16 CO 287/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o náhradu za ztrátu na výdělku o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 C 220/2019-140

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně 100 % nákladů odvolacího řízení spočívajících v odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalobce; výše těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal doplatku náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od datum do datum ve výši 1 881 Kč měsíčně s odůvodněním, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání je žalobci poskytována, avšak je mu vyplácena z rozhodného výdělku stanoveného průměrem vycházejícím z regionální statistiky ceny práce za rok rok v profesi obsluha anonymizováno strojů ve výši 24 800 Kč měsíčně, ačkoli mělo být správně vycházeno z částky 26 681 Kč, která odpovídá regionální statistice ceny práce za rok rok.

2. Okresní soud o žalobě rozhodl rozsudkem č. j. 13 C 220/2019-71 ze dne 6. 10. 2020 a žalobě vyhověl. Na základě odvolání žalované odvolací soud usnesením č. j. 16 Co 70/2021-109 ze dne 11. 5. 2021 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě opětovně vyhověl, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně na soudním poplatku 1 693 Kč a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice náklady řízení žalobce na účet Okresního soudu v Novém Jičíně, když o výši těchto nákladů bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Okresní soud se zabýval zjišťováním výdělku, kterého by žalobce dosáhl v prvním čtvrtletí roku 2017 jako obsluha CNC strojů, pokud by netrpěl nemocí z povolání. Z údajů, které mu byly různými zaměstnavateli poskytnuty, soud zjistil, že horní hranice mzdy pro uvedenou pozici se pohybovala v rozmezí 22 000 až 35 000 Kč měsíčně, což je v průměru 26 667 Kč. Soud uzavřel, že tyto údaje korespondují s komplexní celoregionální statistikou ceny práce, která však pracuje s neporovnatelně větším množstvím vstupních údajů, lze ji proto považovat za přesnější, tudíž má největší vypovídací schopnost. Za těchto okolností si žalobce oprávněně nárokuje náhradu za ztrátu na výdělku do rozhodného výdělku před vznikem škody ve výši 26 681 Kč.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále o. s. ř.) odvolání a namítala, že soud prvního stupně dostatečně objektivně nezjistil, jaký průměrný výdělek by žalobce prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby netrpěl nemocí z povolání. Žalované se jako nejobjektivnější řešení jevilo využití portálu Ministerstva práce a sociálních věcí a na něm uvedených údajů o statistických výdělcích v různých profesích. Okresní soud vyšel z výdělku, který zjistil od pouhých tří zaměstnavatelů, proto nelze provedené dokazování pokládat za řádné. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované nelze vyhovět.

7. Z hlediska skutkového stavu bylo v řízení zjištěno, že žalobce pracoval u žalované jako obsluha anonymizováno stroje v době od datum do datum, přičemž v době od datum do datum a od datum do rozvázání pracovního poměru byl v pracovní neschopnosti. Dne datum byla u žalobce hlášena nemoc z povolání – syndrom karpálního tunelu, středně těžký, vpravo. Pracovní poměr mezi účastníky skončil dohodou bez udání důvodu, od datum je žalobce v evidenci úřadu práce. Žalovaná začala po rozvázání pracovního poměru žalobci poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přičemž za výdělek žalobce před vznikem škody považovala částku 24 800 Kč, což je výdělek zjištěný z regionální statistiky ceny práce za rok rok pro územní celek, za 4. čtvrtletí roku rok, pro profesi číslo - seřizovač a obsluha obráběcích strojů.

8. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, kdy právo žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mělo vzniknout - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2017.

9. Podle ust. § 269 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

10. Podle ust. § 271b odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

11. Podle ust. § § 271b odst. 3 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

12. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyjadřuje skutečnost, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání) dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity je majetkovou újmou, která se stanoví (srov. ustanovení § 271b zák. práce) zásadně ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné, a výdělkem zaměstnance po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu (nemoci z povolání) stejný výdělek jako před poškozením.

13. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vzniká dnem, kdy došlo k poklesu (ztrátě) výdělku. Pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není rozhodující průměrný výdělek před pracovním úrazem (nebo před zjištěním nemoci z povolání), ale průměrný výdělek poškozeného před vznikem škody. V posuzovaném případě začala žalobci vznikat škoda po rozvázání pracovního poměru s žalovanou ke dni datum, od té doby žalobce nedosahoval žádný výdělek, byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. Má-li být průměrný výdělek zjišťován z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 zák. práce) a stanoví-li zákon, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zák. práce), je průměrným rozhodným výdělkem žalobce před vznikem škody výdělek žalobce dosažený v prvním čtvrtletí roku rok.

14. Žalobce rozvázal pracovní poměr s žalovanou ke dni datum nikoli pro následky nemoci z povolání, ale dohodou bez udání důvodu. Žalobce však nemocí z povolání od datum trpí, proto pokud u něj dochází ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je žalovaná jako zaměstnavatel, který za tuto škodu odpovídá, mu povinna škodu nahradit, jestliže byly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu při nemocech z povolání podle ustanovení § 269 a násl. zákoníku práce. To platí bez ohledu na to, že ztráta na výdělku vznikla až po skončení pracovního poměru mezi účastníky. V případě, že žalobce nebyl pro následky nemoci z povolání schopen konat práci stejného druhu, kterou konal u žalované před zjištěním nemoci z povolání a že po zjištění nemoci z povolání je pro následky této nemoci schopen konat jinou méně placenou práci, je majetková újma tím vznikající nepochybně škodou vyvolanou nemocí z povolání. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku v takovém případě však nemůže být průměrný výdělek žalobce stanovený z příjmů, které pobíral od žalované, ale průměrný výdělek před vznikem škody, tj. průměrný výdělek, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby ovšem netrpěl nemocí z povolání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. 21 Cdo 350/98 publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 12/99).

15. Z výše uvedených závěrů obě strany sporu vycházely, přičemž žalovaná měla za to, že za průměrný výdělek žalobce před vznikem škody, který by prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele, je třeba vzít výdělek uvedený v regionální statistice ceny práce pro pozici seřizovač a obsluha obráběcích strojů pro Moravskoslezský kraj, zveřejněné na internetovém portálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, za 4. čtvrtletí roku rok, který činí 24 800 Kč. Žalobce s názorem žalované nesouhlasil, protože nebýt nemoci z povolání, pracoval by u jiného zaměstnavatele, kde by dosáhl výdělků vyšších než je uvedená částka.

16. Okresní soud se proto zabýval zjišťováním výdělku, kterého by žalobce dosáhl v prvním čtvrtletí roku rok, pokud by netrpěl nemocí z povolání, přičemž zjistil, že v tomto období u společnosti právnická osoba činila mzda obsluhy anonymizováno strojů 23 000 Kč měsíčně, u právnická osoba anonymizována tři slova. šlo o částku 22 000 Kč a u žalované dosahovali zaměstnanci v této profesi výdělku 35 000 měsíčně. Okresní soud vypočetl průměr z těchto částek, který činí 26 667 Kč a uvedl, že„ zjištěné výdělky korespondují s komplexní celoregionální statistikou ceny práce, která však pracuje s neporovnatelně větším množstvím vstupních údajů, a lze ji proto považovat za přesnější, a tudíž má největší vypovídací schopnost. Za těchto okolností si žalobce oprávněně nárokuje náhradu za ztrátu na výdělku do rozhodného výdělku před vznikem škody ve výši 26 681 Kč“ S postupem okresního soudu, jímž stanovil rozhodný výdělek žalobce pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, odvolací soud nesouhlasí.

17. V posuzovaném případě bylo (z důvodů vysvětlených výše) potřebné zjistit průměrný výdělek, který by žalobce prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, pokud by netrpěl nemocí z povolání. Tento výdělek tedy nelze stanovit z průměru vypočítaného z několika výdělků u nejrůznějších (potencionálních) zaměstnavatelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 nebo ze dne 11. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 588/2011), ale je nutno zjistit výdělek u konkrétního zaměstnavatele, u kterého by žalobce (kdyby ovšem netrpěl nemocí z povolání) mohl vykonávat práci obsluhy anonymizováno strojů v prvním čtvrtletí roku rok.

18. Žalobce tvrdil, že by v uvedeném období pracoval u právnická osoba anonymizována dvě slova . se sídlem v obec část obce, vzhledem k tomu, že firma sídlí v dojezdové vzdálenosti od místa bydliště žalobce. Společnost právnická osoba sdělila, že na pozici soustružník anonymizováno dosáhli zaměstnanci průměrné hrubé mzdy za první čtvrtletí roku rok ve výši 31 070 Kč a na pozici frézař anonymizováno dosáhli průměrné hrubé mzdy ve výši 27 131 Kč Odvolací soud proto stanovil (pravděpodobný) výdělek žalobce za první čtvrtletí roku rok částkou 27 131 Kč, kterou by nejméně žalobce dosáhl jako anonymizováno frézař u právnická osoba anonymizována dvě slova . Výše tohoto výdělku je přiměřená skutečnosti, že se jedná o práci, ke které byl žalobce kvalifikován, má dlouhodobé zkušenosti, žalobce ostatně již u žalované před odchodem na dlouhodobou pracovní neschopnost dosahoval průměrného výdělku 29 853 Kč měsíčně. Potencionální zaměstnavatel žalobce právnická osoba a. s . sídlí v obec část obce, což je v dojezdové vzdálenosti od místa bydliště žalobce, ani z tohoto hlediska by proto žalobci (kromě choroby z povolání) ve výkonu práce u této společnosti nic nebránilo. Pokud se tedy žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od datum do datum a počítal s částkou 26 681 Kč jako rozhodným výdělkem před vznikem škody, je jeho požadavek důvodný. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu, i když z jiných důvodů, jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

19. Odvolací soud dále rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalované zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Novém Jičíně 100 % nákladů odvolacího řízení spočívajících v odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalobce, výše těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.