16 CO 27/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem titul jméno příjmení , narozeným datum bytem PSČ obec a číslo o zvýšení výživného pro zletilé dítě o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 11. 2021, č. j. 11 C 132/2020-106

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I., III., IV., V. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Opavě 100 % nákladů odvolacího řízení spočívajících v odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce s tím, že výše těchto nákladů a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.

1. Žalobce podal dne [datum] u soudu prvního stupně žalobu, ve které se (ve znění oprav a doplnění) domáhal proti svému otci (žalovanému) zvýšení výživného, které bylo naposledy upraveno rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výši 1 800 Kč měsíčně. Původně se domáhal zvýšení na 2 800 Kč měsíčně zpětně od [datum], což odůvodnil tím, že od poslední úpravy výživného uplynulo 9 let a od té doby se jeho poměry změnily. V době poslední úpravy byl žalobce žákem základní školy, v době podání žaloby byl studentem [název školy] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. Ve společné domácnosti nadále žije s matkou, která je nezaměstnaná a jejímž jediným příjmem je částečný invalidní důchod ve výši 6 285 Kč. Matka hradí veškeré jeho výdaje spojené se studiem, včetně potřeb nezbytných k živobytí (cca 6 000 Kč měsíčně). Žalobce se věnuje závodnímu tanci a měsíčně platí 500 Kč.

2. Žalobce v průběhu řízení zvýšil svůj nárok na částku 6 000 Kč (podáním ze dne [datum]), a to rovněž od [datum], což odůvodnil pracovním poměrem otce u [zaměstnavatel] [obec], ve kterém dosahoval příjmů umožňujícím mu takové výživné platit. Usnesením vyhlášeným u jednání dne [datum] soud prvního stupně změnu žaloby připustil.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že od [měsíc] [rok] do [datum] byl uchazečem o zaměstnání, od [datum] je zaměstnancem [zaměstnavatel] [obec] (vyjádření je z [měsíc] [rok]). Bydlí u otce v domku, vlastní 19 let starý osobní automobil a 11 let starý motocykl, jinak nic nevlastní. Jeho příjem ze zaměstnání činí 26 tisíc Kč, z toho platil dvojí výživné ve výši 4 100 Kč a splácel dluh, který mu vznikl, když byl uchazečem o zaměstnání. Má výdaje na bydlení, stravu a poplatky zhruba 15 000 Kč měsíčně. Od [datum] je na nemocenské, prodělal COVID 19 s těžkým průběhem a následky a ještě se doléčuje. U jednání doplnil, že má zvýšené výdaje na léky (max. 300 Kč měsíčně), každý rok nakupuje dřevo, kterým topí, což stojí 9 000 až 10 000 Kč. V době poslední úpravy výživného měl ještě 2 další vyživovací povinnosti k [jméno] a [jméno], k [jméno] to už skončilo dávno, na [jméno] přestal platit v [měsíc] [rok], když zjistil, že odešla ze školy a nedokončila ji.

4. Soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl o zvýšení výživného od [datum] na částku 2 300 Kč měsíčně a na dobu od [datum] do [datum] na částku 3 500 Kč měsíčně (I.), ve zbytku žalobu zamítl (II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nedoplatek na výživném ve výši 54 467 Kč vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od [datum] do [datum] ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, počínaje prvním dnem v měsíci následujícím po doručení rozsudku žalovanému a dále vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek (III.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV.) a že se České republice – Okresnímu soudu v Opavě právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (V.).

