17 Ad 32/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobce: Bc. M. P. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 8. 2025, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 8. 2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a vyjádření účastníků 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 11. 9. 2025 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2025, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2025, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o zamítnutí žádosti o invalidní důchod, jelikož žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, a tudíž nesplnil podmínky pro přiznání invalidního důchodu.

2. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná neaplikovala § 40 odst. 2 věta první zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „z. d. p.“), kdy dle názoru žalobce je irelevantní, v jakém konkrétním časovém období získal potřebné doby důchodového pojištění.

3. Žalobce dále namítl, že žalovaná nezohlednila doplatek dobrovolného pojištění žalobcem, který provedl dne 27. 6. 2024, čímž dodatečně splnil podmínku potřebné doby pojištění. Nejedná se jen o účetní operaci, ale o právní jednání, jímž žalobce aktivně splnil zákonnou podmínku nároku.

4. Žalobce rovněž namítl, že žalovaná chybně vyložila rozhodné období, v němž měla být potřebná doba pojištění získána, kdy neposuzuje nárok k datu žádosti ze dne 10. 4. 2025, čímž nezohledňuje doplatek dobrovolného pojištění. Na základě uvedeného navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

5. Žalovaná uvedla, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění, kdy žalobce dodatečně doplatil dne 27. 6. 2024 dobrovolné pojistné za období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019, avšak toto je možné považovat za dobu pojištění až od 27. 6. 2024 v souladu s § 11 odst. 1 písm. b) z. d. p. Podle žalované je třeba ode dne 27. 6. 2024 zpětně vymezit také tříleté období, v jehož rámci lze zohlednit náhradní dobu pojištění za dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání podle § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. K doplacení pojistného došlo až po vzniku invalidity. Podle žalované proto bylo nutné náhradní dobu pojištění zohlednit v jednoletém období, které bezprostředně předchází doplacení pojistného. Jelikož žalobce v pěti letech před vznikem invalidity získal pouze čtyři roky pojištění, nesplnil podmínky vzniku nároku na invalidní důchod, a tudíž považuje žalovaná své rozhodnutí za správné a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

6. Soud považuje za nezbytné zdůraznit argumentaci žalované ohledně dobrovolného doplacení pojistného. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že invalidní osoba, která byla v evidenci uchazečů o zaměstnání vedena i po vzniku invalidity, doplacením pojistného „ukrajuje“ dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu (max. 1 rok počítaný zpětně ode dne vzniku nároku, pozn. soudu, dále jen „náhradní doba“), z doby pojištění na začátku rozhodného období. Podle žalované se délka tohoto zkrácení odvíjí od doby mezi vznikem invalidity a doplacením pojistného. Uvedený postup je proto podle žalované prakticky využitelný jen tehdy, pokud pojištěnec na začátku rozhodného období žádnou náhradní dobou nedisponuje, případně pokud jí disponuje pouze v minimálním rozsahu. Jen tehdy by totiž doplacením pojistného získal více, než by ztratil posunem rozhodného období. K této argumentaci se soud vyjádří samostatně níže.

7. V replice žalobce uvedl, že žalovaná ve svém vyjádření nesprávně zaměňuje pojmy nárok na důchod a nárok na výplatu důchodu. Žalovaná nemá dle názoru žalobce posouvat náhradní dobu pojištění mimo rozhodné období. Žalobce dále namítl, že OSSZ neoprávněně zvýšila částku doplatku dobrovolného pojištění. Následně žalobce předestřel postup, který měla dle jeho názoru žalovaná zvolit při rozhodování o jeho žádosti. Žalobce rovněž uvedl, že dle jeho názoru mu má být invalidní důchod vyplacen zpětně ode dne vzniku invalidity, tedy od 4. 3. 2019. Skutková zjištění 8. Ze své úřední činnosti (konkrétně z rozsudku ze dne 15. 1. 2025, č.j. 17 Ad 10/2023-253 vydaného v řízení o předchozí žádosti žalobce o invalidní důchod, které bylo vedeno u zdejšího soudu) soud zjistil, že žalobce zažádal dne 14. 3. 2019 o invalidní důchod, přičemž tato žádost byla žalovanou zamítnuta, jelikož žalobce nebyl ke dni podání žádosti invalidní. Proti rozhodnutí o zamítnutí námitek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti podal žalobce správní žalobu. Jelikož soud dospěl na základě posudku Posudkové komise MPSV k závěru, že žalobce byl invalidní od 4. 3. 2019, bylo rozhodnutí žalované zrušeno. V řízení po zrušení rozhodnutí vydala žalovaná nové rozhodnutí, jímž žádost žalobce o invalidní důchod zamítla, jelikož nezískal potřebnou dobu pojištění. Žalobce proti rozhodnutí žalované o zamítnutí námitek proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu pro nezískání dostatečné doby pojištění podal správní žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl citovaným rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, přičemž konstatoval, že žalobce získal v období deseti let předcházejících dni vzniku invalidity žalobce namísto potřebných pěti let pojištění pouze 4 roky a 242 dnů pojištění. Pro zisk potřebných pěti let pojištění tedy žalobci chybělo 123 dnů pojištění.

9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 27. 6. 2024 dobrovolně doplatil pojistné za období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019, tedy 123 dnů pojištění. Následně podal dne 10. 4. 2025 žádost o zpětnou výplatu invalidního důchodu od roku 2019. Žádost žalobce byla rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2025 zamítnuta pro nesplnění podmínky doby pojištění. Námitky žalobce proti tomuto rozhodnutí byly zamítnuty napadeným rozhodnutím.

10. Z osobního listu důchodového pojištění soud zjistil, že v době od 4. 3. 2009 do 3. 3. 2019, tedy v období deseti let bezprostředně předcházejících vzniku invalidity, započetla žalovaná žalobci (včetně jím doplacených 123 dnů pojištění v období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019) pouze 1460 dnů, tj. 4 roky pojištění, jelikož v tomto rozhodném období nefiguruje jednoletá náhradní doba pojištění za vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, která se doplacením pojistného „posunula“ do období od 27. 6. 2023 do 26. 6. 2024. Posouzení krajským soudem 11. Krajský soud poté, co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Neaplikování § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění 12. Žalobce uvedl, že dle § 40 odst. 2 věta první z. d. p. je irelevantní, v jakém konkrétním časovém období získal potřebné doby důchodového pojištění; rozhodné je, že získal potřebné doby pojištění před vznikem invalidity. Žalovaná přitom aplikovala pouze § 40 odst. 2 věta třetí, přičemž měla zkoumat, zdali je možné aplikovat i větu první a druhou tohoto ustanovení.

13. Podle § 40 odst. 1 písm. f) z. d. p., „potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků.“ 14. Podle § 40 odst. 2 věta první z. d. p., „potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity.“ 15. Podle § 40 odst. 2 věta druhá z. d. p., „u pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.“ 16. Podle § 40 odst. 2 věta třetí z. d. p., „podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity.“ 17. Žalovaná v napadeném rozhodnutí (str. 2 odst. 4) uvedla, že žalobce byl ke dni vzniku invalidity starší 28 let a v období 10 let před vznikem invalidity získal 4 roky pojištění. Žalovaná tedy zkoumala, zdali jsou splněny podmínky podle věty první citovaného ustanovení a dospěla k závěru, že nikoliv. Žalovaná pak neaplikovala pravidlo stanovené ve větě druhé citovaného ustanovení, jelikož žalobce ke dni vzniku invalidity nebyl starší 38 let. Otázka, ke kterému dni má být věk pojištěnce zjišťován, není předmětem žalobního bodu, soud se tedy omezuje na konstatování, že žalovaná neaplikování věty druhé citovaného ustanovení odůvodnila dostatečně. Následně žalovaná posuzovala splnění podmínek uvedených ve větě třetí komentovaného ustanovení (str. 3 odst. 7) a dospěla rovněž k závěru, že nebyla získána potřebná doba pojištění.

18. Na základě výše uvedeného nelze přisvědčit žalobní námitce, že žalovaná neaplikovala pravidla uvedená v § 40 odst. 2 věta první a druhá z. d. p., jelikož žalovaná daná pravidla aplikovala nebo uvedla, proč je aplikovat nelze.

