16 CO 30/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul anonymizováno. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 42 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově, č. j. 9 C 101/2022-88, ze dne 5. listopadu 2021

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 741 Kč k rukám titul jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobkyně (právnická osoba) se po žalovaném domáhala zaplacení 42 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum jako kupující uzavřela kupní smlouvu s žalovaným jako prodávajícím, předmětem koupě byla bytová jednotka žalovaného číslo v obec. Ve smlouvě bylo mimo jiné dohodnuto, že část kupní ceny ve výši 708 391 Kč bude za žalovaného poukázána na úhradu jeho dluhu vůči společnosti právnická osoba Žalobkyně podala návrh na vklad vlastnického práva k bytu dne datum. Následně však žalovaný podal nepodložené trestní oznámení, ve kterém nařkl společnost právnická osoba či některého z jejích zástupců z podvodu, a proto policejní orgán rozhodl o zajištění předmětného bytu. Po prošetření věci policejní orgán dospěl k závěru, že není možné zahájit trestní stíhání a zajištění bytu usnesením ze dne datum zrušil. V důsledku zajištění bytu nedošlo k uzavření plánované nájemní smlouvy se společností právnická osoba, která nemohla přenechat byt do podnájmu žalovaného. V důsledku toho žalobkyni ušel nájem za období měsíc rok až měsíc rok ve výši 5x 8 500 Kč, celkem 42 500 Kč. Protože trestní oznámení podané žalovaným bylo nepodložené, smyšlené, šikanózní a účelové, žalovaný za tuto škodu odpovídá.

2. Usnesením čj. 9 C 101/2020-38 ze dne 11. 3. 2021 okresní soud rozhodl, že do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstupuje společnost právnická osoba, se sídlem v obec, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 20 669 Kč.

4. Z hlediska skutkového stavu soud zjistil, že žalovaný zdědil po své matce v roce rok zastavárnu a byt číslo na adrese adresa. V podnikání se mu nedařilo a dostal se do dluhů, které nezvládal splácet. Svou situaci řešil dalším zadlužováním. Vzal si půjčku u právnická osoba s. r. o., v jejím rámci byt zastavil. Aby se této zástavy zbavil, vzal si další půjčku u společnosti právnická osoba Žalovaný nesplatil ani půjčku u právnická osoba s. r. o. ani u právnická osoba, a situaci řešil tím, že sháněl na internetu další půjčku. Ozvala se mu firma, pro kterou si nechal udělat fiktivní podnikatelský plán a daňové přiznání. Tato firma však z nabídky úvěru„ vycouvala“ a dala mu kontakt na společnost právnická osoba, kterou žalovaný kontaktoval. právnická osoba poskytla žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 440 000 Kč. Zástava pro právnická osoba s. r. o. byla zrušena a místo ní žalovaný zastavil svůj byt pro společnost právnická osoba Úvěr měl splácet po 7 086 Kč měsíčně, celkem měl zaplatit asi 1,2 mil. Kč. Ve smlouvě bylo jasně stanoveno, že pokud bude chtít úvěr splatit předčasně, bude muset zaplatit i všechny úroky za celou sjednanou dobu splácení. Ve smlouvě byla sjednána možnost společnosti odstoupit od smlouvy, pokud bude žalovaný dlužit na splátkách nebo se vůči němu jiný věřitel bude domáhat zaplacení své pohledávky ve výši nejméně 20 000 Kč. V případě takového„ zesplatnění“ se podle smlouvy stává splatnou dosud nesplacená částka úvěru společně s veškerými k ní do té doby narostlými a dosud nesplacenými úroky. Ve smlouvě byly sjednány také smluvní pokuty 2 100 Kč denně při prodlení s placením a při nepředložení vinkulace pojištění. Žalovaný byl dne datum vyzván k doplacení tří dlužných splátek, které nezaplatil, a dále byla vůči žalovanému nařízena exekuce pro pohledávku právnická osoba a.s. právnická osoba proto dluh z úvěru žalovaného„ zesplatnila“ a prostřednictvím svého zástupce jméno příjmení žalovanému sdělila, že na úvěru dluží 1 169 000 Kč právnická osoba žalovanému nabídla, že pokud prodá byt původní žalobkyni, bude z kupní ceny vyplacena exekuce, dluh z úvěru tím zanikne a žalovaný bude v bytě moci bydlet na základě nájemní smlouvy uzavírané vždy na měsíc, s nájemným 7 000 Kč měsíčně. Na opakovaný dotaz žalovaného, jak mohla dlužná částka narůst do takové výše, mu bylo jméno příjmení sděleno, že jde zřejmě o 0,5% denní pokutu. Žalovaný na nabídku přistoupil, dne datum podepsal kupní smlouvu s původní žalobkyní, ve které byla kupní cena bytu stanovena na 840 000 Kč, ze které na dluh vůči společnosti právnická osoba šla částka 703 391 Kč. Téhož dne podepsal také nájemní smlouvu k bytu se společnosti právnická osoba, kde nájemné bylo stanoveno na 8 500 Kč měsíčně. Dne datum požádala původní žalobkyně o zápis vkladu vlastnického práva k předmětnému bytu do katastru nemovitostí. Dne datum se na policii dostavil otec žalovaného s tím, že přišel oznámit trestný čin podvodu, který byl spáchán na jeho synovi. Dne datum se na policii dostavil žalovaný, který popsal celou situaci tak, jak je uvedena výše. Uvedl také, že všechny smlouvy podepsal dobrovolně, nebyl k podpisu nijak nucen, domnívá se pouze, že společnost právnická osoba využila jeho neznalosti a že smlouvy uzavřel v psychické a časové tísni. Uvedl rovněž, že mu zástupce společnosti před podpisem úvěrové smlouvy sdělil, že bude moci po třech letech dlužnou částku doplatit bez úroků, a že právě proto, že tomu tak nebylo, přestal úvěr splácet. Žalovaný policii sdělil, že podvodné jednání spatřuje v tom, že byl uveden v omyl ohledně možnosti předčasného splácení, v tom, že byl nucen smlouvu podepsat pod tlakem toho, že dluží 1 160 000 Kč, a v tom, že nájemní smlouva je na měsíc s nájemným 8 500 Kč měsíčně. Policejní orgán dne datum zahájil úkony trestního řízení pro zločin podvodu, který měl spáchat nezjištěný zástupce společnosti právnická osoba v úmyslu obohatit se o předmětný byt, a následně se souhlasem státního zastupitelství zajistil byt s tím, že se může jednat o výnos z trestné činnosti. Věc byla odložena v měsíc rok s odůvodněním, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu, v měsíc rok bylo zrušeno zajištění bytu. K zapsání vkladu vlastnického práva původní žalobkyně došlo dne datum.

5. Okresní soud takto zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku a uzavřel, že v dané věci případnou škodu na ušlém nájmu způsobilo rozhodnutí policejního orgánu o zajištění předmětného bytu, jehož následkem došlo k přerušení řízení o vkladu vlastnického práva k bytu a k oddálení přechodu vlastnického práva k bytu na původní žalobkyni. K tomu, aby soud mohl konstatovat, že řetězec příčin vzniku škody od výpovědi žalovaného k zajištění bytu, a tím k odkladu zápisu vlastnického práva, je nepřetržitý a pevně propojený, bylo by nutno výpověď žalovaného posoudit jako relevantní podklad pro úvahu policejního orgánu o pravděpodobnosti spáchání zločinu podvodu. Pokud by žalovaný před policejním orgánem vypovídal lživě, musel si být vědom, že způsobí újmu jinému subjektu. Ve své výpovědi žalovaný opakovaně uvedl, že všechny předmětné smlouvy podepsal dobrovolně a bez nátlaku, nepopíral, že úvěrovou smlouvu uzavřel jako podnikatel, že podnikatelský plán a daňové přiznání si opatřil již v předchozí době, kdy jednal s jinou společností. Tyto skutečnosti odpovídají realitě a nemohou být relevantním podkladem pro případné úvahy o spáchání trestného činu ze strany žalobkyně. Ve své výpovědi žalovaný uvedl, že podvod spatřuje v podmínkách nájemní smlouvy, neboť mu zástupce společnosti měl sdělit před podpisem smlouvy, že bude moci po 3 letech úvěr doplatit bez úroku, že ho donutili kupní smlouvu podepsat pod tlakem toho, že dluží 1 160 000 Kč Okresní soud se zabýval těmito okolnostmi, aby mohl posoudit, jakou má každá z nich relevanci pro úvahu o spáchání podvodu, a tím význam pro rozhodnutí o zajištění bytu.

6. Pokud jde o podmínky pro odstoupení od smlouvy, tyto byly ve smlouvě jasně popsány, a proto žalovanému muselo být z textu smlouvy známo, že společnost může od smlouvy odstoupit a žádat splacení celého dluhu. Dluh žalovaného skutečně činil částku přibližně 1,2 mil. Kč. Žalovanému však nebylo poměrně komplikované vyúčtování předloženo, pokud tedy žalovaný vyjádřil před policejním orgánem nevíru ve výši sdělené částky, nelze mu to klást za vinu. Žalovaný popsal svůj subjektivní pocit z výše sdělené částky a skutečnost, že byl k prodeji bytu zástupcem společnosti motivován právě s ohledem na výši dlužné částky, což se zakládá na pravdě. Tímto vyjádřením se žalovaný lživé výpovědi nedopustil; bylo na policejním orgánu, aby se zajímal o výši dluhu a k zajištění bytu přistoupil teprve tehdy, bylo-li by zjištěno, že výše dluhu byla nadhodnocená. Okresní soud uzavřel, že v tomto směru nelze konstatovat nejen porušení povinnosti ze strany žalovaného spočívající v jeho lživé výpovědi, ale ani nepřetrženou příčinnou souvislost mezi tím, co žalovaný uváděl a rozhodnutím policejního orgánu o zajištění bytu; příčinná souvislost byla přetržena úvahou policejního orgánu.

7. Pokud jde o podmínky podnájemní smlouvy, žalovaný obsah smlouvy ve své výpovědi přesně popsal, neuvedl žádné lživé údaje, ani z tohoto hlediska nelze konstatovat porušení povinnosti ze stran žalovaného. Subjektivní závěr žalovaného, že byl obsahem podnájemní smlouvy podveden, měl policejní orgán rovněž podrobit vlastnímu hodnocení a k zajištění bytu měl přistoupit za situace, že by sám situaci vyhodnotil jako podvodnou. Příčinná souvislost mezi výpovědí žalovaného a rozhodnutím policejního orgánu zajistit byt byla tedy opět přerušena úvahou policejního orgánu.

8. Skutečnost, zda zástupce společnosti žalobkyně žalovanému sdělil, že bude moci úvěr bezúročně doplatit, zůstala neobjasněna, avšak daná okolnost není právně významná. Žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel, ve smlouvě je možnost předčasného bezúročného splacení vyloučena, toto ujednání není ve smlouvě nikterak skryto. O podvodném jednání nelze hovořit, a pokud na základě těchto skutečností policejní orgán rozhodl o zajištění bytu, učinil tak na základě vlastní úvahy, příčinná souvislost mezi sdělením žalovaného a rozhodnutím policejního orgánu byla přetržena. Za těchto okolností nebyla prokázána existence porušení povinnosti na straně žalovaného a příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a jednáním žalovaného, proto soud žalobu zamítl.

9. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Namítala, že soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení věci zejména tím, že zbavil žalovaného odpovědnosti za následky jím podaného trestního oznámení, neboť zajištění bytu v trestním řízení vyhodnotil jako autonomní, na objektivních okolnostech a na jednání žalovaného nezávislou aktivitu orgánů činných v trestním řízení. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, zejména pokud dovodil, že vystupování žalovaného před orgány činnými v trestním řízení ovlivnila okolnost, že mu nebylo předloženo komplikované vyúčtování jeho dluhu vůči věřiteli a byla mu poskytnuta pouze nejasná informace, že na výši dluhu mají vliv smluvní pokuty. Z oznámení žalovaného podaného do protokolu policejního orgánu dne datum přitom vyplývá, že žalovaný předložil orgánům činným v trestním řízení alternativní historii, jež zahrnovala údajný úmysl obohatit se o bytovou jednotku žalovaného. Žalovaný uvedl nepravdivé tvrzení, že mu poskytovatel úvěru právnická osoba pro účely uzavření úvěrové smlouvy vypracoval fiktivní podnikatelský záměr, proto není překvapivé, že orgány činné v trestním řízení přikročily k zajištění bytu. Orgánům činným v trestním řízení trvalo několik měsíců, než opatřily příslušné důkazy s finálním verdiktem, že trestní oznámení podané žalovaným je nepodložené. Pokud žalovaný podal na nepravdách založené trestní oznámení pro údajný podvod týkající se jeho bytu, k němuž právě probíhalo vkladové řízení v katastru nemovitostí, nelze žalovaného vyvinit z odpovědnosti za následující události argumentací, že za vše mohou orgány činné v trestním řízení. Žalovaný byl zástupcem věřitele právnická osoba informován správně o tom, že výše dluhu byla ovlivněna přirůstáním smluvních pokut, žalovaný měl možnost zjistit si přesnou výši svého dluhu, vyčíslení však nepožadoval a místo toho účelově vyvolal trestní řízení. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

11. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné.

12. Podle ustanovení § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Ustanovení § číslo vymezuje základní požadavky na vznik povinnosti k náhradě škody ve vztahu k porušení povinnost, která není založená na smlouvě a stanoví, že je povinnost nahradit veškerou zaviněnou škodu, která vznikla jako následek porušení zákonné povinnosti. V souladu s výše uvedeným jsou základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a zavinění.

14. Žalobkyně žalobu podala s tvrzením, že žalovaný podal„ nepodložené a účelové trestní oznámení,“ ve kterém„ nařkl příjmení jméno či některého jejího zástupce ze spáchání zločinu podvodu“, trestní oznámení bylo podáno„ šikanózně s jediným cílem poškodit žalobkyni a právnická osoba Žalovaný se snažil zabránit převodu vlastnického práva k bytu co po možná nejdelší dobu, čímž porušil povinnosti plynoucí z uzavřené kupní smlouvy o prodeji bytu“. Protiprávní jednání žalovaného mělo tedy spočívat ve lživém trestním oznámení, v němž měl žalovaný uvést úmyslně nepravdivé skutečnosti, což vedlo k rozhodnutí o zajištění majetku (bytu žalovaného), který tak nemohl být podle kupní smlouvy převeden na původní žalobkyni.

15. Trestní řád ukládá každému povinnost oznámit trestný čin, proto plnění této zákonné povinnosti není porušením právní povinnosti a osoba, která takto postupuje, nenese (obecně vzato) občanskoprávní odpovědnost za škodu, jež někomu v důsledku trestního stíhání vznikla. Pokud však oznamovatel neplní svou oznamovací povinnost, protože v trestním oznámení vědomě uvádí nepravdivé okolnosti, porušuje svým jednáním právní povinnost vypovídat pravdu a nikoho křivě neobviňovat, v tomto smyslu proto nelze vyloučit vznik občanskoprávní odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 297/2009 ze dne 31. 8. 2011 nebo rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1577/2006). Rovněž Ústavní soud v nálezu III. ÚS 1017/2015 ze dne datum uvedl, že právo podat a nechat prošetřit trestní oznámení je na straně přímé oběti trestné činnosti nenahraditelnou složkou jejího ústavního práva na účinné vyšetřování, každý si však musí být vědom, že může být volán k odpovědnosti za jednání, které nebere přiměřené ohledy na ústavně garantovaná práva ostatních členů společnosti. Za účelem posouzení, zda došlo k porušení právní povinnosti je nutno hodnotit kritéria, jakými jsou postavení, znalosti a motiv osoby podávající trestní oznámení, vynaložení úsilí k ověření pravdivosti informací, apod. Okresní soud z těchto závěrů vycházel a uvážil, že pokud by žalovaný vypovídal před policejním orgánem nepravdivě s úmyslem poškodit žalobce, mohlo by se jednat o porušení jeho právní povinnosti, a tedy o splnění jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu § 2910 občanského zákoníku. Soud proto za pomoci výše uvedených kritérií vyhodnotil výpověď žalovaného před policejním orgánem.

16. Policie ČR, stát. instituce, územní odbor obec, rozhodla usnesením číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, že se zajišťuje byt číslo na adrese adresa, jehož vlastníkem je žalovaný, a to pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 d) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Policejní orgán na základě protokolu o trestním oznámení žalovaného a na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne datum a smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož dne usoudil, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že společnost právnická osoba (resp. prostřednictvím firmy právnická osoba) má v úmyslu obohatit se o výše uvedenou bytovou jednotku, kterou získala případným podvodným jednáním na jméno příjmení, jemuž vypracovala fiktivní podnikatelský plán, poskytla mu podnikatelský úvěr a následně ho přiměla informací, že jí dluží již cca 1,160 milionu Kč, uzavřít kupní smlouvu na tuto nemovitost.

17. Výpověď žalovaného před policejním orgánem je podrobně citována v bodě 16. odůvodnění napadeného rozsudku a z jejího obsahu vyplývá, že žalovaný před policejním orgánem neprohlásil, že„ mu společnost právnická osoba vypracovala zcela fiktivní podnikatelský záměr, a následně na základě tohoto fiktivního podnikatelského plánu mu poskytla podnikatelský úvěr“. Žalovaný se proto protiprávního jednání (jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu podle ust. § 2910 o. z.) spočívajícího v tomto tvrzení nedopustil. Žalovaný ve své výpovědi výslovně uvedl, že poté, co se zajímal o možnosti zajištění finančních prostředků pomocí půjčky na internetu, ozvala se mu„ nějaká firma“ (nikoli tedy právnická osoba či původní žalovaná), která mu nabídla, že si musí udělat živnost, že mu vypracuje podnikatelský plán, pak si zařídí daňové přiznání atd. Žalovaný popsal, že tento systém se uplatňoval také u právnická osoba, která mu vytvořila podnikatelský záměr, což žalovaný bral jako standardní postup k vyřízení úvěru. Závěr, že společnost právnická osoba dodala žalovanému zcela fiktivní podnikatelský záměr, který sama zpracovala, je dedukcí policejního orgánu (která se promítla v rozhodnutí o zajištění nemovitosti podle § 79a odst. 1 trestního řádu), nikoli lživým (protiprávním) tvrzením žalovaného.

18. Pokud jde o ostatní skutečnosti uvedené výpovědi žalovaného, kromě těch, jež jsou shora citovány, pak nelze přehlédnout, že v rozhodnutí o zajištění věci se policejní orgán odkazuje také na to, že„ společnost právnická osoba prostřednictvím firmy právnická osoba měla přimět žalovaného uzavřít kupní smlouvu na byt informací, že jí dluží 1 160 000 Kč. Informace, že žalovaný dluží žalobkyni 1 160 000 Kč, je pravdivá, takže k zajištění nemovitosti sama o sobě rovněž nemohla vést. Další skutečnosti uváděné žalovaným v protokolu o jeho výslechu představují jeho subjektivní pocity, tj. že žalovaný spatřoval v podmínkách nájemní smlouvy podvod, že byl donucen kupní smlouvu podepsat pod tlakem výše dluhu apod. Žalovaný potvrdil, že veškeré shora citované smlouvy podepsal dobrovolně a bez nátlaku. Pokud si žalovaný smlouvy před podpisem řádně nepřečetl (ačkoli všechny žalovaným kritizované údaje ve smlouvě o úvěru uvedeny byly), nelze následné„ překvapení“ žalovaného ohledně znění smlouvy a výše dluhu přičítat (údajně podvodnému) jednání žalobkyně. Je tedy zřejmé, že mezi těmito údaji sdělenými žalovaným policejnímu orgánu a rozhodnutím o zajištění nemovitostí není příčinná souvislost. Odvolací soud se zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že příčinná souvislost mezi výpovědí žalovaného a rozhodnutím policejního orgánu zajistit byt byla přerušena úvahou policejního orgánu (srov. body 6 až 8 odůvodnění), a nemá co podstatného k ní dodat.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že předpoklady odpovědnosti za škodu podle ust. § 2910 o. z. v posuzovaném případě nebyly dány. Rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu zamítl, je proto věcně správný, a jako takový byl odvolacím soudem, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen.

20. Jelikož měl žalovaný v odvolacím řízení úspěch, zavázal odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému. Tyto náklady sestávají z odměny za 2 úkony právní služby à 2 820 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/96 Sb., 2 x 300 Kč je režijní náhrada podle § 14 odst. 3 této vyhlášky, 4 x 100 Kč činí náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 vyhlášky. Další náklady představuje cestovné zástupce žalovaného k odvolacímu soudu a zpět, cesta byla vykonána vozem o průměrné spotřebě 8,6 litrů číslo km, cena benzinu Natural podle vyhlášky 511/2021 Sb. činí 37,10 Kč/litr, cesta představuje 74 km, cestovné celkem 584 Kč. Všechny tyto náklady byly povýšeny o 21% DPH podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. na celkovou částku 8 741 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.