16 Co 91/2025

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: právnická osoba , IČO Anonymizováno sídlem adresa o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. února 2025, č. j. 27 C 499/2024-51,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Ostravě dne 30. 7. 2024 se žalobce domáhal určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 5. 2024 je neplatná. Svou žalobu odůvodnil tím, že byl zaměstnán u žalované od 1. 1. 1995 jako technik laboratoří, asistent při výuce, technik pro vědu a výzkum, a to s lékařskou prohlídkou bez rizik, tedy v rizikové skupině I., propuštěn byl však za neschopnost práce v rizicích na pracovišti ve skupině II. Lékařský posudek ze dne 16. 5. 2024, na základě kterého k propuštění žalobce došlo, byl navíc vydán pro druh práce technik, pracovní zařazení kvalifikovaný dělník v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech, což je však v případě žalobce irelevantní. Ačkoliv žalobce začal okolo roku 2012 pracovat v druhé rizikové skupině, toto se týkalo pouze 20 % úvazku a od roku 2022 je žalobce zaměstnancem toliko v rámci skupiny první. Dohodu o rozvázání pracovního poměru žalobce podepsal pod tlakem, tedy bez své svobodné vůle, neboť mu bylo sděleno, že ji může podepsat nebo dostat výpověď, avšak bez nároku na náhradu mzdy, což žalobce s ohledem na svou finanční situaci nemohl akceptovat. Žalovaná vůči žalobci postupovala v minulosti šikanózně a hledala způsoby, kterak se jej zbavit. Žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. V době uzavření pracovního poměru s žalobcem se pracovnělékařské služby řídily nařízením vlády č. 149/1994 Sb. a pozice, na které byl žalobce zařazen, nesplňovala parametry uvedeného nařízení, pročež nebyla provedena vstupní lékařská prohlídka. Až v roce 2014 proběhlo měření a byla zpracována kategorizace, která zahrnovala i pozici žalobce, u níž je uvedeno zařazení do kategorie 2 u faktorů: fyzická zátěž, pracovní poloha a zátěž teplem. Žalobce byl vysílán na preventivní prohlídky, přičemž poslední taková prohlídka byla uskutečněna 13. 1. 2022 a v žádosti o posouzení zdravotní způsobilosti k práci bylo řádně uvedeno zařazení do výše zmiňované kategorie 2. Lékař uvedl v posudkovém závěru, že posuzovaná osoba k výkonu uvedeného povolání je zdravotně způsobilá. V dubnu roku 2024 informoval žalobce svého nadřízeného, že v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí jeho pracoviště nebude pravděpodobně schopen se zapojit do pomocných prací ze zdravotních důvodů, na základě čehož se zaměstnavatel rozhodl vyslat žalobce na mimořádnou lékařskou prohlídku u smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb, což vedlo dne 16. 5. 2024 k vystavení lékařského posudku ev. č. , hodnota, s posudkovým závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce z důvodu obecného onemocnění. Proto žalovaná na schůzce dne 23. 5. 2024 sdělila žalobci, že z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti mu bude ukončen pracovní poměr a informovala jej o možných způsobech takového ukončení, přičemž na další schůzce dne 31. 5. 2024 žalobce projevil zájem o dohodu o skončení pracovního poměru a na místě došlo k jejímu podepsání.

3. Okresní soud v Ostravě, jako soud prvního stupně, rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 31. 5. 2024 je neplatná, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce ve vztahu k dohodě uplatňoval v podstatě pouze jedinou námitku (jediný důvod neplatnosti), a to sice skutečnost, že k dohodě byl přinucen bezprávnou výhrůžkou ze strany žalované. V řízení bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím emailu upozornil žalovanou na svůj nepříznivý zdravotní stav (pravost ani obsahová správnost takového emailu nebyla zpochybňována – žalobce pouze zmínil, že email je vytržený z kontextu), na základě čehož jej žalobkyně vyslala na zdravotní prohlídku, jejímž výsledkem bylo určení toho, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce z důvodu obecného onemocnění. I pokud by se posléze ukázalo, že takový lékařský závěr byl nesprávný (k čemuž však doposud nedošlo), žalovaná by se přinejmenším v uvedené době mohla zcela důvodně domnívat, že u žalobce jsou splněny podmínky pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, a je tak naprosto pochopitelný její postup v podobě toho, že žalobce informovala o tom, že jej dále nemůže zaměstnávat. Pakliže za takové situace žalobci nabídla uzavření dohody o skončení pracovního poměru, kdy v případě jejího neakceptování mu bude muset dát výpověď, nemůže se jednat o bezprávnou výhrůžku, neboť žalovaná „hrozila“ něčím, čím byla oprávněna „hrozit“. Jinými slovy, jestliže zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou (ofertu) odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody (v daném případě zdravotní nezpůsobilost žalobce), pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat výpovědí, nemůže jít o bezprávnou výhrůžku; sdělením své pohnutky, která jej vede ke skončení pracovního poměru se zaměstnancem, totiž „hrozí“ tím, co je za účelem skončení pracovního poměru oprávněn podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce učinit (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001). Ačkoliv žalobce v řízení tvrdil, že neměl jinou možnost než dohodu podepsat, nebylo tomu tak. Žalobce sice mohl být (a zřejmě i byl) pod tlakem své špatné finanční situace, nicméně taková (žalobcem subjektivně pociťována a žalovanou nevyvolaná) tíseň nemůže sama o sobě vést k neplatnosti dohody. Žalobce přitom poté, co byl žalovanou seznámen se svými možnostmi (tedy výpovědí nebo uzavřením dohody o skončení pracovního poměru) dostal více než týden na rozmyšlenou, tudíž měl možnost dohodu neuzavřít, trvat na svém zaměstnávání u žalované, a v případě, že by poté žalovaná vskutku přistoupila k výpovědi podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce, vymezit se vůči takovému postupu žalované žalobou. Ačkoliv by přitom po dobu výpovědní doby byl žalobce stále zaměstnancem žalované, tudíž by v této době například ani nesplňoval podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, žalobce by v případě, že by mu žalovaná odmítala platit mzdu, mohl podat návrh na předběžné opatření ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, aby mu žalovaná alespoň část mzdy (dočasně) poskytovala. Okresní soud nemohl dospět ani k závěru, že v rámci skončení pracovního poměru žalobce byla žalovaná vedena záměrem žalobce poškodit. Pakliže by žalovaná vskutku vůči žalobci přistupovala se zlým úmyslem, jistě by mu nenabídla možnost skončení pracovního poměru prostřednictvím dohody, nedala by ani mu čas na rozmyšlenou a rovnou by přistoupila k výpovědi. Při porovnání obou možností skončení pracovního poměru nabízených žalobci přitom ani nelze úspěšně dovozovat, že žalobce jednal v důsledku tísně ke svému neprospěchu, jestliže se rozhodl předejít jednostrannému skončení pracovního poměru výpovědí s výpovědní dobou bez nároku na mzdu a zvolil si možnost skončit pracovní poměr dohodou, tedy způsobem pro něj výhodnějším. Pro úplnost okresní soud dodal, že pro vyloučení bezprávné výhrůžky v rámci nabídky uzavření dohody postačovala domněnka žalované, že je zde naplněn důvod pro výpověď (i pokud by se taková domněnka později ukázala jako lichá – např. ve sporu o neplatnost výpovědi), tudíž byla zásadně irelevantní kategorizace práce žalobce, nicméně z oznámení Krajské hygienické stanice , Anonymizováno, kraje ze dne 18. 11. 2014 vyplývá, že do kategorie 2 spadala mj. pozice technik, kterou u žalované zastával žalobce – s tím je pak zcela v souladu posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který posuzoval zdravotní stav žalobce. Ačkoliv je v posudku rovněž uvedeno pracovní zařazení kvalifikovaný dělník v zemědělství, lesnictví a v příbuzných oborech, nemůže toto na uvedeném závěru ničeho měnit. Jestli se pak jednalo či nejednalo o smluvního lékaře žalované, o čemž polemizoval žalobce, bylo v řízení zcela irelevantní. Okresní soud po provedeném dokazování jednoznačně uzavřel, že bezprávná výhrůžka zde nebyla, dohodu je třeba považovat za platné právní jednání, a proto žalobu na určení její neplatnosti zamítl.

4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že okresní soud nevnímal důkazy žalobce, které doložil. Zejména ty, které poukazovaly na šikanu, kdy žalovaná šikanovala žalobce, a to je taky důvod, proč byl žalobce donucen podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru. O dohodu nešlo, šikana je donucovací prostředek a on pod tlakem musel podepsat. Mnoho o šikaně na pracovišti žalobce doložil, okresní soud však tyto důkazy bral jako irelevantní a tato šikana na různých úrovních právě zapříčinila tlak na žalobce, kdy musel podepsat výpověď dohodou. Ku příkladu: žalovaná osočila žalobce, že zcizil 5 000 Kč, podala na něj žalobu, když by žalobce neprokázal nevinu, propustila by žalovaná žalobce za hrubé porušení kázně, a to byl další důvod, proč žalobce musel dohodu podepsat, protože soud ohledně částky 5 000 Kč byl rozběhnutý a mohl skončit dříve než výpovědní lhůta. Dále pak žalovaná napsala výtku proti jeho chování, přitom stejně lživě jako při částce 5 000 Kč. Všichni noví nadřízení žalobce měli zájem jej propustit a spolu figurovali jako vzájemní svědci. Tyto důkazy senát okresního soudu nevnímal, nezapisoval je v zápise, nerozhodoval s přihlédnutím na ně. Vyjádření okresního soudu k šikaně – „irelevantní“. Tímto odvoláním se domáhá toho, aby krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a vydal nový na základě nejen šikany ze strany žalované, kdy tím chtěla donutit žalobce už kalendářní rok před tím, aby odešel sám nebo na dohodu, důkazy jsou ve spise i s rozsudkem o částce 5 000 Kč. Důkazy o šikaně žalovaná bagatelizuje, ovšem tyto důkazy existuji a mají význam v tom, že žalobce byl psychicky tlačen k podepsání výpovědi. Samotná žalovanou smyšlená krádež 5 000 Kč, kdy ji vykonstruovali 3 lidé žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, ), ti 3 lidé, kterým byl žalobce podřízený před žalovanou v jejich zastoupení jej psychicky delší dobu nutili k výpovědi různými způsoby a on neměl výběru svobodné vůle, mohl jsem vyčkat na soud o krádeži 5 000 Kč? Což by výpověď za krádež byla mnohem horší pro další kariéru žalobce. Těch nástrojů vyvíjející tlak na žalobce podepsat výpověď byla celá řada. To jsou relevantní důvody, proč byl donucen psychicky podepsat dohodu, nebyla to svobodná vůle. Šikana, která mě měla vážně škodit v budoucnu, které měly za cíl buď se podvolit nebo jej zničit, zničit mu kariéru, finančně ho položit, donutit žalobce podepsat výpověď. Celou dobu jej tlačili a nutili k výpovědi dohodou nebo udělat důvod pro vyhazov, celou dobu mu nechtěli dát výpověď s odstupným. Žalovaná vymýšlela nové a nové způsoby šikany, které šly za hranu poctivosti, byl si toho vědom a budoucnosti se bál, musel podepsat dohodu, bál se toho, že jednou se neobhájí, vyhodí jej za hrubé porušení kázně a pak co dál?? Z důkazů je zřejmé, že o jeho svobodnou vůli podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru nešlo, toto chtěl rozvést při okresním soudu, ovšem pan soudce tyto důvody spatřoval jako irelevantní. Meritum neplatnosti výpovědi nebyla podepsaná dohoda o rozvázání pracovního poměru ze svobodné vůle, byl to psychický tlak, psychické donucení, šikana, který jej donutil dohodu podepsat, proto tato žaloba na neplatnost výpovědi. Žádá proto krajský soud, aby rozhodnul takto: Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.5.2024 je neplatná, je důvodná.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Okresní soud vyložil skutková zjištění v souladu s provedeným dokazováním a logicky odůvodnil svůj právní výklad takto zjištěných skutečností. Žalovaná má za to, že věcné naplnění odvolacích důvodů žalobce nedodržel. Žalobce toliko konstatuje, že okresní soud neprovedl důkazy nebo se nevypořádal s tvrzeními, aniž by specifikoval, jaké konkrétní důkazy měly být provedeny a v čem je jejich relevance. Nejde o řádně strukturované odvolání, ale o subjektivně laděnou polemiku se skutkovými i právními závěry okresního soudu, která nenaplňuje předpoklady účinného odvolacího důvodu. Současně požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před okresním soudem bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. K námitkám proti zjištěnému skutkovému stavu odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností okresního soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresním soudem může být proto považováno, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud také neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Odvolací soud proto skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3., 5.-18. a shrnutá v bodu 21. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá. Okresní soud také správně pro nadbytečnost zamítl další důkazy specifikované v bodu 19. odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle § 49 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen zákoník práce), a podle § 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen o. z.), kdy odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 27.-34. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje, kdy nemá co podstatného dodat.

10. Odvolací námitky žalobce nejsou důvodné. Žalobce tvrdí, že žalovaná se vůči němu dopouštěla šikany. Výkladem pojmu šikana v pracovněprávních vztazích se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 2. 2. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1161/2013 (Jako „šikana“ bývá označováno zneužití výkonu subjektivního práva, kdy je výkon práva ve skutečnosti toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka pracovněprávních vztahů. I když je takový výkon práva se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je přímo veden úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu. Chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku však není zneužitím výkonu práva ve smyslu § 7 odst. 2 zákoníku práce i v případě, je-li jeho vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu.). I kdyby odvolací soud připustil, že jednání popsaná žalobcem by mohla mít znaky šikany (jakože si to nemyslí), tak je nelze vztáhnout k předmětné dohodě o rozvázání pracovního poměru, neboť tato byla rozvázána z důvodu § 52 písm. e) zákoníku práce (Na základě žádosti o posouzení o zdravotní způsobilosti k práci byl dne 16. 5. 2024 vystaven lékařský posudek ev. č. , hodnota, s posudkovým závěrem: dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce z důvodu obecného onemocnění.). Žalobce sám dne 30. 4. 2024 prostřednictvím emailu informoval žalovanou, že ze zdravotních důvodů není schopen pomáhat při stěhování, tudíž jej žalovaná správně vyslala na mimořádnou zdravotní prohlídku (§ 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce – Zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.), na základě které lékař , tituly před jménem, , právnická osoba, dospěl dne 16. 5. 2024 k závěru, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce z důvodu obecného onemocnění. Žalovaná podle výsledků takové prohlídky žalobci dne 16. 5. 2024 sdělila, že mu dále nemůže přidělovat práci (opět viz § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce) a na jednání dne 23. 5. 2024 uvedla, že jejich vzájemný vztah bude ukončen, kdy se tak může stát buď jednostranně anebo na základě vzájemné dohody. Žalobce si vzal čas na rozmyšlenou a dne 31. 5. 2024 oba účastníci řízení podepsali dohodu rozvázání pracovního poměru z důvodu § 52 písm. e) zákoníku práce. Z uvedeného je zřejmé, že sám žalobce poukázal na svůj zhoršený zdravotní stav, na který musela žalovaná reagovat, nejedná se tedy o žádný účelový postup žalované. Jak správně uvedl okresní soud, žalovaná poskytla žalobci týden (23. 5. – 31. 5. 2024) na rozmyšlenou, zda podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru nebo převezme (odmítne převzít) výpověď z pracovního poměru. Žalobce tak měl dostatek času se případně i právně poradit, jak má v této věci postupovat dál (podepsat x převzít x odmítnout). Žalované v tomto směru nelze nic vytknout. Spory žalobce s vedením žalované, zejména spor o částku 5 000 Kč, jsou proto irrelevantní, protože nebyly důvodem pro rozvázání pracovního poměru a ani je jinak ovlivnit nemohly, když důvodem byl zdravotní stav žalobce, jak bylo rozvedeno výše.

11. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na bod 35. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

12. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány odůvodněné náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč spočívající v paušálních náhradách dle § 151 odst. 3 o. s. ř. á 300 Kč za tři úkony (sepis vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit náklady odvolacího řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.