16 CO 269/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 53 564 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2021, č. j. 16 C 121/2020-143

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 37 296,20 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 27 798 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované žalobou domáhal zaplacení částky 53 564 Kč jako doplatku mzdy za dobu od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že ve výše uvedené době pracoval u žalované jako recepční a žalovaná mu neuhradila mzdu. Okresní soud napadeným rozsudkem zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 53 564 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 13 288 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 13 177 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení z částky 13 287 Kč od [datum] do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení z částky 13 812 Kč od [datum] do zaplacení a na nákladech řízení 7 143 Kč. Žalovaná byla dále zavázána zaplatit státu na nákladech řízení 1 088 Kč.

2. Soud dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne [datum] pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do [datum], s druhem práce recepční a místem výkonu práce v hotelu [anonymizována dvě slova] [obec], den nástupu do práce byl [datum], mzda byla sjednána ve výši 13 350 Kč měsíčně. Žalobci vznikly„ mzdové nároky, a to za měsíc září ve výši 13 288 Kč, za měsíc říjen [částka], za listopad 2019 13 287 Kč a za prosinec 2019 13 812 Kč“, celkem 53 564 Kč, které žalovaná žalobci neuhradila. Okresní soud proto zavázal žalovanou, aby tuto částku, včetně úroků z prodlení, žalobci zaplatila. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud tak, že přiznal procesně úspěšnému žalobci částku 7 143 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku a zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku. Další náklady soud žalobci nepřiznal, jelikož žalobce nezaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Žalovaná zpochybňovala skutkové závěry prvostupňového soudu, které byly konstruovány toliko ve prospěch žalobce, bez náležitého vypořádání se s tvrzeními a důkazy žalované. Závěr, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, je v rozporu se znaleckým posudkem [titul] [příjmení], podle kterého není možné zjistit, zda na pracovní smlouvě je podpis jednatele žalované, protože žalobce předložil pouze kopii pracovní smlouvy. Razítko žalované se nacházelo v hotelovém baru, bylo volně k dispozici, zjevně došlo k jeho zneužití. Žalovaná zpochybnila výpovědi všech slyšených svědků, neboť šlo o otce žalobce, jeho dobré kamarády a známé. Je nelogické, že žalobce setrvával v zaměstnaneckém poměru, přestože mu údajně nebyla placena mzda. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4. Proti rozsudku okresního soudu podal v zákonné lhůtě odvolání také žalobce, kterým napadl výrok o náhradě nákladů řízení. Žalobci nebyly přiznány náklady za zastoupení, přestože výzva podle § 142a o. s. ř. žalované zaslána byla. Žalobce požadoval, aby odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 37 296,20 Kč. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, žalobce se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

6. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoníku práce“), pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

7. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

8. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

9. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

10. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že základní podmínkou vzniku nároku na mzdu je existence pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Právě existence pracovního poměru byla mezi účastníky sporná, neboť žalovaná tvrdila, že žalobce v žalovaném období nezaměstnávala. Okresní soud provedl řadu důkazů a vyvodil z nich závěr, že pracovní smlouva mezi účastníky uzavřena byla a žalobce pracoval jako recepční v hotelu [anonymizována dvě slova] v [obec]. Tento závěr okresní soud opřel zejména o výpovědi svědků [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; všichni tito svědci potvrdili výkon práce žalobce pro žalovanou. Opačné tvrzení bylo obsaženo pouze ve výpovědi jednatele žalované a jeho manželky, kterým okresní soud neuvěřil.

11. Odvolací soud se zabýval přezkumem skutkových zjištění soudu I. stupně, zopakoval jím provedené dokazování a poté dospěl k závěru, že okresní soud o věci samé rozhodl správně.

12. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil (mimo jiné) pracovní smlouvu, evidenční kartu uchazeče o zaměstnání a navrhl výslech řady svědků. Pokud jde o pracovní smlouvu, ve spise se nachází kopie pracovní smlouvy ze dne [datum], podle které byla tato smlouva uzavřena na dobu určitou do [datum], žalobce měl nastoupit do práce jako recepční v hotelu [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum]. Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem bylo sjednáno, že měsíční mzda bude činit 13 350 Kč a bude vyplácena žalobci hotově na pracovišti. Žalovaná popřela, že by tuto smlouvu s žalobcem uzavřela, jednatel žalované tvrdil, že podpis na smlouvě není jeho. Okresní soud proto nechal vyhotovit znalecký posudek z oboru písmoznalectví, avšak tento důkaz nepřinesl žádný výsledek, protože znalec nedokázal na základě předloženého materiálu (kopie pracovní smlouvy) zjistit, zda jde či nejde o originální podpis jednatele žalované; originál pracovní smlouvy žalobce ztratil. Originál pracovní smlouvy však existoval, neboť z evidenční karty uchazeče o zaměstnání vyplývá, že žalobce se dostavil na úřad práce v [obec] se žádostí o zprostředkování zaměstnání. Po jednání s žalobcem úřad práce dne [datum] potvrdil, že„ žalobci se vrací originál i kopie pracovní smlouvy“. Žalobce také vysvětlil, za jakých okolností došlo k podpisu pracovní smlouvy, s tím, že žalovaná po urgencích vydala žalobci pracovní smlouvu, která byla opatřena pouze razítkem žalované, podpis jednatele chyběl. Žalobce proto za účelem podpisu pracovní smlouvy jednatele žalované kontaktoval, jednatel se dostavil do hotelu a smlouvu na recepci podepsal. Podpis pracovní smlouvy jednatelem žalované potvrdil otec žalobce, stejně jako svědek [jméno] [příjmení], který pracoval v hotelu jako číšník. Oba výše zmínění svědci, stejně jako další svědci ([jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) potvrdili, že viděli žalobce pracovat na recepci v hotelu [anonymizována dvě slova].

13. Odvolací soud tyto svědky poté, co je vyslechl, rovněž vyhodnotil jako věrohodné, bez ohledu na to, že jde o příbuzné a známé žalobce. Tato skutečnost sama o sobě svědky nečiní nevěrohodnými a jiné skutečnosti, které by výpovědi těchto osob zpochybnily, v řízení nevyšly najevo. Důkazy, které předložil žalobce, tvoří uzavřený řetězec a potvrzují jeho žalobní tvrzení. Odvolací soud, stejně jako soud prvostupňový, neuvěřil výpovědi jednatele žalované, který popřel existenci pracovního poměru mezi účastníky, připustil pouze výpomoc žalobce při montáži nábytku a při instalaci počítače v roce [rok]. Jednatel žalované tvrdil, že se s žalobcem rozešel ve zlém přesně [datum] a trval na tom, že v roce [rok] žalobce nezaměstnával, pracovní smlouvu s ním neuzavřel. Existenci pracovní smlouvy předložené žalobcem si vysvětluje tak, že ji žalobce vyrobil sám, razítko bylo volně k dispozici v restauraci za barem, podpis na smlouvě údajně není vlastnoručním podpisem jednatele žalobce. Výpověď jednatele žalované je nevěrohodná. Jednatel žalované především přiznal, že žádné zaměstnance v hotelu neměl, všichni pracovali tzv. na dohodu, což potvrzuje výpověď žalobce, že pracoval u žalované nejprve„ na zkoušku“, bez pracovní či jiné smlouvy, placen byl v hotovosti. Výpověď jednatele žalované zpochybňují i výše uvedené časové údaje, protože žalobce se o práci u žalované zajímal až v létě roku [rok], pracoval v hotelu teprve od června [rok], nikoli tedy v roce [rok]. Výpověď jednatele žalované stojí osamocena oproti všem ostatním provedeným důkazům.

14. Zaměstnanci přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru pro zaměstnavatele, který není uveden v ustanovení § 109 odst. 3 zák. práce, za podmínek stanovených v zákoníku práce mzda, nestanoví-li zákoník práce nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 zák. práce). Mzda se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zák. práce). Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci vykonanou v pracovním poměru (srov. § 111 odst. 1 větu první zák. práce). Mzda nesmí být nižší než minimální mzda (srov. § 111 odst. 1 větu druhou zák. práce). Výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením (srov. § 111 odst. 2 zák. práce). Zaručenou mzdou je mzda, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru (srov. § 112 odst. 1 zák. práce). Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, stanoví vláda nařízením (srov. nařízení vlády č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění účinném do 31. 12. 2019). Nedosahuje-li mzda bez mzdy za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy (pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy) (srov. § 112 odst. 3 písm. a) zák. práce).

15. V pracovní smlouvě byla mezi účastníky ujednána mzda ve výši 13 350 Kč měsíčně, přičemž podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. činí nejnižší úroveň zaručené mzdy ve 3. skupině prací (kam práci recepčního správně zařadil prvostupňový soud) částku 16 280 Kč hrubého měsíčně (srov. § 3 odst. 1 citovaného nařízení vlády). Žalobci vznikl nárok na mzdu ve výši 16 280 Kč měsíčně, pokud proto byla žalobci přiznána mzda ve výši 13 350 Kč měsíčně, bylo o žalobě i co do výše rozhodnuto správně. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Rozhodnutí soudu prvního stupně doznalo změny toliko, pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobce měl v řízení úspěch, proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud přiznal žalobci částku 2 143 Kč na zaplaceném soudním poplatku a 5 000 Kč jako zálohu na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku. Náklady právního zastoupení okresní soud žalobci nepřiznal s odůvodněním, že žalobce žalované nezaslal výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně není správné již jen proto, že předžalobní výzva žalované zaslána byla, a to přípisem zástupce žalobce ze dne [datum] Odvolací soud rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 220 o. s. ř. změnil a přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení 37 296,20 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 143 Kč, ze zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a z odměny za 7 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast u 4 jednání okresního soudu) ā 3 260 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb., k těmto úkonům právní služby náleží 7x 300 Kč jako režijní náhrada podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky; náklady sestávající z odměny za zastoupení a režijní náhrady byly zvýšeny o daň z přidané hodnoty ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř.

17. Jelikož měl žalobce úspěch také v odvolacím řízení, zavázal odvolací soud žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci. Tyto náklady tvoří odměna za 4 úkony právní služby ā 3 260 Kč (vyjádření k odvolání, účast u tří jednání odvolacího soudu), dále odměna za ½ úkonu právní služby (sepis odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení), 5x 300 Kč je režijní náhrada podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Další náklady představuje cestovné zástupce žalobce ke třem jednání odvolacího soudu, ujeto bylo celkem 214 km, vozem o průměrné spotřebě 7 l /100 km, cena nafty činí 47,10 Kč za 1 litr, cestovné celkem 1 711 Kč. Zástupci žalobce dále náleží náhrada za promeškaný čas za cestu k jednáním odvolacího soudu, jde o 18 půlhodin ā 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Tyto náklady byly zvýšeny dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o daň z přidané hodnoty na celkovou částku 27 797 Kč.