16 CO 78/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul , titul . sídlem adresa o určení vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 12. 2021, č. j. 18 C 44/2021-166

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje ve správném znění: Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na budově [adresa] v obci [obec], stojící na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], který je zapsán na [list vlastnictví] v obci [obec], [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 56 606,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 16 933 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na budově [adresa] v obci [obec], stojící na pozemku parc. [číslo] který je zapsán na [list vlastnictví] v obci [obec], [katastrální uzemí] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce] Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 60 720,50 Kč.

2. Soud shledal, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, dále usoudil, že je třeba věc posoudit podle zák. č. 40/1964 Sb. Dům se stal věcí již za účinnosti tohoto zákona, neboť v roce [rok] bylo hotové a obyvatelné celé spodní patro. Vlastnictví k nově vytvořené věci nabývá ten, kdo ji vytvořil, jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník. Stavebníkem v občanskoprávním smyslu je osoba, která se fakticky podílí na zřízení stavby, je-li stavebníků více, stává se nová stavba předmětem jejich spoluvlastnictví, aniž by dohoda o tom musela být uzavřena písemně a aniž by byla sjednána konkrétní výše spoluvlastnických podílů. Účastníci o vlastnictví stavěného rodinného domu neuzavřeli žádnou dohodu, což nevylučuje, že spoluvlastnické právo ke stavbě mohlo vzniknout. Pro určení existence či neexistence spoluvlastnického práva proto soud posoudil okolnosti, za jakých byla stavba prováděna, aby zjistil, zda stavebníkem předmětné stavby byl pouze žalovaný či oba účastníci řízení.

3. Po provedeném dokazování vyšlo najevo, že stavebníky rodinného domu byli oba účastníci, kteří byli partnery od roku [rok] do [rok], kdy společně žili a hospodařili a vychovávali své [anonymizováno] dcery. Žalovaný pravidelně zasílal na účet žalobkyně finanční částky určené na domácnost i na splácení úvěru ze stavebního spoření, z účtu byly placeny také exekuce. Účastníci bydleli nejprve v bytě, kde jim vznikl dluh na nájemném, proto se rozhodli„ bydlet ve svém“. Pro účely stavby poskytla účastníkům pozemek matka žalobkyně. Pozemek byl formálně prodán žalovanému, aniž byla fakticky uhrazena kupní cena, resp. část kupní ceny získané z úvěru byla neprodleně zaslána na účet žalobkyně a ve zbývající části předána žalobkyni v hotovosti. Žalovaný měl samostatně vyšší šanci pro získání úvěru, výše kupní ceny se shoduje s částkou, která měla být dostačující pro výstavbu domu, žalobkyně vystupovala jako ručitelka. Skutečnost, že splátky úvěru byly zasílány trvalým příkazem z účtu žalobkyně, soud považuje za technickou záležitost. Žalovaný téměř sám dům postavil, žalobkyně se v době stavby starala o dceru, vybírala zařizovací předměty, rozhodovala o barvách, motivech, pomáhala při hledání levných materiálů a výhodných nákupů.

4. Za daných okolností okresní soud uzavřel, že oba účastníci se podíleli na výstavbě domu stejným dílem, a proto bylo na místě určit, že žalobkyně je spoluvlastnicí předmětného domu, velikost jejího podílu je ideální ½. Okresní soud odmítl námitku vydržení vznesenou žalovaným s tím, že žalovaný nemohl být v dobré víře. Žalovaný si musel být vědom důvodu vzniku předmětné budovy, s přihlédnutím k okolnostem společného soužití účastníků, kteří dům společně s dětmi užívali, udržovali a chovali se k němu jako vlastníci až do roku [rok]. Soud nepřihlédl k zápočtům žalovaného za bezdůvodné obohacení žalobkyně vzniklé užíváním domu bez právního důvodu proti jejím případným pohledávkám, protože předmětem tohoto řízení nebylo peněžité plnění.

5. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Žalovaný vnímá rozhodnutí soudu prvého stupně jako naprostý exces při výkonu moci soudní, při kterém došlo k porušení ústavním pořádkem zaručeného vlastnického práva žalovaného. Okresní soud především vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, protože matka žalobkyně prodala žalovanému pozemek, na kterém je rodinný dům vystavěn, za částku 150 000 Kč, kterou jí zaplatil žalovaný v hotovosti. Nicméně aby banka poskytla úvěr, ze kterého bude reálně rodinný dům stavěn, uzavřela matka žalobkyně se žalovaným kupní smlouvu na prodej pozemku za částku 300 000 Kč, tuto částku poslala na společný účet žalobkyně a žalovaného (formálně psaný na jméno žalobkyně), částka byla použita na výstavbu rodinného domku. Úhrada úvěru byla realizována výhradně žalovaným prostřednictvím společného účtu, pozemek se stal výlučným vlastnictvím žalovaného. Žalovaný zajistil i další finanční prostředky na stavbu rodinného domku, a to z finančních prostředků získaných z příležitostné práce a z darů od své matky. Ve stavebním řízení figuroval jako stavebník jen žalovaný, stejně tomu bylo v řízení o kolaudaci stavby. Byl to žalovaný, kdo realizoval veškeré práce na stavbě domu, s drobnou sousedskou a rodinnou výpomocí. Rozsah výpomoci žalobkyně je zanedbatelný, fyzicky se podílela až na výmalbě rodinného domu. Ostatní okolnosti soužití účastníků, jako je společná domácnost, péče o nezletilé dítě a způsob nabytí pozemku, nelze vnímat jako okolnosti svědčící o vícero stavebnících. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o tom, že předmětný rodinný dům bude v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Nesprávné je také právní posouzení věci prvostupňovým soudem, protože věc vytváří toliko osoba, která fakticky přispěla k vytvoření věci. Judikatura vylučuje ze spoluvlastnictví situace, kdy je z okolností zřejmá pouhá výpomocná povaha těchto činností (rodinná a sousedská výpomoc). Spoluvlastnictví nemohlo vzniknout, protože žalobkyně se fakticky na výstavbě rodinného domu nepodílela, občasná výpomoc s dohledáním levného materiálu nebo pomoc při výmalbě rodinného domu nejsou vytvořením věci. Žalobkyně se na stavbě nepodílela ani finančně, na stavbu a vytvoření věci tedy neměla žádný vliv. Vůle žalovaného byla konzistentní od okamžiku záměru stavět rodinný dům, tento dům žalovaný nikdy nechtěl mít ve spoluvlastnictví s žalobkyní. Na tom nic nemění tvrzení svědků navržených žalobkyní, jejich výpovědi byly zjevně ovlivněné žalobkyní, a tudíž nevěrohodné. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala„ odvolání“ také žalobkyně s odůvodněním, že po vynesení rozsudku bylo zjištěno, že aktuální stav, který nastal po kolaudaci stavby, vymezil zastavěnou plochu a nádvoří, na němž je stavba umístěna, odlišně, stavba nyní stojí na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na budově [adresa] v obci [obec], stojící na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], který je zapsán na [list vlastnictví] v obci [obec], [katastrální uzemí] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. V ostatním se žalobkyně zcela totožnila se závěry prvostupňového soudu.

7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně zjistil, že účastníci spolu žili jako druh a družka od roku [rok], z jejich soužití se narodily 2 dcery, [jméno] dne [datum] a [obec] dne [datum], soužití zaniklo dne [datum], kdy účastníci zrušili společnou domácnost. Do roku [rok] účastníci bydleli u rodičů žalovaného, poté se odstěhovali do bytu v [obec]. Účastníci se následně rozhodli postavit rodinný dům, a jelikož neměli dostatek finančních prostředků, dohodli se s matkou žalobkyně, že jim pro účely stavby poskytne část svého pozemku. Za účelem možnosti získat úvěr byl pozemek formálně prodán toliko žalovanému, kupní smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a matkou žalobkyně na částku 300 000 Kč. Tato částka matce žalobkyně ve skutečnosti uhrazena nebyla, protože část kupní ceny získané z úvěru byla neprodleně matkou žalobkyně zaslána na účet žalobkyně (240 000 Kč), ve zbývající části byla předána žalobkyni v hotovosti, celá částka byla investována do stavby rodinného domu. Úvěrovou smlouvu na částku 300 000 Kč uzavřel žalovaný, ručitelkou byla žalobkyně. Úvěr byl splácen prostřednictvím účtu žalobkyně, na který zasílal žalovaný finanční prostředky. Žalovaný postavil rodinný dům téměř výlučně sám, za drobné sousedské a rodinné pomoci. Žalobkyně se starala o dítě narozené v roce [rok] a společnou domácnost účastníků. Žalobkyně pro účely stavby domu vybírala zařizovací předměty, rozhodovala o barvách a motivech v interiéru nemovitosti, pomáhala při hledání levných materiálů a výhodných nákupů, některé z nich také realizovala. Po dobu stavby bydleli účastníci v domě matky žalobkyně, pro stavbu byla používána elektřina a voda z jejího domu. Účastníci se do domu nastěhovali na Vánoce roku [rok], od té doby dům společně obývali až do září [rok]. Skutková zjištění prvostupňového soudu odvolací soud jako správná přejímá a ve svých dalších úvahách z nich vycházel.

9. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle ustanovení § 3054 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

12. Podle ustanovení § 3055 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

13. Z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 1994, sp. zn. 3 Cdo 95/92, publikovaný v časopise Právní rozhledy [číslo]) plyne, že pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci, je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově individuálně určené věci. Tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy je už jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení 1. nadzemního podlaží. Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila vlastnická práva ke stavbě, jsou pro takto vytvořenou oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady už vynaložené. Vše, co v důsledku přístavby, přestavby, jiné stavební změny nebo dokončovacích prací ke stavbě přiroste, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku svého vzniku.

14. V posuzovaném případě lze jako okamžik vzniku stavby, která nyní nese [adresa] a stojí v obci [obec], označit nejpozději Vánoce roku [rok], kdy se účastníci do domu nastěhovali a začali jej společně s dětmi obývat. Z toho je zřejmé, že stavba byla v té době vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další práce již směřovaly k dokončení rodinného domu. Jelikož se sporná nemovitost stala věcí v právním smyslu v roce [rok], je třeba věc posoudit dle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

15. Podle ustanovení § 132 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

16. Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe, není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (případně s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 ze dne 5. 11. 2002).

17. Pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolnosti věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávající podílovými spoluvlastníky stavby (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu). Za stavebníka v občanskoprávním smyslu je třeba považovat osobu, která se fakticky na zřízení stavby podílí, není-li z dohody nebo z okolností zřejmé, že tato osoba jen pomáhá jinému (např. řemeslník, sousedská či rodinná výpomoc). Pokud stavbu provádí více osob, nelze vyloučit, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2473/2006). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě není stavba součástí pozemku (srov. § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.), není pro nabytí vlastnictví ke sporné stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna.

18. Okresní soud z výše uvedených závěrů vycházel a uzavřel, že stavebníky rodinného domu [adresa] v obci [obec] v občanskoprávním smyslu byli oba účastníci; tento závěr okresního soudu odvolací soud sdílí.

19. Stavebníkem je, jak výše uvedeno, ten, který stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe, avšak tento závěr nelze (úzce) interpretovat tak, že stavebníkem je jen osoba, která stavbu vlastní prací vytváří. Toto hledisko není zásadní, protože stavba nemusí být nutně prováděna svépomocí. Může jít také o stavbu tzv. na klíč – v takovém případě se stavebník vlastní prací na vzniku stavby nemusí podílet (nepodílí) vůbec, přesto stavebníkem je. S žalovaným lze souhlasit, že na stavbě sporné nemovitosti většinu prací provedl osobně, což ovšem neznamená, že žalobkyně stavebníkem nebyla. Žalobkyně v době vzniku stavby (v letech [rok] – [rok]) především pečovala o společné dítě účastníků (narozené v listopadu [rok]), proto již jen z toho důvodu se na stavbě fyzicky podílet nemohla. Žalobkyně se dále starala o společnou domácnost účastníků, podílela se na obstarávání materiálů, zařizovacích předmětů, spolurozhodovala o vzhledu stavby. Byla to žalobkyně, která v podstatě zajistila pozemek pro vznik stavby, pozemek pocházel z daru její matky. Bez darovaného pozemku by účastníci stavbu nemohli realizovat, neboť byli v dané době bez finančních prostředků. Žalovaný sice uzavřel s matkou žalobkyně kupní smlouvu na daný pozemek a pro tyto účely uzavřel úvěrovou smlouvu na 300 000 Kč. Tato suma byla finančním ústavem jako kupní cena za pozemek poskytnuta matce žalobkyně, matka žalobkyně však peníze obratem poslala žalobkyni a účastníci tuto částku investovali do stavby. Žalovaný neprokázal, že matce žalobkyně za pozemek zaplatil 150 000 Kč.

20. Okolnost, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat, je zpravidla důkazem o existenci konkludentní (mlčky, nevýslovně uzavřené) dohody o spoluvlastnictví stavby. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že účastníci ohledně vlastnictví stavěného rodinného domu neuzavřeli výslovně, tj. písemně či ústně, žádnou dohodu. Písemná dohoda uzavřena nebyla, existenci ústní dohody žalovaný popřel, avšak (kromě skutečností popsaných výše) i z dále popsaných okolností vyplývá konkludentní dohoda mezi účastníky o podílovém spoluvlastnictví dané stavby, a to v rozsahu ½ pro každého z nich.

21. Žalobkyně uspokojivě vysvětlila, proč byla kupní smlouva na pozemek její matky uzavřena toliko žalovaným tím, že byla v dané době na mateřské dovolené, příjem měl toliko žalovaný. Ze stejného důvodu rovněž úvěrovou smlouvu uzavřel jen žalovaný, žalobkyně ovšem byla ručitelkou úvěru. Žalobkyně tvrdila, že podle dohody účastníků polovina domu měla být na žalobkyni převedena po jeho kolaudaci. Jelikož účastníci zahájili stavbu bez stavebního povolení, došlo ke komplikacím, které kolaudaci stavby významně oddálily. Především bylo zjištěno, že stavba zasahuje do cizího pozemku, proto byla nejprve uzavřena kupní smlouva mezi žalovaným a dalšími čtyřmi osobami (mezi nimi byla opět matka žalobkyně), kterou bylo na žalovaného převedeno vlastnictví další části pozemku v rozsahu 168 m², kupní cena činila 4 Kč. Bylo vedeno také řízení o odstranění stavby, proto ke kolaudaci došlo až v roce [rok]. V té době již mezi účastníky byly neshody, účastníci posléze ukončili soužití, a k zapsání žalobkyně jako spoluvlastnice dané stavby do katastru nemovitostí (podle původní dohody) již nedošlo. O existenci dohody o budoucím spoluvlastnictví stavěné nemovitosti mezi účastníky svědčí dále skutečnost, že to byla rodina žalobkyně, která v podstatě zahájení stavby umožnila. Matka žalobkyně uzavřela formálně kupní smlouvu na pozemek, proto žalovaný mohl dostat úvěr, který byl použit na stavbu, matka žalobkyně žádné peníze za pozemek od žalovaného nedostala. Účastníci po dobu stavby bydleli zdarma u matky žalobkyně, pro účely stavby používali její elektřinu a vodu. Za těchto okolností si lze obtížně představit, že mezi účastníky buďto dohoda o budoucím spoluvlastnictví nemovitosti ani v konkludentní podobě neexistovala, případně že dohoda byla taková, že nemovitost bude patřit výhradně žalovanému. Žalovaný sám potvrdil, že dům stavěl„ pro sebe, pro své děti a z logiky věci také pro matku svých dětí“. Nelze dále přehlédnout, že soužití účastníků trvalo téměř [anonymizováno] let, z toho skoro [anonymizováno] let bydleli ve sporné nemovitosti.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně byla stavebníkem sporné nemovitosti a mezi účastníky byla uzavřena (přinejmenším konkludentně) dohoda o tom, že žalobkyni bude patřit polovina rodinného domu. Okresní soud proto správně rozhodl, že žalobkyně je spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, přičemž velikost jejího podílu je ideální ½.

23. Okresní soud určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ na budově [adresa] v obci [obec], stojící na pozemku parc. [číslo] který je zapsán na [list vlastnictví] v obci [obec], [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně odvolacímu soudu adresovala přípis nazvaný odvolání, který však (podle obsahu) je návrhem na opravu písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. V mezidobí došlo ke změně v katastru nemovitostí, kdy parcela, na které se nemovitost (rodinný dům [adresa] v [obec]) nachází, má v současné době číslo [anonymizováno] Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odst. I. výroku podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil ve správném znění tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí.

24. Rozsudek soudu prvního stupně doznal změny toliko v odst. II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Vyčíslení nákladů řízení, které byly přiznány soudem prvního stupně procesně úspěšné žalobkyni, je správné, avšak žalobkyni byla přiznána také odměna za písemný závěrečný návrh ve věci. Tento úkon právní služby odvolací soud neposoudil jako účelný, protože žalobkyni nic nebránilo závěrečný návrh přednést u posledního jednání ve věci. Náhrada nákladů řízení, na které vzniklo žalobkyni právo, proto činí 56 606,50 Kč, kdy odvolací soud od přiznané částky 60 720,50 Kč odečetl odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, 300 Kč jako režijní náhradu a DPH, celkem 4 114 Kč.

25. Jelikož měla žalobkyně v odvolacím řízení úspěch, zavázal odvolací soud žalovaného podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Tyto náklady sestávají z odměny za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 vyjádření, účast u jednání odvolacího soudu), odměna za ½ úkonu právní služby (návrh na opravu rozhodnutí podle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb.), 4 x 300 Kč představuje režijní náhrada podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Další náklady představuje náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin á 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky 177/96 Sb., tj. 800 Kč a cestovné zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět, 156 km, cesta byla vykonána vozem o průměrné spotřebě 5,6 l nafty [číslo] km, cena nafty stanovená vyhláškou 116/2022 Sb. činí 47,10 Kč, cestovné 1 144 Kč Náklady odvolacího řízení dosáhly částky 13 944 Kč, a jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byla tato částka podle § 137 odst. 3 o. s. ř. povýšena o tuto daň na 16 933 Kč. Do nákladů odvolacího řízení žalobkyně nebyla zahrnuta částka 5 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku z odvolání, tato částka bude žalobkyni prvostupňovým soudcem vrácena, neboť se ve skutečnosti podle obsahu o odvolání nejednalo.