16 Co 7/2003

Plný text

16Co 7/2003 U s n e s e n í Krajský soud v Ostrav ě rozhodl ve věci žalobce F. B ., bytem v R ., Ž. 41, zastoupeného JUDr. K. S., advokátem se sídlem v B., S. 13, proti žalovanému Z P R., s.p., se sídlem v B., za ú č asti vedlejšího ú č astníka na stran ě žalovaného Č P, a.s., se sídlem P., R. 18, zastoupené ČP, a.s., Š., g. S. 38, o náhradu škody, o návrhu na vydání p ředběžného opatření, k odvolání žalovaného a vedlejšího ú č astníka proti usnesení Okresního soudu v B. ze dne 25.10.2002, č .j. 10C 206/98 - 103, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupn ě se m ě n í tak, že návrh, aby žalovaný byl povinen p ředběžně přispívat žalobci č ástku 3.000,- K č měsíč n ě s úč inností od 1.11.2002, s e z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen p ředběžně přispívat žalobci č ástku 3.000,- K č m ěsíč n ě s úč inností od 1.11.2002, záloha za dobu od 1.11.2002 do konce m ěsíce, v němž usnesení nabude právní moci, je splatná do tří dnů po právní moci usnesení a záloha za každý běžný měsíc je splatná vždy do 15. dne běžného měsíce. Rozhodnutí okresní soud od ůvodnil tím, že v dané věci se žalobce domáhal návrhem podaným dne 12.10.1998 odškodnění pracovního úrazu ze dne 3.9.1992 utrpěného v době trvání jeho pracovního poměru u Ss R., s. p. s tím, že mu žalovaný od ledna 1998 poskytuje peněžitý důchod pouze do výše 4.112,- K č hrubého, a to p řesto, že průměrný výdělek, do kterého se mu má peněžitý důchod platit, byl několikrát valorizován. Při jednání dne 25.10.2002 žalobce navrhl vydání předběžného opatření ve znění jak ve výroku uvedeno s odůvodněním, že žalovaný od 1.1.2000 přestal žalobce vůbec odškodňovat, nezajímá se, zda zdravotní potíže z titulu úrazu neumožňují žalobci si hledat práci i mimo okres B. Soud prvního stupn ě dospěl k závěru, že žalobce osvědč il pot řebu zatímní úpravy úč astník ů, neboť řízení probíhá před soudem od 12.10.1998. Okresní soud žalobě vyhověl, ovšem rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě a v tomto usnesení byl vysloven právní názor a v souladu s tímto názorem je zaměřeno dokazování před soudem prvního stupně. Je nepochybné, že od 1.1.2000 není žalobce vůbec žalovaným odškodňován z titulu utrpěného pracovního úrazu. Je proto nutno do pravomocného skonč ení v této právní v ěci zatímně poměry úč astník ů upravit tak, aby byly v nezbytné míře zajištěny životní potřeby žalobce. Proti usnesení soudu prvního stupn ě podal odvolání jak žalovaný, tak vedlejší úč astník. Žalovaný namítal, že nejsou dány zákonné d ůvody pro vydání předběžného opatření. Poukazoval na tu skuteč nost, že žalovaný je svým zakladatelem - Ministerstvem zem ědělství - pověřen správou převzatého majetku za zaniklých státních podnicích v rámci celého regionu (cca 50 zaniklých podniků), vede řízení s oprávněnými osobami ve věci restituč ních náhrad dle zákona č . 220/1999 Sb. v platném zn ění a jeho č innost je dotována z rozpočtu FNM Č R. V t ěchto dotacích není rezerva na předmětné zálohy na renty. Převzaté oprávněné a nesporné nároky na renty z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání po zaniklých podnicích jsou likvidovány prostřednictvím žalovaného přímo Ministerstvem zemědělství Č R Praha,a to po řádném prokázání nároku a provedených výpoč t ů. U sporů, kde rozhoduje soud, se odškodňuje až na základě pravomocných rozsudků. Soud dále nezkoumal, z jakého důvodu žalovaný přestal vyplácet od 1.1.2000 rentu, také je nutno přihlédnout k tomu, že dnes je žalobce ve finanč ní tísni a není tedy ani zárukou, že by nevysouzenou rentu, ale zálohovou, dokázal vrátit zp ět žalovanému. Z předběžného opatření je pouze zřejmé, že žalobce pobírá důchod ve výši 4.112,- Kč (zda souvisí č i nesouvisí s pracovním úrazem soud bude dále zkoumat). Zda žalobce má majetek nebo využil své právo na sociální dávky u p říslušného orgánu, soud nezkoumal, vydal předběžné opatření v neprospěch žalovaného a nezkoumal, zda žalobce může toto usnesení plnit č i nikoliv, když žalovaný není podnikatelský subjekt a nemá volné finan č ní prost ředky a jeho č innost je ú č elov ě dotovaná státem. Dále žalovaný poukázal na sociální síť, kterou poskytuje náš stát ze státního rozpoč tu t ěm ob- č an ům, kteří se nachází v tíživé životní a sociální situaci. Žalovaný se domáhal, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Vedlejším ú č astník ve svém odvolání vytýkal soudu prvního stupn ě, že návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno, aniž by soud zkoumal, zda je tento nárok důvodný. Je nesporné, že soudní řízení, ve kterém se žalovaný domáhá náhrady škody z titulu ztráty na výdělku po skonč ení pracovní neschopnosti, probíhá od 12.10.1998 a do dnešního dne není pravomocn ě ukonč eno. V této v ěci již odvolací soud vyslovil závazný právní názor, podle něhož pro výpoč et ztráty na výd ělku po skonč ení pracovní neschopnosti je nutno od pr ůměrného výdělku před vznikem škody, tj. od průměrného výdělku, kterého by žalobce prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonával, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo, odeč íst pravd ě- podobný výdělek, kterého by žalobce docílil - nehledě na situaci na trhu práce - výkonem zaměstnání s plným využitím zbylého pracovního potenciálu což ve své podstatě znamená, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně bude s pravděpodobností blížící se jistotě prokázáno, že připoč te-li se prav ěpodobnému výdělku žalobce i výše č áste č ného invalidního d ůchodu, že žalovanému nárok na výplatu renty do budoucna nevzniká. Žalovaný také doposud neprokázal skuteč nost sv ědč ící tomu, že č áste č ný invalidní d ůchod byl přiznán v příč inné souvislosti s pracovním úrazem nebo z vypracovaného znaleckého posudku. Vše nasv ědč uje tomu, že p říč inou poskytnutí tohoto d ůchodu jsou jiné obecné choroby žalobce. Pokud by odvolací soud potvrdil napadené usnesení, je nanejvýš pravděpodobné, že po koneč ném rozhodnutí ve v ěci nastane situace, kdy dojde "k přeplacení škody" a žalobce naopak bude nucen vydat získané bezdůvodné obohacení žalovanému. Vedlejší úč astník navrhoval, aby citované usnesení bylo zrušeno a v ěc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce se k podaným odvoláním nevyjád řil. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 OS Ř) po zjištění, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející, a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání byla podána z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g/ OSŘ a jsou důvodná. Pokud jde o skutkový stav, je mezi ú č astníky nesporné, že žalobce v dob ě trvání pracovního poměru u Ss R. utrpěl dne 3.9.1992 pracovní úraz, a že za vzniklou škodu tímto úrazem odpovídá žalovaný. Žalovaný rovněž urč itou dobu žalobci náhradu za ztrátu na výd ělku platil, ovšem od 1.1.2000 již tuto náhradu za ztrátu na výdělku neplatí a náhrada za ztrátu na výdělku je předmětem soudního sporu, když žaloba ve věci byla podána 12.10.1998. V tomto sporu se řeší, zda vůbec žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a pokud ano, v jaké výši. V dané věci okresní soud rozhodl o návrhu předběžného opatření podle ust. § 102 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto ustanovení je-li t řeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry úč astník ů nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle druhé věty odstavce 3 tohoto ustanovení, ustanovení § 75 odst. 1, 3,4 a 5, § 75a, § 76 a § 77 odst. 1 písm. b/,c/ a d/, § 77 odst. 2 a 3 a § 78 odst. 3 OSŘ zde platí obdobně. Základním p ředpokladem pro vydání předběžného opatření je nutnost zatímní úpravy poměrů úč astník ů nebo existence obavy, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. V dané věci soud odůvodnil vydání předběžného opatření tím, že je nutno zatímně upravit poměry úč astník ů tak, aby v nezbytné míře byly zajištěny životní potřeby žalobce. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Posouzení, zda existuje pot řeba zatímní úpravy poměrů úč astník ů závisí na okolnostech konkrétního případu, ovšem vždy je třeba mít na mysli, že předběžné opatření nelze vydat tam, kde by šlo o úpravu faktických (nikoliv právních) vztahů mezi úč astníky. V dané v ěci jsou právní poměry mezi úč astníky jasné, není zpochyb ňována odpovědnost žalovaného za pracovní úraz žalobce, je však spor o to, zda vůbec žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vznikl a pokud ano, v jaké výši. Z uvedeného vyplývá, že vydaným předběžným opatřením soud neřešil právní poměry úč astník ů, ale úpravu faktických vztahů mezi úč astníky, což zd ůvodnil tím, že je nutno do pravomocného skonč ení této právní v ěci zatímně upravit poměry úč astník ů tak, aby v nezbytné míře byly zajištěny životní potřeby žalobce. Soud prvního stupně rovněž nepřihlédl k té zásadě, že nelze nařídit taková předběžná opatření, jimiž by se přivodil stav, který by znemožňoval buď vůbec nebo s nadměrnými obtížemi obnovit původní stav. Lze uzavřít, že za stavu, kdy je nesporné, že zaměstnavatel odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem, ale je sporné, zda vůbec vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle § 195 ZPr, nelze vydat předběžné opatření o povinnosti zaměstnavatele platit zaměstnanci č ást náhrady za ztrátu na výd ělku, neboť v daném případě nejde o zatímní úpravu právních poměrů, ale jde o úpravu faktických vztahů a v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření ust. § 74 odst. 1 OSŘ. Odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 OSŘ změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p řípustné. V Ostrav ě dne 20.1.2003