5. Po skutkové stránce dospěl soud prvního stupně podle odůvodnění rozsudku k závěru, že žalobce je synem žalovaného a výživné bylo naposledy soudem stanoveno ve výši 1 800 Kč měsíčně s účinností od [datum]. V té době byl tehdy ještě nezletilý žalobce žákem 1. třídy základní školy, žil ve společné domácnosti s matkou [jméno] [příjmení] v pronajatém bytě v [obec]. Matka žalobce měla vyživovací povinnost pouze k žalobci, v [měsíc] [rok] utrpěla úraz ruky, následně jí byl přiznán částečný invalidní důchod ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný měl v té době kromě žalobce 2 další vyživovací povinnosti, a to k dcerám [jméno] a [jméno], kterým platil výživné po 1 500 Kč a 1 800 Kč měsíčně. Při rozhodování soud tehdy vycházel z průměrného měsíčního příjmu žalovaného 14 419 Kč. K aktuálním poměrům žalobce soud dále zjistil, že žalobce po ukončení základní školy začal od [datum] studovat na Střední škole [anonymizována tři slova] v [obec] v denním studiu. Ve školním roce 2019 /2020 přestoupil na [název školy] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována tři slova] v [obec], protože se s matkou přestěhovali z [obec] do [obec], kde bydlí i s prarodiči z matčiny strany v rodinném domě, ve kterém jsou 2 bytové jednotky. Matka mu měsíčně posílá částku 1 500 Kč. Ve studiu žalobce řádně pokračuje, ve školním roce 2021 /2022 je studentem 4. ročníku a v tomto školním roce by měl studium ukončit maturitní zkouškou. Matka má stále vyživovací povinnost pouze k žalobci. Žalobce nemá žádný vlastní příjem s výjimkou přivýdělku na letních brigádách, má výdaje v souvislosti se studiem a dále i v souvislosti se svými zájmy, když se věnuje závodnímu tanci. K poměrům žalovaného soud zjistil, že žije nadále sám v rodinném domě svého otce, má výdaje na provoz domu, například na nákup dříví, kterým topí, platby SIPO, každý měsíc má doplatky na léky, řádově se jedná o stokoruny. Žalovaný byl do [datum] zaměstnán u [zaměstnavatel] [anonymizováno] s průměrným měsíčním příjmem 15 073 Kč, pracoval jako řidič autobusu, neměl dobré pracovní hodnocení, pracovní poměr ukončil dohodou. Žalovaný podal u soudu návrh na zrušení výživného, soud jeho návrh rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], zamítl, když uzavřel, že v případě řádné pracovní morálky mohl být žalovaný u této společnosti zaměstnán i nadále. Žalovaný byl dále od [datum] do [datum] v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, přitom od [datum] do [datum] pracoval na základě dohody o provedení práce pro [titul] [jméno] [příjmení], u kterého byl zaměstnán v době od [datum] do [datum], zaměstnání ukončil sám, bez vážného důvodu. V době od [datum] do [datum] byl žalovaný opět v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, práci si našel sám. Dle sdělení úřadu práce od ledna 2017 neměl žalovaný nárok na podporu v nezaměstnanosti. Od [datum] do [datum] byl žalovaný opět zaměstnán u [titul] [jméno] [příjmení], ukončil zaměstnání dohodou, od [datum] do [datum] pak byl opět v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Rozhodný výdělek u zaměstnavatele [titul] [jméno] [příjmení] činil 11 057 Kč. Od [datum] do [datum] byl žalovaný zaměstnán u [anonymizováno] [právnická osoba], [obec] (do [datum] [právnická osoba]), jako řidič autobusu, byl výborně pracovně hodnocen, jeho průměrný čistý měsíční příjem za dobu od 06/ 2019 do 12/ 2019 činil 41 511,50 Kč, v tomto období vykazoval řadu přesčasových hodin, dále pobíral cestovní náhrady cca 1 400 Kč - 1 800 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za dobu od [období] - [období] činil 29 487 Kč a i v tomto období vykazoval přesčasové hodiny, avšak ne v takové míře jako v předchozím období, dále pobíral cestovní náhrady cca 1 000 Kč - 2 000 Kč měsíčně. Za dobu od [období] [rok] [období] [anonymizováno] [rok] činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 23 723,70 Kč, a to včetně dávek v pracovní neschopnosti, které mu byly vyplaceny za období od [datum] do [datum]. Co se týká přesčasových hodin, tak v tomto období měl žalovaný pouze 2,18 přesčasových hodin v měsíci lednu 2021. V období od [období] [rok] do [období] [rok] pobíral žalovaný dále cestovní náhrady v rozpětí 180 Kč - 2 090 Kč měsíčně. Z lékařské zprávy soud dále zjistil, že žalovaný byl ode dne [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti. Pracovní poměr ukončil žalovaný dohodou ke dni [datum] z důvodu odchodu do předčasného starobního důchodu, který mu byl přiznán ke dni [datum] ve výši 9 326 Kč.

6. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením, v jehož rámci porovnal poměry, ze kterých se vycházelo při poslední úpravě výživného se současnými poměry, a to jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného, přihlédl také k v mezidobí vydaným rozsudkům č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o zamítnutí návrhu žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti a dospěl k závěru, že se poměry změnily jak na straně žalobce, tak žalovaného. U žalovaného soud zohlednil především, že ukončením pracovního poměru u [právnická osoba] s. r. o. k [datum] se žalovaný bez důležitého důvodu vzdal zaměstnání u svého zaměstnavatele, proto podle § 913 odst. 2 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) pro období od [datum] do [datum] vycházel z tzv. výdělečné potenciality žalovaného, neboť žalovaný by dle sdělení tehdejšího zaměstnavatele mohl být za podmínky řádného plnění pracovních povinností zaměstnán na stejné pozici jako do doby ukončení pracovního poměru a dosahoval by stejných výdělků i nadále. V září [rok] žalobce nastoupil na střední školu a jeho potřeby se tak nepochybně zvýšily, proto soud zvýšil za období od [datum] do [datum] výživné o částku 500 Kč měsíčně. Pro období od [datum] pak prvostupňový soud zohlednil zejména nové zaměstnání žalovaného u [právnická osoba] a vzhledem k prokázanému zvýšení příjmů žalovaného od [datum] zvýšil výživné v období od [datum] do [datum] o dalších 1 200 Kč měsíčně. Soud zohlednil také odpadnutí předchozích vyživovacích povinností k [jméno] a [jméno] (od března 2021).

7. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a směřoval jej do odstavců I. (o zvýšení výživného) a III. (o zaplacení nedoplatku na výživném vzniklého jeho zvýšením ve splátkách). Žalovaný v odvolání vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně vyšel z jeho bývalých příjmů a není ani zcela jasné, jaké výživné má platit po [datum]. Navíc je pro něj vzhledem k jeho příjmu nemožné, aby platil splátky 5 000 Kč měsíčně. U odvolacího jednání pak žalovaný prostřednictvím zmocněnce dále namítl, že výpočet soudu ohledně průměrného výdělku neodpovídá skutečnosti, protože žalobce měl příjem 40 000 Kč pouze v prvních měsících, poté byly jeho příjmy podstatně nižší a měl nemocenskou. Dále poukázal na to, že je vůči němu vymáháno výživné žalobcem exekučně, nějaké plnění již bylo vymoženo a má být odečteno od přiznané částky, protože jinak hrozí dvojí plnění. Dále namítl, že žalobce by měl být již v 5. ročníku a zřejmě tak jeden rok studia přerušil, proto podle jeho názoru ztrácí právo na alimenty.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl (prostřednictvím zástupkyně) potvrzení rozsudku. Žalobce poukázal na to, že se od poslední úpravy poměry značně změnily, jeho potřeby a výdaje jsou úplně jiné, než tomu bylo v roce 2010 a je na místě, aby se na nich žalovaný podílel. Žalovaný má navíc vyživovací povinnost pouze k žalobci, když jeho vyživovací povinnost k dcerám již zanikla. Podle žalobce vyšel soud žalovanému maximálně vstříc, když mu umožnil splácet nedoplatek ve splátkách. U jednání pak žalobce prostřednictvím zástupkyně doplnil, že žalobce na nedoplatku vzniklém zvýšením výživného nezaplatil nic a od března 2021 neplatí ani původně stanovené výživné v částce 1 800 Kč měsíčně, proto podal návrh na exekuci, na kterou bylo vymoženo 4 000 Kč. Žalobce nepřerušil studium, ale po přestěhování z [obec] do [obec] musel opakovat 2. ročník, protože se jednalo o odlišné studium.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud předně uvádí, že předmětem řízení byl požadavek zletilého (v době zahájení řízení) žalobce proti jeho otci na zvýšení výživného, stanoveného dosud soudem ve výši 1 800 Kč měsíčně. Jedná se o sporné řízení, ve kterém je soud mimo jiné vázán žalobním návrhem a nepřísluší mu jej překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Z toho mimo jiné plyne, že je třeba rozlišovat na jedné straně předmět tohoto řízení, kterým bylo zvýšení výživného o 4 200 Kč (od [datum]) a na straně druhé dosavadní soudem stanovenou výši výživného v částce 1 800 Kč, kterého se tento spor nemohl nijak dotknout (ve smyslu jeho snížení nebo zrušení) a které je žalovaný povinen platit do doby, než dojde k jeho zrušení dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. V odvolacím řízení pak zůstal předmět sporu omezen na zvýšené výživné o 500 Kč měsíčně (tj. na 2 300 Kč měsíčně) od [datum] do [datum] a na dobu od [datum] do [datum] o 1 700 Kč měsíčně (tj. na 3 500 Kč měsíčně), celkem 54 467 Kč, přičemž ani odvolacímu soudu nepřísluší v tomto odvolacím řízení jakkoliv snižovat, či rušit původně stanovené výživné v částce 1 800 Kč měsíčně.

11. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění popsaná v bodech 6 až 20 prvostupňového rozsudku mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto tato skutková zjištění soudu prvního stupně, jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje, což platí také pro závěr o skutkovém stavu formulovaný v bodě 28 prvostupňového rozsudku. Ke skutkovým námitkám žalovaného odvolací soud dodává, že v řízení nebylo zjištěno přerušení studia ze strany žalobce (v podrobnostech ke studiu žalobce viz bod 10 prvostupňového rozsudku) a vysvětlení žalobce (jeho zástupkyně) o opakování ročníku po přestěhování z [obec] do [obec] lze akceptovat. Žádné pochybení odvolací soud neshledal ani při výpočtu průměrného výdělku žalobce u zaměstnavatele [anonymizováno] [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) během trvání pracovního poměru v jednotlivých letech 2019 až 2021. Je pravdou, že podle potvrzení o výši mzdy na č. l. 64 a 65 spisu dosahoval žalobce vyšší mzdy v roce 2019 (přibližně 40 000 Kč měsíčně, a to i díky přesčasům), ale i v roce 2021 a zkraje roku 2021 se jeho mzda pohybovala minimálně ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně (pouze v únoru 2021 činila 24 902 Kč), a to až do března 2021. Teprve od dubna 2021 došlo k významnějšímu poklesu příjmů s ohledem na pracovní neschopnost žalobce, ale ani v tomto období nebyly příjmy žalovaného zanedbatelné (za dobu od [datum] do [datum] pobíral žalovaný nemocenské dávky v celkové výši 70 431 Kč, což stále činí v průměru přes 20 000 Kč měsíčně).

12. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně a nemá co podstatného k němu dodat. Je nepochybné, že se od poslední úpravy vyživovací povinnosti zcela změnily okolnosti jak na straně žalovaného (zejména pokud jde o období od [datum] do [datum], kdy pracoval za podstatně vyšší příjmy, navíc mu postupně odpadly jeho další vyživovací povinnosti vůči dcerám), tak na straně žalobce, který studuje na střední škole a je zcela logické, že jeho potřeby jsou vyšší oproti 7 rokům věku, kdy bylo výživné zvýšeno upraveno naposledy. Pokud jde o období od června 2019, kdy byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba] ([anonymizováno] [právnická osoba]), tak výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně je pro studenta střední školy, který se dosud neživí sám, vzhledem ke zjištěným příjmům žalovaného (min. 25 000 Kč čistého) minimum možného. Výše výživného pro zletilé dítě se podle ustálené soudní praxe pohybuje v souladu s § 913 o. z. v rozmezí 20 % až 25 % příjmu povinného (samozřejmě nejsou-li dány zvláštní okolnosti, pro které by měl být tento poměr stanoven jinak; ty však v posuzované věci nebyly shledány), což odpovídá i příjmům žalovaného za dobu jeho pracovní neschopnosti (cca 20 000 Kč měsíčně), proto nebyl důvod k jeho snížení ani po dobu trvání pracovní neschopnosti žalobce. Pokud jde o období od [datum] do [datum], tak také zde souhlasí odvolací soud s tím, že byly splněny podmínky tzv. výdělečné potencionality žalovaného ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. s ohledem na předchozí pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o., který žalovaný ukončil dne [datum] bez důležitého důvodu, přičemž i kdyby soud nadále vycházel z čistého měsíčního příjmu 15 073 Kč, kterého žalovaný v uvedeném zaměstnání podle skutkového závěru soudu v průměru dosahoval, tak je navýšení výživného o 500 Kč měsíčně na 2 300 Kč zcela adekvátní.

13. Soud prvního stupně nepochybil ani při vyčíslení nedoplatku na výživném vzniklém jeho zvýšením ve výši 54 467 Kč. Jako nedůvodnou přitom vyhodnotil odvolací soud námitku žalovaného, podle které je třeba od této částky odečíst exekučně vymožené plnění. Jak totiž uvedla zástupkyně žalobce a jak je zřejmé z okolností sporu, tak exekuce je vedena pro původně stanovené výživné ve výši 1 800 Kč, které je - jak již bylo vysvětleno shora - nadále vykonatelné a žalovaný je povinen jej plnit (v podrobnostech viz bod 10 tohoto rozsudku).

14. Nedůvodné jsou také námitky žalovaného proti lhůtě k plnění, resp. proti výši a splatnosti měsíčních splátek. Obecná lhůta pro splnění povinnosti uložené v občanském soudním řízení (sporném) činí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 3 dny od právní moci rozhodnutí s tím, že ve věcech výživného se lhůta k plnění stanoví již od doručení rozhodnutí. Plnění ve splátkách představuje výjimku z tohoto pravidla, při kterém musí soud respektovat nejen potřeby povinného, ale také legitimní zájmy oprávněného, mezi které patří také právo na splnění povinnosti v přiměřené lhůtě. Další podmínkou pro umožnění zaplatit dlužnou částku ve splátkách je také objektivně podložený předpoklad, že splátky vůbec budou plněny. Soud prvního stupně takové beneficium žalovanému umožnil a stanovil mu možnost zaplatit nedoplatek vzniklý zvýšením výživného v měsíčních splátkách po 500 Kč, ani ty však žalovaný nedodržel. Jak přitom sám připustil u odvolacího jednání, tak na splátkách nezaplatil ničeho, proto nebyl důvod stanovit splátky v nižší výši. O takovém postupu by bylo možno uvažovat tehdy, pokud by žalovaný alespoň projevil snahu dluh splácet, byť v menších splátkách. Pokud ale žalovaný nezaplatil na zvýšeném výživném ničeho, navíc nesplácí ani původně stanovené výživné ve výši 1 800 Kč měsíčně, které musí být vymáháno exekučně, není zde prostor pro další snížení splátek, když mimo jiné nelze důvodně předpokládat, že by žalovaný dluh ve snížených splátkách dobrovolně platil.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud prvostupňový rozsudek v meritorních částech výroku I. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Za věcně správný považuje odvolací soud také výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, který odpovídá výsledku sporu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., ve kterém byl žalovaný v prvním stupně úspěšný z větší části (poměřováno porovnáním přiznané a zamítnutí výše výživného) a z toho plynoucí neuložení povinnosti žalovanému nahradit náklady řízení státu (odstavce IV. a V. výroku). Proto také v těchto částech odvolací soud prvostupňový rozsudek potvrdil.

17. V odvolacím řízení již byl plně procesně úspěšný žalobce, protože odvolání žalovaného shledal odvolací soud jako zcela nedůvodné. Žalobce by tak měl mít podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné své osobní náklady k náhradě nepožadoval. Žalovaný je však povinen podle § 149 odst. 2 o. s. ř. nahradit státu v plné výši náklady ustanovené zástupkyně žalobce, jejichž přesná výše a podmínky splatnosti budou v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř. určeny v samostatném usnesení okresního soudu.