17 Ad 12/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobce: J. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2025, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 4. 2025 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 3. 12. 2024, č.j. X jímž byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod, neboť žalobce podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu není invalidní ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“. Žalovaná vyšla z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též jen „IPSZ“) ze dne 20. 2. 2025, který dospěl ke stejnému závěru, jako posudkový lékař IPZS ze dne 26. 11. 2024.

2. Žalobce s tímto nesouhlasil. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné z důvodu nesprávně posouzeného zdravotního stavu Institutem posuzování zdravotního stavu. Podle žalobce byl posudkovým lékařem učiněn závěr, aniž by byl podrobněji zkoumán jeho zdravotní stav. Žalobce nebyl posudkovým lékařem zhlédnut, a tak si posudkový lékař nemohl učinit závěr o žalobcově zdravotním stavu.

3. Žalovaná ve svém vyjádření popsala dosavadní průběh řízení a uvedla, že žádná z komorbidit by při svém zvolení rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále jen „DNZS“) nedosahovala na vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná uvedla, že rozhodovala na základě dostatečně vypovídající a aktuální zdravotnické dokumentace. Byly dány podmínky pro posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

4. Krajský soud poté co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované, tedy ke dni 27. 3. 2025 (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobce požádal dne 23. 10. 2024 o invalidní důchod. Posudkový lékař IPZS dne 26. 11. 2024 dospěl k závěru, že žalobce není invalidní. Jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý pro rozhodující příčinu vleklý bolestivý páteřový syndrom krční a bederní páteře bez radikulopatie, který podřadil pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a pokles pracovní schopnosti podle tohoto zařazení stanovil na 30 %. Přihlédl přitom k dalším onemocněním žalobce. Posudek vedl žalovanou k zamítnutí žádosti.

7. V námitkovém řízení zpracoval posudek posudkový lékař IPZS, oddělení pro námitkové a odvolací řízení, přičemž za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považoval chronický polytopní algický vertebrogenní syndrom s těžkou poruchou dynamiky krční páteře. S prvostupňovým posouzením se ztotožnil ohledně podřazení tohoto postižení podle kapitoly XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti žalobce stanovil rovněž na 30 %.

8. Na základě tohoto posudku rozhodla žalovaná nyní napadeným rozhodnutím.

9. Jako první se krajský soud zabýval námitkou, že posudkový lékař IPZS nevyšetřil žalobcův zdravotní stav. Bez zhlédnutí žalobce si posudkový lékař dle jeho názoru nemohl udělat odpovídající představu ohledně žalobcova zdravotního postižení. Je nutno podotknout, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) platí, že „úkolem posudkové komise MPSV, která se zabývala stěžovatelovým zdravotním stavem na popud soudu, je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí (…) Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise k tomu od něj potřebovala podrobnější informace“ (Rozsudky NSS ze dne 24. 3. 2021, č.j. 10 Ads 290/2019-24, či také ze dne 15. 5. 2013, č.j. 3 Ads 91/2012-19 a ze dne 5. 2. 2016, č.j. 2 Ads 209/2015-76). Totéž lze vztáhnout i na posudkové lékaře IPZS, kdy „Z ničeho nelze dovodit, že by žadatel o invalidní důchod musel být posudkovým lékařem, respektive posudkovou komisí, osobně vyšetřen. Jedná se pouze o možnost, kterou žalovaná, posudkoví lékaři či posudková komise mají.“ (Rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2021, č.j. 10 Ads 290/2019-24, bod 23). Z uvedeného vyplývá, že za situace, kdy posudkový lékař vychází ze zdravotní dokumentace pojištěnce, která je úplná a bezrozporná, není jeho zhlédnutí posudkovým lékařem nezbytně nutné. Nadto byl žalobce osobně vyšetřen posudkovou komisí MPSV v rámci soudního řízení správního, přičemž k závěrům posudkové komise se soud vyjádří v následujících bodech. Na základě výše uvedeného soud shledal tuto námitku nedůvodnou.

10. Vzhledem k námitkám žalobce ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu nechal krajský soud zpracovat posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Posudková komise v posudku ze dne 30. 7. 2025 ve znění jeho doplnění ze dne 12. 12. 2025 ve složení z předsedy komise, dalšího lékaře s odborností neurologie a tajemnice dospěla ke stejným závěrům jako posudkoví lékaři IPZS. Posudková komise žalobce vyšetřila, zohlednila lékařskou dokumentaci žalobce a dospěla k závěru, že žalobcovo rozhodující postižení je polytopní algický syndrom páteřní, zejména krční, ale i bederní páteře. Zařadila je do kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 % – 20 %. Posudková komise zvolila horní hranici 20 %, přičemž v důsledku komorbidit navýšila horní hranici o 10 % na celkovou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %. Žalobce proto není invalidní.

11. Krajský soud oslovil rovněž posudkovou komisí MPSV v Brně. Ta ve srovnávacím posudku ze dne 7. 4. 2026 ve složení z předsedy komise, dalšího lékaře s odborností neurologie a tajemnice, ve znění jeho doplnění ze dne 20. 5. 2026 ve složení z předsedy komise, dalšího lékaře s odborností interního lékařství a tajemnice, dospěla rovněž k závěru, že žalobcův zdravotní stav odpovídá lehkému funkčnímu postižení podle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1b) citované přílohy, pro které je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 % – 20 %. Posudková komise rovněž zvolila horní hranici 20 %, přičemž v důsledku komorbidit navýšila horní hranici o 10 % na celkovou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %. Žalobce proto není invalidní.

12. Rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o OPSZ“), zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely námitkového řízení posuzuje Institutu posuzování zdravotního stavu. Pro účely soudního přezkumu zdravotní stav pak posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále též „MPSV“); za tím účelem MPSV zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o OPSZ). Při přezkumu dotčených rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí, ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011–43).

13. Náležitosti posudku upravuje v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž 1) účel posouzení, 2) datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 3) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 4) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 5) výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, 6) procentní míru poklesu pracovní schopnosti, 7) stupeň invalidity, 8) den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity, 9) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti a 10) tzv. pracovní rekomandaci (to pouze, jde-li o invaliditu prvního či druhého stupně), tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).

14. V posuzované věci si krajský soud vyžádal shora specifikované posudky PK MPSV Ostrava a jeho doplnění a PK MPSV Brno a jeho doplnění. Tyto krajský soud nejprve posoudil z hlediska výše uvedených formálních náležitostí a shledal, že jim odpovídají. Dále se krajský soud zabýval jejich obsahem z hledisek, který jsou specifikována výše v odstavci 12 tohoto rozsudku, tedy zda splňují požadavek úplnosti a přesvědčivosti.

15. Posudková komise MPSV v Ostravě ve svém posudku dospěla k závěru, že zdravotní postižení žalobce představuje lehké funkční postižení páteře. A to navzdory lékařským zprávám předloženým žalobcem, zejména zprávě Oddělení pracovního a preventivního lékařství FN Ostrava. Podle radiologického i neurologického nálezu uvedeného pracoviště jsou totiž splněna kritéria středního stupně závažnosti postižení. Komise nevysvětlila, z jakého důvodu hodnotila zdravotní postižení žalobce jako lehké funkční postižení páteře, tedy odlišně od závěrů lékařů, kteří žalobce diagnostikovali. V doplnění posudku, který krajský soud z tohoto důvodu vyžádal, komise uvedla, že hodnocení odborných lékařů a posudkových lékařů se může lišit, neboť závěry odborných lékařů neodpovídají celému spektru posudkových kritérií. Podle posudkových lékařů nelze zdravotní postižení žalobce hodnotit podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 písm. c) příslušné přílohy vyhlášky, neboť nejsou splněna zde stanovená kritéria. U žalobce není přítomno poškození nervů se ztrátou svalové síly a opěrné funkce končetiny vyžadující hospitalizaci. Pro hodnocení podle položky 1 písm. c) by musely být dány časté hospitalizace, popřípadě indikace k chirurgickému zákroku, což v posuzovaném případě splněno není.

16. Soud nepovažoval posudek PK MPSV Ostrava ani po jeho doplnění za dostatečně přesvědčivý, neboť z pohledu poučeného laika nebyl funkční dopad zdravotních postižení žalobce vysvětlen v potřebném rozsahu. Ze zpráv ošetřujících lékařů totiž opakovaně vyplývá, že žalobce trpí těžkou poruchou dynamiky páteře a dalšími závažnými komorbiditami, což je i s přihlédnutím k jeho věku a profesi v napětí se závěrem o lehkém funkčním postižení. Při jednání konaném dne 28. 1. 2026 žalobce navrhl vypracování srovnávacího posudku jinou posudkovou komisí. Současně žalovaná při jednání uvedla, že závěry PK MPSV Ostrava nepovažuje za zcela přesvědčivé. Soud proto vyžádal srovnávací posudek PK MPSV Brno a těmto důkazním návrhům vyhověl.

17. Posudková komise MPSV v Brně, jejíž posudek byl rovněž k výzvě soudu doplněn, vycházela z kompletní zdravotnické dokumentace žalobce a vyjádřila se také k nálezu Oddělení pracovního a preventivního lékařství FN Ostrava, podle něhož bylo postižení žalobce hodnoceno jako středně těžké. Komise vysvětlila, že radiologická kritéria používaná při hodnocení stupně závažnosti postižení nejsou plně kompatibilní s kritérii posudkovými. Z předložených nálezů nevyplývá útlak míchy ani nervového kořene. Elektromyografické vyšetření dolních končetin rovněž neprokazuje známky postižení nervových kořenů. Z hlediska posudkových kritérií se proto jedná o postižení odpovídající položce 1 písm. b), tedy o lehké postižení páteře. Zdravotní stav žalobce odpovídá kritériím této položky, neboť zahrnuje postižení více úseků páteře, omezení pohyblivosti, poruchu statiky a dynamiky a občasné projevy kořenového dráždění. Postižení žalobce nelze hodnotit jako středně těžké, protože není prokázán významný neurologický nález spojený s poškozením nervu, symptomatologie neurogenního močového měchýře, závažná porucha statiky a dynamiky ani insuficience svalového korzetu. Z neurologického hlediska se může jednat o postižení středně těžkého stupně, nikoliv však z hlediska kritérií posudkových.

18. Soud považuje vysvětlení PK MPSV Brno, podle něhož se hodnocení ošetřujících lékařů a posudkové komise může rozcházet z důvodu odlišných hodnoticích kritérií, za logické a přesvědčivé. Zatímco úkolem ošetřujících a diagnostikujících lékařů je posoudit zdravotní stav žalobce a jeho medicínské dopady, úkolem posudkových lékařů je zhodnotit vliv zdravotního postižení na pracovní schopnost posuzované osoby. Z povahy věci proto nemusí být jejich závěry vždy totožné. Posudek PK MPSV Brno tak podle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti i přesvědčivosti. Ve svých závěrech i argumentaci je navíc v podstatných rysech shodný se závěry PK MPSV Ostrava. Lze proto uzavřít, že posudkové komise se vypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a své závěry řádně, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily. Posudky posuzované v jejich souhrnu nevzbuzují důvodné pochybnosti o správnosti učiněných závěrů. Komise se současně vypořádaly se všemi námitkami, které žalobce v žalobě uplatnil. Ostatní onemocnění, jimiž žalobce trpí, byla zohledněna a vedla ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti o maximálních 10procentních bodů. Posudkové komise rovněž přesvědčivě vysvětlily volbu rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce i dopady tohoto postižení na jeho pracovní schopnost. Za situace, kdy nebyly navrženy další důkazy způsobilé tyto závěry zpochybnit, dospěl krajský soud na základě provedených posudků ke zjištění, že pracovní schopnost žalobce poklesla celkem o 30 %.

19. Vycházeje z citovaných posudků, které jsou dle názoru soudu plně způsobilé k důkazu žalobcova zdravotního stavu ke dni napadeného rozhodnutí, dospěl soud k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 a contrario zákona o důchodovém pojištění, protože jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Za tohoto stavu pak dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalované odpovídalo t. č. zdravotnímu stavu žalobce a je zákonné.

20. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu seznal nedůvodnou a jako takovou ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

21. V řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které však v souladu s ustanovením § 60 odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo; procesně neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava 17. června 2026 JUDr. Zora Šmolková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.S. V.