18 A 12/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce Ing. M. K. Ph.D., zastoupeného JUDr. Zuzanou Juppovou, advokátkou se sídlem Most, Slovenského národního povstání 2654/26, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odbor dopravy, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20.4.2016 č.j. MSK 34037/2016, sp. zn. DSH/6924/2016/Bře, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 20.4.2016 č.j. MSK 34037/2016, sp. zn. DSH/6924/2016/Bře žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy změnil rozhodnutí Městského úřadu v Novém Jičíně, odboru správních činností ze dne 18.1.2016 č.j. OSČ/2605/2016, sp. zn. OSČ/44026/2015 – PD 523/2015/Jal tak, že ve výroku o vině se text: „…je vinen tím, že dne 29.5.2015 v 15:56 hod. na sil. č. I/48 v katastru obce Šenov u Nového Jičína, km 17,90, ve směru jízdy od Hranic na Nový Jičín,…“ nahradil textem „…je vinen tím, že dne 29.5.2015 v 15:56 hod. na sil. č. I/48 v katastru obce Šenov u Nového Jičína, ve směru jízdy od Hranic na Nový Jičín,…“ ve zbytku pak žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Správní orgán I. stupně rozhodnutím uznal žalobce vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku podle ust. 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu pro porušení ust. § 18 odst. 3 téhož zákona, kterého se měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 29.5.2015 v 15:56 hod. na sil. č. I/48 v katastru obce Šenov u Nového Jičína, ve směru jízdy od Hranic na Nový Jičín, kde jako řidič os. vozidla Škoda Octavia, RZ X překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem mimo obec (90 km/h) nejméně o 62 km/h, neboť prokazatelně nejnižší hodnota jeho rychlosti jízdy činila 152 km/h. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 6 měsíců. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1 000 Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou poměrně obsáhlou žalobu, ve které především namítal, že celé rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné a tvrdil, že tímto rozhodnutím a v řízení, které mu předcházelo, byl krácen na svých právech. Žalobce namítal, že žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kdy ve výroku o vině trestu vypustil (odstranil) text „17,90“, což dle žalobce udělal žalovaný bez toho, aby se opřel o podkladová fakta. Pakliže tato podkladová fakta absentují, což je tento příklad, je na místě postup zrušení a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k došetření a vysvětlení zdroje čerpání takových zásadních informací (nápravě vad). Žalobce namítal, že žalovaný se pokouší „napravit“ to, co správní orgán I. stupně uvedl v otázce apelace na § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Snaha, aby konfrontace § 52 nikterak nekolidovala s § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. ve prospěch teorie žalovaného, je zřejmá. Dle názoru žalobce žalovaný pominul, že zastupování žalobce v řízení o přestupku ve všech stupních řízení bylo započato dnem 28.1.2016 (podepsaná plná moc). Jestliže se žalovaný shoduje s žalobcem, že poučení správního orgánu I. stupně bylo nesprávné za situace, kdy bylo uvedeno, že podávat důkazy a návrhy může žalobce nejpozději v průběhu ústního jednání, tak způsob jakým to bylo vysvětleno, nemá opodstatnění a toto pochybení nebylo ani anulováno předvoláním žalobce, kdy tento převzal i cestou svého zmocněnce výzvu ze dne 13.11.2015 k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně vycházel z původní první, speciální plné moci, která však zaniká provedením úkonu, na který byla omezena. Dále žalobce namítal, že podle stanoviska žalovaného je nade vší pochybnost místo události určeno danými souřadnicemi GPS. Je s podivem, že ač žalovaný připouští (a nemůže ani s ohledem na spis policie jinak) ve spise výskyt různých míst měření, tak právě nadevší pochybnost se ztotožňuje s rychloměrem Ramer 10 C, který podle něho může být vybaven GPS přijímačem a jiným místům v dokumentaci Policie ČR neuvěřil. Žalovaný neprojevil dostatečnou aktivitu při vysvětlení existence různých míst měření. Prověrka takového zdroje informací o různých místech měření, by měla pocházet od osob nejpovolanějších – svědků zasahujících policistů. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že rozhodnutí NSS sp. zn. 4 As 28/2010-56 je neaplikovatelné na šetřenou událost. Žalobce namítal problematiku důkazu formou neověřené kopie, k tomu uvedl rozhodnutí NS ČR 1 Odon 53/97, ze kterého je možno vyčíst, že za jistých okolností skutečně není možno plošně zastat názor, že jakékoliv kopie jsou použitelné. Další žalobní námitka žalobce byla, že žalovaný nevyvinul snahu co nejpodrobněji zjistit a ověřit další techniku měření, kdy se žalovaný ani v základních znalostech neorientuje a tím nedostatečně zjišťuje potřebná fakta z důvodů své neznalosti a nekompetentnosti, čímž došlo k chybnému rozhodnutí. Žalovaný dle žalobce nevnímá nesrovnalosti a bezdůvodně spoléhá na bezchybnou činnost obsluhy rychloměru – lidského činitele. Opět žalobce naráží na to, že nebyli vyslechnuti svědci, zasahující policisté a také na to, že žalovaný obhajuje činnosti správního orgánu I. stupně. Žalobce dále namítal, že byl změřen nedefinovatelným vozidlem. Policie je povinna do spisu založit sdělení (což neučinila), že při zaměření přestupce se jednalo o vozidlo PČR, tov. zn….. a s konkrétní registrační značkou, což by mělo potom odpovídat tovární značce vozidla v ověřovacím listě a její r.zn. Žalovaný by měl sám z moci úřední zkoumat správnost osvědčení k opravňování obsluhy příslušného rychloměru stran G. K. a nikoliv apriori brát osvědčení jako správné a použitelné. Za tím účelem osvědčení musí plně splňovat veškeré formální znaky, mezi které patří zejména datum, jméno a příjmení, podpis a postavení osoby, která osvědčení vydala. Dále žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaným byla prověřena zdravotní indispozice a poté došel k závěru, že tělesný a duševní stav žalobci dovolil se účastnit jednání, a proto nebyla uznána omluva žalobce. Způsob, jakým stylem provedl žalovaný přezkum zdravotního stavu žalobce, nikde však není vyjádřen. Nelze souhlasit s úvahou žalovaného, že žalobce onemocněl dvakrát za sebou – obstrukčně. Konečně žalobce namítal, že se žalovaný dohodl s OSSZ, aby byla provedena kontrola dodržování režimu práce neschopného pojištěnce – žalobce. Podnět k takovéto kontrole může vzniknout samotným orgánem OSSZ, nebo stran ošetřujícího lékaře, popřípadě zaměstnavatele. Spolupráce mezi úředníky státní správy v tomto směru nikde definována není. Žalobce se domnívá, že takováto „spolupráce“ s předáváním citlivých informací mezi těmito subjekty je nezákonná. Dále žalobce namítá pochybení v enunciátu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ohledně kauce. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 14.7.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2016 č.j. MSK 34037/2016, sp. zn. DSH/6924/2016/Bře, připojeného správního spisu Městského úřadu Nový Jičín, odboru správních činností, oddělení správních deliktů, připojeného spisu žalovaného sp. zn. DSH/6924/2016/Bře a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázané následující skutečnosti, které mají vztah k jednotlivým žalobním bodům uváděným v žalobě žalobce: - z oznámení přestupku ze dne 29.5.2015, že tohoto dne v 15:56 hodin na silnici I/48 v katastru obce Šenov u Nového Jičína, ve směru jízdy od obce Hranice, směrem na obec Nový Jičín řídil žalobce vozidla Škoda Octavia RZ X, kdy mu radarem Ramer 10C byla změřena rychlost jízdy 157 km/h, po odečtu odchylky radaru (5 km/h) činí naměřená rychlost jízdy 152 km/h v místě, kde je rychlost stanovena na 90 km/h. Číslo snímku 8769. Přestupek nelze řešit v blokovém řízení na místě. Vzhledem k hrozící sankci zákaz řízení, byla žalobci uložena kauce ve výši 10 000 Kč, kterou v hotovosti uhradil. Totožnost žalobce ověřili policisté podle občanského a řidičského průkazu. Oznámení přestupku neobsahuje vysvětlení žalobce, ale pouze jeho podpis; - z úředního záznamu ze dne 15.6.2015 sepsaného nstržm. G. K. pod č.j. KRPT-119481-12/PŘ-2015-070406, že obsahuje tentýž přestupek, jak je uvedeno výše; - ze záznamu o přestupku č. 8769 – výpis z rychloměru vytištěný dne 1.6.2015, že obsahuje snímek vozidla s registrační značkou X a naměřenou rychlost 157 km/h; - z potvrzení o převzetí kauce ze dne 29.5.2015, že žalobce zaplatil kauci v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Žalobce se v tomto potvrzení o převzetí kauce nevyjádřil, jen ho stvrdil svým podpisem; - z potvrzení o předání kauce Městskému úřadu v Novém Jičíně – odbor správních činností ze dne 29.5.2015, že dne 1.6.2015 byla předána kauce ve výši 10 000 Kč související s postoupením projednání porušení dopravních předpisů, kterého se dopustil žalobce; - z ověřovací listu č. 237/14, že silniční radarový rychloměr RAMER10 C v.č. měřidla 10/0008 byl ověřen dne 12.11.2014 s výsledkem zkoušky, že předložený silniční rychloměr má požadované metrologické vlastnosti. Doba platnosti ověření rychloměru končila dne 11.11.2015. K tomu je ve správním spisu přiloženo osvědčení č. 2243/10/014 Policie ČR G. K., jakožto oprávnění k používání a ovládání měřiče rychlosti Ramer v jeho různých modifikacích a dále je přiloženo osvědčení č. 051/057 G. K., jakožto oprávnění k ovládání laserového měřiče rychlosti systému MicroDigiCam LTI. - z oznámení o zahájení řízení o přestupku – předvolání obviněného ze dne 30.9.2015 vydaného Městským úřadem Nový Jičín, odborem správních činností, že tento správní orgán zahájil řízení ve věci přestupku žalobce a předvolal ho k ústnímu jednání konaného dne 19.10.2015 v 9:00 hodin; - ze sdělení, které bylo správnímu orgánu doručeno dne 16.10.2015, že se žalobce omlouvá z nařízeného ústního jednání. Žalobce se omluvil z důležitého důvodu – z pracovní neschopnosti. K tomuto sdělení připojil fotokopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 2971779 ze dne 15.10.2015, kterou vystavil MUDr. R. K.; - z oznámení o pokračování v řízení – předvolání obviněného k ústnímu jednání ze dne 19.10.2015 vydaného Městským úřadem Nový Jičín, odborem správních činností, že tento správní orgán předvolal žalobce k ústnímu jednání konaného dne 12.11.2015 v 9:00 hodin. Pro případ nedostavení se žalobce k ústnímu jednání z důvodné překážky, která by mu bránila účastnit se nařízeného jednání na den 12.11.2015, stanovil správní orgán nové termíny ústního jednání na den 18.11.2015 nebo 24.11.2015 vždy v 9:00 hodin nebo na den 30.11.2015 nebo 7.12.2015 vždy na 13:00 hodin, kdy tyto termíny ústního jednání jsou myšleny tak, že v případě důvodné překážky, která by žalobci bránila účastnit se nařízeného ústního jednání, je dalším termínem ústního jednání časově nejbližší následující datum. Správní orgán upozornil žalobce, že si nelze vybrat libovolné datum; - z plné moci ze dne 26.10.2015, že žalobce udělil zmocněnci JUDr. V. K., aby se seznámil s materiály ve spise a pořídil si ze spisu požadované kopie, a jednal za žalobce v intencích těchto požadavků; - ze záznamu o nahlížení do spisu ze dne 3.11.2015, že se ke správnímu orgánu dostavil zmocněnec žalobce JUDr. V. K., který nahlížel do spisu č.j. OSČ/44026/2015 – PD 523/2015/Jal a pořídil si kopie celého spisu; - ze sdělení – omluva nepřítomnosti při ústním jednání, které bylo správnímu orgánu doručeno dne 10.11.2015, že žalobce sdělil správnímu orgánu, že s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav se nemůže osobně účastnit nejbližších jednání. K tomuto sdělení připojil fotokopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 2971788 ze dne 9.11.2015, kterou vystavil MUDr. R. K. Zároveň v tomto sdělení žalobce uvedl, že podepsal plnou moc svému zmocněnci JUDr. V. Kalinovi a tento zmocněnec si jeden z termínů k ústnímu jednání vybere a tohoto se zúčastní; - z úředního záznamu ze dne 11.11.2015, že vzhledem k tomu, že jde již o druhou omluvu z nařízeného jednání na základě rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, prověřil si správní orgán okolnosti pracovní neschopnosti. Dne 11.11.2015 telefonicky kontaktoval MUDr. K., který správnímu orgánu sdělil, že žalobce je v pracovní neschopnosti. Poté dne 11.11.2015 správní orgán telefonicky kontaktoval kancelář žalobce na tel. čísle X, firma TEDOM a.s. se sídlem v Třebíči, kdy mu bylo ženským hlasem sděleno, že žalobce je na služební cestě a bude na pracovišti přítomen 12.11.2015. Ve správním spise je vyúčtování telefonního provozu pobočky ze dne 13.11.2015, kde je uvedeno, že dne 11.11.2015 bylo voláno na tel. č. X (délka hovoru 1 min. 46 s.) a na tel. č. X (délka hovoru 15 s.); - z úředního záznamu ze dne 12.11.2015, že dne 12.11.2015 vedoucí Oddělení správních deliktů Bc. P. telefonicky kontaktoval kancelář žalobce na tel. č. X, firma TEDOM a.s. se sídlem v Třebíči, kdy mu bylo ženským hlasem sděleno, že žalobce je v zahraničí a že neví, kdy bude přítomen, že ve firmě není a že ho neviděla. Na základě výše uvedených skutečností dal správní orgán dne 12.11.2015 podnět orgánu Okresní správy sociálního zabezpečení v Novém Jičíně k provedení kontroly dodržování léčebného režimu žalobce; - z protokolu o ústním jednání, že přestupek byl projednán Městským úřadem Nový Jičín, odborem správních činností dne 12.11.2015 v nepřítomnosti žalobce a konstatoval, že na základě provedeného ústního jednání ukončil dokazování, kdy z předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že se žalobce jednání kladenému za vinu dopustil; - z výzvy – seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 13.11.2015, že správní orgán dal žalobci možnost k vyjádření se k podkladům rozhodnutí; - z oznámení o ukončení pracovní neschopnosti ze dne 20.11.2015, že žalobce sdělil správnímu orgánu, že dne 20.11.2015 ukončil svoji pracovní neschopnost a od 21.11.2015 je schopen vykonávat svoji pracovní činnost. K tomuto sdělení připojil fotokopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. C 2971788 ze dne 18.11.2015, kterou vystavil MUDr. R. K.; - z přípisu ze dne 27.11.2015, který poslala OSSZ Nový Jičín správnímu orgánu, že OSSZ Nový Jičín provedla kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (žalobce). Žalobce nebyl v době kontroly (16.11.2015 v 9:55) zastižen doma. Z přípisu také vyplývá, že ošetřujícím lékařem MUDr. R. K. bylo sděleno, že žalobce nemá vycházky v době dočasné pracovní neschopnosti a že dne 16.11.2015 u něho nebyl na lékařské prohlídce; - dne 18.1.2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přestupku; - z plné moci ze dne 28.1.2016, že ji žalobce udělil zmocněnci JUDr. Vladimírovi Kalinovi k zastupování v řízení o přestupku ve všech stupních. Součástí správního spisu je blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 9.2.2016, jímž byla žalobci stanovena lhůta 5 pracovních dní k doplnění podání ze dne 5.2.2016. Podáním, které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 29.2.2016, bylo této výzvě vyhověno a odvolání bylo doplněno. Poté byla věc předložena s odvoláním žalovanému, o kterém jak shora uvedeno, rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Podle ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Podle tohoto ustanovení odvolací orgán nahradí některé výroky či celou výrokovou část svým rozhodnutím, pokud má odlišný právní názor na skutková zjištění obsažená v předloženém spisovém materiálu či doplněná odvolacím orgánem. Toto ustanovení zabraňuje např. tomu, aby odvolací orgán rozšířil přestupkové řízení na další skutkové podstaty přestupků, proti kterým by již účastník řízení neměl možnost podat odvolání a došlo by tak k narušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Tím, že žalovaný vypustil ze skutkové věty „17,90“, přičemž toto upřesnění místa spáchání přestupku nemá oporu ve správním spisu, nemůže být tzv. překvapivým rozhodnutím, kterým by žalovaný mohl narušit zásadu dvojinstančnosti správního řízení. Po této změně výroku nevznikla žalobci žádná újma, neboť místo spáchání předmětného přestupku i bez části „17,90“ je dostatečně a přesně určeno. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného, proč vypustil část „17,90“, je dostatečné. Krajský soud považuje za zcela bezpředmětnou žalobní námitku žalobce ohledně obav, vystrašení a apelace na § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. a následně snahu, aby konfrontace § 52 zákona č. 500/2004 Sb. nikterak nekolidovala s § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Krajský soud se plně ztotožňuje s odůvodněním Ad 1.1 žalovaného, a proto na něj v dalším i plně odkazuje, neboť jinak by jen jinými slovy opakoval totéž. Žalobce se mohl obrátit na svého zmocněnce, který byl seznámen se spisem, jelikož do něho nahlížel a pořídil si kopie celého spisu a v těchto intencích by mu byl schopen pomoct a poradit na výše uvedené obavy. K tomu krajský soud dodává, že žalobce se mohl obrátit i na oprávněnou úřední osobu T. J., který by určitě vyvrátil obavy žalobce a vysvětlil mu význam daných ustanovení. Další žalobní námitkou žalobce, kterou několikrát namítal v žalobě, byl jeho vztah se svým zmocněncem a rozsah plných mocí, které mu udělil. Z obsahu správní spisu je zřejmé, že jak žalovaný, tak i správní orgán I. stupně rozlišovali speciální plnou moc ze dne 26.10.2015 a plnou moc ze dne 28.1.2016. Ovšem nemůže jít k tíži správnímu orgánu to, že postupoval tak, jako by byl žalobce v průběhu celého řízení zastoupen JUDr. V. Kalinou, neboť sám žalobce v průběhu řízení vzbuzoval dojem a choval se tak, jako by zastoupen byl. Proto např. správní orgán doručoval z opatrnosti jak žalobci, tak jeho zmocněnci. Žalobce přípisem ze dne 9.11.2015 sdělil správnímu orgánu I. stupně, že podepsal plnou zmocněnci JUDr. V. Kalinovi a tento zmocněnec si jeden z termínů ústního jednání vybere a tohoto se zúčastní. Také v doplnění odvolání ze dne 19.2.2015 žalobce odkazuje na zmocněnce JUDr. V. Kalinu, který mu má hned po návratu ze služební cesty podepsat plnou moc pro celý průběh správního řízení. Není mezi žalobcem a žalovaným sporu o tom, že správní orgán I. stupně nesprávně poučil žalobce, že podávat důkazy a návrhy může žalobce nejpozději v průběhu ústního jednání. K tomu krajský soud uvádí, že žalobce měl v průběhu řízení dostatek prostoru a času hájit svá práva, podávat důkazy a návrhy. Žalobce byl i správním orgánem I. stupně vyzván, že se může vyjádřit a seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Tudíž po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí byla žalobci dána možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy. Tvrzení žalobce, že se jeho zmocněnec jel seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí do Nového Jičína, kam ale nedojel včas a jeho telefonická omluva nebyla akceptována, není nikterak doloženo a ani z obsahu správního spisu toto nevyplývá. Dále žalobce namítal existenci různých míst měření. I tato žalobní námitka žalobce je nedůvodná, neboť ve výpisu z rychloměru je sice jako stanoviště uvedeno Hájov – Dub sil. I/48, přičemž toto označení je poměrně obšírné, proto bylo místo měření policejní hlídkou přesněji specifikováno (jak plyne z úředních záznamů) jako sil. I/48 v katastru obce Šenov u Nového Jičína, ve směru jízdy od obce Hranice, směrem na obec Nový Jičín, ale především je ze snímku č. 8769 místo spáchání přestupku přesně určeno souřadnicemi GPS (GPS souřadnice místa pořízení předmětného snímku). Místo spáchání předmětného přestupku žalobce je tedy přesně a jasně určeno. Krajský soud podotýká, že se ztotožňuje s názorem žalovaného, že rozhodnutí NSS sp. zn. 4 As 28/2010-56 