18 A 11/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.2.2016 č.j. MSK 137231/2015, sp. zn. DSH/28889/2015/Bla, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 18.2.2016 č.j. MSK 137231/2015, sp. zn. DSH/28889/2015/Bla žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností č.j. SMO/246405/15/DSČ/Lip, sp. zn. S-SMO/090240/15/DSČ ze dne 9.7.2015, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit tím, že dne 3.3.2015 v 15:36 hodin mimo obec Ostrava, na dálnici D1 v 357,5 km, ve směru jízdy na Brno řídil motorové vozidlo tovární značky Jeep Grand Cherokee, RZ X, se kterým překročil nejvyšší dovolenou rychlost danou dopravním značením B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ – 80 km/h, neboť silničním laserovým rychloměrem PolCam PC2006 byla vozidlu naměřena okamžitá rychlost 123 km/h, kdy po odečtení přípustné odchylky přesnosti měřícího zařízení ± 3% jel rychlostí nejméně 119 km/hod, čímž byla překročena nejvyšší dovolená rychlost mimo obec o 39 km/h. Přestupku se měl dopustit v období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsících podruhé. Tímto jednáním měl žalobce porušit ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 měsíce. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1 000 Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu dne 25.4.2016. Namítal, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, neboť se z něj nepodává žádný údaj o předchozím odsouzení žalobce z přestupku stejné právní kvalifikace. Toto rozhodnutí je vnitřně rozporné, jelikož správní orgán jednak dovodil, že žalobce přestupek podle § 125c odst. 1, písm. f) bod 3. silničního zákona spáchal v období po sobě jdoucích 12 měsíců opakovaně a jednak dovodil, že se žalobce takovéhoto protiprávního jednání dopustil poprvé. Žalobce v řízení namítal, že přední kola policejního vozidla byla viditelně podhuštěna a že v takovém případě dochází ke zkreslení naměřené rychlosti. Poukazoval na návod k obsluze rychloměru, v němž se mimo jiné uvádí, že v případě výměny kol (pneumatik) je nutné provést novou kalibraci vozidla. S jeho námitkou se však správní orgán nevypořádal a neprovedl jím navrhované důkazy návodem k obsluze a dotazem na provozovatele měřícího vozidla, zda v mezidobí mezi ověřením a provedeným měřením byly na vozidle měněny pneumatiky. Dále žalobce namítal nicotnost rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně, neboť vycházejí z právního předpisu, jehož účinnost končila před nabytím právní moci těchto rozhodnutí. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí nebylo uvedeno, že s odsouzením z údajného přestupku je spojen též bodový postih, což je dle názoru žalobce v rozporu s § 77 zákona o přestupcích. Zákaz řízení všech motorových vozidel byl žalobci uložen v rozporu se zákonem, neboť tento zákaz mu mohl být udělen pouze co do řízení motorových vozidel skupiny B, jelikož právě při řízení motorového vozidla této skupiny měl být přestupek spáchán. Prvostupňové správní rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumatelné i co do úvah správního orgánu o formě jeho zavinění. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 26.8.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 18.2.2016 č.j. MSK 137231/2015, sp. zn. DSH/28889/2015/Bla, připojeným správním spisem žalovaného téže spisové značky, jakož i připojeným správním spisem Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností sp. zn. S- SMO/090240/15/DSČ, žalobcem předloženým výňatkem návodu na použití systému PolCam a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázány následující skutečnosti:  z oznámení o přestupku ze dne 3.3.2015 sepsaného Policií ČR, dálničním oddělením Ostrava, že bylo podáno na žalobce s tím, že v tento den v 15:36 hodin řídil vozidlo Jeep Grand Cherokee, RZ X a v místě 357,5 km na dálnici D1 směrem na Brno mimo obec Ostrava nedodržel rychlost jízdy stanovenou dopravní značkou B 20a, která omezuje rychlost jízdy mimo obec na 80 km/h. Žalobci byla naměřena rychlost jízdy 123 km/h, po odečtení tolerance ± 3% do 100 km/h a dále ± 3% nad 100 km/h stanovené výrobcem, byla rychlost jízdy 119 km/h. Tímto jednáním je důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona č. 361/2000 Sb. Měření rychlosti jízdy bylo provedeno kontrolním rychloměrem PolCam PC2006. Oznámení obsahuje vlastnoruční podpis žalobce bez jeho vyjádření;  z úředního záznamu dálničního oddělení Ostrava, Policie České republiky ze dne 3.3.2015, že obsahuje stejný popis přestupku jako shora uvedený a je podepsán praporčíkem Mgr. R. M. Kromě toho v záznamu uvádí, že před provedením měření zařízením PolCam PC2006 byla provedena kontrola technického stavu vozidla Škoda Superb, v němž se výše zmíněné zařízení nachází. Kontrolou bylo zjištěno, že technický stav vozidla, typ, tlak i stav pneumatik vozidla Škoda Superb byly shledány jako vyhovující podmínkám pro provedení měření. Váha vozidla nepřekročila 250 kg v poměru k váze v době ověření;  z ověřovacího listu č. 241/14 vystaveného dne 18.11.2014, že byl ověřen silniční rychloměr PolCam PC2006 se závěrem, že jej lze používat k měření rychlosti za dodržování návodu k obsluze do 17.11.2015. Jako vlastník tohoto měřícího zařízení bylo v ověřovacím listu uvedeno Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje;  z osvědčení č. 2662/14/051, že bylo vydáno M. K. k ovládání několika typů měřičů rychlosti, mimo jiné i měřiče typu PolCam dne 30.10.2014;  přípisem ze dne 18.3.2015 oznámil Magistrát města Ostravy – odbor dopravně správních činností žalobci zahájení řízení o přestupku a předvolal jej k ústnímu jednání o tomto přestupku na den 21.4.2015 v 9:00 hod. Předvolání žalobce prokazatelně přezval dle doručenky dne 20.3.2015 oproti vlastnoručnímu podpisu;  dne 21.4.2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena datová zpráva Ing. M. J. s plnou mocí, kterou mu udělil žalobce k zastupování ve správním řízení dne 1.4.2015. Podání obsahuje omluvu Ing. J. z ústního jednání správního orgánu z důvodu účasti u jiného ústního jednání a to, že žalobce přiznává, že byl zastaven policejní hlídkou, která měla radar ve svém vozidle. Žalobce si však povšiml, že služební vozidlo police mělo viditelně podhuštěná přední kola. V takovém případě dochází ke zkreslení naměřené rychlosti a ve spise není nijak prokázáno, že by kola byla nahuštěna na předepsaný tlak, a proto toto tvrzení žalobce nelze mít za vyvrácené. V podání se odkazuje na návod k obsluze s tím, že pokud byly měněny pneumatiky, rychloměr pozbyl ověření a po výměně pneumatik je nutné jej znovu ověřit. Zmocněnec žalobce proto navrhuje, aby byl provozovatel policejního vozidla správním orgánem dotázán, zda v mezidobí mezi ověřením a provedeným měřením byly na vozidle měněny pneumatiky;  přípisem ze dne 7.5.2015 oznámil správní orgán I. stupně žalobci a jeho zmocněnci nařízení dalšího ústního jednání dne 10.6.2015 v 10:00 hodin. Toto předvolání převzal žalobce oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence dne 19.5.2015 a jeho zmocněnci Ing. J. bylo doručeno do datové schránky dne 17.5.2015;  z protokolu o ústním jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 10.6.2015, že se k tomuto jednání nedostavil ani žalobce ani jeho zmocněnec Ing. M. J. Při tomto jednání byl vyslechnut jako svědek podpraporčík M.K., který popsal průběhu kontroly vozidla žalobce dne 3.3.2015 a mimo jiné uvedl, že vozidlo s rychloměrem bylo před měřením rychlosti technicky v pořádku, tzn. že technicky v pořádku byl jak tlak, tak i stav pneumatik tohoto vozidla Škoda Superb. Dále byl jako svědek vyslechnut podpraporčík Mgr. R. M., který při provedení kontroly byl řidičem služebního vozidla Škoda Superb, RZ X, které bylo technicky v pořádku a to i co se týče pneumatik a tlaku v nich. Vozidlo bylo před jízdou řádně zkontrolováno a nebylo na něm zjištěno, že by pneumatiky byly podhuštěny. Při kontrole lustrací zjistili, že se žalobce přestupku dopustil v průběhu 12 po sobě jdoucích měsíců opakovaně;  dne 9.7.2015 vydal Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností rozhodnutí o přestupku žalobce. Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně je odvolání podané zmocněncem žalobce Ing. J., ve kterém toliko uvedl, že podává odvolání a žádá o zaslání kopie spisu či alespoň jeho podstatných částí a že následně žádá odvolací orgán, aby ho před vydáním rozhodnutím poučil o tom, kdo bude ve věci rozhodovat a mohl tak případně namítat podjatost této osoby. Poté, co přes výzvu učiněnou odvolacím orgánem I. stupně zmocněnec žalobce odvolání nedoplnil o odvolací důvody, bylo toto odvolání žalobce postoupeno žalovanému, který o něm rozhodl, jak shora uvedeno, žalobou napadeným rozhodnutím. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ust. § 75 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě žalobce uvádí krajský soud následující: - žalobce namítal, že výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, neboť se z něho „nepodává žádný údaj o předchozím odsouzení žalobce z přestupku stejné právní kvalifikace“. Podle žalobce toto rozhodnutí neodpovídá požadavkům vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.2.2016 č.j. 2As 261/2015- 41, neboť z jeho odůvodnění není zjistitelné, z jakého rozhodnutí správní orgán dovozoval opakovanost jednání žalobce ani datum spáchání předchozího přestupku. Jak shora uvedeno, rozhodnutím ze dne 9.7.2015 správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu, přičemž ve výroku tohoto rozhodnutí uvedl den, čas a místo, kde se přestupku žalobce dopustil a zároveň ve výroku dodal, že „tohoto přestupku se dopustil v období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců podruhé“. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvedl: „ Jak vyplývá z evidenční karty řidiče P. S., má celkem 10 záznamů o přestupcích, kdy přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu spáchal opakovaně (16.9.2014)“. Dle názoru krajského soudu byla tímto způsobem dostatečně ve výroku vyjádřena opakovanost stejného přestupku žalobcem v období 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, tedy to, že se stejného přestupku dopustil v tomto období podruhé. V odůvodnění správní orgán pak výslovně uvedl opakovanost přestupku podle § 125 odst. 1 písm. f) bod 3. zákona o silničním provozu a to tak, že jej spáchal opakovaně; v závorce uvedené datum 16.9.2014 nelze v kontextu s vydaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně chápat jinak, než jako datum spáchání tohoto přestupku v předchozím případě. To, že datum předchozího spáchání stejného přestupku nebylo v projednávané věci ve výroku správního rozhodnutí I. stupně výslovně uvedeno, avšak vyplývá z jeho odůvodnění, nemůže způsobit nezákonnost nebo nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Stejný závěr vyplývá i ze žalobcem poukazovaného výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Poukazoval-li žalobce na „vnitřní rozpornost rozhodnutí správního orgánu I. stupně“, kterou spatřoval v tom, že správní orgán dovodil, že žalobce předmětný přestupek spáchal v po sobě jdoucích 12 měsících opakovaně a zároveň dovodil, že se takovéhoto protiprávního jednání dopustil poprvé, není v těchto formulacích možno spatřovat rozpor, ale to, že se žalobce poprvé dopustil přestupku spočívajícího v jeho opakovaní, tzn. že se jej dopustil posledních 12 měsících podruhé; - žalobce namítal, že se správní orgán nevypořádal s jeho námitkami ohledně viditelné podhuštěnosti kol služebního vozidla a že v případě výměny kol či pneumatik je podle návodu k obsluze rychloměru nutno provést novou kalibraci vozidla. K této žalobní námitce poukazuje krajský soud na výslech svědků - policistů M.K. a R. M., kteří shodně vypověděli, že služební vozidlo bylo technicky v pořádku i co do stavu a tlaku pneumatik a že bylo řádně zkontrolováno, přičemž nebyla zjištěna podhuštěnost pneumatik. Tyto svědecké výpovědi tedy nepotvrdily tvrzení žalobce o podhuštěnosti předních kol použitého policejního vozidla a žalovaný neměl důvod provádět důkaz návodem k obsluze rychloměru PolCam. K uvedenému žalobnímu bodu krajský soud poznamenává, že se jednalo o jedinou námitku uplatněnou žalobcem prostřednictvím jeho zmocněnce Ing. J.; pokud by tato námitka byla oprávněna, bylo by nelogické, proč ji žalobce neuplatnil přímo pro provádění silniční kontroly a neuvedl do oznámení o přestupku; - žalobce poukázal na „nicotnost rozhodnutí I. i II. stupně“, která spočívá v tom, že vychází z právního předpisu, jehož účinnost končila před okamžikem, kdy obě rozhodnutí nabyla právní moci. Konkrétně poukázal na to, že rozhodnutí vychází z vyhlášky č. 30/2001 Sb., jejíž účinnost skončila 31.12.2015, zatímco právní moci nabyla rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného až po jejím zrušení. Ani tato žalobní námitka není důvodná, neboť rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno dne 9.7.2015, tedy za účinnost vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích č. 30/2001 Sb. Toto rozhodnutí přitom bylo žalovaným jako věcně správné potvrzeno a žalovaný neměl důvodu věc posuzovat podle vyhlášky č. 294/2015 Sb., která s účinností od 1.1.2016 vyhlášku č. 30/2001 Sb. nahradila. Nutno poznamenat, že ust. § 9 odst. 1 písm. u) vyhlášky č. 30/2001 Sb., které je citováno ve výroku prvoinstančního rozhodnutí, zakazovalo řidiči překročit rychlost v kilometrech za hodinu vyjádřenou číslem na dopravní značce – svislá dopravní značka č. B20a, která je obsažena v příloze č. 1 pozdější vyhlášky č. 294/2015 Sb. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2010 sp. zn. 4As 17/2009 nemá v této souvislosti žádnou logiku; - k žalobní námitce ohledně neuvedení bodového postihu ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně krajský soud toliko uvádí, že tuto povinnost správnímu orgánu neukládá žádný právní předpis a nevyplývá z žalobcem poukazovaného ust. § 77 zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění upravující náležitosti výroku rozhodnutí o přestupku. Takový závěr nemohl proto učinit ani Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 6As 114/2014-69, na který žalobce v této souvislosti poukázal; - podle žalobce mu byl zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel uložen v rozporu se zákonem, neboť tento zákaz mohl být udělen pouze co do řízení motorových vozidel skupiny B, jelikož při řízení motorového vozidla z této skupiny měl spáchat údajný přestupek. Tento názor je v příkrém rozporu s ust. § 14 odst. 1 zákona o přestupcích, na které žalobce v této souvislosti poukázal. Podle tohoto ustanovení zákaz činnosti lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části tohoto zákona nebo jiného zákona a na dobu tam stanovenou, nejdéle na dva roky, a jde-li o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo v jiném obdobném poměru, nebo k níž je třeba povolení nebo souhlasu státního orgánu, a spáchal-li pachatel přestupek touto činnosti nebo v souvislosti s ní. Jde-li o zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, bylo by zcela v rozporu s účelem ustanovení zákona o této sankci, pokud by umožňovalo nadále řízení motorových vozidel vyjma té skupiny, do níž je zařazeno vozidlo, se kterým byl spáchán přestupek. Uvedená žalobní námitka žalobce je nejen v rozporu s citovaným ust. § 14 odst. 1 zákona o přestupcích a logicky ani nemá oporu ve zvláštní části tohoto zákona; - poslední žalobcova námitka směřovala proti závěru správního orgánu I. stupně ohledně zavinění přestupku ve formě vědomé nedbalosti, zatímco žalovaný dospěl k závěru, že tento přestupek spáchal z nedbalosti nevědomé. Žalobce namítal, že si dopravní značky B 20a s hodnotou „80“ nevšiml, a proto určitě nejednal v nedbalosti. Má za to, že nejednal vůbec zaviněně a namítal, že i kdyby na daném místě tato dopravní značka byla, z úvah správního orgánu o zavinění se nepodává, že ji žalobce viděl a nelze proto jeho úvahy o zavinění ve formě vědomé nedbalosti mít za dostatečně. Nezákonně podle žalobce postupoval i žalovaný, který je názoru, že žalobce nejednal ve formě vědomé nedbalosti, ale nedbalosti nevědomé. Tyto námitky hodnotí krajský soud nejen jako nedůvodné, ale i spekulativní, neboť žalobce je neuplatnil ani na místě prováděné kontroly uvedením do oznámení přestupku a kromě toho, že nevznesl jedinou námitku týkající se technického stavu služebního vozidla policie, zůstal v řízení zcela pasivní. Těmito námitkami se správní orgány proto nezabývaly a není úkolem krajského soudu v tomto směru jejich řízení nahrazovat. Takový závěr mimo jiné vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.4.2015 č.j. 2As 215/2014-43, v němž se mimo jiné uvádí, že jakkoliv je správní soudnictví podrobeno principu plné jurisdikce, není jeho cílem nahrazovat řízení před správním orgánem, neboť soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci. Jinak řečeno, účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním. V takovém případě by byla totiž popřena samotná koncepce správního soudnictví založená na následném přezkumu zákonnosti pravomocných správních rozhodnutí. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 5. ledna 2017 JUDr. Petr Indráček samosoudce