19. Co se týče námitky, že není rozhodné, kdy žalobce získal doby pojištění, soud opakovaně cituje § 40 odst. 2 věta první z. d. p., dle něhož „potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity.“ V projednávané věci není sporu o to, že žalobce byl starší 28 let. Pro pojištěnce starší 28 let stanoví zákon zvláštní pravidlo, podle něhož je třeba zkoumat právě posledních deset let před vznikem invalidity, a nikoliv časově neomezené období před vznikem invalidity, jak tvrdí žalobce. Žalovaná tedy postupovala správně, když zkoumala, jakou dobu pojištění žalobce získal v posledních 10 letech před vznikem invalidity. Námitka žalobce tak není důvodná. Chybný výklad rozhodného období 20. K chybnému výkladu rozhodného období žalobce uvedl, že žalovaná posuzuje nárok pouze k datu vzniku invalidity a příslušnému rozhodnutí ze dne 1. 3. 2023 a nikoliv k datu nové žádosti ze dne 10. 4. 2025, jelikož nezohledňuje doplatek dobrovolného pojištění.

21. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by žalovaná rozhodovala podle stavu ke dni 1. 3. 2023, když např. v prvním odstavci odůvodnění zmiňuje období deseti let dokončené po vzniku invalidity od 27. 6. 2014 do 26. 6. 2024, dále na straně 3 odst. 5 pojednává o doplatku dobrovolného důchodového pojištění ze dne 27. 6. 2024 či v odst. 11 zmiňuje sdělení Úřadu práce ČR ze dne 29. 4. 2025. Žalovaná tedy rozhodovala podle stavu ke dni podání žádosti – kdyby rozhodovala podle stavu rozhodného k datu vzniku invalidity (tj. ke dni 4. 3. 2019) či ke dni 1. 3. 2023, události nastalé po těchto datech by byly pro její rozhodnutí irelevantní. Jelikož je však žalovaná ve svém rozhodnutí zmiňuje, posuzuje a vypořádává se s nimi, nelze souhlasit s námitkou žalobce, že žalovaná rozhodovala podle stavu ke dni 4. 3. 2019 nebo ke dni 1. 3. 2023. Záměna pojmů „nárok na důchod“ a „nárok na výplatu důchodu“ 22. Žalobce v replice namítl, že žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zaměňuje pojmy „nárok na důchod“ a „nárok na výplatu důchodu“. K tomuto soud uvádí, že předmětem řízení je přezkum napadeného rozhodnutí, nikoliv přezkum vyjádření žalované k žalobě. Pokud žalovaná tyto pojmy na některých místech svého vyjádření zaměňuje, je soudu z kontextu vždy zřejmé, který z nich má ve skutečnosti na mysli; tato terminologická nepřesnost proto sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Ignorace doplatku dobrovolného pojištění 23. Žalobce namítl, že žalovaná ignorovala doplatek dobrovolného pojištění ze strany žalobce ze dne 27. 6. 2024, čímž byla dodatečně splněna podmínka potřebné doby pojištění. Minimálně od 27. 6. 2024 jsou tedy splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu. V rámci této námitky soud vypořádá rovněž námitku žalobce uvedenou v replice, dle níž neměla žalovaná posunout náhradní dobu pojištění mimo rozhodné období.

24. Žalovaná v napadeném rozhodnutí doplatek zohlednila. Ze správního spisu vyplývá, že doplatek dobrovolného důchodového pojištění byl započten do doby 4 let získaného pojištění před vznikem invalidity (bod 10 tohoto rozsudku). Soud podotýká, že z napadeného rozhodnutí samo o sobě nevyplývá, že součástí těchto 4 let je i doplacená doba pojištění od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019. Tato skutečnost je zřejmá až ze správního spisu a osobního listu důchodového pojištění, z něhož žalovaná při svém rozhodnutí vycházela. Žalovaná o doplaceném období pojištění od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019 hovoří až při posuzování splnění doby pojištění v období 10 let dokončeném po vzniku invalidity. V tomto rozsahu je odůvodnění napadeného rozhodnutí neúplné. Tato vada však není hlavním důvodem zrušení napadeného rozhodnutí, jak bude uvedeno dále.

25. Důvodem zamítnutí žádosti tedy nebylo to, že by žalovaná doplatek pojistného zcela pominula. Důvodem byl její závěr, že doplacením pojistného dne 27. 6. 2024 se změnil rozhodný okamžik pro zohlednění náhradní doby pojištění za vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání bez podpory.

26. Žalovaná v napadeném rozhodnutí na str. 3 argumentovala, že žalobce se stal invalidním ke dni 4. 3. 2019, avšak k tomuto dni nebylo doplaceno pojištění za období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019. Právě pro chybějících 123 dnů pojištění byla ostatně zamítnuta již předchozí žádost žalobce o invalidní důchod. Žalobce pojistné doplatil až dne 27. 6. 2024. Podle žalované proto již nebylo možné započítat jednoletou náhradní dobu pojištění do období před vznikem invalidity, nýbrž až do období od 27. 6. 2023 do 26. 6. 2024. Přestože doplacením pojistného žalobce získal dalších 123 dnů pojištění, současně podle žalované „ztratil“ jeden rok náhradní doby pojištění započtený dříve. Proto dospěla k závěru, že podmínku pěti let pojištění nadále nesplňuje.

27. Stěžejní právní otázkou proto je, zda se doplacením dobrovolného pojistného automaticky přesouvá jednoletá náhradní doba za vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu podle § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. do období jednoho roku, které předchází dni doplacení pojistného, anebo zda má být tato náhradní doba i nadále posuzována zpětně ode dne vzniku invalidity.

28. Podle § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p., pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Zjednodušeně řečeno, u osoby mladší 55 let lze dobu evidence na úřadu práce bez podpory započíst nejvýše v rozsahu jednoho roku, a to v rámci období tří let posuzovaného zpětně od rozhodného dne, kterým je dle zákonné úpravy den vzniku nároku na důchod.

29. Podle § 6 odst. 1 písm. a) z. d. p., pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění a účast na pojištění se týká doby jejich vedení v evidenci Úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud jim po dobu této evidence nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci.

30. Podle § 11 odst. 1 písm. b) z. d. p., dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.

31. Podle citovaného § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. se náhradní doba pojištění pojištěnci mladšímu 55 let započítá tehdy, pokud náleží do období 3 let, které se zjišťuje „zpětně ode dne vzniku nároku na důchod“, přičemž mu lze započítat nejvýše 1 rok náhradní doby pojištění. Dle názoru žalované se tato doba pojištění počítá ode dne doplacení pojistného, tedy ode dne 27. 6. 2024. Ačkoli výslovně neuvedla, že tento den považuje za den vzniku nároku na důchod ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p., její postup k tomuto závěru fakticky směřuje, neboť právě od tohoto dne počítala rozhodné tříleté období, přičemž citovaným ustanovením argumentovala.

32. Tato argumentace žalované je však v rozporu s potvrzeným výrokem prvostupňového rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta z důvodu, že žalobce nesplnil podmínky vzniku nároku na důchod. Žalovaná nemůže současně ve výroku tvrdit, že žalobci nárok na invalidní důchod nevznikl, a zároveň v odůvodnění pro účely § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. vycházet z toho, že dnem vzniku nároku je 27. 6. 2024.

33. Účelem náhradní doby pojištění je zmírnit důsledky situací, v nichž pojištěnec z kvalifikovaných důvodů nezískává dobu pojištění jiným způsobem. Výklad žalované uvedený v bodě 6 rozsudku tento účel oslabuje, neboť činí započtení náhradní doby závislým na okamžiku, který může být určen teprve po zohlednění právě této náhradní doby. Takový výklad by v praxi vedl k tomu, že náhradní doba by se uplatnila pouze tehdy, pokud by již nebyla pro vznik nároku potřebná, což je podle soudu v rozporu se smyslem tohoto institutu, a to obzvláště v oblasti práva sociálního zabezpečení, v němž je zvýrazněna sociální funkce právní úpravy.

34. Takový postup by navíc vedl k logickému paradoxu, kdy zohlednění náhradní doby pojištění v období před vznikem invalidity by vedlo ke vzniku nároku na důchod k datu doplacení pojistného, což by však posunulo období, v němž má být náhradní době zohledněna, do budoucna. V důsledku toho by tak nebylo možné zohlednit náhradní dobu pojištění v období před vznikem invalidity. Naopak nezohlednění náhradní doby pojištění v období před vznikem invalidity by vedlo k tomu, že pojištěnci ke dni doplacení pojistného nevznikl nárok na důchod, a tudíž není dán okamžik, od kdy má být náhradní doba pojištění zohledněna. Dle názoru soudu je tedy nutné najít výklad, který k logickému paradoxu nepovede.

35. Soud podotýká, že čistě jazykový výklad je nutné korigovat výklady ostatními, jak vyjasnil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 5. 2004, č.j. III. ÚS 258/03, dle něhož „jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.)“.

36. Je-li započtení náhradní doby pojištění podmíněno určením rozhodného dne, nelze tento den vymezit podle splnění podmínky potřebné doby pojištění, jestliže právě náhradní doba má sloužit ke splnění této podmínky. Jinak by šlo o kruhovou úvahu. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. je proto třeba vykládat tak, že tříleté období se posuzuje zpětně ode dne splnění ostatních podmínek nároku na příslušný důchod; u invalidního důchodu tedy ode dne vzniku invalidity, u starobního důchodu od dosažení důchodového věku, v případě nepřímých důchodů pak od smrti osoby, od níž se nepřímý důchod odvozuje. Tento výklad nemění zákonnou podmínku potřebné doby pojištění, pouze určuje okamžik, od něhož se má posoudit započitatelnost náhradní doby. Jde tedy o výklad výpočetního pravidla tak, aby mohlo plnit svůj účel.

37. Náhradní dobu pojištění za dobu vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti je tedy nutné zahrnout do období před vznikem invalidity, tedy od 4. 3. 2019 zpětně. Do této doby se v souladu s § 5 odst. 2 písm. a) z. d. p. nezapočítává doba pojištění, která se kryje s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Při tomto právním posouzení je třeba k žalovanou započteným čtyřem rokům pojištění přičíst ještě jeden rok náhradní doby pojištění. Žalobce tedy při správném právním posouzení splňuje potřebných 5 let pojištění před datem vzniku invalidity, a tudíž splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu. Rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínky zisku potřebné doby pojištění tedy nemůže obstát.

38. Krajský soud podotýká, že je mu znám rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č.j. 20 Ad 4/2022-35, který řešil obdobnou situaci. Daným rozsudek Městský soud žalobu zamítl s tím, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. Městský soud vycházel z výkladu žalované, dle něhož se náhradní doba pojištění za později doplacený rok pojištění přesunula do období jednoho roku před doplacením pojistného. Citovaný rozsudek tak počítal doplacený rok pojištění zpětně od „data vzniku nároku na důchod“, přičemž však dospěl k závěru, že „nárok na důchod nevznikl“, a tudíž se s logickým paradoxem nijak nevypořádal. Krajský soud tedy nemůže s citovaným rozsudkem souhlasit.

39. Námitka žalobce je v části, v níž argumentuje, že splnil podmínky pro přiznání invalidního důchodu, důvodná, jelikož rozhodnutí žalované spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávně stanovená částka doplatku důchodu 40. Žalobce v replice dále namítal, že OSSZ neoprávněně stanovila vyšší výši doplatku dobrovolného důchodového pojištění, když po něm požadovala doplatek za delší období, než bylo podle jeho názoru nezbytné. Touto námitkou se však soud v nynějším řízení nemohl samostatně zabývat, neboť předmětem přezkumu je napadené rozhodnutí žalované o zamítnutí námitek proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu, nikoliv postup OSSZ při stanovení či přijetí platby dobrovolného pojistného. Nadto je pro nynější věc podstatné, že žalobce pojistné dne 27. 6. 2024 skutečně doplatil a žalovaná tuto skutečnost při rozhodování zohlednila. Námitka proto není způsobilá sama o sobě zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Závěr a náklady řízení 41. Žaloba je tedy důvodná a soud napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil (výrok I.). Podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. „zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.“ Soud tak tedy výrokem I. tohoto rozsudku učinil. V dalším řízení je pak žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem soudu ohledně rozhodného okamžiku, od něhož je nutno zpětně počítat náhradní dobu pojištění za dobu vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti.

42. Soud podotýká, že nelze přisvědčit argumentaci žalobce uvedené v žádosti o invalidní důchod, že mu má být doplacen invalidní důchod zpětně od roku 2019. Podle citovaného § 11 odst. 1 písm. b) z. d. p. se období od 1. 10. 2018 do 31. 1. 2019 považuje za dobu pojištění až ode dne zaplacení pojistného, tedy od 27. 6. 2024. Splnění podmínky potřebné doby pojištění tak může mít účinky nejdříve od 27. 6. 2024. Invalidní důchod proto žalobci nemůže být přiznán zpětně již od roku 2019, nýbrž nejdříve ode dne 27. 6. 2024. Je tak reflektováno, že k doplacení pojistného došlo až dodatečně. Na rozdíl od výkladu žalované neplatí, že invalidní důchod žalobci nenáleží vůbec, nelze však přisvědčit ani žalobci, že by mu důchod náležel ode dne vzniku invalidity.

43. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, vzniklo mu v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žádné náklady řízení neuplatnil, soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok II.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Ostrava 26. srpna 2026 JUDr. Zora Šmolková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.V.