17 Cad 117/2009

Rubrum

17Cad 117/2009-47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Gottwaldem v právní věci žalobkyně : Z.H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2009 číslo X, o plný invalidní důchod t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2009, kterým jí žalovaná zamítla žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, s přihlédnutím k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72 s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci ze dne 2.2.2009 není plně invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 60%. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila, neboť dle jejího názoru se její zdravotní stav stále zhoršuje, nedochází ke zlepšení a není schopná soustavné práce. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a následujících soudního řádu správního v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí pokračování -2- 17Cad 117/2009 vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), tedy ke dni 23. 2. 2009. Provedeným dokazováním soud zjistil, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci při lékařské prohlídce dne 14. 11. 2008 a 2. 2. 2009 míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně hodnotil podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění kapitoly XV, oddílu C, položky 3, písmene c) 60% a vyslovil, že žalobkyně je i nadále částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 3. 2. 2010 posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem. Z posudku soud zjistil, že posudková komise došla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický zánět stydkých kostí, kdy stav odpovídá příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí kapitole XV, oddílu C, položce 3, písmeni b) 40%. Komise hodnotila na horní hranici rozmezí a vzhledem k dalším onemocněním žalobkyně, které mají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a vzhledem k dělnické profesi žalobkyně navýšila tuto horní hranici o 10%. Celková míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobkyně tak dle komise činí 50%. Komise konstatovala, že nemohla použít písmeno c) uvedené položky, neboť z popisovaného celkového stavu žalobkyně nevyplývají známky vylučování sekvestrů, horečky ani aktivity v oblasti laboratorních nálezů, ani není popisována alterace celkového stavu. Z funkčního hlediska se dle komise nejedná ani o závažnou poruchu lokomoce. Na základě námitky žalobkyně uvedené v přípise reagujícím na vypracovaný posudek byl dne 15. 4. 2010 posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem vypracován doplňující posudek, v němž komise konstatovala, že údaj o proběhlé lehké mozkové příhodě v roce 2008 je údajem pouze anamnestickým, udávaným žalobkyní. V podkladové dokumentaci není žádná zpráva, kde by byla proběhlá CMP potvrzena, není žádný údaj o proběhlé hospitalizaci z důvodu proběhlé CMP. Jako zásadní však komise považovala fakt, že ať již lehká CMP v roce 2008 proběhla či nikoliv, nebyla přítomna funkčně významná porucha centrální nervové soustavy a periferní inervace a dále komise uvedla, že by se muselo jednat o poruchu těžkou, aby toto postižení mohlo být považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu u žalobkyně. V zásadě komise fakt, že žalobkyně prodělala v roce 2008 drobnou cévní mozkovou příhodu bez známek aktuálního či residuálního neurologického deficitu centrálního i periferního nevyloučila a uvedla, že přítomnost dalších onemocnění žalobkyně a její dělnickou profesi zohlednila navýšením horní hranice poklesu míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10%. Skutková zjištění ve věci učinil soud z rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2009, z obsahu posudkového spisu žalobce uloženého u Okresní správy sociálního zabezpečení v Liberci, z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2010 a z doplňujícího posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2010. pokračování -3- 17Cad 117/2009 Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V projednávané věci jde o zamítnutí žádosti o dávku důchodového pojištění, podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobkyně. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2010 a z jejího doplňujícího posudku ze dne 15. 4. 2010. Tyto posudky podala posudková komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb. na základě zdravotní dokumentace žalobkyně a odborným členem posudkové komise byl též lékař odborný rehabilitační lékař a u doplňujícího posudku také odborný neurolog. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházela posudková komise z ustanovení § 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a určila jakými zdravotními postiženími žalobkyně trpí a tato postižení uvedla v diagnostickém souhrnu. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou pokračování -4- 17Cad 117/2009 dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je chronický zánět stydkých kostí. Za tohoto stavu považuje soud za přesvědčivé hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, kapitoly XV, oddílu C, položky 3, písm. b). Tato položka je určena pro chronickou osteomyelitis středního stupně (chronická ulcerace s kostí ve spodině, mírná trvalá sekrece z píštěle, známky aktivity i v laboratorních nálezech). Uvedená položka udává možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v procentním rozpětí 30-40% a posudková komise postižení žalobkyně hodnotila na horní hranici stanoveného procentního pásma 40% a vzhledem k dalším onemocněním žalobkyně, které mají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a vzhledem k dělnické profesi žalobkyně tuto horní hranici zvýšila o 10% na celkových 50%. Komise nehodnotila dle písm. c) uvedené položky, neboť dle komise z popisovaného celkového stavu žalobkyně nevyplývají známky vylučování sekvestrů, horečky ani aktivity v oblasti laboratorních nálezů, ani není popisována alterace celkového stavu. Z funkčního hlediska se dle komise nejedná ani o závažnou poruchu lokomoce. K lehké mozkové příhodě v roce 2008 komise uvedla, že ať již lehká CMP v roce 2008 proběhla či nikoliv, nebyla přítomna funkčně významná porucha centrální nervové soustavy a periferní inervace. Dle komise by se muselo jednat o poruchu těžkou, aby toto postižení mohlo být považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně. Soud po zhodnocení provedeného dokazování považuje posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2010 a její doplňující posudek ze dne 15. 4. 2010 za úplné, odborné a přesvědčivé, neboť posudková komise v posudcích uvedla, z jakých lékařských nálezů o zdravotním stavu žalobkyně vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Posudková komise stanovila pracovní omezení, která žalobkyně má a uvedla okruh zaměstnání, která žalobkyně při dodržení stanovených pracovních omezení je schopna vykonávat. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně ve výši 50% je nižší, než 66% a u žalobkyně se nejedná ani o zdravotní postižení podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Žalobkyně tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňovala podmínky plné invalidity, jak jsou vymezeny ve výše citovaném ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního. Náklady řízení účastníkům přiznány nebyly, neboť žalobkyně v tomto řízení nebyla úspěšná a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 soudního řádu správního).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu písemně dvojmo. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě dne 14.7.2010 Mgr. Jiří Gottwald samosoudce