje dnem [datum]“ je neurčitý. Žalobce musí uvést, jaké konkrétní částky se domáhá a za jaké konkrétní období. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Pro případ, že žalobce odstraní shora uvedenou vadu žaloby, odvolací soud uložil okresnímu soudu, aby se opětovně zabýval splněním předpokladů povinnosti žalovaného k náhradě škody při pracovním úrazu, s tím, že bylo-li lékařským posudkem nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, stanoveno, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost (či nesmí) konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání, je třeba podle ustálené judikatury dovodit, že jiné skutečnosti poté již nejsou způsobilým důvodem k převedení na jinou práci nebo k rozvázání pracovního poměru. Podle právní úpravy platné od [datum] lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo v rovině soukromoprávní závazné pro zaměstnance, a není (s výjimkou povinnosti uvedené § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2017) směrodatné ani pro zaměstnavatele. Lékařský posudek proto není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný jednak pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány. U lékařského posudku tedy – jak se výslovně uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. – jde o„ dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“. Pro posouzení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody ve formě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je tudíž významné zjištění, zda žalobce vskutku pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci„ [povolání] – [povolání]“ pro pracovní úraz ze dne [datum], případně pracovní úraz ze dne [datum]. Z dosavadního postoje žalobce je přitom zřejmé, že nesouhlasí se závěrem lékařského posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a že tvrdí, že ve skutečnosti nebyl zdravotně způsobilý vykonávat dosavadní práci„ [povolání] – [povolání]“ zejména pro následky pracovního úrazu ze dne [datum], bude tak případně nezbytné tuto spornou otázku vyřešit (postavit najisto) znaleckým dokazováním. K argumentaci žalovaného, že se v daném případě nejednalo o převedení na jinou práci ve smyslu zákoníku práce, protože žalobce vykonával a nadále vykonává práci [povolání], jinak řečeno, že nedošlo ke změně sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě, odvolací soud uvedl, že z ustanovení § 41 odst. 3 zákoníku práce vyplývá, že o převedení na jinou práci se jedná nejen při převedení na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, ale i při převedení„ v rámci pracovní smlouvy“.

5. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky [částka]„ představující náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti počínaje dnem [datum]“ a o„ přiznání opakujícího se plnění tzv. renty do budoucna od [datum]“ zamítl, žalobce zavázal zaplatit na nákladech řízení žalovanému [částka] a vedlejšímu účastníkovi [částka] a rozhodl, že„ stát“ nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud konstatoval, že poté, co žalobce odstranil vady žaloby, ustanovil znalkyni z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace posudkové lékařství [titul] [jméno] [příjmení], která si přibrala konzultanta z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie [titul] [jméno] [příjmení]. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce nepochybně utrpěl pracovní úraz dne [datum] (byl sražen ze služebního motocyklu automobilem a došlo ke zlomenině levého předloktí (distálního radia)). Zlomenina se zhojila v příznivém postavení, s ohledem na typ zlomeniny předpokládán do budoucna rozvoj artrózy zápěstního kloubu. Dne [datum] mělo u žalobce dojít ke zhoršení bolestí v levém zápěstí po zvedání bezdomovce při zásahu v práci. Podle názoru znalkyně se nejednalo o pracovní úraz, protože uvedeným dějem mohlo dojít nanejvýš k přechodnému zhoršení potíží při artroticky postiženém zápěstí vlevo, jednak nejsou prokazovány úrazové změny. Žalobce byl dle znalkyně [titul] [příjmení] ke dni [datum] zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce [povolání] [anonymizována dvě slova] u žalovaného. Dlouhodobou zdravotní způsobilost k výkonu práce [povolání] [anonymizována dvě slova] žalobce pozbyl až od [datum], a to jak pro následky pracovního úrazu ze dne [datum], tak pro obecná onemocnění (chronické postižení pravého kolena po četných úrazech a operacích v mládí při výkonu sportu, chronické recidivující páteřové potíže a stav po prodělané encefalitidě), resp. žalobce by pozbyl pro obecná onemocnění dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce od února [rok], a to bez ohledu na následky pracovního úrazu ze dne [datum].

6. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný s žalobcem rozvázal pracovní poměr ke dni [datum] na základě výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] podle § 52 písm. d) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku ze dne [datum] vypracovaného [titul] [jméno] [příjmení] nesměl žalobce dále vykonávat dosavadní práci [povolání] [anonymizována dvě slova] z důvodu následků pracovního úrazu ze dne [datum]. Uvedený lékařský posudek byl potvrzen rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. S ohledem na tyto skutečnosti soud prvního stupně nechal přezkoumat závěry znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] ústavním revizním znaleckým posudkem, který vypracoval Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v [obec]. Znalecký ústav se ztotožnil se závěry [titul] [příjmení] s výjimkou závěru, že žalobce od února [rok] pozbyl dlouhodobou zdravotní způsobilost k výkonu práce [povolání] [anonymizována dvě slova]. Žádné obecné onemocnění, kterým žalobce trpí, ani stav (postižení) po pracovním úrazu ze dne [datum] totiž není uvedeno v příloze [číslo] vyhlášky č. 444/2008 Sb. jako onemocnění vylučující zdravotní způsobilost k výkonu práce [povolání].

7. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo sice prokázáno, že od [datum] žalobce dosahoval nižších výdělků, ovšem k této ztrátě na výdělku nedošlo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Žalobce totiž ke dni převedení na jinou práci neztratil dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Převedl-li tedy žalovaný žalobce v rámci sjednaného druhu práce na jiné pracovní místo, kde dosahoval nižších výdělků, učinil tak z jiných důvodů než pro následky pracovního úrazu. Okresní soud neměl pochybnosti o věcné správnosti revizního znaleckého posudku, který vypracoval renomovaný znalecký ústav. Okresní soud naopak neprovedl dokazování žalobcem pořízenou nahrávkou a výslechem svědků, které se měly týkat jednání žalobce s nadřízenými zaměstnanci o převedení na jinou práci a kterými žalobce hodlal prokázat, že důvodem tohoto převedení byly následky pracovního úrazu. Zmiňované důkazy by podle názoru okresního soudu nebyly relevantní, protože dotyčné osoby„ mohly mít povědomí o zdravotním stavu žalobce pouze od něj samotného“, zatímco objektivní informace o jeho zdravotním stavu vyšly najevo až v posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb z roku [rok], který byl následně přezkoumán a potvrzen rozhodnutím příslušného správního orgánu.

8. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jím navržené důkazy, že na základě provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a že věc posoudil nesprávně i po právní stránce. Žalobce opětovně poukázal na to, že v lékařském posudku [titul] [příjmení] ze dne [datum] byla uvedena poznámka„ bez těžké fyzické práce - vhodná kancelářská práce“, tato pracovní omezení přitom souvisí s následky pracovního úrazu. Z těchto zdravotních důvodů proto požádal žalovaného o převedení na jinou vhodnou práci. Pokud žalovaný za této situace odůvodnil převedení žalobce na jinou práci vlastní žádostí žalobce a organizačními změnami, jedná se o účelové tvrzení. Předmětná organizační změna byla fiktivní. Žalobce byl převeden na místo [jméno] [příjmení], který byl převeden na místo vedoucího skupiny. Tímto postupem se žalovaný hodlal zbavit své povinnosti k náhradě škody při pracovních úrazech a toliko předstíral, že žalobce přeřadil na jinou práci na základě jeho žádosti v rámci organizační změny. Skutečným důvodem však byly zdravotní potíže, které vznikly v důsledku dvou pracovních úrazů. Toto tvrzení je schopen prokázat přehráním zvukového záznamu ze dne [datum], který zachycuje jednání žalobce s jeho nadřízenými (zejména ředitelem [anonymizována dvě slova] [obec]) o dalším pracovním zařazení. Okresní soud zcela nedůvodně tento zásadní důkaz neprovedl. Za podstatnou považoval žalobce rovněž skutečnost, že žalovaný sice tvrdí, že žalobce nepřevedl na jinou práci ze zdravotních důvodů, následně s ním ovšem rozvázal pracovní poměr pro následky pracovního úrazu. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaný i vedlejší účastník navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Předně odvolací soud konstatuje, že žalobce vady žaloby, které byly vytýkány již v předcházejícím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, odstranil pouze zčásti, a to za období od [datum] do [datum], s tím, že podáním ze dne [datum] (č. l. 80 spisu) upřesnil, že za toto období se domáhá po žalovaném zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti celkem ve výši [částka]. Žalobce dále uvedl, že požaduje, aby soud rozhodl, že„ žalovaný je povinen žalobci poskytovat od [datum] doplatek platu ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu po přeřazení na jinou práci“. V této části je však žalobní požadavek (tzv. petit – údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř.) neurčitý. Jelikož soud prvního stupně v usnesení ze dne 15. 10. 2018 č. j. 26 C 245/2017-76, kterým vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, nepoučil žalobce o následcích nesplnění výzvy podle § 43 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud zjednal nápravu a u odvolacího jednání dne [datum] vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby za období od [datum] do budoucna s tím, že je potřeba, aby specifikoval konkrétní částku, které se domáhá po žalovaném na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jednotlivé kalendářní měsíce, případně konkrétní částku, kterou požaduje zaplatit ve formě pravidelného měsíčního peněžitého důchodu do budoucna. Současně jej poučil, že nebudou-li tyto vady žaloby odstraněny, bude žaloba za období od [datum] do budoucna odmítnuta, protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat.

12. Žalobce u odvolacího jednání na základě shora uvedené výzvy doplnil žalobu tak, že za období od [datum] do [datum] požaduje na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti [částka] ([částka] měsíčně) a za období od [datum] do [datum] (tj. do skončení pracovního poměru u žalovaného) [částka] ([částka] měsíčně), tj. celkem za období od [datum] do [datum] [částka]. Dále uvedl, že náhradu za ztrátu na výdělku za období od [datum] (tj. po skončení pracovního poměru u žalovaného) uplatnil samostatnou žalobou v jiném řízení, které dosud nebylo skončeno. Z tohoto důvodu žalobce vzal žalobu o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do budoucna zčásti zpět. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do budoucna, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

13. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá z důvodu pracovních úrazů, které měl utrpět ve dnech [datum] a [datum], náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] – podle zásad nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity) podle právních předpisů platných a účinných v době, kdy tento dílčí nárok na náhradu za škody měl vznikat. Znamená to, že základ nároku žalobce se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění účinném do 30. 6. 2017, zatímco změny významné pro výši nároku na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku se řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění účinném v době, kdy nárok na jednotlivá plnění náhrady za ztrátu na výdělku měl vznikat.

14. Předpoklady povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu a nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem jsou podle § 269 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok nevzniká. V řízení o odškodnění pracovního úrazu má žalobce (poškozený) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 120 odst. 1 a 3 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik nároku.

15. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením.

16. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo k úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, tj. bez pracovního úrazu nebo nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání prokazatelně k poklesu (ztrátě) na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz nebo nemoc z povolání nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a vznikem škody nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu.

17. Podle ustálené judikatury je možné při zjišťování toho, co bylo příčinou ztráty na výdělku, přihlížet jen k takovým okolnostem, které nastaly a které měly za následek pokles výdělku zaměstnance. Došlo-li ke ztrátě na výdělku v důsledku utrpění pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, nemůže být takový závěr zpochybněn ani případným zjištěním, že zaměstnanec v den převedení na jinou méně placenou práci nebo v den rozvázání pracovního poměru ve skutečnosti byl i nadále schopen vykonávat dosavadní práci; dodatečné zjištění v tomto směru (např. pomocí znaleckého posudku) nic nemůže změnit na skutečnosti, že důvodem, pro který zaměstnanec přestal vykonávat dosavadní práci a byl převeden na jinou méně placenou práci nebo ukončil pracovní poměr, byla jeho nezpůsobilost vykonávat dosavadní práci pro následky utrpěného pracovního úrazu nebo zjištěné nemoci z povolání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 291/2007 a ze dne 27. 10. 2009 sp. zn. 21 Cdo 2861/2008).

18. Odvolací soud již v předcházejícím kasačním rozhodnutí zdůraznil, že pozbyl-li zaměstnanec dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání, je zaměstnavatel podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1199/2002) povinen převést zaměstnance na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, popřípadě s ním rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Vznikla-li zaměstnavateli povinnost postupovat podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) nebo podle § 52 písm. d) zákoníku práce, není stejné převedení na jinou práci (rozvázání pracovního poměru) z jiného důvodu možné. Bylo by totiž proti smyslu právní úpravy, aby zaměstnanec byl vyřazen z dosud vykonávané práce z jiných důvodů, ačkoliv ji nemůže konat pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání. Dosavadní judikatura tedy konstatovala, že bylo-li lékařským posudkem nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, stanoveno, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost (či nesmí) konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání, je třeba dovodit, že jiné skutečnosti poté již nejsou způsobilým důvodem k převedení na jinou práci nebo k rozvázání pracovního poměru. I kdyby právní úkon (právní jednání) směřující k převedení zaměstnance na jinou práci (k rozvázání pracovního poměru) byl odůvodněn jinými skutečnostmi, je za této situace zřejmé, že skutečným důvodem převedení na jinou práci (rozvázání pracovního poměru) byla jeho zdravotní nezpůsobilost vykonávat dále dosavadní práci. V takovémto případě by pak nebylo možné při zkoumání příčin poklesu na výdělku zaměstnance vycházet z použitého důvodu převedení na jinou práci (rozvázání pracovního poměru), ale z důvodu skutečného, tak jak vyplývá z příslušného lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává); k důvodu právního úkonu (právního jednání), který byl použit v rozporu s právními předpisy, popřípadě který v rozporu se skutečností účastníci simulují, není možné při odškodňování pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přihlížet.

19. Zmiňované závěry dosavadní judikatury je třeba korigovat v tom směru, že zákoník práce sice dosud vychází z předpokladu, že způsobilost zaměstnance konat s ohledem na jeho zdravotní stav nebo na ochranu jeho zdravotního stavu nadále dosavadní práci u zaměstnavatele bude nejprve zkoumána (zjišťována) příslušnými orgány způsobem a postupem předepsaným právními předpisy a že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebo ochrana jeho zdravotního stavu nejsou důvodem k převedení na jinou práci nebo rozvázání pracovního poměru výpovědí (a také pro další pracovněprávní úkony zaměstnavatele nebo zaměstnance) samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže zaměstnanec nesmí podle výsledku tohoto posouzení příslušného orgánu dále konat dosavadní práci. Výsledek posouzení zdravotního stavu zaměstnance nebo opatření potřebná k ochraně jeho zdravotního stavu přitom má být – jak dále předpokládá zákoník práce – vyjádřen takovou formou, aby byl závazný jednak pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v příslušném řízení posuzovaly právní úkony nebo jiné právní skutečnosti, pro něž byl podkladem. Podle právní úpravy platné od [datum] lékařské posudky vydávají„ poskytovatelé pracovnělékařských služeb“. Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb ovšem nepředstavuje takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo v rovině soukromoprávní závazné pro zaměstnance, a není (s výjimkou povinnosti uvedené § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2017) směrodatné ani pro zaměstnavatele. Lékařský posudek proto není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný jednak pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří na jeho základě činí právní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v řízení před nimi vedeným posuzovaly právní úkony nebo jiné právní skutečnosti, pro něž byl podkladem, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání se – jak vyplývá z § 47 odst. 4 zákona č. 373/2011 Sb., ve znění účinném do 31. 10. 2017 – postupuje (obdobně) tak, jako by šlo o„ vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení“ správního orgánu. U lékařského posudku tedy – jak se výslovně uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. – jde o„ dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“ a„ nejde o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby“.

20. Z uvedeného vyplývá, že lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, nenaplňovaly – v podobě, v jaké byly upraveny právními předpisy platnými od [datum] do [datum] – předpoklad zákoníku práce, podle něhož pro nepříznivý zdravotní stav lze zaměstnance převést na jinou práci nebo podat zaměstnanci výpověď z pracovního poměru (a také učinit další pracovněprávní úkony zaměstnavatele nebo zaměstnance) jen tehdy, byl-li posouzen takovou formou, aby závěr o (ne) způsobilosti zaměstnance k práci byl závazný pro zaměstnance, zaměstnavatele, soudy, správní úřady a jiné orgány; lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, tedy pro účely pracovněprávních úkonů poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli, soudům, správním úřadům a jiným orgánům pouze nezávazné„ dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř.

21. Zaměstnavatel je proto povinen převést zaměstnance na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce nebo mu dát výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce jen tehdy, jestliže zaměstnanec vskutku pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Požadavek § 41 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. d) zákoníku práce vyjádřený slovy„ podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává,“ vyžadující po zaměstnavateli, aby přistoupil k převedení na jinou práci nebo rozvázání pracovního poměru výpovědí, jen jestliže bude dlouhodobá nezpůsobilost zaměstnance konat dále dosavadní práci stanovena lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, je za shora uvedené právní úpravy obsoletní, neboť nemůže být naplněn posudkem nebo rozhodnutím, které nejsou (pro zaměstnance, zaměstnavatele a všechny orgány) závazné a které představují pouhé„ dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance.

22. Při zjišťování toho, co bylo příčinou ztráty na výdělku, soudy, správní úřady a jiné orgány vycházejí z lékařského posudku, vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a z rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, jen tehdy, mají-li všechny stanovené náležitosti a nevzniknou-li žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Z uvedených důvodů není pro posouzení věci významné, že žalobce v projednávané věci nepodal návrh na přezkoumání lékařského posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

23. Z výše uvedeného vyplývá, že pro posouzení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody ve formě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je významné zjištění, zda žalobce vskutku pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci„ [povolání] – [povolání]“ pro pracovní úraz ze dne [datum], případně pracovní úraz ze dne [datum]. Žalobce nesouhlasil se závěrem lékařského posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a tvrdil, že ve skutečnosti nebyl zdravotně způsobilý vykonávat dosavadní práci„ [povolání] – [povolání]“ zejména pro následky pracovního úrazu ze dne [datum]. Soud prvního stupně za této situace správně provedl znalecké dokazování, neboť k posouzení této sporné otázky je třeba odborných znalostí ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. Je nutno zdůraznit, že hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy.

24. Odvolací soud považuje pro posouzení projednávané věci za podstatné, že oba znalci (jak znalkyně [titul] [příjmení], tak i znalecký ústav Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v [obec]) se shodli na tom, že žalobce byl ke dni [datum], kdy byl předen na jinou méně placenou práci„ [povolání] v logistické skupině“, dlouhodobě zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce („ [povolání] – [povolání]“). Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal žádné důvody k pochybnostem o věcné správnosti tohoto závěru znalců. Zmiňovaný závěr nemůže zpochybnit samotná skutečnost, že následně s odstupem téměř dvou let byl žalobce podle lékařského posudku ze dne [datum] vypracovaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb [titul] [jméno] [příjmení] uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce strážníka městské policie z důvodu následků pracovního úrazu ze dne [datum] a že uvedený lékařský posudek byl potvrzen rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že mezi pracovním úrazem ze dne [datum], případně pracovním úrazem ze dne [datum] (odvolací soud se z důvodu nadbytečnosti nezabýval otázkou, zda lze„ příhodu“ ze dne [datum] hodnotit jako pracovní úraz ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce), a ztrátou na výdělku z důvodu převedení na jinou méně placenou práci od [datum] není dána příčinná souvislost.

25. Skutečnost, že by příčinou poklesu na výdělku žalobce v době od [datum] do [datum] byly následky tvrzených pracovních úrazů, nevyplývá ani z ostatních provedených důkazů. Odvolací soud v tomto přejímá jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně zejména z lékařských posudků [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a [datum], dopisu žalobce ze dne [datum], dopisu žalovaného (primátora města) ze dne [datum], žádosti (sdělení) žalobce ze dne [datum], zápisu z jednání ze dne [datum] a organizačního řádu [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum], a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud shledal důvodnou odvolací námitku týkající se neprovedení důkazu přehráním zvukového záznamu z jednání dne [datum]. Odůvodnění neprovedení tohoto důkazu soudem prvního stupně podle názoru odvolacího soudu neobstojí, neboť žalobce navrhoval tento důkaz k prokázání rozhodné skutečnosti, a za této situace nelze předem hodnotit„ relevantnost“ (důležitost či závažnost) takového důkazu, aniž by ho soud provedl.

26. Odvolací soud proto zjednal nápravu a doplnil dokazování zvukovým záznamem z jednání dne [datum], z něhož zjistil, že ředitel [anonymizována dvě slova] žalobce seznámil s tím, že od [datum] bude zařazen na volné pracovní místo [povolání] – člena logistické skupiny s rozvržením pracovní doby od pondělí do pátku od 7:00 hod do 15:30 hod, a současně předložil žalobci novou pracovní náplň a platový výměr. Žalobce reagoval, že s převedením souhlasí, pokud bude výslovně uvedeno, že k němu dochází ze zdravotních důvodů tak, aby se mohl domáhat odškodnění ztráty na výdělku, neboť podle lékařského posudku [titul] [příjmení] má pracovní omezení a měl by být převeden na lehčí práci, a to z důvodu pracovního úrazu. Ředitel [anonymizována dvě slova] žalobci sdělil, že k této změně pracovního zařazení nedochází ze zdravotních důvodů, protože podle lékařského posudku [titul] [příjmení] je žalobce i nadále schopen vykonávat dosavadní práci [povolání], nýbrž z provozních důvodů, protože se uvolnilo místo [povolání] v logistické skupině po panu [příjmení], který byl převeden na nově vytvořené místo vedoucího skupiny. Žalobce uvedl, že za této situace se změnou pracovního zařazení nesouhlasí a odmítl podepsat převzetí shora uvedených písemností. Odvolací soud má za to, že ani tento důkaz neprokazuje tvrzení žalobce, že k jeho převedení na jinou práci (a k poklesu na výdělku) došlo z důvodu pracovního úrazu. Žalovaný převedení z tohoto důvodu jednoznačně odmítl s racionálním odůvodněním, že žalobce je podle lékařského posudku nadále schopen vykonávat dosavadní práci (správnost tohoto postoje žalovaného přitom byla prokázána znaleckým dokazováním). Tvrzení žalobce o účelovosti postupu žalovaného je tak zcela nepodložené. Žalovaný rovněž doložil existenci organizačních změn organizačním řádem [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum].

27. Otázkou důvodu rozvázání pracovního poměru mezi účastníky ke dni [datum], a tedy otázkou příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem ze dne [datum] případně pracovním úrazem ze dne [datum], a další ztrátou na výdělku od [datum] se odvolací soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval, neboť toto období není předmětem tohoto řízení.

28. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] za období od [datum] do [datum] a žaloba o zaplacení částky [částka] za období od [datum] do [datum], jako věcně správný a jako takový jej v této části v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněno ustanovením § 224 odst. 1 a odst. 2 za použití § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Částečné zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalobce a rovněž ve zbývající části neměl ve věci samé úspěch, proto je povinen žalovanému a vedlejšímu účastníkovi zaplatit náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

30. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalovanému náklady řízení ve výši [částka] a vedlejšímu účastníkovi ve výši [částka] (srov. bod 13 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud žádný důvod ke korekci výpočtu účelně vynaložených nákladů řízení provedeného soudem prvního stupně neshledal).

31. Náklady odvolacího řízení žalovaného ve výši [částka] spočívaly ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady vedlejšího účastníka ve výši [částka] sestávaly ze třech paušálních náhrad hotových výdajů (za sepis vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a za účast u odvolacího jednání) po [částka] podle citované vyhlášky, z jízdného k jednání před odvolacím soudem ve výši [částka] (osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 6,2 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva [částka], sazba základní náhrady za 1 km jízdy [částka], ujeto [počet] km) a z parkovného ve výši [částka].

32. Odvolací soud podle § 224 odst. 2 za použití § 148 odst. 1 o. s. ř. opětovně rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení spočívajících ve vyplaceném znalečném, neboť procesně neúspěšný žalobce s ohledem na své poměry, které specifikoval u odvolacího jednání, splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.