na předmětnou věc nepřiléhá, neboť u předmětného přestupku žalobce bylo místo spáchání tohoto přestupku dostatečně specifikováno. Krajský soud souhlasí s žalobcem a se závěrem rozhodnutí NS ČR 1 Odon 53/97, že originály listin jsou obecně jako důkazní prostředek zásadně vhodnější než jejich neověřené kopie, ale v případě námitky žalobce je dané rozhodnutí irelevantní. Záznam o přestupku č. 8769 (fotografie doplněná údaji k naměřené rychlosti) je přímým tištěným výstupem z měření, který byl předán správnímu orgánu policií. Krajský soud nemá pochyb o tom, že potvrzuje pravdivost toho, co je v něm uvedeno (fotografie s údajem času, rychlosti a místě výskytu předmětného vozidla při jízdě na silnici). Stejně tak nemá krajský soud důvod pochybovat o věrohodnosti osvědčení č. 2243/10/014 a osvědčení č. 051/057, která byla poskytnuta správnímu orgánu policií. Ve správním spise není obsaženo nic, co by zpochybňovalo správnost a korektnost informací zachycených na výše uvedených listinných důkazech. Další žalobní námitkou žalobce byla technika měření a s ní související úkony a dále také žalobce namítá, že nebyli vyslechnuti zasahující policisté (výslech zasahujících policistů žalobce zmiňuje na více místech své žaloby). Žalobce pouze spekuluje o celé řadě nesrovnalostí ohledně techniky měření a pochybuje o bezchybné činnosti obsluhy rychloměru, ale své spekulace neopírá o žádná fakta. Ve správním spise orgánu I. stupně je především snímek č. 8769 předmětného vozidla s údajem času, aktuální rychlosti a poloze vozidla, kdy toto vozidlo lze přesně identifikovat a přečíst RZ X, ověřovací list měřiče rychlosti č. 237/14, který deklaruje, že rychloměr, kterým bylo provedeno měření rychlosti, k tomu byl schválen a také řádně ověřen a osvědčení č. 2243/10/014 a osvědčení č. 051/057 o tom, že uvedený rychloměr byl obsluhován a použit příslušníkem policie, který k tomu byl řádně proškolen a záznam o přestupku, který byl vyplněn na místě samém po ztotožnění žalobce. Krajský soud poznamenává, že žalobce měl zachovánu možnost před správním orgánem I. stupně navrhovat důkazy, včetně výslechu policistů, avšak tuto možnost nevyužil. Pokud shora uvedené shromážděné důkazy ve svém souhrnu prokazovaly stíhané jednání bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu) a nebyly mezi nimi ani rozpory či nesrovnalosti, neměl správní orgán I. stupně důvod z vlastní iniciativy provádět další dokazování a krajský soud má za to, že z těchto shromážděných důkazů vyplývá bez důvodných pochybností závěr o tom, že se přestupek stal a že se jej žalobce dopustil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti by byl výslech zasahujících policistů nadbytečný (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soud ze dne 27. 2. 2014, č.j. 4 As 118/2013-61). Žalovaný se objektivně a přesvědčivě vypořádal s námitkami žalobce, které uplatnil v odvolání a v žádné části napadeného rozhodnutí nestranil správnímu orgánu I. stupně. Žalobce dále namítal, že byl změřen nedefinovatelným vozidlem. Krajský soud odkazuje na argumentaci výše uvedenou, že shromážděné důkazy ve svém souhrnu prokazovaly stíhané jednání bez důvodných pochybností a nebyly mezi nimi ani rozpory či nesrovnalosti. Tvrzení žalobce, že byl změřen nedefinovatelným vozidlem, nikterak nedokládá a jestliže měl žalobce na mysli „druh vozidla: Nedef. druh“ uvedený v záznamu o přestupku č. 8769, tak jako „druh vozidla: Nedef. druh“ je označeno měřené vozidlo s RZ X. Další žalobní námitkou bylo neuznání omluvy žalobce z ústního jednání. Ze zákonných ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů a § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu je tedy nutno vycházet pří posouzení toho, zda se žalobce ke konaným jednáním správního orgánu I. stupně nedostavil důvodně. V nepřítomnosti obviněného z přestupku, jak vyplývá ze shora uvedených zákonných ustanovení, lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k jednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Omluva žalobce na ústní jednání, které bylo nařízeno na den 19.10.2015, byla včasná za situace, kdy žalobci bylo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystaveno MUDr. K. dne 15.10.2015 a toto potvrzení a omluva byla doručena správnímu orgánu dne 16.10.2015. Správní orgán I. stupně tuto omluvu žalobce uznal a nařídil další ústní jednání na 12.11.2015, s tím, že nebude-li se moct žalobce dostavit na daný termín (12.11.2015), stanovil správní orgán I. stupně další termíny ústního jednání. Zároveň poučil žalobce, že samotná pracovní neschopnost nemusí vždy být důvodem pro uznání omluvy – je třeba se omluvit z důležitého důvodu. Žalobce se opětovně omlouval z ústního jednání, které bylo nařízeno na den 12.11.2015, omluva byla učiněna bezodkladně, jelikož žalobci rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo vystaveno MUDr. K. dne 9.11.2015 a toto potvrzení a omluva byla doručena správnímu orgánu dne 10.11.2015. Žalobcovu omluvu ovšem nelze považovat za omluvu z vážného důvodu, neboť samotné rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti neprokazovalo žalobcovu neschopnost dostavit se a účastnit se ústního jednání. Správní orgán I. stupně tuto omluvu žalobce neuznal, neboť absentovala důležitý důvod, tudíž nemohla být akceptována - samotná pracovní neschopnost není automaticky vážným důvodem omluvy z jednání o přestupku. Krajský soud k námitce žalobce podotýká, že žalovaný neprováděl přezkum zdravotního stavu žalobce. Navíc správní orgán I. stupně si ověřoval pracovní neschopnost žalobce. Správní orgán dvakrát kontaktoval pracoviště žalobce, kde mu bylo poprvé sděleno, že žalobce je na služební cestě a podruhé mu bylo sděleno, že je žalobce v zahraničí. Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, žalobce měl tedy dostatek prostoru hájit svá práva, čehož ovšem nevyužil a zvolil si pasivní strategii, když se nezúčastnil ani jednoho ústního jednání, ani se nedostavil ke správnímu orgánu I. stupně k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dále žalobce namítal, že se žalovaný dohodl s OSSZ, aby byla provedena kontrola dodržování režimu práce neschopného pojištěnce žalobce, že tato spolupráce je nezákonná. Podle § 8 odst. 2 správního řádu správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy, takže i tato žalobní námitka žalobce je nedůvodná, neboť součinnost a spolupráce mezi správními orgány vyjadřují princip dobré správy, jsou tedy zákonné. Správní orgán I. stupně dal podnět orgánu OSSZ v Novém Jičíně k provedení kontroly dodržování léčebného režimu žalobce, jelikož měl pochybnosti ohledně omluvy žalobce z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Po provedení kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce bylo zjištěno, že žalobce, ačkoliv neměl povoleny vycházky, nebyl zastižen v místě svého bydliště. I tato skutečnost dokreslila situaci, proč správní orgán I. stupně neuznal omluvu žalobce z ústního jednání a vedla ho k závěrům, že žalobce byl pasivní a jeho chování vykazovalo prvky obstrukčního jednání. Dále žalobce namítá pochybení v enunciátu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ohledně kauce, kterou má zaplatit dvakrát. Je pravdou, že ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla skutečně stanovena povinnost žalobce zaplatit částku 5 000 Kč za uloženou pokutu, ačkoliv v odstavci výše předmětné výrokové části je již uvedeno, že částka 5 000 Kč se započítává oproti uložené kauci. Krajský soud podotýká, že tato chyba v psaní byla správním orgánem I. stupně podle § 70 správního řádu opravena opravným rozhodnutím č.j. OSČ/50753/2016 sp. zn. OSČ/44026/2015 – PD 523/2015/Jal dne 19.7.2016. Rovněž tato žalobní námitka žalobce je nedůvodná. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 31. října 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce