18 A 13/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce M. N., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2016 sp. zn. DSH/27292/2015/Now, č.j. MSK 129342/2015, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 16.2.2016 sp. zn. DSH/27292/2015/Now, č.j. MSK 129342/2015 žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy částečně zrušil a také zároveň částečně změnil rozhodnutí Magistrátu města Havířova, odboru vnitra a živnostenského úřadu č.j. MMH/30088/2015-21 ze dne 27.8.2015 tak, že výrok o vině, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, pro porušení ust. § 6 odst. 8 téhož zákona a přestupku dle ust. § 16 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti, pro porušení ust. § 17 odst. 1 téhož zákona, kterých se měl dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské jako řidič motorového vozidla tov. zn. BMW, RZ X, neměl při řízení u sebe osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu, a výrok o vině, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel, kterého se měl dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské, dále dne 13.3.2015 kolem 15:10 hodin v Havířově na ul. Dělnické mezi provozovnou Vinamet a OD Elán, dne 14.4.2015 kolem 9:59 hodin v Havířově na ul. Hlavní třída v místě zálivu autobusové zastávky před prodejnou Prima a dne 21.4.2015 kolem 18:00 hodin v Havířově na ul. Železničářů na parkovišti OD Tesco jako provozovatel motorového vozidla tov. zn. BMW, RZ X, toto provozoval ačkoliv ve lhůtě 10 dnů nepodal žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, čímž porušil § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel, se ruší a řízení vedené o těchto přestupcích se zastavuje. Dále žalovaný změnil výrok o sankci tak, že text „Pokuta ve výši 15 000 Kč“ nahradil textem „Pokuta ve výši 10 000 Kč“, dále text „Zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců…“ nahradil textem „Zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 9 měsíců…“ a text „Pokutu a náklady řízení v celkové částce 16 000 Kč“ nahradil textem „Pokutu a náklady řízení v celkové částce 11 000 Kč“ a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje celkem pět výroků o vině, kterými: I. byl žalobce uznán vinným, že spáchal přestupky dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a přestupek dle ust. § 16 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti, a to tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské jako řidič motorového vozidla BMW, RZ X, bezprostředně ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu tím, že na jím řízeném vozidle byl na zadních pneumatikách zcela opotřebený dezén, čímž porušil ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 37 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel a § 40 odst. 2 písm. f) bod 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 341/2014), dále řídil technicky nezpůsobilé vozidlo, neboť na tomto měl v rozporu se schválením technické způsobilosti namontovány pneumatiky jiného rozměru, čímž porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na § 36 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel a § 31 písm. e) vyhlášky č. 341/2014, a při řízení neměl u sebe osvědčení o registraci vozidla a zelenou kartu, čímž porušil § 6 odst. 8 písm. b) zákona o silničním provozu a § 17 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, I.II. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu vozidel, kterého se měl dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské jako provozovatel motorového vozidla zn. BMW, RZ X, provozoval vozidlo technicky nezpůsobilé, neboť na vozidle byly na zadní nápravě namontovány pneumatiky jiného rozměru, a dále tyto měly zcela opotřebený dezén, čímž měl porušit ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel v návaznosti na § 31 písm. e) vyhlášky č. 341/2014, II.I. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a písm. k) zákona o silničním provozu tím, že dne 13.3.2015 kolem 15:10 hodin v Havířově na ul. Dělnické mezi provozovnou Vinamet a OD Elán jako řidič motorového vozidla zn. BMW, RZ X, řídil vozidlo, na kterém neumístil přední tabulku registrační značky, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 38 odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel, a dále řídil toto vozidlo v úseku platnosti svislé dopravní značky C 7a „Stezka pro chodce“, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, II.II. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 83 odst. 1 písm. k) zákona o podmínkách provozu vozidel tím, že dne 13. 3. 2015 kolem 15:10 hodin v Havířově na ul. Dělnické mezi provozovnou Vinamet a OD Elán jako provozovatel vozidla BMW, RZ X, provozoval vozidlo bez přední tabulky registrační značky, čímž porušil ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, III. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že dne 14.4.2015 kolem 9:59 hodin v Havířově na ul. Hlavní třída v místě zálivu autobusové zastávky před prodejnou pekárny Prima jako řidič motorového vozidla BMW, RZ X, stál s vozidlem v úseku platnosti svislé dopravní značky IP 25a „Zóna s dopravním omezením – zákaz stání mimo vyznačené parkoviště“, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, IV.I. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 21.4.2015 kolem 18:00 hodin v Havířově na ul. Železničářů na parkovišti OD Tesco jako řidič motorového vozidla BMW, RZ X, řídil vozidlo, na kterém nebyla umístěna přední tabulka registrační značky, čímž porušil ust. 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na § 38 odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel, IV.II. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 83 odst. 1 písm. k) zákona o podmínkách provozu vozidel, kterého se měl dopustit tím, že dne 21.4.2015 kolem 18:00 hodin v Havířově na ul. Železničářů na parkovišti OD Tesco jako provozovatel motorového vozidla BMW, RZ X, toto provozoval bez přední tabulky registrační značky, čímž porušil § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, V. byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 83 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel, kterého se měl dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské, dále dne 13.3.2015 kolem 15:10 hodin v Havířově na ul. Dělnické mezi provozovnou Vinamet a OD Elán, dne 14.4.2015 kolem 9:59 hodin v Havířově na ul. Hlavní třída v místě zálivu autobusové zastávky před prodejnou Prima a dne 21. 4. 2015 kolem 18:00 hodin v Havířově na ul. Železničářů na parkovišti OD Tesco jako provozovatel motorového vozidla BMW, RZ X, toto provozoval, ačkoliv ve lhůtě 10 dnů nepodal žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, čímž porušil § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel. Za přestupky uvedené ve výroku I., II., III., IV. a V. byla obviněnému v souladu s ust. § 83 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel uložena pokuta ve výši 15.000 Kč a podle ust. § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu mu byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců ode dne právní moci napadeného rozhodnutí. Splatnost pokuty a nákladů řízení byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. VI. řízení o přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu, kterého se měl obviněný dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské jako řidič motorového vozidla zn. BMW, RZ X, řídil vozidlo, na kterém nebyla umístěna přední tabulka registrační značky, čímž porušil § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na § 38 odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel a dále řízení o řízení o přestupku dle ust. § 83 odst. 1 písm. k) zákona o podmínkách provozu vozidel, kterého se měl obviněný dopustit tím, že dne 22.3.2015 kolem 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínské jako provozovatel motorového vozidla zn. BMW, RZ X, provozoval vozidlo, na kterém nebyla umístěna přední tabulka registrační značky, čímž měl porušit § 38 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, byla dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích zastavena z důvodu, že uvedená jednání obviněného nejsou přestupkem. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že výrok rozhodnutí není srozumitelný, neboť se z něj jednoznačně nepodává, porušením jaké povinnosti byl spáchán jaký přestupek. Uvedl, že v nyní projednávané věci nejsou jednotlivé části popisu skutku přiřaditelné ke konkrétním ustanovením, která byla takto popisovaným jednáním porušena a ke konkrétním skutkovým podstatám. Žalobce namítal absenci společného řízení a stanovení úhrnného trestu. Žalobce tvrdil, že měl právo na projednání všech přestupků ve společném řízení a na stanovení úhrnného trestu. V opačném případě bude trestán opakovaně, a to jak pokutou, tak zákazem činnosti. Dále žalobce namítal porušení práva na přípravu obhajoby a absenci sdělení obvinění. Správní orgán prvého stupně na ústním jednání dne 16.6.2015 rozšířil obvinění o přestupky, které měly být spáchány žalobcem dne 21.4.2015. Ústní jednání však bylo konáno v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce. Žalovaný zastal názor, že není přípustné rozšířit řízení o další přestupky (sdělit obvinění) na ústním jednání, kterému není žalobce přítomen. Žalovaný však měl vadu za konvalidovanou oznámením rozšíření řízení o další přestupek v předvolání k ústnímu jednání ze dne 18.6.2015, doručenému zástupci žalobce. Žalobce zastává názor, že mu nebylo sděleno obvinění z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona, kterého se měl dopustit dne 21.4.2015, a proto nemohl být za tento přestupek ani potrestán. Oznámení o rozšíření řízení, které bylo součástí předvolání k ústnímu jednání ze dne 18.6.2015, bylo totiž doručeno toliko zástupci žalobce. Ten však neměl oprávnění k zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku ze dne 21.4.2015. Žalobce v plné moci zcela přesně, spisovými značkami jednotlivých případů vymezil oprávnění Ing. M. J. ke svému zastupování. Žalobce se tak nemohl připravit k obhajobě, ani tuto nemohl vykonávat. Další žalobní námitka žalobce byla vnitřní rozpornost rozhodnutí. Žalobce zastává názor, že rozhodnutí žalovaného je vnitřně rozporné a zřejmě se též vztahuje k jiné posuzované věci. Žalovaný hodnotil věrohodnost svědecké výpovědi, dle které měl žalobce držet za jízdy hovorové zařízení. Žalobce však nebyl uznán vinným z přestupku spočívajícím v držení hovorového zařízení, ani policisté netvrdili, že by hovorové zařízení držel. Rozhodnutí žalovaného je tedy zmatečné. Je zřejmé, že žalovaný posuzoval jinou věc, jiné přestupky, jiné rozhodnutí. Dovozovat, že zbylé části rozhodnutí jsou k věci přiléhavé, je spekulativní. Další žalobní námitkou v pořadí je nesprávná kvalifikace přestupku ze dne 22.3.2015 a nesprávně zjištěný skutkový stav. Žalobce měl dne 22.3.2015 bezprostředně ohrožovat ostatní účastníky silničního provozu tím, že řídil vozidlo, které mělo opotřebený dezén pneumatik, a tím se měl dopustit přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Žalobce zastává názor, že za předpokladu správně zjištěného stavu, tj. že na pneumatikách skutečně absentoval jakýkoli vzorek (což žalobce dále rozporuje), nebylo možné přestupek kvalifikovat jako přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Zákon totiž rozlišuje dvě rozdílné skutkové podstaty – samotné porušení jiné právní povinnosti dle silničního zákona, tj. konkrétně povinnosti užít vozidlo, které splňuje technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích [přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona] a užití vozidla, které je natolik technicky nezpůsobilé, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu [přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona]. Dokazování obou přestupků je ve svém základu podobné. V obou případech je nutné prokázat, že řidič užil k jízdě vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích; u přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona je však zapotřebí navíc prokázat, že míra technické nezpůsobilosti vozidla byla natolik zásadní, že jízda s takovým vozidlem bezprostředně ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu. Jde totiž o rozlišovací znak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Správní orgány však neprokázaly, že by závada na pneumatikách byla takovou závadou, která bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Skutečností, která svědčí spíše závěru, že se nejednalo o závadu, která by bezprostředně ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu, lze seznat též z postupu policistů. Nelze předpokládat, že by policisté jednali neprofesionálně a postupovali v rozporu se zákonem, proto je zřejmé, že tito provedli řádnou správní úvahu nad tím, zda zakážou vozidlu pokračovat v jízdě, avšak vyhodnotili, že vozidlo neohrožuje ostatní účastníky silničního provozu, proto mu pokračovat v jízdě nezakázali a nechali jej odjet. K nesprávně zjištěnému skutkovému stavu pak žalobce tvrdí, že správní orgán uznal žalobce vinným proto, že řídil vozidlo, které mělo na zadních pneumatikách „zcela opotřebený dezén“, avšak takový závěr nebyl dostatečně prokázán. Ve spisu se totiž nacházejí fotografie, ze kterých se podává, že pneumatika sice byla opotřebena, avšak že v žádném případě není „úplně hladká“ v hlavních dezénových drážkách. V takovém případě by totiž hlavní dezénové drážky nebyly vidět, avšak na fotografii zcela zřetelně vidět jsou. Žalobce tedy tvrdí, že závěr o vině nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí, opírá se pouze o poznatek žalovaného z fotografie, který není možné učinit. Žalobce dále zastává názor, že byla porušena zásada ne bis in idem. Žalobce byl totiž uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 23.3.2015 řídil vozidlo technicky nezpůsobilé. Žalobce byl dále uznán vinným z přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu vozidel proto, že dne 22.3.2015 provozoval vozidlo, které bylo technicky nezpůsobilé. Takový postup představuje porušení zásady ne bis in idem, neboť pro identické jednání je trestán opakovaně. Žalobce měl právo na to, aby byl potrestán pouze jako provozovatel, nikoliv jako řidič. Tato vada má pak podstatný vliv též na uložené sankce. Konečně žalobce namítal, že žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvého stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 42a odst. 2 písm. a), e) zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 21.9.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 16.2.2016 sp. zn. DSH/27292/2015/Now, č.j. MSK 129342/2015, připojeným správním spisem žalovaného téže spisové značky, jakož i připojeným správním spisem Magistrátu města Havířova, odboru vnitra a živnostenského úřadu sp. zn. RD/990/15, RD/1102/15, RD/1354/15 a RD/1438/15 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázány následující skutečnosti: - z oznámení přestupku ze dne 22.3.2015 sepsaného Policií ČR, že dne 22.3.2015 ve 21:10 hodin v Havířově na ul. Těšínská řídil žalobce své vozidlo BMW, RZ X. Při řízení u sebe žalobce neměl osvědčení o registraci vozidla ani zelenou kartu, dále na vozidle neměl umístěnou registrační značku, dále řídil technicky nezpůsobilé vozidlo – zcela opotřebovaný dezén zadních pneumatik a také řídil vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu – na vozidle kola 19“ s pneumatikami 225/35 R19 – neschválenými pro typ vozidla. Totožnost žalobce ověřili policisté podle občanského a řidičského průkazu. Oznámení přestupku neobsahuje vysvětlení žalobce ani jeho podpis; - z oznámení přestupku ze dne 24.3.2015 sepsaného prap. R. N. pod č.j. KRPT-64201-6/PŘ-2015-070306, že obsahuje tytéž přestupky, jak je uvedeno výše; - z fotografické dokumentace a přiloženého CD obsahující fotografické snímky ze dne 24.3.2015, že obě zadní pneumatiky na vozidla žalobce jsou zcela opotřebené – „úplně hladké“; - z oznámení o předvolání ze dne 15.4.2015 vydaného Magistrátem města Havířov, že tento správní orgán zahájil řízení ve věci přestupku žalobce a předvolal ho k ústnímu jednání konaného dne 15.5.2015 v 9:00 hodin, které si žalobce osobně převzal dne 20.4.2015. K tomuto jednání správní orgán I. stupně předvolal zasahující policisty - svědky prap. R. N. a prap. P. M.; - z protokolu o ústním jednání ze dne 15.5.2015, že se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil žalobce. V rámci tohoto jednání došlo k rozšíření obvinění o přestupky žalobce, které byly správnímu orgánu I. stupně oznámeny v období mezi odesláním oznámení o zahájení řízení (16.4.2015) a termínem ústního jednání (15.5.2015). Řízení bylo rozšířeno o přestupky, jichž se žalobce dopustil dne 13.3.2015, 14.4.2015 a 1.5.2015. Při tomto jednání správní orgán I. stupně vyslechl svědky prap. R. N. a prap. P. M., oba svědci shodně uvedli, že na zadních pneumatikách byl zcela opotřebený dezén, a že jsou na vozidle namontovány pneumatiky jiného rozměru než ty, které jsou pro toto vozidlo schváleny. Dále uvedli, že pneumatiky neměřili, neboť nebylo co měřit, pneumatika byla zcela hladká, nebylo možné zaregistrovat žádný vzorek; - z předvolání ze dne 15.5.2015, že správní orgán I. stupně rozšíření obvinění o výše uvedené přestupky žalobci oznámil v tomto předvolání k ústnímu jednání na den 17.6.2015 v 10.00 hodin. Toto předvolání si žalobce osobně převzal dne 19.5.2015. K tomuto jednání správní orgán I. stupně předvolal svědky pprap. O. R., pprap. R.M., rev.insp. V. Z., str. Ing. I. M., str. Mgr. K. P. a Insp. Bc. Š. L.; - z protokolu o nahlédnutí do spisu ze dne 20.5.2015, že se ke správnímu orgánu I. stupně dostavil Ing. M. J., který doložil originál plné moci, kterou mu udělil žalobce. Zmocněnci žalobce byla předána kopie celého spisu; - z přípisu – vyjádření ke spisu ze dne 3.6.2015 že se zmocněnec žalobce vyjádřil k přestupkům žalobce ze dne 22.3.2015, 14.4.2015 a 1.5.2015; - z usnesení o vyloučení ze společného řízení ze dne 25.5.2015, že správní orgán I. stupně vyloučil ze společného řízení přestupek ze dne 1.5.2015. Usnesení o tomto vyloučení bylo doručeno žalobci i jeho zmocněnci; - z protokolu o ústním jednání ze dne 17.6.2015, že se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil žalobce ani jeho zmocněnec. V rámci tohoto jednání došlo k rozšíření obvinění o přestupek žalobce, kterého se dopustil dne 21.4.2015. Při tomto jednání správní orgán I. stupně vyslechl svědky rev. insp. V. Z., str. Ing. I. M., str. Mgr. K. P. a Insp. Bc. Š. L. k přestupkům ze dne 13.3.2015 a ze dne 14.4.2015; - z předvolání ze dne 18.6.2015, že správní orgán I. stupně rozšíření obvinění o přestupek ze dne 21.4.2015 žalobci oznámil v tomto předvolání k ústnímu jednání na den 17.7.2015 v 9.00 hodin. Toto předvolání si žalobce osobně převzal dne 22.6.2015. K tomuto jednání správní orgán I. stupně předvolal svědky insp. M. G. a vrch.insp. Bc. R. H.; - z přípisu ze dne 18.6.2015, že správní orgán I. stupně vyrozuměl zmocněnce žalobce, že bylo nařízeno ústní jednání na den 17.7.2015 v 9.00 hodin; - z přípisů – omluva předvolání svědka ze dne 23.6.2015, že se z nařízeného jednání na den 17.7.2015 v 9.00 hodin omluvil svědek insp. M. G. i svědek vrch.insp. Bc. R.H.; - z přípisu ze dne 29.6.2015, že správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o zrušení termínu ústního jednání, které se mělo konat dne 17.7.2015 v 9.00 hodin a zároveň žalobce předvolal k ústnímu jednání na den 6.8.2015 v 9.00 hodin. Toto předvolání si žalobce osobně převzal dne 1.7.2015. O výše uvedeném byl vyrozuměn i zmocněnec žalobce. K tomuto jednání, které bylo nařízeno na den 6.8.2015 v 9.00 hodin, správní orgán I. stupně předvolal svědky insp. M.G. a vrch.insp. Bc. R. H.; - z protokolu o ústním jednání ze dne 6.8.2015, že se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil žalobce ani jeho zmocněnec. Při tomto jednání správní orgán I. stupně vyslechl svědky insp. M. G. a vrch.insp. Bc. R. H., kteří vypovídali k přestupku ze dne 21.4.2015; - z přípisu ze dne 7.8.2015, že správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce a jeho zmocněnce o možnosti seznámit se z podklady pro vydání rozhodnutí a k těmto se vyjádřit; - dne 27.8.2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přestupcích žalobce; Součástí správního spisu je blanketní odvolání zmocněnce žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 24.9.2015, jímž byla zmocněnci žalobce stanovena lhůta 5 pracovních dní k doplnění blanketního odvolání žalobce. Zmocněnec žalobce toto blanketní odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnil. Poté byla věc předložena s blanketním odvoláním žalovanému, o kterém jak shora uvedeno rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ust. § 75 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě žalobce uvádí krajský soud následující: - žalobce namítal, že výrok rozhodnutí není srozumitelný, neboť se z něj jednoznačně nepodává, porušením jaké povinnosti byl spáchán jaký přestupek. Jak shora uvedeno, rozhodnutím ze dne 27.8.2015 správní orgán I. stupně uznal žalobce vinným z výše uvedených přestupků, přičemž výrok tohoto rozhodnutí je dostatečně srozumitelný a přehledný – výrok je rozdělen do jednotlivých bodů a podbodů (I. – VI.), ve kterých správní orgán I. stupně popsal jednotlivé přestupky, uvedl den, čas a místo, kde se přestupku žalobce dopustil, včetně právních ustanovení, které žalobce porušil. Výrok rozhodnutí žalovaného je taktéž zcela srozumitelný a jednoznačný, jasně z něj vyplývá, že v rozsahu popsaných přestupků bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a řízení o těchto přestupcích zastaveno. Dále je zcela srozumitelná i změna výroku o sankci spočívající ve snížení uložené pokuty a zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. - žalobce namítal absenci společného řízení a stanovení úhrnného trestu. Žalobce zastává názor, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť nesubsumovalo rozhodnutí o přestupcích ze dne 1.5.2015. Žalobce tvrdí, že měl právo na projednání všech přestupků ve společném řízení a na stanovení úhrnného trestu. V opačném případě bude trestán opakovaně, a to jak pokutou, tak zákazem činnosti. K této žalobní námitce krajský soud uvádí, že usnesením o vyloučení ze společného řízení ze dne 25.5.2015, byl přestupek žalobce ze dne 1.5.2015 vyloučen ze společného řízení z důvodu postoupení spisové dokumentace výše uvedeného přestupku státnímu zástupci v souladu s § 71 písm. a) zákona o přestupcích. Krajskému soudu je z jeho soudního spisu sp. zn. 18A 23/2016 známo, že dne 18.9.2015 byla Policií ČR věc, mj. i skutek ze dne 1.5.2015, odevzdána správnímu orgánu I. stupně k projednání přestupku a ten ve věci rozhodl dne 16.3.2016 a odvolací orgán dne 30.5.2016. V nyní projednávané věci bylo řízení zahájeno oznámením žalobci ze dne 15.4.2015, které si žalobce osobně převzal dne 20.4.2015 a v této věci vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí dne 27.8.2015 a žalovaný rozhodl o odvolání žalobce dne 16.2.2016. Z výše uvedených důvodů nemohlo být vedeno společné řízení. - žalobce namítal, že mu nebylo sděleno obvinění z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 silničního zákona, kterého se měl dopustit dne 21.4.2015, a proto nemohl být za tento přestupek ani potrestán. Oznámení o rozšíření řízení, které bylo součástí předvolání k ústnímu jednání ze dne 18.6.2015, bylo totiž doručeno toliko zástupci žalobce. Ten však neměl oprávnění k zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku ze dne 21.4.2015. Žalobce v plné moci zcela přesně, spisovými značkami jednotlivých případů vymezil oprávnění Ing. M. J. ke svému zastupování. Krajský soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, neboť z předvolání ze dne 18.6.2015 vyplývá, že jeho součástí je rozšíření o přestupek ze dne 21.4.2015 a toto předvolání bylo doručeno přímo žalobci, který si ho osobně převzal dne 22.6.2015, což dokládá doručenka s vlastnoručním podpisem žalobce ze dne 22.6.2015. Zmocněnec žalobce byl o rozšíření obvinění vyrozuměn dne 23.6.2015 prostřednictvím datové schránky. Pravdivé není ani tvrzení žalobce, že v plné moci zcela přesně, spisovými značkami jednotlivých případů vymezil oprávnění Ing. M. J. ke svému zastupování. V plné moci ze dne 23.4.2015 je totiž uvedeno, že žalobce zmocňuje zmocněnce pro zastupování ve věci 990/P/30088/2015 a to v plném rozsahu. Pod touto spisovou značkou byly projednávány ve společném řízení i další skutky, šlo o jedno řízení, v němž žalobce udělil zmocněnci plnou moc. - žalobce poukázal na vnitřní rozpornost rozhodnutí, kterou spatřoval v tom, že žalovaný hodnotil věrohodnost svědecké výpovědi, dle které měl žalobce držet za jízdy hovorové zařízení. Žalobce však nebyl uznán vinným z přestupku spočívajícím v držení hovorového zařízení, ani policisté netvrdili, že by hovorové zařízení držel. K této žalobní námitce krajský soud uvádí, že se jedná o zcela zjevnou chybu v psaní, která ovšem nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. - žalobce namítal nesprávnou kvalifikaci přestupku ze dne 22.3.2015 a nesprávně zjištěný skutkový stav. Žalobce uvedl, že zákon rozlišuje dvě rozdílné skutkové podstaty – samotné porušení jiné právní povinnosti dle silničního zákona, tj. konkrétně povinnosti užít vozidlo, které splňuje technické podmínky k provozu na pozemních komunikacích [přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona] a užití vozidla, které je natolik technicky nezpůsobilé, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu [přestupek dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona]. Správní orgány však neprokázaly, že by závada na pneumatikách byla takovou závadou, která bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Skutečností, která svědčí spíše závěru, že se nejednalo o závadu, která by bezprostředně ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu, lze seznat též z postupu policistů. Nelze předpokládat, že by policisté jednali neprofesionálně a postupovali v rozporu se zákonem, proto je zřejmé, že provedli řádnou správní úvahu nad tím, zda zakážou vozidlu pokračovat v jízdě, avšak vyhodnotili, že vozidlo neohrožuje ostatní účastníky silničního provozu, proto mu pokračovat v jízdě nezakázali a nechali jej odjet. K nesprávně zjištěnému skutkovému stavu pak žalobce tvrdí, že správní orgán uznal žalobce vinným proto, že řídil vozidlo, které mělo na zadních pneumatikách „zcela opotřebený dezén“, avšak takový závěr nebyl dostatečně prokázán. Ve spisu se totiž nacházejí fotografie, ze kterých se podává, že pneumatika sice byla opotřebená, avšak že v žádném případě není „úplně hladká“ v hlavních dezénových drážkách. V takovém případě by totiž hlavní dezénové drážky nebyly vidět, avšak na fotografii zcela zřetelně vidět jsou. Žalobce tedy tvrdí, že závěr o vině nemá oporu v podkladech pro rozhodnutí, opírá se pouze o poznatek žalovaného z fotografie, který není možné učinit. Co se týká námitky ve věci hloubky dezénu hlavních dezénových drážek zadních pneumatik, pak soud odkazuje především na fotodokumentaci, která se nachází na CD, které je založeno ve spise a také na výpověď zasahujících policistů, kteří shodně uvedli, že na zadních pneumatikách byl zcela opotřebený dezén a dále uvedli, že pneumatiky neměřili, neboť nebylo co měřit, pneumatika byla úplně hladká, nebylo možné zaregistrovat žádný vzorek. Krajský soud podotýká, že z malých černobílých fotografií, které jsou založeny ve spisu nelze jednoznačně seznat, že na zadních pneumatikách byl „zcela opotřebený dezén“, ale přiložené CD obsahuje velmi kvalitní barevné fotografie zadních pneumatik, ze kterých lze jednoznačně usoudit, že zadní pneumatiky jsou zcela hladké, což se také shoduje s výpovědí zasahujících policistů. Žalobcova námitka, že dezénové drážky měly být změřeny hloubkoměrem, je irelevantní, neboť krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že na zadních pneumatikách nebyl téměř žádný vzorek, tudíž nebylo co měřit. Nelze popřít, že žalobce řídil motorové vozidlo BMW, RZ X se závadou, která bezprostředně ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu, neboť hloubka dezénu hlavních dezénových drážek zadních pneumatik byla v podstatě nulová. S ohledem na stav vozidla, jak je zadokumentován ve správním spise, se soud zcela ztotožňuje se stanoviskem správním orgánů, že osobní motorové vozidlo tovární značky BMW, RZ X, bylo techniky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Krajský soud podotýká, že správní orgány nejsou vázány právní kvalifikací skutku Policií ČR. - žalobce namítal porušení zásady ne bis in idem. Žalobce byl totiž uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 22.3.2015 řídil vozidlo technicky nezpůsobilé. Žalobce byl dále uznán vinným z přestupku dle § 83 odst. 1 písm. i) zákona o podmínkách provozu vozidel proto, že dne 22.3.2015 provozoval vozidlo, které bylo technicky nezpůsobilé. Žalobce zastává názor, že takový postup představuje porušení zásady ne bis in idem, neboť pro identické jednání je trestán opakovaně. Žalobce měl právo na to, aby byl potrestán pouze jako provozovatel, nikoliv jako řidič. Zásada ne bis in idem -tedy právo nebýt souzen nebo potrestán dvakrát za týž čin - je na ústavní úrovni zakotvena v článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Povinnost ctít uvedenou zásadu dále plyne z mezinárodních závazků České republiky, zejména z článku 4 odst. 1 protokolu č. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podle nějž „[n]ikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.“ A ačkoliv uvedená ustanovení hovoří toliko o „trestním stíhání“ či „trestním řízení“, danou zásadu je nepochybně třeba vztáhnout i na řízení o přestupcích a o správních deliktech, jak již konstatoval Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. A 6/2003-44 ze dne 16.2.2005 nebo č.j. 1 As 125/2011-163 ze dne 11.1.2012). Žalobce byl uznán vinným podle zákona č. 361/2000 Sb. a také podle zákona č. 56/2001 Sb., což jsou dva nezávislé zákony stejné právní síly. Žalobce svým jednáním, byť jedním skutkem, porušil příslušné ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. i zákona č. 361/2000 Sb., ale zásada ne bis in idem nebyla porušena tím, že žalobci byl uložen úhrnný trest za všechny jím spáchané přestupky, žalobce nebyl trestán opakovaně. - poslední žalobcova námitka směřovala proti tomu, že žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvého stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 42a odst. 2 písm. a), e) zákona o pozemních komunikacích. S ohledem na obsah správního spisu krajský soud uvádí, že o přestupku dle ust. § 42a odst. 2 písm. a), e) zákona o pozemních komunikacích se správní řízení nevedlo, tudíž i tato žalobní námitka je nedůvodná. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se práva náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 5.ledna 2017 JUDr. Petr Indráček samosoudce