18 A 16/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2016 sp. zn. DSH/6418/2016/Kys, č.j. MSK 157964/2015, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 4.4.2016 sp. zn. DSH/6418/2016/Kys, č.j. MSK 157964/2015 žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství č.j. MMFM 139151/2015 ze dne 13.11.2015, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 25.8.2015 v 6.51 hodin na ulici Lískovecká ve Frýdku-Místku před domem č. 2507 držel při řízení vozidla zn. Ford Transit RZ X v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon, čímž porušil ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 600 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se ve svém rozhodnutí co do některých otázek toliko ztotožnil s úvahami správního orgánu, a neuvedl již úvahy vlastní, resp. neuvedl důvody, pro které se s úvahami správního orgánu ztotožnil. Žalovaný jen odkázal na odůvodnění rozhodnutí prvého stupně např. v otázce zavinění. Žalobce dále namítal, že ve výroku rozhodnutí prvého stupně nebylo uvedeno, že s odsouzením z údajného přestupku je spojen též bodový postih (srov. příloha silničního zákona). To je dle názoru žalobce v rozporu s § 77 zákona o přestupcích, neboť ten jednoznačně stanoví, že „Výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též (…) druh a výměru sankce“. Žalobce namítal, že z výroku rozhodnutí prvého stupně není zřejmá konkrétní forma zavinění (úmyslu), jakou vzal správní orgán za prokázanou (úmysl nepřímý). Správní orgán sice konkrétní formu zavinění zjistil, avšak výrok rozhodnutí údaj o formě zavinění neobsahuje, ač tak zákonodárce stanovil jako jeho obligatorní náležitost. To způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost výroku, neboť údaj o formě zavinění není z výroku rozhodnutí zřejmý. Dále žalobce namítal, že úvahy správního orgánu o naplnění materiální stránky přestupku jsou nedostatečné. Žalobce tedy namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí prvého stupně pro nedostatek důvodů co do naplnění materiální stránky přestupku, kdy správní orgán zastal formalistický pohled na věc, který je však v rozporu s právním státem. Pokud dále správní orgán uvedl, že „Riziko vzniku zavinění dopravní nehody je u telefonujícího řidiče 5,36-krát vyšší než u řidiče soustředěného (www.iBesip.cz)“, namítá k tomu žalobce, že se jedná o nepřezkoumatelnou úvahu, jakož i to, že tímto postupem správní orgán žalobce zkrátil na jeho procesních právech. Žalobce připouští, že internetový obsah může být podkladem rozhodnutí, má však za to, že v takovém případě by měl správní orgán vytisknout příslušnou stránku a založit ji do spisu, případně zvolit jiný obdobný postup, který by účastníkovi řízení umožňoval se s tímto podkladem rozhodnutí seznámit před vydáním rozhodnutí, ověřit jej se skutečností a případně se k tomu podkladu vyjádřit, jakož i navrhnout k prokázání svých tvrzení důkazy atp. Tato procesní práva žalobce byla postupem správních orgánů porušena. Dále žalobce namítal, že úvahy správního orgánu o formě zavinění jsou nepřezkoumatelné. Žalobce předně namítá, že z pouhé skutečnosti, že žalobce je držitelem řidičského oprávnění, nelze bez dalšího dovozovat, že tento věděl, že nesmí za jízdy držet v ruce hovorové zařízení. Jelikož tedy žalobci nebylo zavinění vůbec prokázáno, je nutno konstatovat, že rozhodnutí prvého stupně je též nezákonné, neboť tak byl žalobce uznán vinným z přestupku, aniž byl jednoznačně prokázán jeden z obligatorních znaků přestupku, a to právě zavinění. Žalobce dále namítal, že obviněný není povinen předkládat žádná tvrzení, a naopak správní orgán je povinen objasnit stav věci. Videozáznam přitom neposkytuje žádný důkaz toho, že by žalobce držel v ruce právě mobilní telefon, či jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Neposkytuje ani důkaz, že řidičem vozidla je žalobce, z videozáznamu se ani nepodává, zda nemohlo dojít k záměně řidiče. V tomto směru je rozhodnutí prvého stupně nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, z jakého podkladu správní orgán dovodil, že to je právě žalobce, kdo řídí vozidlo zachycené na videozáznamu. Konečně žalobce namítal, že odůvodnění uložené pokuty nelze předně považovat za souladné s požadavky ustanovení § 12 přestupkového zákona. Ustanovení § 12 zákona o přestupcích totiž obsahuje výčet kritérií, ke kterým je správní orgán povinen v rámci správního uvážení přihlédnout při stanovování druhu a výměry sankce. Z odůvodnění rozhodnutí prvého stupně se však podává, že správní orgán se zabýval toliko zaviněním, částečně k osobě žalobce (co do recidivy), k následkům údajného přestupku a okolnostem spáchání přestupku. Nebylo tak přihlédnuto k závažnosti přestupku, způsobu jeho spáchání, k pohnutce žalobce, jakož i k dalším aspektům jeho osoby, než pouze k jeho přestupkové minulosti. Odůvodnění uložené sankce je proto nedostatečné, neboť zde absentuje přezkoumatelný popis aplikace předmětných všech zákonných kritérií na konkrétní případ žalobce. Z toho důvodu je rozhodnutí prvého stupně nezákonné, jakož i nepřezkoumatelné. Závěrem žaloby žalobce namítal, že i samotná výměra sankce je nepřezkoumatelná, neboť z ní nelze nijak dovodit, jak správní orgán usoudil, že právě pokuta ve výši 1 600 Kč je adekvátní sankcí. Dle názoru žalobce by měl správní orgán v případě, že ukládá pokuta nikoliv na samé spodní hranici zákonné sazby, zvlášť zdůvodnit, proč nepostačovalo uložení nižší pokuty. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 18.7.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 4.4.2016 sp. zn. DSH/6418/2016/Kys, č.j. MSK 157964/2015, připojeného správního spisu Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství, připojeného spisu žalovaného sp. zn. DSH/6418/2016/Kys 067.1 V5 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázané následující skutečnosti, které mají vztah k jednotlivým žalobním bodům uváděným v žalobě žalobce: - z oznámení přestupku ze dne 25.8.2015, že tohoto dne v 6:51 hodin řídil žalobce vozidlo Ford Transit RZ X nejméně po ul. Lískovecká ve Frýdku-Místku, kdy držel v levé ruce hovorové zařízení. Tímto porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb. Totožnost žalobce ověřili policisté podle občanského a řidičského průkazu. Oznámení přestupku neobsahuje ani vysvětlení žalobce ani jeho podpis; - z úředního záznamu ze dne 25.8.2015 sepsaného nstržm. Bc M. L. pod č.j. KRPT-183624-3/PŘ-2015-070214, že obsahuje tentýž přestupek, jak je uvedeno výše; - ze záznamu z kamerového systému vozidla OOPČR Frýdek-Místek (videodokumentace) a z fotografií z videa, že žalobce při řízení vozidla Ford Transit RZ X drží v pravé ruce u pravého ucha telefonní přístroj světlé barvy. Předmětné vozidlo bylo policejní hlídkou předepsaným způsobem zastaveno a po předložení občanského a řidičského průkazu byl jako řidič zjištěn žalobce; - z příkazu o uložení pokuty ze dne 16.9.2015, že žalobce byl správním orgánem I. stupně uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil shora uvedeným jednáním, čímž porušil zákaz stanovený v § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1 600 Kč. Uvedený příkaz žalobce oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence převzal dne 18.9.2015; - dne 2.10.2015 a 7.10.2015 byla správnímu orgánu I. stupně prostřednictvím zmocněnce (Ing. M. J.) žalobce doručena totožná písemnost - odpor ve věci MMFM_S 12682/2015/OdaSH/Ško, v obou případech byla k písemnosti přiložena i plná moc s datem 30.9.2015, která ovšem nebyla zmocnitelem (žalobcem) podepsána; - z usnesení ze dne 7.10.2015, že správní orgán I. stupně vyzval žalobce i zmocněnce, aby do 5 dnů byla doplněna plná moc o podpis zmocnitele; - dne 12.10.2015 byla správnímu orgánu I. stupně doručena řádná plná moc – s podpisem zmocnitele (žalobce); - z předvolání k ústnímu jednání ze dne 19.10.2015 vydaného Magistrátem města Frýdku-Místku, odborem dopravy a silničního hospodářství, že tento správní orgán předvolal žalobce k ústnímu jednání konaného dne 9.11.2015 v 10:30 hodin; - z protokolu o ústním jednání ze dne 9.11.2015, že k ústnímu jednání v řízení o přestupku se po písemném předvolání nedostavil na základě udělené plné moci zmocněnec žalobce; - dne 13.11.2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přestupku; Součástí správního spisu je odvolání žalobce, které podal prostřednictvím svého zmocněnce, proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Toto odvolání ovšem nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 4.12.2015, jímž byla žalobci stanovena lhůta 5 pracovních dní k doplnění podání ze dne 30.11.2015. Dne 7.12.2015 zmocněnec doplnil své podání o uznávaný elektronický podpis. Poté byla věc předložena s odvoláním žalovanému, o kterém jak shora uvedeno, rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. K žalobní námitce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se ve svém rozhodnutí co do některých otázek toliko ztotožnil s úvahami správního orgánu, a neuvedl již úvahy vlastní, resp. neuvedl důvody, pro které se s úvahami správního orgánu ztotožnil, krajský soud úvodem uvádí, že žalobce v odvolání neuvedl žádné konkrétní námitky, tudíž by bylo nadbytečné, aby žalovaný úvahy správního orgánu I. stupně opakoval, když se s nimi ztotožňuje a jsou v souladu se zákonem. Rozhodnutí žalovaného je zcela přezkoumatelné, neboť jsou v něm obsaženy všechny podstatné náležitosti, ze kterých vyplývá, proč žalovaný pokládá rozhodnutí správního orgánu I. stupně za zákonné. Žalobce dále namítal, že ve výroku rozhodnutí prvého stupně nebylo uvedeno, že s odsouzením z údajného přestupku je spojen též bodový postih. Právní předpisy nezakládají povinnost správnímu orgánu, aby ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu byl obsažen bodový postih řidiče, neboť bodový postih se realizuje záznamem bodů v registru řidičů, který provede obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo toto rozhodnutí doručeno (podle § 123b odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích). Žalobce dále namítal, že z výroku rozhodnutí prvého stupně není zřejmá konkrétní forma zavinění (úmyslu), jakou vzal správní orgán za prokázanou (úmysl nepřímý). Povinnost uvést formu zavinění ve výroku rozhodnutí je dána až od 1.10.2015, přičemž řízení o přestupcích, která nebyla pravomocně skončena před 1.10.2015, se dokončí podle tehdy účinného znění zákona č. 200/1990 Sb. (podle Čl. II přechodných ustanovení zákona č. 204/2015 Sb.). Žalobce spáchal přestupek dne 25.8.2015, tudíž výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně splňoval všechny zákonné náležitosti. Dále žalobce namítá, že úvahy správního orgánu o naplnění materiální stránky přestupku jsou nedostatečné. K otázce formální a materiální stránky přestupku krajský soud uvádí, že se správní orgán zabýval, jak otázkou formální stránky přestupku, tak materiální stránkou přestupku, kterou rozvedl. Zákon o přestupcích stanoví v § 2 odst. 1, že přestupkem je „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-i o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Přestupkem je tedy takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti alespoň v míře nepatrné. V nyní posuzované věci, kdy žalobce držel telefonní přístroj v pravé ruce u pravého ucha, ještě k tomu při najetí do zatáčky, je nepochybné, že došlo k poklesu koncentrace řidiče a schopnosti reagovat na nečekané situace, v důsledku čehož mohl ohrozit sebe nebo ostatní účastníky silničního provozu, a tedy materiální stránka předmětného přestupku byla naplněna. Krajský soud podotýká, že správní orgán neoperoval s tím, že žalobce za jízdy telefonoval, jak uvádí žalobce, ale s tím, že žalobce držel telefonní přístroj za jízdy u pravého ucha, přičemž je na místě se domnívat, že žalobce telefonoval. Odkazoval-li žalovaný na informace Ministerstva dopravy, resp. jeho oddělení bezpečnosti silničního provozu, které jsou veřejně přístupné na www.iBesip.cz, podporoval tím jen svoji úvahu o naplnění materiální stránky přestupku. Žalobce se tedy jednoznačně mohl s danými informacemi seznámit, jelikož jsou veřejně přístupné. Dále žalobce namítal, že úvahy správního orgánu o formě zavinění jsou nepřezkoumatelné. Soud nepřisvědčil ani tomuto žalobnímu bodu, neboť úvahy správního orgánu jsou přezkoumatelné a zákonné. Úmysl nepřímý spočívá v tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn (podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Jelikož je žalobce držitelem řidičského oprávnění skupiny B, věděl, že svým jednáním (držením telefonního přístroje v pravé ruce u pravého ucha) může ohrozit zájem chráněný zákonem a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn. Žalobce dále namítá, že obviněný není povinen předkládat žádná tvrzení, a naopak správní orgán je povinen objasnit stav věci. Videozáznam přitom neposkytuje žádný důkaz toho, že by žalobce držel v ruce právě mobilní telefon, či jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ K tomuto žalobnímu bodu krajský soud konstatuje, že v předmětném řízení pomocí shora uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z videodokumentace a fotografií z videodokumentace je zřejmé, že žalobce při jízdě držel v pravé ruce u pravého ucha telefonní přístroj a dále je z videodokumentace zřejmé, že vozidlo řídil právě žalobce, jehož totožnost byla ověřena podle jeho občanského a řidičského průkazu. Od doby zaregistrování předmětného přestupku policejní hlídkou až po zastavení vozidla žalobce, nemohlo dojít k záměně řidiče (žalobce), což vyplývá z videodokumentace. Konečně poslední žalobní námitka se týkala odůvodnění uložení pokuty a její samotné výměry. I tato poslední žalobní námitka žalobce je nedůvodná, jelikož uložená sankce je přiměřená a v rámci správního uvážení nedošlo k žádnému excesu, samotnou výši pokuty stanovil správní orgán ve spodní hranici (z rozmezí 1 500 Kč – 2 500 Kč) 1 600 Kč. Správní orgán přihlédl ke všem podstatným a rozhodným skutečnostem a krajský soud se s nimi ztotožňuje. Krajský soud zastává názor, že správní orgány zcela dostatečně ve svém odůvodnění se vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, jejich rozhodnutí jsou přezkoumatelná a zákonná, rovněž správně provedly právní kvalifikaci dopravního přestupku, naplnění skutkové podstaty řádně odůvodnily, stejně tak i výši sankce. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě dne 14. listopadu 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce