18 A 14/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce P. S., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.4.2016 č.j. MSK 144237/2015, sp. zn. DSH/29861/2015/Bla, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 29.4.2016 č.j. MSK 144237/2015, sp. zn. DSH/29861/2015/Bla žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne 5.10.2015 č.j. SMO/343025/15/DSČ/Dol, sp. zn. S-SMO/235363/15/DSČ, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit tím, že dne 25.6.2015 v 15:49 hod řídil v Ostravě-Kunčičkách, na ulici Frýdecké ve směru do centra osobní vozidlo tovární značky Toyota Yaris, RZ X, přičemž na úrovni křižovatky s ulicí Listopadovou, v obci překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy 50 km/hod, neboť mu byla silničním radarovým rychloměrem MicroDigiCam LTI naměřena rychlost 96 km/hod a po odečtení možné odchylky rychloměru (- 3 km/hod) vozidlo řídil rychlostí minimálně 93 km/hod, tedy překročil dovolenou rychlost jízdy nejméně o 43 km/hod. Tímto jednáním měl žalobce porušit ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1 000 Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu dne 13.5.2016. V ní žalovanému vytýkal, že byl předvolán k ústnímu jednání nařízenému na 29.9.2015, přičemž dne 19.9.2015 si zvolil zmocněnce pro zastupování ve správním řízení. Zmocněnec dne 28.9.2015 správnímu orgánu doručil žádost o odročení jednání z důvodu přípravy obhajoby a zároveň uvedl, že žalobce přestupek kladený mu za vinu, nespáchal. Správní orgán však na tuto žádost nijak nereagoval, provedl ústní jednání a dne 5.10.2015 vydal rozhodnutí. Žalobce namítal, že ze žádných procesně přístupných důkazů nevyplývá, že předmětné vozidlo v době údajného spáchání přestupku řídil právě on a odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je správní orgán povinen vyslechnout policisty jako svědky. Poukázal dále na nesprávný údaj uvedený v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a to, že „policejní hlídku totiž tvořil jeden jediný policista“ pprap. T. H. Toto tvrzení žalovaného vyvrací samotný úřední záznam, z něhož vyplývá, že policejní hlídku prokazatelně tvořili nejméně dva policisté. Žalobce v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí o přestupku uváděl, že vozidlo řídil M. P. a že dalším spolujezdcem byl J. N., přičemž P. si během jízdy všiml silniční hlídky měřící rychlost a obával se, že by v případě řešení přestupku a zastavení vozidla hlídkou mohl mít jako občan Slovenské republiky problémy s řízením vozidel v ČR. Proto po ujetí asi 300 metrů zastavili, na místě řidiče se vyměnili a poté řídil vozidlo žalobce. Policii poté předložil své osobní doklady a vystupoval jako řidič vozidla. Tvrzení v záznamu o přestupku a úředním záznamu o tom, že byl ve vozidle sám, je lživé. Lživé je také tvrzení v úředních záznamech o tom, že hlídka měla vozidlo po celou dobu na dohled, jelikož trasa od ulice Listopadová k ulici Těšínská po ulici Frýdecká měří cca 2 km a je značně zatáčkovitá, přičemž policejní vozidlo je dojelo až po těchto cca 2 km. Z listinných důkazů přitom nevyplývá, kde přesně mělo být vozidlo zastaveno a jakým způsobem nebo jakou konkrétní vzdálenost urazilo. Tvrzení, že neurazilo ani 300 metrů, je dle žalobce čistě spekulativní. Podle žalobce rukopis oznámení přestupku žádným důkazem není, stejně tak výstup z měřiče rychlosti neprokazuje nic ze závěrů učiněných žalovaným do co osoby řidiče a místa a způsobu zastavení vozidla. Žalovaný v této souvislosti nevyslechl žalobcem navržené svědky. Podle žalobce nelze považovat za relevantní důkaz prokazující rychlost vozidla záznam ze silničního laserového rychloměru MicroDigiCam LTI, na němž správní orgán postavil závěr, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci. Tento záznam nemá zajištěnu zachovanou neporušitelnost obsahu a věrohodnost původu, když se jedná pouze o vytištěný dokument, který mohl v dané podobě vytvořit kdokoliv. Nebyl předložen originální důkaz, tedy původní elektronický datový soubor a pokud měl být předmětný list vytištěn, pak převod z elektronické podoby do dokumentu v listinné podobě musí být konvertován podle zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentu, včetně ověření shody obsahu tohoto dokumentu s připojením ověřovací doložky o autorizované konverzi. Z ničeho nevyplývá, že by tuto listinu předložila Policie ČR, když podstatou žalobcovy námitky je skutečnost, že tuto listinu mohl vytvořit kdokoliv, např. prvoinstanční správní orgán. Žalovaný se ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že správní orgán I. stupně neposuzoval existenci okolností, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti a nezkoumal tedy otázku, zda došlo k naplnění všech znaků přestupku. Rozhodnutí žalovaného považuje proto za nepřezkoumatelné. V řízení o přestupku došlo postupem správního orgánu k zásahu do ústavně zaručeného práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. V projednávané věci bylo ústní jednání správního orgánu provedeno dne 29.9.2015, přestože zmocněnec žalobce v podání ze dne 28.9.2015 požadoval odročení tohoto jednání a stanovení nového termínu jednání tak, aby mu bylo umožněno seznámit se se spisovaným materiálem a získat přiměřený čas k přípravě obhajoby. Rozhodnutí je datovaného dnem 5.10.2015, tedy 7 dní po provedeném ústním jednání, což žalobce označuje jako nezákonný postup. Závěrem žaloby žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, pokud jde o druh a výměru jemu uložené sankce. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 31.8.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2016 č.j. MSK 144237/2015, sp. zn. DSH/29861/2015/Bla a připojeného správního spisu žalovaného téže spisové značky, jakož i z připojeného správního spisu Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností sp. zn. S-SMO/235363/15/DSČ a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu vzal v daném případě krajský soud za prokázány následující skutečnosti: - z oznámení o přestupku ze dne 25.6.2015 sepsaného pprap. T. H. Dopravní inspektorát Městského ředitelství Policie ČR Ostrava, že v tento dne v 15:49 hod bylo na ulici Frýdecké u ulice Listopadové v Ostravě zastaveno osobní motorové vozidlo Toyota Yaris, RZ X a řidiči – žalobci byla v obci, kde je nejvyšší dovolená rychlost jízdy 50 km/hod, naměřena přístrojem Laser MicroDigiCam LTI rychlost 96 km/hod a po odečtu tolerance ± 3 km/hod je výsledná rychlost jízdy 93 km/hod. Čas pořízeného snímku je 15:49:17 hod. Řidič tím porušil ust. § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., tím, že je podezřelý ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 téhož zákona. Záznam na obou stranách obsahuje vlastnoruční podpis žalobce bez jeho vyjádření; - z úředního záznamu Dopravního inspektorátu Městského ředitelství Policie České republiky Ostrava ze dne 25.6.2015, že obsahuje stejný popis přestupku jako shora uvedený a že je podepsán pprap. T.H. K tomuto záznamu jsou připojeny fotografie pořízené z měření rychlosti, přičemž na druhé fotografii je zcela zřetelná registrační značka X. Pod fotografiemi na záznamu jsou údaje o rychlosti 96 km/hod, datum měření 25.6.2015 15:49:17 hodin, místo měření Frýdecká, Listopadová a nejvyšší povolená rychlost v tomto místě 50 km/hod; - z osvědčení číslo 721013/6/056, že bylo vydáno T. H. k ovládání laserového měřiče rychlosti systému MicroDigiCam dne 9.7.2009; - z ověřovacího listu č. 8012-OL-70375-14 vydaného dne 2.12.2014, že byl ověřen silniční laserový rychloměr MicroDigiCam LTI se závěrem, že tento rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti do 1.12.2015. Jako vlastník tohoto měřícího zařízení bylo v ověřovacím listu uvedeno Krajské ředitelství Policie Moravskoslezského kraje; - přípisem ze dne 8.9.2015 oznámil Magistrát města Ostravy – odbor dopravně správních činností žalobci zahájení řízení o přestupku a předvolal jej k ústnímu jednání o tomto přestupku na den 29.9.2015 v 10:00 hodin. Předvolání žalobce prokazatelně převzal dle doručenky oproti vlastnoručnímu podpisu dne 18.9.2015; - dne 29.9.2015 proběhlo jednání před správním orgánem I. stupně. Z protokolu o tomto ústním jednání vyplývá, že se k němu žalobce nedostavil a že byly provedeny shora uvedené listinné důkazy; - dne 29.9.2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena datová zpráva ze dne 28.9.2015 M. Š., bytem B., Č. 795/35, která sdělila, že jí byla žalobcem udělena plná moc k zastupování v přestupkovém řízení a že žádá o odročení ústního jednání dne 29.9.2015 a stanovení nového termínu ústního jednání tak, aby jí bylo umožněno seznámit se se spisovaným materiálem a získat potřebný čas k přípravě obhajoby. K této zprávě připojila plnou moc udělenou žalobcem dne 19.9.2015; - dne 5.10.2015 vydal Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností rozhodnutí o přestupku žalobce. Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně je dále odvolání žalobce ze dne 27.10.2015, které nijak nebylo odůvodněno. Poté, kdy byla zmocněnkyně žalobce správním orgánem I. stupně vyzvána přípisem ze dne 2.11.2015 k doplnění podaného odvolání, žalobce své odvolání doplnil podáním ze dne 17.11.2015. O tomto odvolání, jak shora uvedeno, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě žalobce uvádí krajský soud následující: - žalobce především namítal, že z žádných přípustných důkazů nevyplývá, že by předmětné vozidlo v době údajného spáchání přestupku řídil právě on. Správní orgán se neměl spokojit pouze s oznámením o přestupku a s úředním záznamem vyhotoveným policisty. Dále namítal, že policejní hlídku prokazatelně tvořili nejméně dva policisté a nikoliv jen jeden. Ani výstup z měřiče rychlosti neprokazuje závěry učiněné žalovaným, tedy osobu řidiče ani místo a způsob zastavení vozidla. To, že žalobce nerozporoval, že po zastavení řízení předložil vlastní doklady, ještě nic nevypovídá o totožnosti řidiče, že v době změření rychlosti a údajného spáchání přestupku, neboť žalobce uvedl, že se řízení vozidla ujal až po změření rychlosti. S tvrzením žalobce, že oznámení přestupku není možno použít jakožto listinný důkaz v řízení o tomto přestupku, krajský soud nesouhlasí. V tomto oznámení sepsaném pprap. T. H. dne 25.6.2015 je jasně uvedeno jméno a příjmení, datum narození a bydliště žalobce a vytýkané přestupkové jednání. Jde tedy o záznam z provedené kontroly měření rychlosti, se kterým byl bezprostředně po jeho vyhotovení žalobce seznámen, o čemž svědčí jeho podpis na obou stranách tohoto záznamu. Pakliže žalobce zpochybňuje uvedení místa překročení rychlosti, v záznamu se uvádí, že vozidlo žalobce bylo zastaveno na ulici Frýdecké u ulice Listopadové a žalobce se k obsahu tohoto záznamu vůbec nevyjádřil. Namítal-li žalobce, že se přestupku nedopustil a že za jízdy vyměnil se spolujezdcem před zastavením kontrolní hlídkou, považuje krajský soud toto tvrzení za zcela účelové a nedůvěryhodné už proto, že tak podstatnou okolnost k posouzení otázky, kdo byl pachatelem předmětného přestupku, nesdělil žalobce, resp. nevysvětlil již při kontrole kontrolující hlídce, případně tuto skutečnost ani nenamítal do oznámení přestupku, ačkoliv tuto možnost nepochybně měl. S žalobcem je nutno souhlasit v tom, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí pochybil, pakliže uvedl, že šlo o jednočlennou policejní hlídku, zatímco ve skutečnosti tato hlídka byla dvoučlenná, nicméně tato skutečnost nemůže zpochybnit provedené dokazování oběma správními orgány ani zákonnost jejich rozhodnutí; - žalovaný se vypořádal s připomínkami a námitkami žalobce tvrzením, že výslech jím navržených svědků by již jen mohl potvrdit okolnosti osvědčené předchozím dokazováním. K tomuto žalobnímu bodu se žalovaný vyjádřil tak, že z provedených důkazů, tj. oznámení sepsaném na místě samém a snímkem z rychloměru, podpořených úředním záznamem policisty, je nepochybně vyloučena pravdivost verze žalobce o výměně řidičů tvrzené v odvolání. S tímto hodnocením navrženého důkazu se krajský soud zcela ztotožňuje a znovu opakuje, že podle záznamu o přestupku žalobce tuto námitku při kontrole policejní hlídkou neuplatnil. O údajném spolujezdci se vůbec nezmínil. Nutno dodat, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně odůvodnil nereálnost tvrzení žalobce o výměře spolujezdce a řidiče mezi změřením rychlosti a následnou policejní kontrolou; - žalobce ve svém odvolání namítal, že údajný záznam ze silničního laserového rychloměru MicroDigiCam LTI nacházející se ve spisovém materiálu, na němž správní orgán staví závěr, že překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci, vůbec nelze považovat za relevantní důkaz prokazující rychlost vozidla žalobce, protože nemá zajištěnu zachovanou neporušitelnost obsahu a věrohodnost původu. Podle žalobce se jedná o vytištěný dokument, který mohl v dané podobě vytvořit kdokoliv. Z ničeho nevyplývá, že listinu předložila Policie České republiky a mohl jí vytvořit např. prvoinstanční správní orgán. Nebyl předložen originální důkaz, tedy původní elektronický datový soubor, a pokud měl být předmětný list vytištěn, pak převod z elektronické podoby do dokumentu v listinné podobě měl být konvertován podle § 22 zákona č. 300/2008 Sb. Ani tuto žalobní námitku nepovažuje krajský soud za důvodnou. Žalobce totiž neuvádí jediný důvod, pro který by bylo možno pochybovat o originálnosti záznamu z rychloměru, který je součástí správního spisu. Tvrzení, že z ničeho nevyplývá, že tento dokument předložila Policie České republiky a že je mohl předložit kdokoliv, tedy i prvoinstanční správní orgán, považuje krajský soud (ve shodě s žalovaným) za zcela účelové a neprůkazné. Navíc záznam z rychloměru, jakožto jeho výstup, je tištěným dokumentem, který není autorizovanou konverzí dokumentu ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů; - další odvolací námitkou, kterou se žalovaný podle žalobce nezabýval, bylo to, že správní orgán I. stupně nezkoumal naplnění materiálního znaku přestupku. Ani tato žalobní námitka není důvodná, neboť pod bodem pět odůvodnění rozhodnutí žalovaného se výslovně uvádí: „že v případě překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 43 km/hod je bezesporu naplněna skutková podstata přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu po formální stránce, neboť v přestupku označené skutkové podstaty se řidič dopustí jízdou o rychlosti v obci o 40 km/hod, než je nejvyšší dovolená rychlost, a více. Odvolací správní orgán se ztotožňuje s názorem odvolatele v tom, že obviněnému je přestupek prokázán jen tehdy, jestliže skutkovou podstatu naplní nejen po formální, ale i po materiální stránce. V případu však naprosto není přiléhavý (kromě zobecněných závěrů) rozsudek Nejvyššího správního soudu 5As 104/2008-45 ze dne 14.12.2009, jenž odvolatel uplatňuje, když v judikovaném případě spočívalo překročení nejvyšší dovolené rychlosti 50 km/hod v obci o 2 km/hod, a to v úseku na výjezdu z obce, v úseku přehledném a s nízkou hustotou provozu…, proto zde krajský úřad rozhodně neshledává snížení míry společenské nebezpečnosti natolik, až by vzhledem ke konkrétním okolnostem bylo možno pochybovat o materiálním znaku přestupku“. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že se žalobce onou materiální stránkou přestupku nezabýval. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt použitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Materiální stránkou přestupku se podle tohoto ustanovení rozumí porušení či ohrožení zájmu společnosti. Zájem společnosti chráněný zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, který mimo jiné upravuje přestupky a správní delikty při provozu na pozemních komunikacích. V projednávané věci žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 43 km/hod, čímž nepochybně byl ohrožen zájem společnosti na bezpečném provozu na pozemních komunikacích, když toto jednání je bezpochyby ohrožující pro další účastníky silničního provozu; - postupem správního orgánu došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tj. k vadě řízení, která mohla mít vliv na zákonnost správního rozhodnutí. Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že ústní jednání ve věci proběhlo dne 29.9.2015, přičemž jeho zmocněnec v podání ze dne 28.9.2015 požadoval odročení ústního jednání a stanovení nového termínu ústního jednání, aby mu bylo umožněno seznámit se se spisovaným materiálem a získat přiměřený čas k přípravě obhajoby. Jak vyplynulo ze správního spisu správního orgánu I. stupně, převzal žalobce předvolání k ústnímu jednání dne 18.9.2015, v němž byl mimo jiné poučen podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu o tom, že má před vydáním rozhodnutí ve věci možnost vyjádřit se k jeho podkladům. Dne 19.9.2015 udělil žalobce plnou moc k zastupování M. Š., která požádala o odročení ústního jednání formou datové zprávy doručené správnímu orgánu v den nařízeného ústního jednání, tj. 29.9.2015. Pro posouzení oprávněnosti požadavku zmocněnkyně žalobce je nutno vycházet z ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů a § 59 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu. Z těchto ustanovení vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k jednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Žádost zmocněnkyně žalobce o odročení jednání správního orgánu I. stupně dne 29.9.2015 dle názoru krajského soudu důvodná nebyla, neboť tuto žádost doručila správnímu orgánu I. stupně až v den tohoto jednání, ačkoliv žalobcem byla zmocněna k zastupování již dne 19.9.2015, tedy v dostatečném časovém předstihu před nařízeným ústním jednáním. Správní orgán I. stupně proto nepochybil, když věc projednal v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnkyně a následně dne 5.10.2015 vydal rozhodnutí o přestupku; - závěrem své žaloby žalobce namítal, že správní orgán při stanovení sankce nijak nepřihlédl ke způsobu spáchání přestupku a k tomu, jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení. Druh a výměra sankce nebyly stanoveny podle žalobce zákonným a přezkoumatelným způsobem, což zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud ohledně této žalobní námitky odkazuje na bod 7 (odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí), který se podrobně zabývá touto otázkou a odkazuje na rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který zohlednil záznamy v evidenční kartě řidiče, míru zavinění spočívající v nevědomé nedbalosti a v tom, že nebyly označeny žádné přitěžující okolnosti. Za této situace správní orgán uložil sankce žalobci ve výši odpovídající zákonům v dolní hranici, což znamená, že nižší sankci než pokutu ve výši 5 000 Kč podle ust. § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců podle § 125c odst. 5 téhož zákona uložit ani nemohl. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 4.ledna 2017 JUDr. Petr Indráček samosoudce