16 Co 63/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2024, č. j. 33 C 46/2024-130

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 25 035 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 040 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 27. 11. 2023 a žalobce zavázal zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 33 747 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 1994 pracovní poměr. Dne 27. 11. 2023 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru, podle níž měl pracovní poměr žalobce k žalované skončit ke dni 31. 12. 2023. Lhůta k podání žaloby podle § 72 zákoníku práce tak skončila dne 29. 2. 2024. Žaloba žalobce byla podána u soudu dne 1. 2. 2024, tzn., že byla podána včas. Předmětná dohoda o rozvázání pracovního poměru splňuje základní zákonem stanovené náležitosti, neboť je písemná, je v ní určitě a srozumitelně vyjádřena shodná vůle zaměstnance i zaměstnavatele, že pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli nemá dále pokračovat, včetně uvedení dne, k němuž má pracovní poměr skončit. Dohoda neobsahuje uvedení důvodu skončení pracovního poměru, avšak uvedení důvodu není v souladu s § 49 zákoníku práce obligatorní náležitostí dohody o skončení pracovního poměru. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobce, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla za žalovanou podepsána neoprávněnou osobu. V dané věci bylo prokázáno, že za žalovanou předmětnou dohodu podepsal , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl u žalované v dané době zaměstnán jako ředitel provozní oblasti , Anonymizováno, a ředitel provozní oblasti , Anonymizováno, , tzn. byl nadřízeným žalobce. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná v Organizačním řádu v příloze c) Všeobecně platné odpovědnosti všech vedoucích úseků, útvarů a vnitřních organizačních, který byl schválen představenstvem žalované, vymezila kompetence svých zaměstnanců pracujících na pozici vedoucích provozních oblastí žalované, kdy tito byli mimo jiné oprávněni k ukončování pracovních poměrů jím podřízených zaměstnanců. Okresní soud tedy dospěl k závěru, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl na základě zmocnění podle § 430 odst. 1 o. z. oprávněn z titulu své pracovní pozice za žalovanou uzavřít s žalobcem dohodu o rozvázání pracovního poměru. Prvostupňový soud neshledal ani jiné zákonem stanovené důvody neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru (§ 580, § 581, § 583 a § 585 o. z.). Námitka žalobce - že by dohodu o rozvázání pracovního poměru neuzavřel, pokud by nebyl uveden žalovanou v omyl, že je zdravotně způsobilý k výkonu sjednané práce - není podle názoru okresního soudu důvodná. Právní jednání je podle § 583 o. z. v důsledku omylu neplatné za kumulativního splnění dvou podmínek: jde o omyl o rozhodující okolnosti a byl-li jednající uveden v omyl druhou stranou. V řízení bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo inicioval uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, neboť to byl on, kdo nechtěl být nadále u žalované zaměstnán. Žalobce jednoznačně projevil svou vůli ukončit pracovní poměr u žalované k datu uvedenému v dohodě o rozvázání pracovního poměru, přičemž žalovaná tomuto jeho požadavku vyhověla a dohodu o rozvázání pracovního poměru podepsala. Žalobce učinil návrh na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a žalovaná tento akceptovala. Nebyla to tedy žalovaná, která by žalobce přiměla k rozvázání pracovního poměru. Rozhodnutí skončit pracovní poměr vzešlo od samotného žalobce, který měl v lednu 2024 nastoupit k novému zaměstnavateli. Okresní soud dále poukázal na to, že žalobce byl lékařským posudkem , tituly před jménem, , adresa, ze dne 17. 10. 2023 (tj. cca jeden měsíc před rozvázáním pracovního poměru) uznán zdravotně způsobilým k výkonu sjednané práce zámečníka kolejových vozidel - svářeče. Lékařským posudkem ze dne 25. 1. 2019 nebyl u žalobce syndrom karpálního tunelu vpravo uznán jako nemoc z povolání, neboť bylo zjištěno, že žalobce nepracoval za podmínek, za nichž vzniká tato nemoc z povolání. V době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru oba účastníci nepochybně vycházeli z výše uvedených lékařských posudků, což vylučuje, aby žalobce jednal pod vlivem omylu vyvolaném žalovanou. Nebylo prokázáno, že by žalovaná v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru měla jiné informace o zdravotním stavu žalobce, než které měl on sám. Syndrom karpálního tunelu vlevo byl u žalobce uznán jako ohrožení nemoci z povolání až lékařským posudkem ze dne 26. 4. 2024, tedy po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Samotný žalobce uvedl, že se o skutečnosti, že není způsobilý k výkonu dosavadní práce, dozvěděl až z lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 12. 2023 (tj. cca jeden měsíc po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru). Skutečnost, že následně po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že u žalobce trpí ohrožením nemocí z povolání, nemůže mít vliv na platnost dohody o rozvázání pracovního poměru. Otázku neplatnosti rozvázání pracovního poměru soud posuzuje k okamžiku a se zřetelem k okolnostem, které tu byly v době, kdy došlo k dohodě o rozvázání pracovního poměru. Skutečnost, že posléze bylo zjištěno, že žalobce je ohrožen nemocí z povolání a že není schopen ze zdravotních důvodů vykonávat dosavadní práci, nenaplňuje žádný zákonem stanovený důvod neplatnosti právního jednání a nemůže tak mít vliv na platnost předmětné dohody o rozvázání pracovního poměru. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

2. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce, který namítal, že v řízení bylo prokázáno, že za trvání pracovního poměru u žalované onemocněl syndromem karpálního tunelu na obou rukou. Podle lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 10. 2023 sice byl uznán zdravotně způsobilým k výkonu dosavadní práce u žalované, ovšem podle lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 21. 12. 2023 byl naopak uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu v podstatě totožné práce strojního zámečníka u společnosti , právnická osoba, . Žalobce se tak ještě před skončením pracovního poměru u žalované ke dni 31. 12. 2023 dozvěděl o tom, že není schopen ze zdravotních důvodů vykonávat dosavadní práci. Následně žádal žalovanou o „odvolání dohody ze dne 27. 11. 2023“ a o další zaměstnávání, avšak žalovaná nereagovala. Po vyhlášení napadeného rozsudku bylo žalobci téhož dne doručeno rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje ze dne 18. 12. 2024, kterým byl potvrzen lékařský posudek ze dne 26. 4. 2024 o uznání ohrožení nemocí z povolání. Soud prvního stupně zcela nedostatečně věc posuzoval z hlediska korektivu dobrých mravů a ochrany žalobce jako slabší smluvní strany, resp. zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Zdůraznil, že , tituly před jménem, , příjmení, dosud poskytuje žalované pracovnělékařské služby, přestože v případě žalobce velmi závažným způsobem pochybil, pokud jej uznal zdravotně způsobilým k výkonu dosavadní práce u žalované. Tato okolnost svědčí podle názoru žalobce o tom, že , tituly před jménem, , příjmení, vykonává pracovnělékařské služby účelově ve prospěch žalované, které to zcela vyhovuje, aby nemusela žalobci vyplatit odstupné. Nelze proto uvěřit tomu, že by žalovaná nevěděla o skutečném zdravotním stavu žalobce a o tom, že nebyl v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru schopen vykonávat dosavadní práci. Považuje za nespravedlivé, že se nakonec ocitl bez práce, má poškozené zdraví v důsledku výkonu práce u žalované, která mu odmítá vyplatit odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Přinejmenším byla na místě aplikace § 150 o. s. ř. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že neměla v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru žádný relevantní důvod k pochybnostem o věcné správnosti lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 10. 2023. Ostatně ani samotný žalobce, který znal svůj zdravotní stav, proti němu nepodal opravný prostředek.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodě 4 odůvodnění napadeného rozsudku (včetně závěru o skutkovém stavu v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku), jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje.

6. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2023 uzavřené dne 27. 11. 2023 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákoník práce“) a subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).

7. Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem (§ 49 odst. 1 zákoníku práce). Dohoda o rozvázání pracovního poměru je jediným dvoustranným pracovněprávním jednáním, podle kterého zaniká pracovní poměr. O ujednání o zániku (rozvázání) pracovního poměru jde vždy, jestliže z něho určitě a srozumitelně vyplývá, že na základě shodné vůle zaměstnavatele a zaměstnance nemá nadále pokračovat.

8. Soud prvního stupně posoudil věc správně a přiléhavě i po právní stránce a odvolací soud nemá co podstatného podat. Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné. Skutečnost, že následně po uzavření písemné dohody o rozvázání pracovního poměru bez uvedení důvodů vyšlo najevo, že žalobce trpí ohrožením nemocí z povolání a že z tohoto důvodu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, není důvodem neplatnosti tohoto dvoustranného pracovněprávního jednání. Platnost právních jednání (včetně právních jednání učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno. Tuto zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních jednání směřujících k rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době). Zkoumání podmínek stanovených pracovněprávními předpisy pro platné skončení pracovního poměru dohodou se proto děje podle stavu existujícího v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Pro posouzení věci není významné, že žalovaná nereagovala na následnou žádost žalobce o „odvolání“ či zrušení dohody o rozvázání pracovního ze dne 27. 11. 2023, neboť žádnou takovou povinnost neměla a nelze v tom bez dalšího spatřovat ani rozpor s dobrými mravy či porušení zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance podle § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Soud prvního stupně se velmi podrobně vypořádal s tím, proč nelze souhlasit s názorem žalobce, že jej měla žalovaná uvést v omyl. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaná v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru měla jiné informace o zdravotním stavu žalobce, než které vyplývaly z do té doby vydaných lékařských posudků, a to zejména posledního lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 10. 2023. Tvrzení žalobce o účelovosti tohoto lékařského posudku a o tom, že žalovaná ve skutečnosti věděla v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru o tom, že žalobce není schopen vykonávat dosavadní práci z důvodu onemocnění syndromem karpálního tunelu, jsou ryze spekulativní a nemají oporu v provedeném dokazování. Ze samotné skutečnosti, že , tituly před jménem, , příjmení, dosud poskytuje žalované pracovnělékařské služby, nelze nic takového dovozovat. Odvolací soud se nezabýval existencí případného nároku žalobce na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 67 odst. 2 zákoníku práce, neboť to nebylo předmětem projednávané věci.

9. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Ke změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku II. Nadále sice platí, že žalovaná byla v řízení procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalované patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby po 2 500 Kč (1. - převzetí a příprava zastoupení, 2. - vyjádření k žalobě ze dne 15. 5. 2024, 3. - replika k vyjádření žalobce ze dne 8. 8. 2024, 4. - jednání s protistranou dne 9. 10. 2024, 5. a 6. - účast u jednání dne 18. 12. 2024). Dále náleží žalované náhrada hotových výdajů advokátky v paušální výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2023, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 450 Kč a náhrada cestovních výdajů ve výši 1 440 Kč (ohledně výše náhrady za promeškaný čas a cestovních náhrad odvolací soud odkazuje zcela na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 22 napadeného rozsudku), tj. celkem 20 690 Kč. Tuto částku je třeba zvýšit podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 4 345 Kč, neboť zástupkyně žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, na částku 25 035 Kč.

11. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

12. Ustanovení § 150 o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno rovněž zvážit, jakým způsobem by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k zahájení soudního řízení, postoj účastníků v průběhu řízení, charakter uplatněného nároku apod.

13. Podle ustálené judikatury ust. § 150 o. s. ř. však neslouží ke zmírňování majetkových a sociálních rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí o tom, že účastník, který v řízení uspěl, ponese sám své náklady, musí být řádně odůvodněno, např. okolnostmi souvisejícími s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod.

14. Odvolací soud má za to, že v projednávané věci se nejedná o výjimečný případ a že zde nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované. Žalobcem zmiňované okolnosti případu za takové důvody nelze považovat. Skutečnost, že následně po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru vyšlo najevo, že žalobce trpí ohrožením nemocí z povolání a že z tohoto důvodu zřejmě pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, nemá význam pro posouzení otázky (ne)platnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobce přitom byl od počátku zastoupen v řízení advokátkou. Odvolací soud po zvážení všech relevantních okolností pokládá za spravedlivé, aby žalovaná obdržela náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu.

15. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalované zvýšení odměny u prvních třech úkonů právní služby na dvojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu z důvodu použití polského jazyka. Okolnost, že členy představenstva žalované jsou i osoby polské národnosti (včetně předsedy představenstva), totiž neprokazuje potřebu použití cizího jazyka. Žalovaná doložila pouze dvojjazyčnou plnou moc, jinak se jednalo o běžný pracovněprávní spor s „řadovým“ zaměstnancem.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení ve věci samé plný úspěch, proto má právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení jí vznikly náklady ve výši 6 040 Kč, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 27. 5. 2025) ve výši 3 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, režijním paušálu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradě za promeškaný čas ve výši 600 Kč [4 půlhodiny po 150 Kč podle 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu] a cestovném ve výši 242 Kč (za cestu vozidlem o průměrné spotřebě 6,3 l benzinu Natural 95 na 100 km, cena paliva 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč, ujeto z , adresa, do , adresa, a zpět 30 km), tj. celkem 4 992 Kč. Tuto částku je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 1 048 Kč, protože zástupkyně žalované je plátcem daně z přidané hodnoty. Odvolací soud nepřiznal žalované odměnu za převzetí zastoupení v odvolacím řízení, neboť tento úkon přísluší pouze jednou, nikoli za každý další stupeň řízení.