18 A 6/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem se sídlem Praha 3 - Žižkov, Ondříčkova 1304/9, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23.2.2016 č.j. MSK 125206/2015, sp. zn. DSH/26575/2015/Bla, o dopravním přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 23.2.2016 č.j. MSK 125206/2015, sp. zn. DSH/26575/2015/Bla žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství č.j. MMFM 101601/2015, sp. zn. MMFM S 6603/2015/ODaSH/BlaR ze dne 19.8.2015, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu pro porušení ust. § 4 písm. c) téhož zákona, kterého se měla dopustit tím, že dne 17.4.2015 v 15.43 hod. na silnici č. I/56 mimo obec Kunčičky u Bašky, ve směru na Frýdek-Místek, řídila vozidlo Audi A6 RZ X a překročila nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o 50 km/hod, kdy Policií České republiky byla zjištěna nejnižší prokazatelná rychlost vozidla 120 km/hod. Svým jednáním měla žalobkyně porušit ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a spáchat přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta 6.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1.000,- Kč. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala dne 18.3.2016 blanketní žalobu bez uvedení jediného důvodu, kterou prostřednictvím právního zástupce doplnila podáním ze dne 28.4.2016. V tomto podání žalobkyně vytýkala správnímu orgánu I. stupně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí ve výroku, kde nikde není uvedeno, jaké konkrétní dopravní značení neměla respektovat a jaká vlastně byla maximální dovolená rychlost jízdy v daném úseku, kterou měla překročit o minimálně 50 km/hod. Ve výroku rovněž není uvedeno, jak byla zohledněna odchylka měřícího zařízení a zda údaj 120 km/hod je před, či po uplatnění odchylky a jak je tato odchylka velká. Žalobkyně v uvedeném podání dále namítala, že z protokolu o ústním jednání je jasné, že neproběhlo žádné dokazování a poukázala na to, že je v něm uvedeno (tím mínila protokol o jednání ze dne 18.8.2015), že „byly předestřeny důkazní prostředky v souladu s § 51 správního řádu“. V témže protokolu o ústním jednání není dostatečným způsobem uvedeno, kdy, kde a jak mělo k předmětnému přestupku dojít. Pokud „předestření uvedených podkladů“ bylo myšleno jejich přečtení a zhlédnutí fotografií včetně videozáznamu, bylo nutno do protokolu uvést, co konkrétně tyto podklady obsahují a jakým způsobem byly vyhodnoceny. V daném případě je zřejmé, že fotografie obsažené v policejním spisu obsahují záběry, které byly pořízeny v poměrně dlouhém časovém odstupu ode dne spáchání údajného přestupku. V rámci dokazování nebylo prokázáno, jaké dopravní značení se nacházelo v místě přestupku právě v době, kdy se žalobkyně měla údajného přestupku dopustit. Jako důkaz nelze použít úřední záznam, přestože se jedná o jeden z podkladů rozhodnutí, se kterým musí být účastník seznámen. Z napadeného rozhodnutí lze dovodit, že žalovaný zřejmě shlédl videozáznam a fotodokumentaci, avšak úvahy uvedené v jeho rozhodnutí patří do oblasti dokazování. Jestliže sděluje obsah důkazních prostředků a z něj dovozuje závěry, provádí fakticky dokazování způsobem, který mu, jako odvolacímu orgánu nepřísluší a porušuje tím zásadu dvojinstančnosti správního řízení. Žalovaným tvrzené projíždění kolem vodorovné dopravní značky č. B 20a je v rozporu s vyhl. č. 30/2001 Sb., podle které žádná vodorovná značka č. B 20a neexistuje. Nelze bez dalšího najisto postavit, jaké dopravní značení se v daném místě v době údajného přestupku skutečně nacházelo. Nebylo prokázáno, že žalobkyně skutečně v době přestupku vozidlo řídila a není vyloučeno, že v době mezi měřením a zastavením vozidla nedošlo ke změně na místě řidiče. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné ve tvrzení, že skutek byl dostatečně prokázán zákonným způsobem, neboť toto tvrzení žalovaný nijak blíže neodůvodňuje. Každý z protokolů o ústním jednání musí mít jiné jednací číslo, čemuž tak v tomto případě není. Neúčast na ústním jednání nemůže mít za následek nekompletní protokol o tomto jednání a musí obsahovat i „všechny další náležitosti včetně provedeného poučení a to bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost obviněné“. Protokol o ústním jednání i výrok následného rozhodnutí postrádá specifikaci konkrétního jednání, jímž došlo k porušení zákona. Pokud správní orgán neprovede řádné dokazování a rozhodne pouze na základě podkladů obsažených ve spisové dokumentaci, byl výsledek řízení předjímán již před projednáním věci. Závěrem žaloby žalobkyně opakovala, že nebylo provedeno řádné dokazování a že úvahy správního orgánu uvedené v odůvodnění rozhodnutí v tomto dokazování nemají žádnou oporu. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 20.9.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23.2.2016 č.j. MSK 125206/2015, sp. zn. DSH/26575/2015/Bla, správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, jakož i správním spisem Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství sp. zn. MMFM_ S6603/2015/ODaSH/BlaR a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. § 75 s.ř.s. Z obsahu správního spisu Magistrátu města Frýdku-Místku zjistil krajský soud následující skutečnosti: - z oznámení o přestupku ze dne 17.4.2015, že k přestupku došlo dne 17.4.2015 v 15.43 hod. mimo obec Kunčičky u Bašky na silnici č. I/56 ve směru na Frýdek- Místek, kdy žalobkyně řídila motorové vozidlo Audi A6 Avant, SPZ X a v místech, kde je povoleno maximálně 70 km/hod po odečtení procentuální odchylky, je výsledná rychlost 120 km/hod. Měření bylo provedeno radarovým zařízení POLCAM s archivací. Záznam obsahuje podpis žalobkyně a kolonka „vysvětlení“ je proškrtnuta; - z úředního záznamu ze dne 17.4.2015 vyhotoveného Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, Dopravní inspektorát Frýdek-Místek, že obsahuje stejný popis přestupku jako shora uvedený a že je podepsán pprap. J. H. K tomuto úřednímu záznamu byly připojeny tři fotografie pořízené z měření rychlosti, přičemž na druhé fotografii je údaj 124 km/hod a ve směru jízdy vozidla je umístěna dopravní značka č. B 20a - 70 km/hod a na třetí fotografii je detailní záběr vozidla Audi A6 Avant se zřetelnou RZ X; - z ověřovacího listu č. 241/14 vystaveného dne 18.11.2014, že byl ověřen silniční rychloměr POLCAM PC 2006, výrobní č. 1321PL/2008 se závěrem, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti do 17.11.2015; - z osvědčení číslo 2402/12/003 Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, že J.H. je oprávněn k ovládání měřiče rychlosti RAMER 7F, 7F-V, 7CCD s archivací, 7M – N,V,S s archivací, AD9 CT, s archivací, RAMEC 7M – VB, RAMER 7M 7- ZB, a RAMEC 10 - POLCAM; - přípisem ze dne 13.5.2015 postoupil správnímu orgánu I. stupně Dopravní inspektorát Policie ČR ve Frýdku-Místku CD nosič s pořízeným videozáznamem a snímky zpracované k přestupku žalobkyně. Kromě snímků připojených k úřednímu záznamu ze dne 17.4.2015 byly připojeny tři listy barevných fotografií s dopravní značkou č. B 20a – 70 km, včetně jednoho snímku, na němž je zachycena tato dopravní značka vodorovná; - dne 27.5.2015 předvolal správní orgán I. stupně žalobkyni k ústnímu jednání ve věci shora uvedeného přestupku na den 17.6.2015 v 8.30 hod. Předvolání bylo žalobkyni vhozeno do schránky dne 10.6.2015 poté, kdy předtím bylo uloženo na poště Frýdlant nad Ostravicí; - přípisem ze dne 12.6.2015 sdělil správnímu orgánu I. stupně J. K., bytem P. 8, P. B. 2020/3, že bude žalobkyni zastupovat ve věci přestupku a k tomu připojil plnou moc udělenou žalobkyní dne 11.6.2015; - ze záznamu o telefonním hovoru, že dne 16.6.2015 kontaktoval telefonicky správní orgán I. stupně pan K. a uvedl, že zastupuje žalobkyni, že na zítra je nařízeno ústní jednání, ale nemůže se dostavit, protože tlačil auto a udělal si něco se zády. Omluvu spolu s potvrzením lékaře pošle zítra poštou; - ze záznamu o telefonním hovoru ze dne 16.6.2015, že správní orgán kontaktoval telefonicky žalobkyni, uvedl, že je na zítra předvolána k ústnímu jednání a že se z jednání její zmocněnec omluvil. Žalobkyně sdělila, ať se domluví s pánem, který má plnou moc, že ona nemá čas. Na to jí bylo sděleno, že pan K. se omluvil. Žalobkyně správní orgán nenechala domluvit a řekla: „Má plnou moc, na shledanou“ a zavěsila; - z protokolu o ústním jednání před správním orgánem I. stupně ze dne 17.6.2015, že se k tomuto jednání nedostavila ani žalobkyně ani její zmocněnec. V protokolu je konstatován přestupek, jehož se žalobkyně měla dopustit a dále uvedeno, že „po seznámení s předmětem řízení, kdy byly jednotlivě předestřeny důkazní prostředky v souladu s § 51 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů, obsažené k dnešnímu dni ve spisovém materiále“ (dále byly vyjmenovány jednotlivé listinné důkazy) „ a provedeny v souladu s § 53 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů“. Koncem protokolu se uvádí, že dokazování tak bylo ukončeno a bude vydáno rozhodnutí; - přípisem ze dne 17.6.2015 sdělil zmocněnec žalobkyně J. K. správnímu orgánu I. stupně, že v návaznosti na telefonickou omluvu dodává omluvu písemnou a lékařskou zprávu, že je nemocen. K tomuto přípisu byla připojena lékařská zpráva MUDr. M. S., ortopedická ambulance, v níž se uvádí, že žalobce včera tlačil auto a luplo mu v zádech, nyní bolesti v oblasti mezi lopatkami a bederní páteří; - z dalšího předvolání, že správní orgán I. stupně předvolal J. K. k ústnímu jednání dne 16.7.2015. Toto předvolání bylo do datové schránky zmocněnce žalobkyně doručeno dne 26.6.2015; - z přípisu J. K. ze dne 10.7.2015, že se omlouvá z nařízeného jednání správního orgánu I. stupně dne 16.7.2015 pro nemoc. K tomuto přípisu byla připojena lékařská zpráva MUDr. J. K. ze dne 8.7.2015, že je J. K. t.č. léčen pro akutní onemocnění vyžadující klid na lůžku; - z dalšího předvolání k ústnímu jednání, že správní orgán I. stupně opětovně předvolal J. K. k jednání na den 18.8.2015. Předvolání bylo tomuto zmocněnci doručeno do datové schránky dne 20.7.2015; - z protokolu o ústním jednání ze dne 18.8.2015, že v uvedený den se k jednání nedostavila ani žalobkyně ani její zmocněnec J. K. Obsah protokolu je totožný s protokolem o jednání vyhotoveným dne 17.6.2015; - dne 19.8.2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přestupku žalobkyně. Součástí správního spisu je blanketní odvolání zmocněnce žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, usnesení správního orgánu I. stupně ze dne 14.9.2015, jímž byla zmocněnci žalobkyně stanovena lhůta 5 pracovních dní k doplnění podání ze dne 11.9.2015 uvedením důvodů odvolání. Podáním ze dne 5.10.2015 této výzvě zmocněnec žalobkyně vyhověl a poté byla věc předložena s odvoláním žalovanému, o kterém, jak shora uvedeno rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v doplnění žaloby ze dne 28.4.2016 uvádí krajský soud následující: - ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně není nikde uvedeno, jaké konkrétní dopravní značení žalobkyně neměla respektovat a jaká byla vlastně maximální dovolená rychlost jízdy v daném úseku, není uvedeno, jak byla zohledněna odchylka měřícího zařízení a zda údaj 120 km/hod je před či po uplatnění odchylky a jak je tato odchylka velká. Výrokem rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 17.4.2015 v 15.43 hod na silnici č. I/56 mimo obec Kunčičky u Bašky řídila ve směru na Frýdek-Místek motorové vozidlo Audi A6 RZ X a překročila nejvyšší dovolenou rychlost nejméně o 50 km/hod, kdy Policií ČR byla zjištěna nejnižší prokazatelná rychlost vozidla 150 km/hod. Ve výroku je tedy uvedeno, jakého přestupku se žalobkyně dopustila s uvedením příslušného zákonného ustanovení, tj. § 125 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení se přestupku dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/hod a více nebo mimo obec o 50 km/hod a více. Jak ve svém vyjádření k podané žalobě poukázal žalovaný, je součástí výroku prvoinstančního rozhodnutí zcela bez pochyb zjistitelný přestupce, tj. žalobkyně, doba, kdy se přestupku dopustila, kde se ho dopustila, jaké motorové vozidlo řídila a to, že překročila nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o 50 km/hod, přičemž jí byla naměřena nejnižší prokazatelná rychlost 120 km/hod. Nutno přisvědčit žalovanému, že takový výrok je dostatečně jednoznačný a srozumitelný a že odpovídá požadavkům stanoveným v § 68 odst. 2 správního řádu. Dle názoru krajského soudu výrok obsahuje předmět správního řízení, hmotně právní ustanovení, podle kterého bylo ve věci rozhodováno, jakým procesním ustanovením je založena příslušnost správního orgánu a označení účastníka řízení, tj. žalobkyně. Výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně je tedy dostatečně jasný, přesný, srozumitelný a určitý i bez toho, že není specifikováno, které konkrétní dopravní značení neměla žalobkyně respektovat a že neobsahuje údaj o maximální povolené rychlosti v místě jízdy a kolik činila odchylka v měření. Je proto tato žalobní námitka nedůvodná; - dalším žalobním bodem byly „vady dokazování“ spočívající dle žalobkyně v tom, že správní spis obsahuje dva naprosto totožné protokoly ze dne 17.6. a 18.8.2015, z čehož je jasné, že žádné řádné dokazování neproběhlo a že podstatný vliv má záměna pojmu „důkazní prostředek“ a „důkaz“ správním orgánem I. stupně. V této souvislosti žalobkyně namítala, že v protokolu o ústním jednání ze dne 18.8.2015 je nedostatečně uveden údaj o nejvyšší dovolené rychlosti jízdy v daném místě i to, jak mělo dojít k přestupku. Pokud pak „předestřením uvedených podkladů“ bylo myšleno jejich přečtení a zhlédnutí fotografií včetně videozáznamu, bylo nutno uvést, co konkrétně podklady prokazují, jakým způsobem byly vyhodnoceny. Žalobkyně poukázala na povinnost stanovenou v ust. § 56 odst. 6 správního řádu, podle kterého se o provedení důkazu listinou učiní záznam do spisu za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob nebo účastní-li se úkonu veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah. K uvedenému žalobnímu bodu krajský soud souhlasí s žalobkyní v tom, že formulace uvedena v citovaném protokolu o ústním jednání o tom, že „byly předestřeny důkazní prostředky“ není přesná, neboť termíny důkaz a důkazní prostředek mají skutečně v právní terminologii odlišný význam. Tato skutečnost ovšem neznamená, že by mohla založit nezákonnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podstatné je, že z protokolu o ústním jednání ze dne 18.8.2015 vyplývá, že byly v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zmocněnce provedeny jednotlivé důkazy, které jsou součástí správního spisu. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo na těchto důkazech postaveno a je dostatečné a přezkoumatelné. Na tento závěr nemůže mít žádný vliv námitka, že v protokolu o ústním jednání měly být konkrétně uvedeny jednotlivé podklady a obsah těchto jednotlivých podkladů – důkazů. Takovou povinnost správního orgánu nelze dovodit ani z ust. § 18 odst. 2 ani z žalobkyní poukazovaného ust. § 53 odst. 6 správního řádu. Ustanovení § 18 odst. 2 správního řádu vyjmenovává náležitosti, které má protokol o ústním jednání obsahovat (jde o tzv. obligatorní obsahové náležitosti protokolu). Z ust. § 53 odst. 6 správního řádu plyne pak správnímu orgánu povinnost přečíst nebo sdělit obsah listin pouze jsou-li přítomny jiné osoby. Za situace, kdy při ústním jednání dne 18.8.2015 nebyla přítomna ani žalobkyně ani její zmocněnec (přítomná byla pouze pověřená úřední osoba) by bylo zcela nesmyslné požadovat po správním orgánu, aby v protokolu o jednání uváděl podrobně obsah všech provedených listinných důkazů. Je tedy i tato žalobní námitka nedůvodná; - z dokazování není zřejmé „že fotografie obsažené v policejním spisu obsahují záběry, které byly pořízeny v nepoměrně dlouhém časovém odstupu (v řádu měsíců) ode dne spáchání údajného přestupku“. V rámci dokazování nebylo tedy podle žalobkyně prokázáno, jaké dopravní značení se nacházelo v místě přestupku právě v době, kdy se žalobkyně měla údajného přestupku dopustit. Tuto žalobní námitku vyvracejí samotné fotografie, které jsou součástí správního spisu, včetně videonahrávky pořízené z měření rychlosti. První tři fotografie evidentně pořízené při měření rychlosti svědčí nepochybně o tom, že žalobkyně projížděla kolem svislé dopravní značky č. B 20a v okamžiku tohoto měření a z detailního záběru jejího automobilu je zcela nezaměnitelně zřetelná státní poznávací značka jejího automobilu. Ze záběru, kdy tento automobil v okamžiku měření je na každé fotografii seznatelná svislá dopravní značka č. B 20a a na další barevné fotografii, o které nemá krajský soud důvodu pochybovat, že byla pořízena v době provádění měření, je seznatelná i vodorovná tatáž dopravní značka. K uvedenému nutno dodat, že žalobkyně sama v průběhu správního ani soudního řízení nenamítala skutečnost, že by v místě úseku měření rychlosti omezená rychlost 70 km/hod stanovena nebyla; - podle žalobkyně nelze z odůvodnění rozhodnutí žalovaného dovodit, že shlédl videozáznam a fotodokumentaci. Žalovaný se jako odvolací orgán pokusil suplovat činnost správního orgánu tím, že sdělil obsah důkazních prostředků a provedl tedy dokazování způsobem, který mu nepřísluší. Porušil tím podle žalobkyně zásadu dvojinstančnosti správního řízení. Podle žalobkyně se žalovaný dopustil několika pochybení tvrzeným projížděním kolem vodorovné dopravní značky č. B 20a, která podle vyhl. č. 30/2001 Sb. neexistuje, opětovně namítala, že není jasné, v jakém časovém období byly pořízeny snímky a že nelze bez dalšího postavit najisto, jaké dopravní značení se v místě údajného přestupku skutečně nacházelo a není prokázáno, že v době přestupku skutečně vozidlo řídila. Ani tuto žalobní námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou, neboť samotná skutečnost, že se odvolací orgán v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádří k důkazu provedenému správním orgánem I. stupně (a součástí tohoto dokazování správního orgánu I. stupně videozáznam a fotodokumentace byla) neznamená narušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Tato zásada se promítá v ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle kterého jestliže odvolací orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti se odvolat. Podle tohoto ustanovení odvolací orgán nahradí některé výroky či celou výrokovou část svým rozhodnutím, pokud má odlišný právní názor na skutková zjištění obsažená v předloženém spisovém materiálu či doplněná odvolacím orgánem. Omezující podmínkou, kdy změnu nelze provést, je situace, kdy by změnou rozhodnutí některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Toto ustanovení tedy zabraňuje např. tomu, aby odvolací orgán rozšířil přestupkové řízení na další skutkové podstaty přestupků, proti kterým by již účastník řízení neměl možnost podat odvolání a došlo by tak k narušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Vyjadřuje-li se odvolací orgán k provedenému dokazování správního orgánu I. stupně, resp. je případně hodnotí, pak tím nemůže narušit zmíněnou zásadu dvojinstančnosti správního řízení, jak namítá žalobkyně. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že vyhl. č. 30/20101 Sb., která byla účinná do 31.12.2015, vodorovnou dopravní značku č. B 20a neupravovala, nicméně povinnost žalobkyně dodržet předepsanou rychlost jízdy byla v daném případě stanovena svislou dopravní značkou č. B 20a, kolem které, jak shora uvedeno, prokazatelně projela a povinnost danou tímto značením nerespektovala. Snímky, které byly pořízeny policejním orgánem při měření rychlosti žalobkyně v průběhu správního řízení nijak nezpochybnila, ani nijak neargumentovala, že by se dopravní značení na místě měření nemělo nacházet; - k námitce žalobkyně, že nebylo prokázáno, že skutečně v době přestupku vozidlo řídila je nutno poukázat na shora citované oznámení přestupku, na němž je uvedeno jméno a příjmení žalobkyně včetně data jejího narození a rodného čísla, čísla občanského průkazu žalobkyně a jejího řidičského průkazu. Kromě toho je oznámení žalobkyní vlastnoručně podepsáno. Dle názoru krajského soudu bylo tedy dostatečně prokázáno, že žalobkyně v době kontroly předmětné vozidlo řídila; - žalobní námitka, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí blíže neodůvodňuje své tvrzení, že „v dané věci byl skutek odvolatelky dostatečně prokázán zákonným způsobem – viz odůvodnění odst. 5 až 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí“, je rovněž nedůvodná, neboť odůvodnění rozhodnutí žalovaného je dostatečné a tím i přezkoumatelné; - další námitkou žalobkyně bylo to, že každý z protokolů o jednání nebyl označen jednacím číslem. Jak už bylo uvedeno shora, podstatné náležitosti protokolu jsou uvedeny v ust. § 18 odst. 2 správního řádu, ve kterém údaj o spisové značce zmiňován není a náležitosti správního spisu upravuje ust. § 17 odst. 1 správního řádu, podle kterého každý spis musí být označen spisovou značkou. I když tato spisová značka na obou protokolech o jednání správního orgánu I. stupně uvedena nebyla, nelze z toho dovozovat nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí; - dle názoru žalobkyně, přestože ústní jednání správního orgánu I. stupně proběhlo za nepřítomnosti její osoby, měl obsahovat protokol o tomto jednání nejen průběh, ale všechny náležitosti včetně „provedeného poučení“. Jde o obdobnou námitku, jako uvedenou již shora, kterou krajský soud hodnotí se stejným závěrem, že pokud při ústním jednání dne 18.8.2015 nebyla přítomna žalobkyně ani její zmocněnec, je zcela zbytečný, ba dokonce absurdní požadavek, aby v protokolu bylo doslovně citováno poučení, navíc za situace, kdy při ústním jednání byla přítomna toliko pověřená úřední osoba; - námitka týkající se výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně spočívající v tom, že v něm není nijak specifikováno, jakým konkrétním jednáním porušila žalobkyně § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., byla řešena již výše, je tedy zcela nedůvodná, neboť výrok prvoinstančního rozhodnutí považuje z výše uvedených důvodů krajský soud za dostatečně srozumitelný; - další žalobní námitka směřovala proti bodu ad 8 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. V něm žalovaný uvádí, že pokud žalobkyně – odvolatelka tvrdila, že důkazy obsažené ve spisu při ústním jednání nebyly evidentně čteny, popř. že videozáznam nebyl shlédnut, ani nebyl sdělen jejich obsah, pak žalovaný konstatuje, že žalobkyně – odvolatelka ani její zmocněnec se neúčastnili ústního jednání a nemohou tedy reálně vědět, zda byly předmětné důkazy čteny a videonahrávka shlédnuta a to jednoduše proto, že se na jednání nedostavili. Dále se pod tímto bodem uvádí, že způsob zpracování odůvodnění a celková práce prvoinstančního orgánu s důkazy svědčí o tom, že s jednotlivými důkazy pracoval, musel je znát, jinak by je logicky nemohl takovýmto způsobem popsat. Z uvedeného není možno dovodit tvrzení žalobkyně, že „žalovaný předpokládá a připouští jiný průběh ústního jednání než jaký byl protokolován“. Stejně tak v této části odůvodnění nelze činit závěr z tvrzení žalobkyně, že „řádné dokazování provedeno nebylo a že úvahy správního orgánu uvedené v odůvodnění jeho rozhodnutí nemají v dokazování žádnou oporu“. Žalobkyně tímto žalobním bodem v podstatě napadá průběh jednání zachyceného v protokole o jednání, aniž by se tohoto jednání osobně sama zúčastnila. V souvislosti s touto žalobní námitkou žalobkyně uvedla, že „bez ohledu na to, že oba protokoly o jednání jsou takřka totožné, je nutno trvat na tom, že není jedno pokud by dokazování bylo provedeno již dne 17.6.2015, tedy dne, kdy byl její zmocněnec z ústního jednání řádně omluven a tato omluva byla správním orgánem akceptována. V takovém případě se jedná o závažnou vadu, protože ústní jednání spojené s údajným dokazováním nesmělo z důvodu řádné omluvy proběhnout“. Krajský soud tuto námitku se zřetelem ke shora popsanému průběhu správního řízení před správním orgánem I. stupně hodnotí jako zcela irelevantní, neboť po 17.6.2015, kdy se k jednání nedostavila ani žalobkyně ani její zmocněnec, předvolal správní orgán I. stupně zmocněnce žalobkyně k ústnímu jednání dne 16.7.2015 a opakovaně dne 18.8.2015, k němuž se opakovaně zmocněnec nedostavil a teprve až po tomto jednání bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobkyně jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v tomto řízení úspěch neměla a žalovaný se práva náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 13. října 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce