16 CO 282/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa 34 obec zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec , působící na pobočce ulice anonymizováno , PSČ obec o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 9. 2021, č. j. 25 C 183/2018-194

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od dobu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] s tím, že jde o nároky z pracovního úrazu ze dne [datum] Okresní soud dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů, protože u žalobce bylo dne [datum] zjištěno obecné onemocnění – syndrom karpálního tunelu oboustranně a tato nemoc sama o sobě vylučuje žalobce z výkonu práce [povolání], kterou zastával u žalované před pracovním úrazem.

2. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání a namítal, že žalovaná změnu poměrů u žalobce neprokázala. Onemocnění krční páteře, které má být podle žalované obecným onemocněním, je poúrazového původu. Pokud jde syndrom karpálního tunelu, pak bylo ve znaleckém posudku [titul] [příjmení] uvedeno, že nelze s jistotou prokázat, zda syndrom karpálního tunelu je obecným onemocněním, nebo zda se jedná o pokračování nálezu, který mohl být přítomen ještě v době, kdy žalobce pracoval jako [povolání] a pracoval s vibrujícími nástroji, od té doby mohl zůstat stav stacionární. Uvedené je v případě žalobce přiléhavé, protože žalobce má trpět pouze lehkou formou syndromu karpálních tunelů a příznaky tohoto onemocnění nepociťuje. Žalovaná neprováděla u žalobce průběžné lékařské prohlídky zaměřené na prevenci vzniku syndromu karpálních tunelů, v rámci vstupní, průběžné ani výstupní lékařské prohlídky nebyla prováděna EMG vyšetření zaměřující se na tuto nemoc, čímž zapříčinila nemožnost prokázání okamžiku vzniku syndromu karpálních tunelů u žalobce. Toto jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, a jako takové nepožívá právní ochrany. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z hlediska skutkového stavu bylo prvostupňovým soudem zjištěno, že žalobce pracoval u žalované od [datum] jako [povolání]. Dne [datum] se žalobci přihodil pracovní úraz a žalobce byl pro následky tohoto úrazu uznán trvale nezpůsobilým výkonu dosavadní práce [povolání] na [místo]. Žalobce pracovní poměr u žalované rozvázal pro následky pracovního úrazu dohodou ke dni [datum] a žalovaná vyplácela žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do [datum] (náhrada za ztrátu na výdělku za [měsíc] [rok] byla žalobci vyplacena). Od [datum] byla výplata náhrady za ztrátu na výdělku zastavena s poukazem na znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], podle kterého žalobce trpí obecnými onemocněními (onemocnění páteře a syndrom karpálních tunelů obou horních končetin), obecné nemoci žalobce by byly i v současné době důvodem k vyřazení z původní profese [povolání], kterou zastával před pracovním úrazem. Žalobce je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako [povolání] [anonymizováno], neboť byl uznán způsobilým k výkonu této práce s tím, že je osvobozen od nošení a zvedání břemen, je zařazen na dílnu s rovnou vybetonovanou podlahou, v teple, s tím, že se zapojí do práce v dílně, kde se vyvaruje práce v předklonu, popřípadě v jiných vynucených polohách s přetěžováním páteře. Dne [datum] bylo u žalobce poprvé provedeno elektromyografické vyšetření (dále jen EMG vyšetření), jím bylo zjištěno onemocnění – syndrom karpálního tunelu lehkého stupně oboustranně, další EMG vyšetření bylo provedeno dne [datum], stav zůstal nezměněn. Žalobce trpí také onemocněním krčního úseku páteře, které je následkem pracovního úrazu.

6. Skutková zjištění prvostupňového soudu odvolací soud jako správná přejímá, protože plně odpovídají důkazům, které byly v řízení provedeny, především znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví.

7. Otázku, zda se podstatně změnily poměry žalobce, které byly rozhodující pro určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném ke dni [datum], kdy mělo dojít ke změně poměrů, tj. ve znění účinném do 31. 7. 2013 (dále jen„ zákoník práce“).

8. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při pracovním úrazu jsou podle ustanovení § 366 odst. 1 zákoníku práce pracovní úraz, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla).

9. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením.

10. Jestliže všechny předpoklady odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech byly splněny, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce.

11. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše škody, má podle ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného, spočívá-li změna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a nové poměry poškozeného.

12. Podstatnou změnu v poměrech poškozeného (ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zák. práce) představují také onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného, jež nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (jeho následky) a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, nebo jež sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Za této situace je totiž zřejmé, že poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, se změnily, neboť poškozený by stejně, i kdyby neutrpěl pracovní úraz, nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat stejný výdělek jako před poškozením a že jde o změnu ve srovnání s dosavadním stavem podstatnou.

13. V posuzovaném případě došlo podle tvrzení žalované (jež opřela o znalecký posudek znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání [titul] [jméno] [příjmení]) ke změně poměrů na straně žalobce spočívající v tom, že zdravotní stav žalobce se vlivem obecných nemocí (onemocnění krčního úseku páteře a syndromem karpálních tunelů lehkého stupně oboustranně) zhoršil do té míry, že žalobce, i pokud by netrpěl následky pracovního úrazu ze dne [datum], by nemohl vykonávat práci [povolání] v [anonymizována dvě slova], ze které ho (již předtím) vyřadily následky pracovního úrazu.

14. Jelikož žalobce se závěry tohoto znaleckého posudku nesouhlasil a trval na tom, že jeho„ nově zjištěné obecné choroby“ souvisí s následky pracovního úrazu, ustanovil okresní soud v řízení znalce z oboru zdravotnictví – neurologie ([titul] [jméno] [příjmení], [titul]) a poté znalce z oboru zdravotnictví – posudkové lékařství ([titul] [jméno] [příjmení]). Závěry obou znaleckých posudků byly jednoznačné, pokud jde o onemocnění krčního úseku páteře; toto onemocnění souvisí s následky pracovního úrazu žalobce. Pokud jde o syndrom karpálních tunelů oboustranně, oba znalci vyslovili domněnku, že (vzhledem k tomu, že u žalobce bylo provedeno EMG vyšetření až [datum]), nelze vyloučit, že žalobce touto nemocí trpěl již dříve, protože v době výkonu práce u žalované pracoval s vibrujícími nástroji.

15. Při posuzování otázky, zda na straně poškozeného zaměstnance došlo k podstatné změně poměrů, tedy k přetržení příčinné souvislosti mezi majetkovou újmou spočívající ve ztrátě na výdělku a pracovním úrazem, je možné vyjít pouze ze skutečností, které byly v řízení prokázány (postaveny najisto).

16. Žalobce se mýlí, domnívá-li se, že ze znaleckých posudků vyplývá, že žalovaná neunesla své důkazní břemeno o změně poměrů. Znalci vyslovili toliko domněnku, že žalobce vzhledem k charakteru práce, kterou u žalované zastával, mohl (teoreticky) trpět syndromem karpálních tunelů již předtím, než u něj byla tato nemoc diagnostikována; znalci však nepostavili najisto, že žalobce syndromem karpálních tunelů oboustranně (kdykoli) před [datum] skutečně onemocněl. Takový závěr znalci nevyslovili (nemohli vyslovit), protože žalobce před uvedeným datem neprodělal odborné lékařské vyšetření, které by mohlo přítomnost této nemoci potvrdit. Za popsané situace žalovaná prokázala, že na straně žalobce došlo ke změně poměrů (spočívající v tom, že ke dni [datum] u něj bylo zjištěno obecné onemocnění – syndrom karpálních tunelů lehkého stupně oboustranně), která způsobila zánik práva žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jak správně konstatoval soud prvního stupně.

17. Pokud jde o lékařské prohlídky zaměstnanců, žalobce netvrdí, že by žalovaná zaměstnance na lékařské prohlídky ve smyslu platných předpisů o posuzování zdravotní způsobilosti k práci neposílala, ale vytýká žalované, že nezajistila, aby u lékařských prohlídek bylo prováděno EMG vyšetření za účelem kontroly případného vzniku onemocnění karpálních tunelů. V této souvislosti je nutno připomenout, že po celou dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky byla povinnost žalované provádět prohlídky pracujících na rizikových pracovištích, včetně frekvence jejich provádění, upravena zejména v ust. § 12 směrnice Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci zveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví pod [číslo] registrované ve Sbírce zákonů, částka [číslo]. Podle ust. § 10 této směrnice se odborná náplň preventivních prohlídek řídí účelem prohlídky, povahou práce a pracovního prostředí; je určena metodickými návody, které vydává ministerstvo zdravotnictví. Žalovaná tedy nebyla oprávněna stanovit náplň odborné lékařské prohlídky a určovat, zda u zaměstnance bude či nebude provedeno EMG vyšetření. Kromě toho nelze odhlédnout od skutečnosti, že lékařské prohlídky řeší rovněž zdravotní problémy, které posuzovaný subjektivně pociťuje a posuzujícímu lékaři je v rámci anamnézy sděluje. Pokud žalobce problémy s horními končetinami nepociťoval (protože tvrdí, že potíže souvisejícími s onemocněním karpálních tunelů nepociťuje ani v současné době), proto (zřejmě) nebylo EMG vyšetření žalobce za dobu trvání jeho pracovního poměru u žalované provedeno. V postupu žalované tedy odvolací soud nespatřuje ani porušení dobrých mravů.

18. Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu zamítl, je věcně správný, a proto byl odvolacím soudem podle ust. § 219 o. s. ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení, potvrzen.

19. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, odvolací soud postupoval podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobce, který v odvolacím řízení neměl úspěch, podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud na rozdíl od řízení před soudem prvního stupně neshledal. Přihlédl zejména k postoji účastníků v průběhu řízení, kdy žalobce trval na žalobě, resp. podal proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně odvolání bez ohledu na přesvědčivé hodnocení závěrů znaleckých posudků ze strany soudu prvního stupně, čímž došlo ke zbytečnému navýšení nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení na straně žalované představují odměnu za 2 úkony právní služby ā [částka] podle ust. § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/96 Sb., 2x [částka] je režijní náhrada podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb. Další náklady představuje cestovné zástupkyně žalované ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět, což činí celkem [počet] km, cesta byla vykonána vozem o průměrné spotřebě 5,7 l nafty [číslo] km, cena nafty podle vyhl. č. 511/2021 Sb. činí [částka] za 1 litr, cestovné činí [částka]. V souvislosti s cestou zástupkyně žalované k odvolacímu soudu vznikl žalované také nárok na náhradu za promeškaný čas v rozsahu 4 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Jelikož zástupkyně žalované osvědčila, že je plátcem DPH, byly tyto náklady zvýšeny o daň z přidané hodnoty na celkovou částku [částka].