17 Ad 45/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobkyně: D. T. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2025, jímž byla zamítnuta její žádost o invalidní důchod, neboť žalobkyně podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu není invalidní ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“. Žalovaná vyšla z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též jen „IPZS“) ze dne 7. 10. 2025, který dospěl ke stejnému závěru jako posudkový lékař IPZS dne 7. 7. 2025.

2. Žalobkyně s tímto nesouhlasila a v žalobě popsala svůj zdravotní stav, přičemž dle jejího názoru poklesla její pracovní schopnost o 50 %. Dle žalobkyně nebyl správně a úplně zjištěn skutkový stav, posudek lékaře IPZS neodpovídal skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně. V doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2026 pak žalobkyně namítla systémovou podjatost posudkové komise MPSV a lékařů IPZS.

3. Žalovaná odkázala na své rozhodnutí a uvedla, že dle ustanovení § 39 odst. 4 z. d. p. se vychází při určování poklesu pracovní schopnosti ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Žalovaná je pak vázána posudkem lékaře IPZS, a to jak ve správním řízení dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. (dále jen „zákon o OPSZ“), tak v rámci řízení o námitkách podle § 8 odst. 7 zákon o OPSZ, neboť jde o odbornou otázku, pro niž je třeba znalostí v oboru medicíny a posudkového lékařství. Žalovaná se také vyjádřila k samotnému posudku, v němž bylo vyhodnoceno, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 30 %. Tento posudek byl dle žalované správný, úplný a přesvědčivý. Žalovaná uvedla, že soud při přezkoumání vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované, a tudíž není možno přihlédnout k lékařské zprávě ze dne 3. 12. 2025. Tato zpráva indikovala u žalované operaci, zatímco poslední zpráva z období před vydáním rozhodnutí, ze dne 7. 5. 2025 z oboru neurochirurgie, operační řešení neindikovala. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR, která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona o OPSZ zřízena za účelem posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení.

4. Soud zjistil, že žalobu lze věcně projednat. Přezkoumal tedy napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), v mezích žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované dne 23. 10. 2025 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že následující skutkový stav.

6. Žalobkyně požádala dne 16. 4. 2025 o invalidní důchod. Posudkový lékař IPZS dne 7. 7. 2025 dospěl k závěru, že žalobkyně není invalidní. Její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý pro rozhodující příčinu vertebrogenní algický syndrom, který podřadil pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), a pokles pracovní schopnosti podle tohoto zařazení stanovil na 20 %. Přihlédl přitom k dalším onemocněním žalobkyně, v důsledku čehož zvýšil míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 10procentních bodů na celkovou hodnotu 30 %. Posudek vedl žalovanou k zamítnutí žádosti.

7. V námitkovém řízení zpracoval posudek posudkový lékař IPZS, oddělení pro námitkové a odvolací řízení, dne 7. 10. 2025, přičemž za rozhodující příčinu žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považoval chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, cervikalagie a lumbargie na podkladě degenerativních změn bez radikulární léze, hodnoceno rovněž podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a pokles pracovní schopnosti žalobkyně stanovil, po zohlednění komorbidit, rovněž na 30 %. Na základě tohoto posudku rozhodla žalovaná nyní napadeným rozhodnutím.

8. Vzhledem k námitkám žalobkyně ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu nechal krajský soud zpracovat posudek posudkovou komisí MPSV v Ostravě. Posudková komise v posudku ze dne 24. 4. 2026 ve složení z předsedy komise, dalšího lékaře s odborností neurologie a tajemnice dospěla ke stejným závěrům jako posudkoví lékaři IPZS. Posudková komise žalobkyni vyšetřila, zohlednila její lékařskou dokumentaci a dospěla k závěru, že žalobkynino rozhodující postižení je chronický vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, cervikalagie a lumbargie na podkladě degenerativních změn. Zařadila je do kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které je stanoveno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 10 % – 20 %. Posudková komise zvolila horní hranici 20 %, přičemž v důsledku komorbidit rovněž navýšila horní hranici o 10procentních bodů na celkovou míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 30 %. Žalobkyně proto není invalidní.

9. Rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o OPSZ zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely námitkového řízení posuzuje Institut posuzování zdravotního stavu. Pro účely soudního přezkumu zdravotní stav posuzuje MPSV; za tímto účelem MPSV zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o OPSZ). Soudu nepřísluší nahrazovat odborné lékařské závěry vlastním hodnocením, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV je hodnocen jako každý jiný důkaz v souladu se zásadami upravenými v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek rozhodujícím důkazem. Aby však takový posudek mohl sloužit jako stěžejní důkaz, je třeba, aby byl natolik přesvědčivý a celistvý, že nebude vzbuzovat žádné pochybnosti. Zároveň musí být také nezpochybnitelný jinými skutečnostmi a důkazy. Proto se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá. Posudková komise musí své závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, její rozhodnutí v námitkovém řízení musí být jasné, srozumitelné a úplné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43).

10. Náležitosti posudku upravuje § 7 vyhlášky. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formální náležitosti rovněž 1) účel posouzení, 2) datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 3) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 4) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, 5) výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, 6) procentní míru poklesu pracovní schopnosti, 7) stupeň invalidity, 8) den vzniku invalidity, resp. den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity, 9) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti a 10) tzv. pracovní rekomandaci (to pouze, jde-li o invaliditu prvního či druhého stupně), tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).

11. V posuzované věci si soud vyžádal shora specifikovaný posudek, který hodnotí zdravotní stav žalobkyně souladně se závěry posudkového lékaře IPZS Ostrava i se závěry posudkového lékaře IPZS v námitkovém řízení. Z jeho obsahu vyplývá, že posudková komise jednala a rozhodovala v řádném složení, za přítomnosti specialisty s odborností neurologie. Posudek má všechny shora uvedené náležitosti a splňuje podmínku úplnosti a přesvědčivosti, posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila a posudek nevzbuzuje žádné pochyby. Její závěry jsou přitom v souladu s předchozími posudky posudkových lékařů IPZS. Na tomto základě posudková komise uzavřela, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 30 %, neboť neshledala funkční omezení odpovídající vyšší míře poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise jednak vysvětlila, které postižení je rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Vysvětlila také, jaký má zdravotní stav žalobkyně vliv na její pracovní schopnost. Posudková komise rovněž přihlédla k dalším onemocněním žalobkyně, která se pak projevila v navýšení celkového poklesu pracovní schopnosti o 10procentních bodů, což je v souladu s § 3 odst. 1 vyhlášky. Pokud totiž pojištěnec trpí více zdravotními postiženími, jejich pokles nelze sčítat, ale projeví se právě navýšením horní hranice poklesu pracovní schopnosti pro postižení, které je rozhodující příčinou jeho nepříznivého zdravotního stavu.

12. Žalobkyně posudkové komisi vyčetla, že nezohlednila její ostatní zdravotní problémy. Toto tvrzení však neodpovídá obsahu posudku, neboť posudková komise právě s ohledem na další zdravotní omezení žalobkyně navýšila míru poklesu její pracovní schopnosti o 10procentních bodů, tedy o nejvyšší možnou hodnotu. Žalobkyně dále uvedla, že nebyl dostatečně zohledněn dopad jejího zdravotního stavu na pracovní schopnost. K tomuto soud uvádí, že PK MPSV je vázána vyhláškou o posuzování invalidity, která obsahuje komplexní výčet jednotlivých zdravotních postižení a přiřazuje jim rozmezí, v němž dochází k poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise dle názoru soudu dostatečně odůvodnila, proč není možné zdravotní postižení žalobkyně podřadit pod položku 1c) a v rámci rozmezí odpovídajícího položce 1b) zvolila maximální možnou míru poklesu pracovní schopnosti 20 %, což pro komorbidity navýšila o maximální možnou hodnotu 10procentních bodů. Žalobkyně uvedla také, že posudek je v rozporu s odbornými lékařskými nálezy. K tomuto soud uvádí, že PK MPSV při zpracování posudku vyšla ze všech relevantních žalobkyní předložených lékařských zpráv. Účelem posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí je určení míry poklesu pracovní schopnosti; účelem lékařských zpráv je stanovení diagnózy. To může být matoucí, protože z pohledu laického závažná diagnóza znamená nutně vyšší pokles pracovní schopnosti. To však nemusí být vždy pravda, protože pro posudkové lékařství je rozhodující funkční dopad postižení na pracovní schopnost. Pokud jde o námitku žalobkyně, že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav by měl být posouzen komplexně a nikoliv pouze z hlediska rozhodující příčiny, uvádí soud, že dle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity platí, že „Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“ Podle § 3 odst. 1 dané vyhlášky pak „V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.“ Jinými slovy, při více zdravotních postiženích se jednotlivé poklesy pracovní schopnosti nesčítají; vychází se z nejzávažnějšího postižení a ostatní postižení se zohlední pouze navýšením výsledné hodnoty. Posudková komise MPSV tedy postupuje správně, když zohlednila ostatní zdravotní postižení žalobkyně tak, že zvýšila horní hranici rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o deset procentních bodů (podobně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2005, čj. 21 Cad 32/2005-25).

13. Dále se soud zabýval námitkou podjatosti lékařské posudkové služby IPZS z důvodu systémové podjatosti. K tomuto soud uvádí, že jelikož byl tento žalobní bod doplněn až po uplynutí lhůty k podání žaloby (ta uplynula dne 29. 12. 2025), soud se jím v souladu s § 71 odst. 2 s. ř. s. jako opožděným nezabýval. Nejedná se přitom o rozšíření či konkretizaci již stávajících žalobních bodů, kdy v žalobě není o možné podjatosti ani zmínka, a tedy není žalobní bod formulován ani v základních rysech, srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č.j. 2 Azs 134/2005.

14. Následně se soud věnoval námitce systémové podjatosti lékařů PK MPSV. Žalobkyně spatřuje podjatost všech lékařů PK MPSV v tom, že MPSV, které kontroluje a řídí posudkovou komisi, je zároveň nadřízeným orgánem ČSSZ, která rozhodovala ve správním řízení. Posudek, který je v soudním řízení stěžejním důkazem, tak zpracoval zaměstnanec instituce, která je nadřízeným orgánem žalované.

15. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), „každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.“ 16. Podle § 14 odst. 2 s. ř., „úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.“ 17. Podle usnesení NSS ze dne 20. 11. 2012, č.j. 1 As 89/2010-119, platí, že „rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky. Tento závěr je v nyní posuzované věci podporován i citovaným aktuálním zněním § 14 odst. 2 správního řádu.

18. Ačkoli se uvedené usnesení týká úředních osob územních samosprávných celků, soud neshledává důvod, proč by obdobná východiska neměla být přiměřeně aplikovatelná i na zaměstnance státu, včetně posudkových lékařů, neboť i zde je namítána systémová vazba vyplývající ze služebního či pracovního vztahu k instituci zainteresované na výsledku řízení. Žalobkyně spatřovala systémovou podjatost lékařů posudkové komise právě v jejich institucionální vazbě na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. řídí Českou správu sociálního zabezpečení a podle § 4 odst. 2 téhož zákona zřizuje posudkové komise pro účely posuzování zdravotního stavu v přezkumném řízení soudním ve věcech důchodového pojištění.

19. Jak vyplývá z právě citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu, taková institucionální vazba však sama o sobě nezakládá důvodné pochybnosti o nepodjatosti jednotlivých členů posudkové komise. K tomu by musely přistoupit další konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že postoj konkrétního lékaře či členů komise mohl být ovlivněn jinými než odbornými a zákonnými hledisky. Žalobkyně však žádné takové okolnosti v žalobě neuvedla. Žalobkyně rovněž netvrdí, že by v tomto případě byla dána zvláštní povaha věci, která by zakládala pochybnosti o nepodjatosti lékařů, přičemž soudu taková případná zvláštní povaha věci není z obsahu správního spisu zřejmá.

20. Z uvedeného plyne, že samotná skutečnost, že lékaři PK MPSV jsou zaměstnanci MPSV, které řídí Českou správu sociálního zabezpečení a současně posudkové komise zřizuje, nemůže být důvodem vyloučení všech lékařů PK MPSV (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2014, č. j. 1 Ads 103/2014-31). Přijetí opačného výkladu by fakticky znemožnilo výkon působnosti posudkových komisí MPSV, když jejím úkolem je posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění, tedy v řízeních navazujících na rozhodovací činnost orgánů sociálního zabezpečení. Námitka systémové podjatosti proto není důvodná.

21. Krajský soud tedy uzavírá, že posudek posudkové komise splňuje podmínky úplnosti, přesvědčivosti a vnitřní bezrozpornosti, posudkové komise nebyla vyloučena z jeho podání pro podjatost, a proto jím zjištěný pokles pracovní schopnosti považuje krajský soud za prokázaný. Nebyl tedy důvod vyhovět žalobkyninu návrhu na zpracování znaleckého posudku.

22. Pokud jde o žádost žalobkyně o doplnění o nové lékařské zprávy, připomíná soud, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud podle právního a skutkového stavu (tedy též zdravotního stavu žalobkyně) ke dni vydání napadeného rozhodnutí – lékařské zprávy datované po vydání napadeného rozhodnutí tedy není možné použít. Pokud má žalobkyně za to, že v mezidobí došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má možnost podat novou žádost o invalidní důchod, v rámci, níž mohou být aktuální lékařské zprávy zohledněny.

23. V řízení bylo tedy zjištěno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, protože její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %, a nedosáhla tak hranice 35 % vyžadované pro invaliditu prvního stupně. Za tohoto stavu pak dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí žalované odpovídalo zdravotnímu stavu žalobkyně k datu jeho vydání a je zákonné.

24. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobu shledal nedůvodnou a jako takovou ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. V řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které však v souladu s ustanovením § 60 odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo; procesně neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava 17. června 2026 JUDr. Zora Šmolková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.V.