16 CO 77/2021

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně insolvenční správkyně právnická osoba „ v likvidaci“, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , o zaplacení částky částka s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 9. 2020 č. j. 8 C 268/2019-250, ve znění opravných usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 8 C 268/2019-279 a ze dne 27. 7. 2021 č. j. 8 C 268/2019-283,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I., III. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba]„ v likvidaci“ se sídlem v [obec], [IČO] (dále též dlužník). Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně, čímž na žalobkyni přešlo oprávnění vymáhat jeho pohledávky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] jediným jednatelem výše uvedené společnosti, v době od [datum] do [datum] byl současně zapsán v obchodním rejstříku jako jediný společník dlužníka. V období od [datum] do [datum] byl jediným jednatelem dlužníka a současně jeho jediným společníkem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně zjistila, že dlužník měl zřízen bankovní účet u společnosti [právnická osoba], [číslo] dne [datum] byla provedena platba z tohoto účtu ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet]. Dlužník měl dále u [právnická osoba] zřízen bankovní účet [číslo] dne [datum] byla provedena platba z tohoto účtu ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet]. Dlužník měl zřízen bankovní účet č. [bankovní účet] také u společnosti [právnická osoba] a dne [datum] byla provedena platba z tohoto účtu ve výši [částka] na účet č. [bankovní účet]. Bankovní účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a žalovaný výše uvedené platby eviduje jako plnění na úhradu kupní ceny za převod 100 % podílu [právnická osoba] Žalovaný jako jediný společník dlužníka [právnická osoba] učinil při výkonu valné hromady rozhodnutí o převodu podílu o velikosti 100 % na [jméno] [příjmení] a posléze byly z bankovního účtu dlužníka odeslány výše uvedené prostředky, které měly představovat úhradu dluhu [jméno] [příjmení] vůči žalovanému z titulu ceny za převod obchodního podílu. [jméno] [příjmení] v trestním řízení vedeném proti žalovanému uvedl, že nezná žalovaného ani dlužníka a nikdy nikomu nic neuhradil za převod podílu na této obchodní společnosti, naopak za podpisy na listinách obdržel částku [částka]. Žalovaný si ponechal přístupové údaje do elektronického bankovnictví a provedl platby z bankovního účtu dlužníka na svůj účet v době, kdy již nebyl jednatelem této společnosti. Důvod pro provedení výše uvedených plateb nebyl dán, neboť [jméno] [příjmení] nedal souhlas k tomu, aby z majetku dlužníka bylo poskytnuto plnění na jeho soukromý dluh, žalovaný tak získal plnění bez právního důvodu. Žalobkyně uplatnila žalovanou částku jako škodu v trestním řízení, které bylo proti žalovanému vedeno, byla však odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl, žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši [částka].

3. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno]„ v likvidaci“ nesla do [datum] název [právnická osoba] a žalovaný byl jediným jednatelem této společnosti. Dne [datum] formou notářského zápisu učinil žalovaný rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady [právnická osoba] [anonymizováno], kterým se odvolal z funkce jednatele společnosti, jmenoval nového jednatele společnosti [jméno] [příjmení] a rozhodl o převodu svého podílu v této společnosti v rozsahu 100 % na [jméno] [příjmení]. Téhož dne uzavřel žalovaný s [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno] za kupní cenu ve výši [částka] s tím, že tato částka bude vyplacena bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet] v den podpisu smlouvy o převodu podílu. [jméno] [příjmení] (který dne [datum] zemřel) byl osobou bez přístřeší, bez jakéhokoli ekonomického zázemí, bez schopností vést obchodní společnost, neznající práci s počítačem ani pojem elektronické bankovnictví. [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalovaného nezná, neměl žádné povědomí o [právnická osoba] [anonymizováno], nevěděl nic o převodu obchodního podílu této společnosti na svou osobu ani o platbě ceny za tento převod. Dne [datum] byly ze tří účtů [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], provedeny platby na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z účtu [číslo] tak byla provedena platba ve výši [částka], z účtu [číslo] platba ve výši [částka] a z účtu č. [bankovní účet] platba ve výši [částka], platby byly provedeny prostřednictvím elektronického bankovnictví na základě příkazů zadaných po přihlášení jménem a heslem uživatele, které odpovídá žalovanému.

4. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byl zjištěn úpadek [právnická osoba]„ v likvidaci“, [IČO], na její majetek byl prohlášen konkurz a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Proti žalovanému byla vznesena obžaloba mimo jiné pro skutek spočívající v převedení finančních prostředků v celkové výši [částka] z účtu společnosti [právnická osoba] (tehdy [právnická osoba]) dne [datum], přestože v té době již žalovaný nebyl jednatelem společnosti, čímž si měl přisvojit cizí věc a spáchat [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně dne [datum] jako poškozená uplatnila v trestním řízení právo na náhradu škody v celkové výši [částka], jejíž součástí je i částka [částka].

5. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že si po odvolání sebe jako stávajícího jednatele společnosti [právnická osoba], jmenování nového jednatele [jméno] [příjmení] a převodu svého obchodního podílu v této společnosti na [jméno] [příjmení], v zištném úmyslu ponechal přihlašovací údaje do elektronického bankovnictví k bankovním účtům této společnosti a dne [datum], přestože již nebyl oprávněn nakládat s jejími bankovními účty, se přihlásil prostřednictvím elektronického bankovnictví k bankovním účtům společnosti, na základě jeho tří příkazů byla z účtů výše uvedené společnosti na účet žalovaného převedena celkem částka [částka], neboť tento skutek není trestným činem; žalobkyně byla s nárokem na náhradu škody ve výši [částka] odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Pro další skutky, kterých se žalovaný dopustil jako jednatel a jediný společník uvedené obchodní společnosti také tím, že z účtů této společnosti vyvedl finanční prostředky v celkové výši [částka] ve prospěch svůj či jiných subjektů, s úmyslem neuhradit [právnická osoba] finanční prostředky za odebrané pohonné hmoty ve výši převyšující [částka], a tím, že převedením finančních prostředků z účtů [právnická osoba] na svůj účet si přisvojil cizí věc, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], odsouzen k trestu odnětí svobody a zavázán k náhradě škody.

6. Na základě těchto zjištění okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný jako jediný jednatel společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]„ v likvidaci“) dne [datum] odvolal sám sebe jako stávajícího jednatele společnosti a jmenoval nového jednatele ([jméno] [příjmení]). Dne [datum] žalovaný s [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu, kterou na něho převedl obchodní podíl uvedené společnosti za cenu, jež odpovídala celkové výši zůstatků na bankovních účtech společnosti. K uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu žalovaný přistoupil v situaci, kdy věděl, že společnost má nesplněné závazky převyšující [anonymizováno] mil. Kč. Žalovaný převedl obchodní podíl [jméno] [příjmení], který byl osobou bez přístřeší a bez jakýchkoli schopností a zkušeností vést obchodní společnost, jeho jediným příjmem byly sociální dávky. Za této situace bylo jediným cílem žalovaného využít osobu [jméno] [příjmení] k získání zbývajících zůstatků na bankovních účtech společnosti ke škodě této společnosti tak, že tyto zůstatky budou z titulu kupní ceny převedeny na účet žalovaného, ať už na základě příkazu žalovaného či jiné osoby (odlišné od [jméno] [příjmení]), která znala přístupové údaje do elektronického bankovnictví. Smlouva o převodu obchodního podílu ze dne [datum] svým obsahem a účelem odporuje dobrým mravům, proto je neplatná. Pokud žalovaný z majetku dlužníka ([právnická osoba]„ v likvidaci“) obdržel [částka] jako úhradu ceny za převod obchodního podílu, byla mu tato částka plněna z neplatného právního jednání. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, tímto plněním se bezdůvodně obohatil na úkor [právnická osoba]„ v likvidaci“, a je povinen částku [částka] vydat. Žalovaný se dostal do prodlení od [datum], proto byl zavázán zaplatit úroky z prodlení z žalované částky od tohoto dne; pokud se žalobkyně domáhala úroků ve větším rozsahu, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

7. Okresní soud dále uvedl, že i v případě, že smlouva o převodu obchodního podílu nebyla neplatná, žalovaný částku [částka] získal bez právního důvodu a byl povinen ji jako bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná částka byla na účet žalovaného převedena na základě právního vztahu mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], kupní cena obchodního podílu neměla být uhrazena z peněz společnosti [právnická osoba]„ v likvidaci“. Je nepochybné, že [jméno] [příjmení] pokyn k platbě z účtu společnosti nedal, proto nebyl žádný právní důvod k úhradě případné ceny za obchodní podíl z peněz společnosti. Bez ohledu na skutečnost, zda bankovní příkaz k převodu částky [částka] zadal žalovaný (transakce byla provedena po přihlášení jménem a heslem žalovaného) nebo někdo třetí, kdo tyto přístupové údaje od žalovaného získal, došlo by i v tomto případě k úhradě na účet žalovaného bez právního důvodu.

8. Proti rozsudku okresního soudu, s výjimkou výroku II., podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) odvolání. Žalovaný namítal, že okresní soud přiznal žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení, avšak nikoli proto, že si žalovaný peněžní prostředky zaslal sám, ale z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum]. Žalobkyni je tedy přiznáván nárok za žalovaným jako za společníkem dlužníka, proto okresní soud není věcně příslušným soudem. Okresní soud se navíc posouzením neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu nezabýval, zaměřil se pouze na zjišťování, kdo provedl úhradu finančních prostředků. Okresní soud neprovedl důkaz čtením protokolu o výslechu [jméno] [příjmení] v hlavním líčení před Krajským soudem v Ostravě, neprovedl ani další důkazy, které se k osobě [jméno] [příjmení] vztahují. V trestním spise se přitom nachází doklady o tom, že [jméno] [příjmení] byl či je stále zapsán jako společník nebo člen statutárního orgánu u celkem [počet] společností, proto je osobou, která dobrovolně a vědomě nabývala obchodní podíly ve společnostech, které tzv. dohodil [titul] [příjmení], jehož výslech soud prvního stupně bezdůvodně neprovedl. Soud dále nijak neřešil povahu synallagmatického závazku a restituční povinnosti na straně [jméno] [příjmení] vrátit žalovanému obchodní podíl. Žalobkyně sice uplatnila žalobní nárok z titulu neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu, avšak žalobkyně neuvádí, jakým způsobem je připravena obchodní podíl žalovanému vrátit. Žalobkyně není aktivně legitimována v tomto řízení, protože dlužník nebyl smluvní stranou absolutně neplatné smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum]. Jediný, kdo mohl žádat vrácení navzájem poskytnutého plnění z titulu bezdůvodného obohacení po žalovaném, byl [jméno] [příjmení], žalobkyně se tedy mohla domáhat vydání bezdůvodného obohacení po něm. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil a žalobu zamítl.

9. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

10. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou věcné nepříslušnosti okresního soudu. Podle ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace; citované zákonné ustanovení tedy řadí k věcem náležejícím do věcné příslušnosti krajských soudů věci, jež lze označit jako spory z právních vztahů týkajících se vnitřních poměrů obchodních korporací.

12. Při posouzení, zda konkrétní jednání subjektů v právních vztazích spadá do rámce obchodních vztahů, tedy zda k tomuto jednání dochází při plnění úkolů člena statutárního orgánu obchodní korporace, případně výkonu práv a povinností společníka obchodní korporace nebo v přímé souvislosti s ním, je nutno vycházet z objektivizujících hledisek. Pro závěry, zda společník nebo statutární orgán obchodní korporace plnil úkoly související s jeho členstvím v těchto orgánech, je významné především to, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro obchodní korporaci, resp. v přímé souvislosti s členstvím příslušné osoby v této korporaci. Uvedená kritéria ovšem nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, to je vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k úkolům obchodní korporace. Z mezí plnění úkolů a v souvislosti s činností obchodní korporace nevybočuje jen činnost, která nepostrádá místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění úkolů obchodní korporace; v podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval společník nebo statutární orgán obchodní korporace z objektivního i subjektivního hlediska plnění úkolů obchodní korporace.

13. Žalovaný byl jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a dne [datum] učinil rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, jímž odvolal sám sebe jako stávajícího jednatele, jmenoval nového jednatele [jméno] [příjmení] a rozhodl o převodu svého podílu jako stávajícího společníka rovněž na [jméno] [příjmení]. Téhož dne uzavřeli žalovaný a [jméno] [příjmení] smlouvu o převodu podílu, na jejímž základě žalovaný převedl na [jméno] [příjmení] svůj podíl v [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v rozsahu 100 % za sjednanou kupní cenu [částka], která měla být vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného v den podpisu smlouvy o převodu podílu.

14. Z okolností, které v posuzovaném případě vyšly najevo, je zřejmé, že žalovaný tímto jednáním nesledoval cíle související se zájmy, potřebami či úkoly společnosti [právnická osoba], posléze [právnická osoba], nýbrž své osobní obohacení. Žalovaný musel vědět, že [jméno] [příjmení] je osobou bez trvalého bydliště, bez prostředků a bez jakýchkoli obchodních zkušeností, přesto (resp. právě proto) na něho převedl svůj obchodní podíl ve společnosti za cenu, která přesně odpovídala zůstatku finančních prostředků na účtech společnosti, aby posléze mohl tyto zbývající finanční prostředky ze společnosti vyvést jako úhradu„ kupní ceny.“ Žalovaný tedy při uzavírání smlouvy o převodu obchodního podílu nesledoval prospěch obchodní společnosti, jíž byl společníkem a jednatelem, ale výhradně vlastní zájmy. [ulice] účelový vztah žalovaného jako společníka a jednatele obchodní společnosti k činnosti, jíž byla způsobena škoda, není dán, proto není dána ani věcná příslušnost krajského soudu podle ust. § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.

15. Okresní soud usoudil, že k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu žalovaný přistoupil v situaci, kdy jako (již bývalý) jediný jednatel a společník věděl, že společnost má nesplněné závazky převyšující částku [částka], které neměla z čeho uhradit, neboť v předcházející době žalovaný převedl z bankovních účtů společnosti finanční prostředky na svůj účet, případně ve prospěch jiných subjektů, čímž způsobil poškozeným společnostem škodu, která celkem přesáhla [částka]. Žalovaný převáděl obchodní podíl k výše uvedené společnosti v době, kdy společnost měla milionové závazky, které nebyla schopna uhradit, [jméno] [příjmení], který byl osobou bez přístřeší a jehož jediným příjmem byly sociální dávky. Žalovaný si musel být vědom, že [jméno] [příjmení] není schopen předmětnou společnost řídit, nemá z čeho platit její milionové závazky a jeho jediným motivem pro podepsání předmětné smlouvy byla skutečnost, že za podpis obdrží částku [částka]. Za této situace bylo cílem žalovaného při převodu obchodního podílu využít osobu [jméno] [příjmení] k získání zbývajících zůstatků na bankovních účtech společnosti, které odpovídaly výši sjednané ceny, ke škodě této společnosti, a to tak, že zůstatky budou z titulu kupní ceny převedeny z účtů společnosti na účet žalovaného, ať už se tak stalo na základě příkazu samotného žalovaného či jiné osoby (odlišné od [jméno] [příjmení]), která znala přístupové údaje do elektronického bankovnictví této společnosti.

16. Tato úvaha soudu prvního stupně je správná, je vyvozena z dokazování provedeného podle ust. § 132 o. s. ř., okresní soud žádný důkaz bezdůvodně neopomenul. Svědecká výpověď [jméno] [příjmení] je obsažena v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2019 č. j. 32 T 3/2018-4087, jímž byl proveden důkaz, nebyl tedy důvod provádět důkaz protokolem z hlavního líčení, u kterého byl tento svědek slyšen. V tomtéž rozsudku je zaznamenána také výpověď svědka [titul] [jméno] [příjmení], který vypověděl, že mu o pokynech k platbě za odkoupení obchodního podílu společnosti [právnická osoba] není nic známo, popřel, že by osobně bankovním převodem žalovanému finanční prostředky za odkoupení obchodního podílu uhradil, stejně jako si nepamatuje, že by měl k dispozici přihlašovací údaje do datové schránky uvedené společnosti a do elektronického bankovnictví [právnická osoba].

17. Krajský soud v Ostravě výše citovaným rozsudkem žalovaného zprostil obžaloby, pokud měl v úmyslu získat majetkový prospěch tím, že převedl na [jméno] [příjmení] svůj obchodní podíl ve společnosti a v zištném úmyslu si ponechal přihlašovací údaje do elektronického bankovnictví k bankovním účtům [právnická osoba] a dne [datum], přestože už nebyl jednatelem této společnosti, se přihlásil k bankovním účtům této společnosti a převedl si na svůj účet celkovou částku [částka], protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.

18. Ve výše uvedeném rozsahu revidoval závěr krajského soudu Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], neboť nesouhlasil se závěrem, že nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo provedl výše uvedenou dispozici s bankovními účty [právnická osoba] [ulice] soud odkázal na údaje poskytnuté Ministerstvem vnitra ČR, z nichž vyplývá, že až do [datum] byly transakce prováděny po přihlášení jménem a heslem odpovídající žalovanému, posléze bylo ID datové schránky vedené na jméno [jméno] [příjmení] Vrchní soud dospěl k závěru, že vyhodnocení osoby realizující předmětné transakce je nadbytečné, protože smlouva o převodu obchodního podílu byla podepsána jak žalovaným, tak nabyvatelem [jméno] [příjmení], přičemž smlouva neobsahuje žádné ujednání týkající se realizace úhrady dohodnuté ceny za převáděný obchodní podíl. Nelze tedy vyloučit, že žalovaný byl nabyvatelem obchodního podílu [jméno] [příjmení] tímto úkolem pověřen. V každém případě je však namístě závěr, že úhrada předmětné ceny byla součástí smluvních ujednání mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], přičemž žádný z provedených důkazů nezpochybnil předmětnou smlouvu o převodu podílu či prováděnou transakci. Převod finančních prostředků proto nelze považovat za neoprávněný či nezákonný, přičemž ani samotná dispozice s touto částkou plně v souladu se smluvním ujednáním nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Vrchní soud proto modifikoval zprošťující důvod podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu a zprostil žalovaného od obžaloby z výše uvedeného skutku proto, že tento skutek není trestným činem.

19. Převod finančních prostředků z účtu společnosti [právnická osoba] na žalovaného provedený na základě smlouvy o převodu obchodního podílu za cenu odpovídající zůstatku na účtech skutečně odpovídá smluvnímu ujednání, jak uzavřel Vrchní soud v Olomouci ve shora citovaném rozhodnutí, protože žalovaný na [jméno] [příjmení] obchodní podíl převedl. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že [jméno] [příjmení] nemohl být tím, kdo převod finančních prostředků z účtu společnosti dlužníka na účet žalovaného provedl, protože mu o společnosti [právnická osoba] nebylo vůbec nic známo. Transakce přesto dne [datum] provedena byla, a to po přihlášení jménem a heslem uživatele, odpovídajícímu žalovanému. V této souvislosti je nutno připomenout, že soudní praxe netrvá na prokázání příčinné souvislosti s absolutní či 100% jistotou, nýbrž postačuje její prokázání v míře blížící se praktické jistotě, čímž je ponechán prostor soudu k volnému hodnocení důkazů a racionální úvaze, aniž by byly na poškozené kladeny nesplnitelné požadavky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1222/2012 uveřejněný v souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C [číslo]). Tento závěr lze uplatnit i pro posouzení této věci, protože sice nebylo prokázáno, kdo z účtů dlužníka převedl na účet žalovaného celkem [částka], avšak ze skutečností, které v řízení prokázány byly, lze dovodit, že musel to být žalovaný, kdo transakci buďto provedl sám, případně poskytl jiné osobě (ať už touto osobou byl kdokoli, nemohl to však být [jméno] [příjmení]) údaje potřebné k tomu, aby peníze mohly být ze [právnická osoba] převedeny na účet žalovaného.

20. Podle názoru odvolacího soudu tedy soud prvního stupně zjistil řádně a úplně skutkový stav věci, proto odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně sice spočívá na nesprávném právním posouzení věci, to však nemělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

21. Úprava institutu bezdůvodného obohacení vychází z obecného právního principu, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Je-li tato zásada porušena a vzniklý prospěch nelze odčerpat v rámci původního právního vztahu, případně cestou náhrady škody, je stanovena povinnost vydat takto neoprávněně získané obohacení tomu, na jehož úkor bylo získáno. Z této charakteristiky bezdůvodného obohacení vyplývá, že se jedná o institut pouze subsidiární (podpůrný). Uplatní se jen tehdy, jestliže povinnost k vydání získaného prospěchu nevyplývá z jiného právního institutu. Ze subsidiární povahy bezdůvodného obohacení zároveň vyplývá, že se jeho prostřednictvím nelze domáhat nároků, které vyplývají z ustanovení upravujících jednotlivé právní vztahy a které nebylo možné úspěšně uplatnit (např. proto, že jsou prekludovány nebo promlčeny). Uvedené platí i pro„ konkurenci“ bezdůvodného obohacení a náhrady škody. Majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích, je předpokladem jak pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení, tak i nároku z odpovědnosti za škodu. Ze subsidiarity institutu bezdůvodného obohacení vyplývá, že podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991–3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen„ o. z.“)) může být nárok posouzen jen tehdy, nejsou-li dány předpoklady pro odpovědnost za škodu. Jestliže majetková újma byla způsobena porušením právní povinnosti nebo úmyslným porušením dobrých mravů, je třeba nárok posoudit podle ustanovení o odpovědnosti za škodu.

22. Podle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Ustanovení § 2910 o. z. stanovuje dvě základní skutkové podstaty. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo a) zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva a právní statky někoho jiného (poškozeného), která lze vymezit jako život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví; nebo b) zaviněným protiprávním jednáním poruší relativní práva a právní statky někoho jiného (poškozeného), která jsou chráněna zvláštním předpisem. Základní předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody tedy jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění.

24. Podle ust. § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.

25. Podle ust. 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (§ 6 odst. 2 o. z.).

26. Podle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

27. Princip poctivosti a zákaz zneužití práva patří k základním zásadám soukromého práva. Jejich obsah není nikde přesně vymezen, vždy záleží na okolnostech konkrétního případu. Oba principy spolu úzce souvisí, zákaz zneužití práva je považován za jeden z projevů korektivní funkce zásady poctivosti. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Zákaz zneužití práva je jedním z korektivů výkonu subjektivních práv a slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či smlouvě, avšak jenž je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný. Nepoctivé jednání i zneužití práva představují protiprávní jednání, proto vzniká tomu, kdo jednal nepoctivě nebo kdo právo zneužil, povinnost k náhradě tím způsobené újmy.

28. Podle názoru odvolacího soudu z okolností uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu zjištěných a popsaných zejména v bodech 14 a 15 odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že žalovaný jednal nepochybně nepoctivě a zneužil právo, kdy jeho úmyslem při převodu obchodního podílu bylo využít osobu [jméno] [příjmení] k získání zbývajících zůstatků na bankovních účtech společnosti [právnická osoba], které odpovídaly výši sjednané ceny, ke škodě této společnosti, a to tak, že zůstatky budou z titulu kupní ceny převedeny z účtů společnosti na účet žalovaného, ať už se tak stalo na základě příkazu samotného žalovaného či jiné osoby (odlišné od [jméno] [příjmení]), které žalovaný poskytl přístupové údaje do elektronického bankovnictví této společnosti. Žalovaný je proto povinen podle § 2910 o. z. nahradit žalobkyni škodu ve výši [částka], kterou tím společnosti [právnická osoba] způsobil.

29. Podle ust. § 2909 o. z., škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

30. Podle ustálené soudní praxe za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný podle [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Uvedené pojetí je konformní i se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

31. Hlavním důvodem uzákonění skutkové podstaty povinnosti k náhradě škody podle § 2909 o. z. je vyjádření potřeby ochrany základních společenských vztahů i za těch okolností, kdy není daná norma chování stanovena v konkrétní právní normě, nýbrž toliko vyplývá z dobrých mravů. Právní řád tak dobré mravy staví na základě § 545 o. z. jako pramen práva na roveň právním normám a poskytuje jim ochranu jako každé jiné právní normě. Podle ustálené judikatury odpovědnost za úmyslné jednání proti dobrým mravům zahrnuje jak případy právem neupraveného jednání, tak právě případy oprávněného výkonu práva, který směřuje k poškození jiného, neodporuje sice přímo zákonu a nedosahuje intenzity protiprávnosti, ale je v rozporu s dobrými mravy. Znamená to, že i když škůdce vykonává své právo, avšak způsobem, který záměrně poškozuje jiného a vede k nepřiměřeným důsledkům, jde o tzv. šikanózní výkon práva, jenž je sankcionován právě § 2909 o. z.

32. Odvolací soud má za to, že i kdyby jednání žalovaného nebylo možno posoudit jako porušení zákonem stanovené povinnosti, představuje bezpochyby úmyslné porušení dobrých mravů, proto by žalovaný byl v takovém případě povinen podle § 2909 o. z. nahradit žalobkyni škodu ve výši [částka], kterou tím společnosti [právnická osoba] způsobil.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku je věcně správný, byť z poněkud jiných důvodů, proto byl odvolacím soudem, včetně souvisejících výroků III. a IV. o náhradě nákladů řízení, podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen.

34. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný v odvolacím řízení neměl úspěch a žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala.