16 CO 63/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 1. 2022, č. j. 11 C 68/2020-35,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaných 1 a 2 vyklizení pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] orná půda a pozemku parc. [číslo] orná půda, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [obec] (dále jen„ nemovité věci“). Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem výše specifikovaných nemovitých věcí, které spolu se svými žalovanými syny užívala od roku [rok]. Užívací právo žalovaných bylo založeno výlučně na souhlasu žalobkyně s tímto užíváním, přičemž jiným právním titulem k užívání nemovitých věcí žalovaní nedisponují. V průběhu společného soužití žalobkyně s žalovanými docházelo k neshodám, které vystupňovaly v září [rok], v důsledku čehož byla žalobkyně nucena odstěhovat se z rodinného domu v [měsíc] [rok] a rovněž odvolala svůj souhlas, jakožto vlastníka nemovitých věcí, s jejich užíváním žalovanými. Žalobkyně zaslala oběma žalovaným předžalobní upomínku k vyklizení nemovitých věcí, která byla doručena žalovanému 1 dne [datum] a žalovanému 2 dne [datum]. Nárok nepovažovala v rozporu s dobrými mravy, neboť jsou oba dospělí, výdělečně činní a jsou schopni si zajistit vlastní bydlení.

2. Žalovaní 1 a 2 s žalobou nesouhlasili, přičemž namítali, že původním smyslem a účelem darovací smlouvy ze dne [datum], na základě které žalobkyně nabyla vlastnické právo od svých rodičů (prarodičů žalovaných), bylo zajištění bydlení nejen pro žalobkyni, ale také pro její syny (žalované 1 a 2). Jelikož žalovaní byli tehdy ještě nezletilí, byly nemovité věci darovány toliko žalobkyni. Následně u jednání před okresním soudem tvrdili, že vedle darovací smlouvy byla sjednána další samostatná písemná dohoda mezi dárci [jméno] a [jméno] [příjmení] a žalobkyní jako obdarovanou o doživotním užívacím právu ve prospěch žalovaných jako věcné břemeno. Žalovaní uvedli, že tuto písemnou dohodu ovšem nemohou najít, proto z opatrnosti tvrdili, že dohoda o právu bydlení ve prospěch žalovaných byla uzavřena minimálně ústní formou jako osobní závazek (závazkové právo). K prokázání této skutečnosti navrhli výslech dárců.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (žalovaným uložil povinnost vyklidit nemovité věci do 15 dnů od právní moci rozsudku) a současně žalované zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14 342,41 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku. Po provedeném dokazování okresní soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, které nabyla do svého výlučného vlastnictví na základě dvou darovacích smluv uzavřených dne [datum] podle § 628 obč. zák. Rodinný dům [adresa] získala darem od [jméno] a [jméno] [příjmení] a pozemky parc. č. st. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] získala darem od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalovaných o sjednání další dohody mezi původními dárci a žalobkyní o doživotním užívacím právu ve prospěch žalovaných nebylo podle názoru okresního soudu prokázano, resp. je nevěrohodné, protože z prohlášení dárců v obou darovacích smlouvách vyplývá zcela jednoznačně, že darované nemovité věci jsou bez jakýchkoli právních či faktických vad, vyjma věcného břemene u pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] pro subjekt [právnická osoba] [anonymizováno], jež bylo zřízeno smlouvou o věcném břemeni ze dne [datum] Okresní soud považoval výslech původních dárců za nadbytečný, neboť z předložených listinných důkazů„ zcela objektivně vyplývá skutečnost, že dárci darovali obdarované (žalobkyni) nemovité věci, na kterých nevázlo žádné věcné břemeno ani smluvní právo, ani jiné právní či faktické vady“. Pokud by původní dárci chtěli darovat rodinný dům a přilehlé pozemky s doživotním užívacím právem ve prospěch žalovaných, tuto svou vůli by bezpochyby projevili již v darovacích smlouvách a nebránila by jim v tom ani skutečnost, že žalovaní v té době byli nezletilí, neboť závazek by byl sjednáván mezi původními vlastníky a žalobkyní. Jelikož mezi účastníky bylo nesporné, že jejich vztahy jsou oboustranně narušené, okresní soud vyhodnotil jako nadbytečné i další navrhované důkazy (připojení přestupkových spisů, výslech svědka a videozáznam zahycující najíždění žalobkyně na jednoho z žalovaných automobilem, jakož i videozáznam dokumentující zatajení poštovních zásilek adresovaných žalovaným). Okresní soud posoudil jako nedůvodnou námitku žalovaných, týkající se rozporu s dobrými mravy, protože vzájemné vztahy účastníků řízení jsou narušeny oboustranně. Rozpor s dobrými mravy okresní soud nespatřoval ani v péči žalovaných o nemovité věci, zejména o rodinný dům, neboť se jednalo o„ běžnou péči“ (nebyla tvrzena, natož prokázána žádná mimořádná, nadstandardní či něčím výjimečná péče). Vzhledem k tomu, že žalobkyně jako výlučný vlastník nejpozději předžalobní upomínkou ve smyslu § 1012 o. z. odvolala svůj souhlas, aby žalovaní předmětné nemovitosti užívali, a současně vzhledem k tomu, že žalovaní neprokázali existenci žádného jiného právního titulu, na základě kterého by předmětné nemovitosti oprávněně užívali, okresní soud dospěl soud k závěru, že žalovaní užívají nemovité věci bez právního důvodu, proto žalobě na vyklizení nemovitých věcí podle § 1040 o. z. v celém rozsahu vyhověl.

4. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání oba žalovaní, kteří namítali, že okresní soud neprovedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména výslech [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří měli potvrdit existenci dohody o právu bydlení ve prospěch žalovaných, resp. skutečnost, že nemovitosti byly žalobkyni darovány s podmínkou zajištění bydlení také pro žalované. Žalovaní navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, neboť nebyla prokázána existence dohody o právu bydlení či jiného právního titulu žalovaných k užívání předmětných nemovitých věcí.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl po doplnění dokazování k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud předně shledal zčásti důvodnou námitku žalovaných, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav, neboť neprovedl jimi navržené důkazy (výslech svědků [jméno] a [jméno] [příjmení]) potřebné k prokázání rozhodných skutečnosti.

8. Podle ustálené judikatury neakceptování důkazního návrhu lze co do věcného obsahu odůvodnění založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

9. V případě výslechu svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] nebyl dán ani jeden z výše uvedených důvodů pro neprovedení navržených důkazů. Odvolací soud proto zjednal nápravu a doplnil dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], který ovšem nepotvrdil, že nemovitosti byly žalobkyni darovány s podmínkou zajištění bydlení také pro žalované, ani to, že by s žalobkyní uzavřel písemně či alespoň ústně dohodu o právu bydlení ve prospěch žalovaných. Z výpovědi svědka odvolací soud toliko zjistil, že v době uzavření darovací smlouvy byly rodinné vztahy dobré a že k jejich zhoršení došlo až poté, co žalobkyně navázala vztah s výrazně mladším mužem (spolužákem jednoho z žalovaných) a co jí svědek tuto skutečnost začal vyčítat. Svědek dále vypověděl, že s žalobkyní se pouze ústně dohodli na tom, že se na stáří s manželkou do domu nastěhují a že se o ně jako jejich dcera bude až do smrti starat.

10. Od výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud upustil, neboť samotný žalovaný [jméno] [příjmení] deklaroval, že svědkyně není schopna vypovídat před soudem z důvodu duševního stavu, který odpovídá mentálnímu věku malého dítěte.

11. Žalovaný [jméno] [příjmení] u odvolacího jednání navrhl doplnit dokazování dotazem na realitní kancelář v [obec], která měla sepisovat předmětnou darovací smlouvu ze dne [datum], zda nemá případně k dispozici stejnopis dohody o zřízení věcného břemene doživotního užívání. Odvolací soud k tomuto důkaznímu návrhu nepřihlížel, neboť se jedná o nepřípustný nový důkaz, který žalovaný uplatnil až v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace, resp. až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Nejedná se přitom o žádnou z výjimek uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř., kdy žalovanému 1 objektivně nic nebránilo, aby tento důkaz označil již v řízení před soudem prvního stupně.

12. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 5 a 7 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Žalovaní přes doplnění dokazování v odvolacím řízení neprokázali své tvrzení, že předmětné nemovité věci byly žalobkyni darovány s podmínkou či příkazem zajištění bydlení také pro žalované, ani existenci dohody o zřízení věcného břemene doživotního užívání či jiné dohody o zřízení práva bydlení jako osobního závazku, odvolací soud proto zcela souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní užívají nemovité věci bez právního důvodu, proto je žaloba na vyklizení nemovitých věcí podle § 1040 o. z. důvodná. Odvolací soud nemá co podstatného k tomu dodat.

13. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně jeho nákladové části, která odpovídá procesnímu výsledku sporu.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, proto má vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč. Zmiňovaná částka představuje odměnu za jeden úkon právní služby (účast u jednání dne [datum]) ve výši 1 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. celkem 1 800 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 378 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty.