16 CO 90/2022

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců JUDr. Ivy Hrdinové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa v řízení o zaplacení 764 701 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2022, č. j. 11 C 255/20019-461

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 77 731 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28 266 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

1. Žalobce podal (prostřednictvím zmocněnkyně) dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci žalobu, ve které se domáhal vůči žalované přisouzení částky 764 701 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] (počátek úročení upřesnil v pozdějším podání na [datum]) do zaplacení. Svůj požadavek odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán od [datum] a do roku [rok] spočívala jeho práce v obsluze regenerační linky, a od roku [rok] do roku [rok] pracoval jako jádrař v rámci výroby jader, přičemž zaskakoval na regenerační lince, pokud zde chyběl příslušný zaměstnanec, a to i v roce [rok]. Žalobce nebyl nikdy u žalované převeden na jiné pracovní místo, nepracoval jako skladník a jeho pracoviště se stále nacházelo vedle regenerační linky. Dne [datum] bylo u žalobce zjištěno ohrožení nemocí z povolání – percepční nedoslýchavost. Pracovní poměr žalobce u žalované byl rozvázán dne [datum] pro nezpůsobilost žalobce vykonávat dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání. Od [datum] byl veden na úřadu práce, nemohl si však najít práci kvůli poškozenému sluchu. Sluch se mu neustále zhoršoval, a to až na 59,3 %. Všechny jeho obtíže byly způsobeny stresovou situací, nemožností najít novou práci a velkou roli sehrála rovněž celková finanční situace. Žalobce žádal o uznání nemoci z povolání, ale nebylo mu vyhověno. Žalovaná částka představuje náhradu nemateriální újmy (ztížení společenského uplatnění) za poškození sluchu (ohrožení nemocí z povolání), která byla vyčíslena znaleckým posudkem s tím, že v posudku nebyla vyčíslena posttraumatická újma, která se dá hodnotit jako poškození na zdraví. V průběhu řízení žalobce doplnil, že žalovaná porušila řadu povinností, když jej neposílala k řádným preventivním lékařským prohlídkám (vůbec jej na prohlídku neposlala v letech [rok], [rok], [rok], [rok], [rok]), neakceptovala doporučení odborných lékařů, a pokud bylo v lékařských posudcích uváděno, že je žalobce způsobilý k práci s podmínkou kontroly sluchu po půl roce, tak na tyto kontroly žalobce rovněž neposílala, nepřeřadila žalobce na jinou práci, ačkoliv věděla, že ztrácí sluch a posílala jej nadále na úseky pracoviště, kde byla vypočtena hladina expozice hluku nad 85 db (hluk kategorie 3), zejména k práci na regenerační lince. Žalobce poukázal na nesrovnalosti v lékařských posudcích, kdy v některých byla posuzována způsobilost k práci v třísměnném provozu, zatímco v jiných k práci v jednosměnném provozu.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a v řízení se bránila tím, že řádně plnila své povinnosti zaměstnavatele stanovené právními předpisy, provedla řádnou kategorizaci prací podle jednotlivých rizikových faktorů, přidělovala žalobci vždy práci v rámci kategorie, pro kterou byl uznán lékařským posudkem jako způsobilý, vysílala jej na pracovně lékařské prohlídky a dodržovala řádně ustanovení ohledně BOZP. Žalovaná zdůraznila, že od srpna [rok] byl žalobce zařazen na pracoviště jádrařů v nové hale, které bylo v kategorii 2 bez rizika hluku. Žalovaná popřela, že by žalobce i po posudku o ohrožení nemocí z povolání pracoval na pracovišti v kategorii 3 s tím, že okamžitě po doručení posudku o uznání ohrožení nemocí z povolání dne [datum] byl žalobce od [datum] přeřazen jako„ slévárenský dělník, skladník“. Žalovaná poukázala na to, že sluch žalobce se zhoršoval po ukončení pracovního poměru u žalované.

3. Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu zcela zamítl (I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 211 992 Kč (II.). Okresní soud dospěl k závěru, žalobce byl v letech [rok] až [rok], a dále [rok] až [rok] zaměstnancem žalované, přičemž byl zařazen na pozici slévárenského dělníka. V prvním uvedeném období byl zaměstnán jako obsluha regenerační linky, ve druhém pak na výrobě jader jako jádrař. Pracoviště žalobce se nacházelo až do května, resp. max. srpna [rok], na tzv. slévárně (staré hale) a poté bylo přesunuto do nově přistavěné haly, do níž bylo kompletně přemístěno pracoviště jádrařů. Z hlediska rizika hluku byla původní stará hala zařazena do kategorie 3, tedy docházelo v ní k překračování hygienických limitů, nová hala pak byla zařazena do kategorie 2, kde tyto limity již překračovány nejsou. U žalované bylo běžnou praxí, že pokud se některý z pracovníků nedostavil na směnu, zastoupil jej jiný zaměstnanec, který měl zrovna v rámci své standardní pracovní činnosti volno. To se týkalo i práce na regenerační lince, která se nacházela ve staré hale a představovala největší zdroj hluku v areálu žalované. Pro práci na regenerační lince byl žalobce proškolen v letech [rok] a [rok], poté již toto školení neabsolvoval, přestože se nadále pravidelně konalo. Zaměstnanci fasovali pro práci v hluku kategorie 3 ochranné pomůcky (špunty do uší a sluchátka), přístup k jejich používání byl však spíše laxní a ani žalobce je pravidelně nepoužíval. Žalobce byl v průběhu trvání svého pracovního poměru u žalované pravidelně odesílán na zdravotní prohlídky na kliniku pracovního lékařství, přičemž byl opakovaně uznáván zdravotně způsobilým pro práci v hluku kategorie 3, a to naposledy v dubnu [rok] s podmínkou kontroly v říjnu téhož roku. V době prvního nástupu k žalované v roce [rok] byla žalobci v rámci vstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 11 % dle [příjmení]. Při prvním ukončení pracovního poměru u žalované v roce [rok] byla žalobci v rámci výstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 7 % dle [příjmení], při opětovném nástupu do práce u žalované v říjnu [rok] mu byla v rámci vstupní prohlídky naměřena celková ztráta sluchu 11,45 % dle [příjmení], v listopadu [rok] 16,6 % dle [příjmení], dne [datum] byla naměřena hodnota 28,1 % dle [příjmení], dne [datum] hodnota 35% dle [příjmení] a dne [datum] hodnota 42,4 % dle [příjmení]. V roce [rok] byl žalobce účastníkem dopravní nehody a při lékařském vyšetření dne [datum] uvedl, že od předmětné nehody hůře slyší. Lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník - slévač“ v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3, přičemž na předmětnou prohlídku byl žalovanou vyslán dne [datum]. Druhým lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] z téhož dne byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník - slévač“ v jednosměnném provozu, s mírou rizika prachu a hluku v kategorii 2. Poté, co byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým k práci v hluku kategorie 3, přistoupila žalovaná k několika opatřením, kdy jednak zakázala žalobci procházet přes starou halu a začala rovněž zvažovat jeho přesun na jinou práci, a to buď skladníka anebo na pozici přípravy modelů. K tomuto přesunu však nedošlo pro odmítnutí ze strany žalobce. Současně bylo lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] onemocnění žalobce (percepční nedoslýchavost) uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, a to k datu [datum] pro druh práce slévárenský dělník. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen dohodou ke dni [datum] pro nezpůsobilost žalobce konat dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání (percepční nedoslýchavost) a žalobci bylo žalovanou vyplaceno odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. Lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] nebylo onemocnění žalobce uznáno jako nemoc z povolání, neboť míry nutné pro uznání nemoci z povolání (54 %) dosáhla ztráta sluchu žalobce až v říjnu [rok] a nelze tudíž prokázat příčinnou souvislost s vlivem hluku na pracovišti. Tento posudek byl jako věcně správný potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum], v němž krajský úřad uvedl, že k významné progresi sluchové ztráty došlo u žalobce v období od [datum] (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 42,4 %) do [datum] (kdy ztráta sluchu činila 54 %), tedy v době, kdy žalobce již prokazatelně nebyl vystaven nadměrné expozici hluku na pracovišti, a nelze ji proto dávat do příčinné souvislosti s expozicí hluku v pracovním prostředí v minulosti.

4. Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákonných ustanovení o obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (§ 265 zákoníku práce) a předestřel, že procesní povinností žalobce (poškozeného zaměstnance) bylo tvrdit a prokázat všechny předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Okresní soud současně zdůraznil, že právní předpisy počítají s tím, že existují práce, při kterých jsou překračovány hygienické limity (např. vibrací, hluku nebo nadměrného jednostranného zatížení), a že zařazení zaměstnance na práce v třetí rizikové kategorii, při nichž jsou překračovány hygienické limity, nelze pokládat za porušení právní povinnosti zaměstnavatele. Okresní soud uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat tvrzené porušování právních povinností ze strany žalované, naopak bylo v řízení postaveno najisto, že žalovaná své povinnosti řádně plnila, když odesílala žalobce na pravidelné zdravotní prohlídky, při nichž byla posuzována způsobilost k práci v rizikovém prostředí, přičemž žalobce byl pravidelně až do dubna [rok] shledáván způsobilým k práci s rizikem hluku v kategorii 3. To, že byl v některých lékařských posudcích uváděn 1směnný a na jiných 3směnný provoz žalované, že žalobce nebyl vždy odesílán na posudkem doporučované kontroly, či že bylo v některých případech zaměstnavatelem vyžadováno posouzení způsobilosti k práci bez uvedení rizika hluku, hodnotil soud jako irelevantní v situaci, kdy na poslední prohlídce provedené dne [datum] byl žalobce ze zdravotního hlediska uznán způsobilým k výkonu práce s rizikem hluku v kategorii 3 a následně, ještě než byla tato způsobilost přehodnocena, byl prokazatelně přeřazen na pracoviště s rizikem hluku kategorie 2. Svědeckými výpověďmi pak bylo podle soudu zjištěno, že od chvíle, kdy byl žalobce uznán nezpůsobilým k výkonu práce v hluku kategorie 3, mu bylo zakázáno chodit přes halu s tímto rizikovým faktorem, přičemž dle svědka [příjmení] měl tento zákaz viset rovněž na nástěnce nacházející se v šatně zaměstnanců. To nevyloučil ani svědek [příjmení], který toliko tvrdil, že si není vědom, že by byl tento zákaz vydán, současně sdělil, že do jeho kompetence tato záležitost nespadala. Žádný ze slyšených svědků, včetně žalobcem často zmiňovaného svědka [příjmení], pak nepotvrdil, že by žalobce viděl poté, co byl uznán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce kategorii 3, pracovat na regenerační lince (tj. u hlavního zdroje hluku). Okresní soud na závěr konstatoval, že nebylo prokázáno ani to, že by mezi výkonem práce v podmínkách u žalované a zhoršením sluchu žalobce vůbec existovala příčinná souvislost. Částečnou ztrátou sluchu trpěl žalobce již při prvotním nástupu do práce u žalované v roce [rok], v průběhu dalších dvou let se jeho sluch dokonce zlepšil, po roce [rok] přesáhl 50 % dle [příjmení], navíc se k postižení jeho sluchu přidružily další zdravotní obtíže. Z rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum] přitom vyplývá, že obecně přijímanou posudkovou zásadou je, že nepůsobí-li hluk, nemůže docházet ke zhoršování sluchu následkem hluku a že dosud nebyly podány takové vědecké důkazy, které by připustily, že by hluk způsoboval poškození sluchu až s delší časovou latencí. Opomíjet pak konečně nelze ani tu skutečnost, že sám žalobce v rámci lékařského vyšetření dne [datum] uvedl, že se mu sluch zhoršil před 3 lety při autonehodě. Všechny tyto skutečnosti vedou ke zpochybnění existence příčinné souvislosti mezi výkonem práce v podmínkách u žalované a postižením žalobcova sluchu, neboť na zdravotní stav jmenovaného měly s vysokou mírou pravděpodobnosti vliv jiné, na podmínkách u žalované zcela nezávislé, faktory.

5. Proti rozsudku podal žalobce (prostřednictvím zmocněnkyně) odvolání. V odvolání a jeho doplnění zdůraznil, že žádá odškodnění za ohrožení nemocí z povolání ve smyslu § 347 zákoníku práce O ohrožení nemocí z povolání byl přitom vydán lékařský posudek na základě posouzení zdravotního stavu žalobce ke dni měření sluchu [datum], potvrdil to i krajský úřad a z důvodu ohrožení nemocí z povolání z kategorie 2 (hluk a prach) dostal žalobce také výpověď. Podle žalobce se žalovaná dopustila v průběhu pracovního poměru žalobce několika pochybení. Předně neposílala žalobce ke každoročním preventivním lékařským prohlídkám, při zjištění postižení sluchu 32,2 % dle [příjmení] v roce [rok] nepřeřadila žalobce na jiné pracoviště a neměla žádného závodního lékaře, který by kontroloval stav onemocnění zaměstnanců. Zjištěním soudu učiněným z výpovědí svědků žalobce vykl, že svědci ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]) pracovali pouze na ranních směnách a nemohou tak říci, jakou práci vykonával žalobce na odpolední či noční směně. Poukazuje na výslech svědka [příjmení], který rozdával zaměstnancům (včetně žalobce) práci a uvedl, že pokud někdo nepřišel do práce a byl na směně žalobce, mohl chodit na vytloukací rošt. Svědek rovněž uvedl, že k práci na vytloukacím roštu stačilo zaškolení a jeřábnický kurs. Žalovaná se rovněž podle žalobce dopustila úmyslného jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 265 odst. 2 zákoníku práce, a to tím, že neoznámila žalobci jeho přeřazení do kategorie 2.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Okresní soud podle žalované řádně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj i zcela správné závěry právní. Odvolání je podle žalované založeno na hrubém překrucování prokázaných skutečností, nepravdivých, zčásti nových tvrzeních, stejně jako na naprostém nepochopení relevantních aspektů věci, zejména otázky příčinné souvislosti. Celá žaloba je podle žalované založena na tvrzeních či dokladech o zdravotním stavu žalobce, které byly již opakovaně přezkoumávány s jednoznačným závěrem, že zdravotní stav žalobce, včetně ztráty sluchu, která až v době jednoho roku po ukončení pracovního poměru žalobce u žalované dosáhla úrovně odpovídající nemoci z povolání, není v příčinné souvislosti s vlivem hluku na pracovišti. Přestože tyto lékařské posudky byly žalobci známy, podal žalobu, v níž sám odkazuje na důkazy, které příčinnou souvislost mezi poškozením jeho zdraví a jednáním žalované vylučují. Žalovaná zdůraznila, že řádně provedla kategorizace prací a vždy přidělovala žalobci pouze takovou práci, ke které byl podle lékařského posudku zdravotně způsobilý. K progresi ztráty sluchu žalobce a rozvoji jeho dalších zdravotních problémů docházelo nezávisle na práci u žalované. Zatímco ještě deset dnů před ukončením práce žalobce na pracovišti v kategorii 3 (na staré hale) byla lékařským posudkem ze dne [datum] potvrzena způsobilost žalobce k práci v kategorii 3 ze všech zkoumaných hledisek včetně hluku, k progresi ztráty sluchu na úroveň odpovídající ohrožení nemocí z povolání došlo rok poté, kdy byl žalobce přeřazen na pracoviště v kategorii 2 (tato platila pro celou novou halu). Další ztráta sluchu na úroveň odpovídající nemoci z povolání byla u žalobce zjištěna až cca 30 měsíců po přeřazení na pracoviště v kategorii 2 a rok po ukončení pracovního poměru žalobce u žalované. V této souvislosti žalovaná poukázala na lékařský posudek [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum], podle kterého byla u ztráty sluchu dosažena míra nutná pro uznání nemoci z povolání až v říjnu [rok] a nelze prokázat příčinnou souvislost s vlivem hluku na pracovišti. Tento posudek byl přezkoumán odborem zdravotnictví olomouckého krajského úřadu, který si vyžádal i stanovisko Ministerstva zdravotnictví a [titul] [jméno] [příjmení], [titul] a svým rozhodnutím návrh na přezkoumání lékařského posudku zamítl a posudek potvrdil. Napadený rozsudek proto i po pečlivém vyhodnocení velmi podrobného dokazování dospěl správně a logicky k témuž závěru, jako lékařské posudky z let [rok] a [rok]. Tvrdí-li žalobce, že nebyl posílán na preventivní pracovnělékařské prohlídky, bylo správně prokázáno, že žalobce absolvoval každoročně preventivní lékařskou prohlídku. V době jeho práce v kategorii 3 do [datum] byl podle lékařských posudků vždy pro práce v této kategorii způsobilý z hlediska všech daných rizik a od [datum] žalobce práce s expozicí hluku ve třetí kategorii nevykonával. Na pracovištích na nové hale byla provedena opakovaná komplexní měření hladin akustického tlaku k ověření přípustných expozičních limitů podle nařízení vlády číslo 272/2011 Sb., která zjistila na pracovištích, kde pracoval žalobce, prokazatelné dodržení jak hladiny expozice hluku, tak i špičkové hladiny akustického tlaku. Nemůže obstát ani tvrzení žalobce, že měl být v době od května [rok], resp. po [datum], posílán na práci na vytloukacím roštu či na nějaké záskoky na pracoviště ve třetí kategorii, což podle žalobce mají prokazovat výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce pracoval na výrobě jader, a to v době, kdy tato výroba byla umístěna ve staré hale, a poté v nové hale. Uvedl, že žalobce párkrát zaskakoval z místa jádraře na roštu a párkrát na barvení forem, ovšem bez časového rozlišení, kdy se tak mělo stát. Jinak trval na tom, že žalobce pracoval až do skončení pracovního poměru na výrobě jader v nové hale. Jeho výpověď nijak neprokazuje práci žalobce v kategorii 3 po [datum]. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že od roku [rok] pracoval žalobce na regenerační lince pouze jako záskok nebo o sobotách, což mohlo být 1x za týden, podle něj i v roce [rok]. K upřesňujícímu dotazu, zda žalobce na vytloukací rošt žalobce chodil nebo mohl chodit, uvedl, že by použil slovo„ mohl“. Svědek [příjmení] ovšem rovněž vypověděl, že je přesvědčený, že se žalobce zúčastnil v letech [rok] až [rok] školení k práci na vytloukacím roštu (regenerační lince), která svědek prováděl, což je evidentní mýlka svědka, která byla vyvrácená především prezenčními listinami a písemnými záznamy o školeních provedených u žalované (včetně těch prováděných p. [příjmení]). Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul], potvrdil, že žalobce bez školení na regenerační lince pracovat nemohl a nepracoval. V letech [rok], [rok] a [rok] byl žalobce přeškolován pouze na výrobu jader, jak bylo prokázáno písemnými záznamy o školeních. Další svědci [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], shodně potvrdili, že žalobce pracoval od května [rok] na nové hale a ani jeden z nich neviděl v dalším období žalobce pracovat na vytloukacím roštu nebo na jiném pracovišti v kategorii 3. Nikdo z nadřízených neposílal žalobce na žádný záskok v kategorii 3. Bylo rovněž prokázáno, že zaměstnanci žalované včetně žalobce byli řádně vybaveni příslušnými OOPP proti hluku (sluchátka, špunty). Žalobce v odvolání uvádí, že je vždy nosil (měl je tedy zcela nesporně k dispozici) a zaměstnavatel to kontroloval (shodně svědek [příjmení]). Vyvrácena byla i další stále opakovaná tvrzení žalobce o nutnosti chodit přes tzv. starou halu zařazenou do kategorie 3 (výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení]). [ulice] žalobce ve směnách nemůže být v žádné příčinné souvislosti s poškozením sluchu žalobce, ani nemůže být porušováním právních předpisů zaměstnavatelem. K odvolacím námitkám žalobce ohledně funkce skladníka žalovaná uvedla, tato okolnost nemůže mít žádnou relevanci, jelikož uvažované pracoviště jádraře/skladníka by bylo umístěno v nové hale, ve které veškerá pracoviště spadala z hlediska hluku do stejné kategorie rizik 2 a z hlediska hlukové zátěže je okolnost, zda na pracovišti v kategorii 2 pracoval žalobce jako jádrař nebo jako jádrař/skladník, zcela irelevantní. Žalovaná ve snaze vyhovět žalobci uvažovala o možnosti kombinovat práci jádraře s prací skladníka příručního skladu v nové hale, k čemuž nakonec nedošlo. Žalobce zůstal na pozici jádraře, která (včetně pracoviště) naprosto odpovídala jeho zdravotní způsobilosti. Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobce byl silným kuřákem a dne [datum] utrpěl dopravní nehodu, která zanechala následky na jeho sluchu. K návrhu žalobce na zproštění povinnosti nahradit žalované náklady řízení žalovaná namítla, že se žalobce domáhá zaplacení značné částky (téměř 800 000 Kč), ovšem v žalobě sám odkazuje na lékařské posudky a rozhodnutí, které naopak již před podáním žaloby vyloučily příčinnou souvislost s prací u žalované a s vlivem hluku na pracovišti. Těchto závěrů si žalobce musel být nutně vědom. V tomto soudním řízení byly opětovně posuzovány tytéž nedůvodné výhrady žalobce, se kterými se vypořádaly již shora citované lékařské posudky. Podle žalované proto není spravedlivé, aby za této situace nesla náklady řízení žalovaná, jestliže již před zahájením tohoto řízení bylo zřejmé, že podání žaloby nebude důvodné.

7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal u odvolacího jednání napadený rozsudek v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předmětem řízení je požadavek žalobce vůči jeho bývalému zaměstnavateli (žalované) na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s ohrožením nemocí z povolání.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodech 3 až 33 napadeného rozsudku odvolací soud jako správná přejímá pro svůj skutkový závěr a pro stručnost na příslušné body napadeného rozsudku odkazuje.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování lékařskou zprávou [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (soud prvního stupně provedl dokazování touto zprávou u jednání dne [datum], ale v rozsudku z něj žádná zjištění neučinil), ze které ověřil a částečně doplnil zjištění ohledně vývoje hodnot ztráty sluchu žalobce dle [příjmení], a to mimo jiné v letech [rok] (20,9 %), [rok] (29,5 %), [rok] (34,2 %), [rok] (32,2 %), [rok] (35 %), leden [rok] (42,4 %), v červenci [rok] (49 %), říjnu [rok] (54 %) a v prosinci [rok] (59,3 %).

11. Po částečném doplnění dokazování odvolací soud rovněž v převážné míře sdílí skutkový závěr soudu prvního stupně (bod 35) a po stránce skutkové tak považuje za prokázané, že žalobce byl v letech [rok] až [rok] zaměstnancem žalované jako slévárenský dělník. V prvním období ([rok] až [rok]) pracoval konkrétně jako obsluha regenerační linky a v dalším pak na výrobě jader jako jádrař. Pracoviště žalobce se nacházelo až do května [rok] na tzv. slévárně (staré hale) a v době mezi [datum] až srpnem [rok] bylo přesunuto do nové haly. Z hlediska rizika hluku byla původní stará hala zařazena do kategorie 3 a nová hala do kategorie 2. Největší zdroj hluku na předmětných pracovištích žalované představovala regenerační linka ve staré hale. Zaměstnanci měli pro práci na tomto pracovišti ochranné pomůcky (špunty do uší a sluchátka). Pro práci na regenerační lince byl žalobce proškolen v letech [rok] a [rok], poté již toto školení neabsolvoval, přestože se nadále pravidelně konalo. Žalobce absolvoval v průběhu trvání svého pracovního poměru u žalované zdravotní prohlídky, přičemž byl opakovaně uznáván zdravotně způsobilým pro práci v hluku kategorie 3, a to naposledy v dubnu [rok] s podmínkou kontroly v říjnu téhož roku. V době prvního nástupu k žalované v roce [rok] byla žalobci v rámci vstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 11 % dle [příjmení]. Při prvním ukončení pracovního poměru u žalované v roce [rok] byla žalobci v rámci výstupní prohlídky naměřena ztráta sluchu 7 % dle [příjmení]. Při opětovném nástupu do práce u žalované v říjnu [rok] byla žalobci v rámci vstupní prohlídky naměřena celková ztráta sluchu 11,45 % dle [příjmení], v listopadu [rok] byla v rámci periodické prohlídky u žalobce zjištěna celková ztráta sluchu 16,6 % dle [příjmení], v roce [rok] hodnota 32,2 %, dne [datum] byla naměřena ztráta sluchu 35% dle [příjmení], dne [datum] byla žalobci naměřena ztráta sluchu 42,4 % dle [příjmení], v červenci [rok] byla naměřena ztráta sluchu 49 %, v říjnu [rok] 54 % a v prosinci [rok] byla naměřena ztráta sluchu žalobce 59,3 % Lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník – slévač“ v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3. Dalším lékařským posudkem [anonymizována čtyři slova] [obec] z téhož dne byl žalobce shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník - slévač“ v jednosměnném provozu, s mírou rizika prachu a hluku v kategorii 2 Poté, kdy byl žalobce shledán zdravotně nezpůsobilým k práci v kategorii 3, přistoupila žalovaná k několika opatřením, kdy jednak zakázala žalobci procházet přes starou halu a začala rovněž zvažovat jeho přesun na jinou práci, a to buď skladníka anebo na pozici přípravy modelů. K tomuto přesunu však nedošlo pro odmítnutí ze strany žalobce. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] bylo onemocnění žalobce (percepční nedoslýchavost) uznáno jako ohrožení nemocí z povolání, a to k datu [datum] pro druh práce slévárenský dělník. Pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen dohodou k datu [datum] odůvodněnou nezpůsobilostí žalobce konat dosavadní práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání (percepční nedoslýchavostí) s deklarovaným nárokem žalobce na odstupné ve výši dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] pak totéž onemocnění žalobce nebylo uznáno jako nemoc z povolání, neboť míry nutné pro uznání nemoci z povolání (54 %) dosáhla ztráta sluchu žalobce až v říjnu [rok] a podle posudkového závěru nelze prokázat příčinnou souvislost s vlivem hluku na pracovišti. Posudek byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum], v němž krajský úřad uzavřel, že k významné progresi sluchové ztráty došlo u žalobce v období od [datum] (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 42,4 %) do [datum] (kdy ztráta sluchu dle [příjmení] činila 54 %), tedy v době, kdy žalobce již prokazatelně nebyl vystaven nadměrné expozici hluku na pracovišti, a nelze ji proto dávat do příčinné souvislosti s expozicí hluku v pracovním prostředí v minulosti.

12. Ke sporné skutkové otázce ohledně práce žalobce na regenerační lince krajský soud uvádí, že souhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle kterého v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce po uznání nezpůsobilosti k výkonu práce v riziku hluku kategorie 3 nadále pracoval na regenerační lince, resp. že by zde zastupoval za nepřítomné zaměstnance. Soud prvního stupně svůj skutkový závěr řádně odůvodnil a odvolací soud ani na podkladě odvolacích námitek neshledal důvod k jeho korekci (v podrobnostech viz bod 45 napadeného rozsudku) s tím, že práci žalobce na regenerační lince po [datum] výslovně nepotvrdili ve svých výpovědích ani svědci [příjmení] a Babica. Odvolací soud dodává, že nepovažuje za podstatné, nakolik se směny svědků prolínaly se směnami žalobce, pro skutkový závěr je naopak rozhodující, že žádný z nich nepotvrdil konkrétní výkon práce žalobce v tzv. staré hale po [datum]. Ostatně s uvedeným závěrem koresponduje další skutkový závěr soudu prvního stupně vybudovaný na základě výpovědí svědků ([příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), že žalobci bylo po uznání nezpůsobilosti práce v kategorii 3 zakázáno přes tzv. starou halu chodit.

13. Odvolací soud sdílí také právní posouzení věci soudem prvního stupně. Úvodem považuje odvolací soud za nutné zdůraznit, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci je upravena v zákoníku práce komplexně, přičemž právní úprava rozlišuje mezi obecnou odpovědností zaměstnavatele za škodu podle § 265 zákoníku práce a tzv.„ zvláštními“ odpovědnostmi, mezi které patří mimo jiné také odpovědnost za škodu vzniklou nemocí z povolání (§ 269 a násl. zákoníku práce). Zásadní rozdíl mezi oběma druhy odpovědností spočívá v tom, že odpovědnost za škodu vzniklou nemocí z povolání (nikoliv ohrožením nemocí z povolání) je objektivní odpovědností za výsledek a k zákonným předpokladům jejího vzniku nepatří porušení povinnosti. Oproti tomu k předpokladům obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu porušení povinnosti patří (zaměstnavatelem nebo jinou osobou). Uvedené druhy odpovědností přitom nelze vzájemně doplňovat a kombinovat například tím, že by odpovědnost za škodu spočívající ve vzniku ohrožení nemocí z povolání byla posuzovaná jako objektivní odpovědnost za výsledek. Jinak řečeno, odpovědnost zaměstnavatele za škodu nebo nemajetkovou újmu nelze dovozovat jen z toho, že zaměstnanci bylo zjištěno ohrožení nemocí z povolání v době, kdy u něho ještě pracoval, a to bez dalšího ani tehdy, pokud byl při této práci vystaven působení nepříznivých podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání. Pokud se zjistí, že zaměstnanec nesmí konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, může to být důvodem pro převedení na jinou práci s doplatkem mzdy podle § 41 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 139 odst. 1 písm. a) zákoníku práce nebo pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce, popřípadě dohodou s týchž důvodů, se kterým je spojeno právo zaměstnance na odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku (které taky podle spisu bylo žalobci přiznáno), není to však bez dalšího samostatným důvodem pro odpovědnost zaměstnavatele za škodu (nemajetkovou újmu) zaměstnance. K takové odpovědnosti by - jak správně uzavřel soud prvního stupně - musely být splněny zákonné předpoklady podle § 265 zákoníku práce.

14. K těmto zákonným předpokladům patří podle § 265 odst. 1 zákoníku práce i) škoda vzniklá zaměstnanci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, ii) porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům (kýmkoli) a iii) příčinná souvislost mezi porušením právních povinností a vznikem škody (odpovědnost zaměstnavatele podle odst. 2 zde z povahy věci nepřichází v úvahu). Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně, a chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevznikne. Procesní povinností„ poškozeného“ zaměstnance v řízení o náhradu škody podle § 265 je tvrdit a prokázat všechny shora uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu.

15. Z hlediska podmínek vzniku odpovědnosti zaměstnavatele lze se žalobcem souhlasit potud, že podle lékařského posudku ze dne [datum] bylo onemocnění žalobce (percepční nedoslýchavost) uznáno jako ohrožení nemocí z povolání k datu [datum]. Aby však byla dána odpovědnost zaměstnavatele za nemajetkovou újmu spojenou s tímto onemocněním, musela by být její vznik v příčinné souvislosti s porušením povinností ve smyslu § 265 odst. 1 zákoníku práce. Právě podmínka příčinné souvislosti je přitom v tomto případě rozhodující. O vztah příčinné souvislosti mezi újmou a porušením právní povinnosti se jedná tehdy, vznikla-li újma následkem porušení konkrétní právní povinnosti. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku porušení právních povinností, nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Porušení právní povinnosti nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, ale postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Jinak řečeno, ne každé porušení povinnosti zaměstnavatelem je nutně důvodem jeho odpovědnosti za škodu (újmu), ale je třeba u každého prokázaného porušení povinnosti posoudit, zda bylo důležitou, podstatnou a značnou příčinou příslušné újmy, tj. zhoršení zdraví (onemocnění) zaměstnance do fáze odpovídající ohrožení nemoci z povolání a s tím spojené nemajetkové újmy.

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno porušení povinností, které by bylo příčinou vzniku ohrožení nemoci z povolání žalobce. V první řadě je třeba zdůraznit, že za takové porušení právních povinností nelze bez dalšího považovat přidělování práce žalobci, která je z hlediska míry výskytu rizikových faktorů zařazena do třetí kategorie, byť v ní dochází k překračování hygienických limitů. Jak již přiléhavě vysvětlil soud prvního stupně v bodě 42 rozsudku, tak právní předpisy počítají s tím, že existují práce, při kterých jsou překračovány hygienické limity a zařazení zaměstnance na práce v třetí rizikové kategorii proto nelze (samo o sobě) pokládat za porušení právní povinnosti zaměstnavatele. Podstatné je, zda zaměstnavatel plní právní povinnosti spojené s příslušnou kategorizací prací a zda je zaměstnanec k výkonu takové práce podle lékařského posudku zdravotně způsobilý. V tomto směru považuje odvolací soud za podstatné, že výkon práce žalobce na pracovišti zařazeném v třetí kategorii (na tzv. staré hale) byl vždy v souladu s lékařskými posudky a ještě podle lékařského posudku [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum] byl žalobce nadále shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce slévárenského dělníka - slévače v třísměnném provozu, s mírou rizika prachu, hluku, zrakové a tepelné zátěže v kategorii 3 a s podmínkou kontrolního vyšetření v říjnu [rok] (viz bod 12 prvostupňového rozsudku). Aniž by odvolací soud činil konečné závěry ohledně tvrzeného porušení povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k lékařským prohlídkám v letech [rok] až [rok], tak i kdyby bylo prokázáno, že v některých případech nebyla vinou zaměstnavatele přesně dodržena lhůta pro preventivní lékařskou prohlídku žalobce, není zde za této situace (s ohledem na posudek ze dne [datum]) žádná příčinná souvislost mezi takovým případným porušením povinnosti a ohrožením nemocí z povolání žalobce. To platí i pro vytýkané jednání spočívající ve vyhodnocení posudkových závěrů z posudku ze dne [datum], podle které sice došlo v té době ke zhoršení sluchu (celková ztráta sluchu činila podle tohoto posudku 32,2 %), ale podle posudku byl žalobce shledán způsobilým k výkonu práce s mírou rizika prachu a tepelné zátěže v kategorii 3 a žalovaná byla nadále oprávněna (stejně tak jako po [datum]) přidělovat žalobci práci na tzv. staré hale. Za další podstatnou skutkovou okolnost považuje odvolací soud, že nejpozději v srpnu [rok] (tj. v době, kdy ještě ani neuplynula lhůta pro kontrolní prohlídku stanovená na říjen [rok]) byl žalobce podle skutkového závěru soudu fakticky přeřazen na práce v nové hale, která byla z hlediska hluku zařazena do kategorie 2, při které nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené jinými právními předpisy. V řízení sice nebylo prokázáno žádné písemné potvrzení o změně faktického místa výkonu práce žalobce od [datum], případně od srpna [rok], ale faktická změna místa ze staré na novou halu byla bezpečně prokázána výslechem svědků, stejně tak byl prokázán závěr, že tzv. nová hala byla z hlediska příslušných rizikových faktorů zařazena do kategorie 2. V nevydání písemného potvrzení o přeřazení na pracovišti v kategorii 2 pak odvolací soud nespatřuje porušení právní povinnosti zaměstnavatele ani jednání v rozporu s dobrými mravy a rozhodně zde není dána žádná příčinná souvislost se zhoršením zdraví žalobce. Teprve podle posudku ze dne [datum], tedy v době, kdy již žalobce nejméně 8 měsíců pracoval na tzv. nové hale (kategorie 2), byl žalobce shledán nezpůsobilým k výkonu práce v kategorii 3 a současně byl podle posudku z téhož dne shledán zdravotně způsobilým pro výkon práce„ slévárenský dělník - slévač“ v jednosměrném provozu, s mírou rizika prachu a hluku v kategorii 2 (bod 13 napadeného rozsudku). V řízení bylo rovněž prokázáno, že po doručení tohoto posudku žalovaná zakázala žalobci procházet přes starou halu a snažila se pro žalobce najít jinou pracovní pozici (skladníka či v rámci přípravy modelů). Podle přesvědčení odvolacího soudu postupovala žalovaná vůči žalobci v souladu s příslušnou právní úpravou a adekvátně reagovala na lékařské posudky, které obdržela.

17. Další odvolací námitky jsou již za tohoto stavu bezpředmětné, což platí i další namítaná porušení povinností ze strany zaměstnavatele, která ani nebylo třeba prokazovat. Nerozhodné jsou tak mimo jiné polemiky o tom, zda měla žalovaná„ řádného závodního lékaře“. K námitkám žalobce ohledně práce skladníka odvolací soud dodává, že přestože žalovaná v původním vyjádření k žalobě tvrdila, že žalobce byl od [datum] přeřazen na práci„ slévárenský dělník, skladník“, tak přestože se neprokázalo, že by žalobce práci skladníka vskutku vykonával (naopak z výsledků dokazování je zřejmé, že žalobce jako skladník nepracoval), nemá to na konečný závěr soudu žádný vliv.

18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dodává, že z vývoje naměřených hodnot ztráty sluchu žalobce popsaného shora se ani nepodává jednoznačná přímá souvislost mezi zhoršováním sluchu žalobce a výkonem práce u žalované. Odvolací soud opětovně připomíná, že je třeba rozlišovat mezi zvláštní odpovědností za nemoc z povolání, pro jejíž vznik není rozhodující, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, ale postačí, pokud zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká (bez ohledu na to, kde a za jakých okolností zaměstnanec nemocí skutečně onemocněl) a obecnou odpovědností, pro jejíž vznik je naopak příčinná souvislost mezi konkrétním jednáním a vzniklou škodou nezbytnou podmínkou. Jak zcela správně poukázal okresní soud, tak žalobce trpěl částečným poškozením sluchu již v době nástupu do zaměstnání v roce [rok] (11 % dle [příjmení] – viz zjištění z lékařské prohlídky ze dne [datum] v bodě 4), během prvního období práce žalobce pro žalovanou (kdy měl pracovat právě na regenerační lince) se sluch žalobce dokonce zlepšil (7 % - viz bod 5 napadeného rozsudku). Poté sice docházelo po dobu práce žalobce u žalované v třetí kategorii k nárůstu hodnoty ztráty sluchu žalobce dle [příjmení] (35 % v roce [rok]), ale při porovnání s dalším nárůstem hodnot po přeřazení žalobce na práci ve druhé kategorii, jakož i po skončení pracovního poměru žalobce u žalované ke dni [datum] (42,4 % dne [datum], 49 % v červenci [rok], 54 % v říjnu [rok] a 59,3 % v prosinci [rok]) nevyplývá, že by právě výkon práce u žalované měl rozhodující vliv na nárůst hodnot ztráty sluchu žalobce. Nelze navíc přehlédnout, že sám žalobce uváděl v rámci lékařské prohlídky dne [datum], že se mu sluch zhoršil při autonehodě před třemi roky. Tyto skutkové okolnosti jen podporují konečný závěr odvolacího soudu, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi ohrožením nemocí z povolání žalobce a porušením povinností zaměstnavatele či jiné osoby, ale ani jednoznačná přímá souvislost mezi ohrožením nemocí z povolání a samotným výkonem práce žalobce u žalované.

19. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Oproti tomu změnu odvolací soud provedl u nákladového výroku. Nadále sice platí, že žalovaná byla v řízení procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení, v případě prvostupňových nákladů však odvolací soud přistoupil k její částečné moderaci podle § 150 o. s. ř. Odvolací soud v tomto směru zohlednil jednak finanční situaci žalobce (žalobce pobírá starobní důchod ve výši cca 17 000 Kč měsíčně, nevlastní žádný hodnotnější majetek, s manželkou bydlí u syna) a dále okolnosti zahájení sporu a jeho dalšího vedení, kdy je zřejmé, že žalobce odpracoval podstatnou část u žalované na pracovišti zařazeném do třetí kategorie a v době trvání pracovního poměru docházelo k postupnému zhoršování jeho sluchu, které ještě během trvání pracovního poměru u žalované dospělo až do fáze ohrožení nemocí z povolání. Žalobce tak mohl být v legitimním subjektivním přesvědčení, že ke zhoršení sluchu dochází právě v důsledku výkonu práce u žalované a že mu za zhoršení zdravotního stavu (sluchu) náleží od žalované odškodnění. Přestože v řízení nebyly shledány hmotněprávní předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, zohlednil odvolací soud shora uvedené skutečnosti částečnou moderací nákladového výroku v rozsahu 50 %. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalované patří náklady právního zastoupení, jejichž náhradu odvolací soud přisoudil žalované ve shodě se soudem prvního stupně podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Konkrétně náklady právního zastoupení sestávají z odměny advokáta za 11 úkonů právní služby po 11 380 Kč (1. -převzetí a příprava zastoupení, 2. - vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3. - účast u jednání dne [datum], 4. - účast u jednání dne [datum], 5. - účast u jednání dne [datum], 6. - účast u jednání dne [datum], 7. - účast u jednání dne [datum], 8. - účast u jednání dne [datum], 9. - účast u jednání dne [datum], 10. - účast u jednání dne [datum] a 11. - účast u jednání dne [datum] - celkem 125 180 Kč). Dále náleží žalované náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši 3 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 26 981 Kč Celkem činí výše nákladů prvostupňového řízení žalované 155 461 Kč a odvolací soud z nich přisoudil žalované 50 %, tj. 77 731 Kč.

21. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalované náhradu nákladů spojených s písemnými podáními ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobce vymezil předmět řízení dostatečně v žalobě a v jejím doplnění ze dne [datum]. Na tato vyjádření žalovaná reagovala prostřednictvím zástupce vyjádřením ze dne [datum] (č. l. 85) a náklady spojené s tímto vyjádřením jako úkonem právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu odvolací soud žalované přiznal. Zástupce žalované sice i v dalších podáních reagoval na výzvu soudu k vyjádření, jednalo se však vesměs o tvrzení, které byly nebo měly být součástí již jeho původního vyjádření k žalobě, nebo která mohla být uvedena u jednání, za které je zástupce účastníka honorován bez ohledu na rozsah svého přednesu. Za další písemná podání žalované přiznává odvolací soud ve své rozhodovací praxi náklady jen výjimečně, a to zpravidla pouze tehdy, pokud se jedná na reakci na zcela novou situaci (např. po změně žaloby nebo zásadních doplněních skutkových tvrzení po poučení soudem, pokud na ně nebylo objektivně možné reagovat u jednání). Naopak za vyjádření k dokazování nebo k některým dílčím doplněním skutkových tvrzení protistrany odvolací soud účastníku zpravidla náhradu nepřiznává. Odvolací soud přezkoumal shora uvedená písemná podání zástupce žalované a neshledal v nich, že by byly reakcí na novou situaci ve shora naznačeném smyslu, aby je bylo možno považovat za písemné podání nebo návrh ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.

22. Podmínky pro moderaci nákladů řízení však již odvolací soud neshledal za splněné u odvolacího řízení. Žalobce byl seznámen v prvostupňovém rozsudku s důvody, pro které mu náhrada škody vůči žalované nenáleží. Měl tak již dostatek informací, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda v řízení bude pokračovat, či nikoliv. Je nepochybně plným právem žalobce nesouhlasit s rozsudkem a brojit proti němu odvoláním, odvolací soud však považuje za adekvátní, aby již za dané situace v případě neúspěchu náklady odvolacího řízení procesně úspěšné žalované v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. v plném rozsahu nahradil. Při určení výše nákladů odvolacího řízení vyšel odvolací soud z jejich vyúčtování zástupcem žalované u odvolacího jednání a v souladu s ním přiznal žalované v rámci přísudku náhradu odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 11 380 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč a náhradu DPH ve výši 4 906 Kč. Celkovou výši nákladů odvolacího řízení 28 266 Kč uložil odvolací soud zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalované v základní 3denní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Odvolací soud v posledním výroku rozhodl podle § 148 o. s. ř. o nákladech státu vynaložených v řízení před soudem prvního stupně na svědečném, a protože procesně neúspěšný žalobce splňuje podle přesvědčení odvolacího soudu vzhledem ke svým poměrům předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak tuto náhradu odvolací soud státu vůči žalobci nepřiznal.