18 Ad 16/2020

Rubrum

č. j. 18Ad 16/2020 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: M. Š. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2020, o invalidním důchodu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2020 č. j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 21. 1. 2020, jímž žalobkyni od 22. 2. 2020 odňala invalidní důchod, neboť podle posudku Okresní správy sociálního Shodu s prvopisem potvrzuje 2 18 Ad 16/2020 zabezpečení Ostrava ze dne 3. 1. 2020 již není invalidní. Podle tohoto posudku poklesla její pracovní schopnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 25 %.

2. Žalobkyně ve včas podané žalobě namítala zásadní nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu, který se od doby uznání invalidity III. stupně před 10 lety nezlepšil. S postupem času se její zdravotní stav naopak zhoršil, když přibylo další onemocnění, a to svalová tetanie a depresivní syndrom. Pravidelně navštěvuje lékaře a dodržuje striktně léčbu, která jí byla doporučena, přesto je její zdravotní stav neměnný a naopak dochází ke zhoršení. Žalobkyně dále odkázala na vyjádření MUDr. S., podle kterého je nutné, aby vždy volala záchrannou službu, pokud epileptické záchvaty u ní trvají déle než 5 minut. Žalobkyně zdůraznila, že epileptické záchvaty není možné vždy po příjezdu záchranné služby prokázat a ani vyvrátit. Tyto záchvaty často přejdou v tetanii, která je spojena s úzkostnou depresivní poruchou.

3. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 25. 3. 2020, č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě, žalobkyní předloženými lékařskými zprávami a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) v Ostravě ze dne 10. 9. 2020 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení vycházel krajský soud přitom z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalované (ust. § 75 s. ř. s.).

4. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně byla uznána plně invalidní posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava od 9. 10. 2009. Dne 27. 11. 2019 byl její zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti posouzen lékařem pověřeným vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ostrava se závěrem, že již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 25 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je podle tohoto posudku zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., pol. 4a, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které byl stanoven pokles pracovní schopnosti o 15 %. S ohledem na další postižení zdravotního stavu zvýšil uvedený lékař toto hodnocení o dalších 10 % na celkových 25 % podle ust. § 3 odst. 1 téže vyhlášky. Rozhodnutím žalované ze dne 21. 1. 2020 byl podle tohoto posudku žalobkyni invalidní důchod odňat. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky a v rámci řízení o těchto námitkách byl vypracován posudek lékaře České správy sociálního zabezpečení, dle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., pol. 4b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které činí míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 25 % s tím, že tato procentní míra se ve smyslu § 4 cit. vyhlášky nemění. Nato žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí, kterým námitky žalobkyně zamítla a potvrdila své rozhodnutí ze dne 21. 1. 2020.

5. Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností, je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava, která je k podání tohoto [Zadejte text.] 3 18 Ad 16/2020 posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Z posudku této komise ze dne 10. 9. 2020 krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace žalobkyně a z nálezů její praktické lékařky MUDr. N. ze dne 13. 11. 2019, z nálezů psychiatrické ambulance MUDr. D. ze dne 17. 9. 2019, 23. 10. 2019, 4. 12. 2019 a 27. 1. 2020, ze zdravotní dokumentace neurologické ambulance MUDr. S. a z jejích nálezů ze dne 11. 5. 2018, 6. 12. 2019, 8. 3. 2019, 9. 1. 2020 a 28. 2. 2020, z nálezů neurologické ambulance MUDr. S. ze dne 15. 8. 2019, MUDr. B. ze dne 26. 4. 2019, ze záznamu o výjezdu ZZS – MS kraje ze dne 15. 8. 2019, 26. 4. 2019 a z posudkového spisu žalobkyně. Posudkové komisi byly dále doloženy nálezy Fakultní nemocnice Ostrava, neurologické kliniky MUDr. N. z června 2020, MUDr. S., Ph.D. ze dne 9. 1. 2020 a 7. 5. 2020 a psychiatra MUDr. D. od 17. 9. 2019 do 13. 5. 2020. Dále vycházela posudková komise z nového lékařského nálezu Krnovské nemocnice, neurologické ambulance MUDr. B. ze dne 16. 8. 2020 a z předložených lékařských zpráv žalobkyní. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí 25. 3. 2020 je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 4b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které hodnotila posudková komise pokles pracovní schopnosti žalobkyně dolní hranicí této položky 25 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ust. § 4 cit. vyhlášky nemění. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně stanovila posudková komise neurologické onemocnění – juvenilní myoklonickou epilepsii se sporně doloženými třemi záchvaty v průběhu kalendářního roku. Jedná se o formu částečně kompenzovanou, s výskytem záchvatů během roku nižším než 12 záchvatů do roku, bez neurologického deficitu, kdy některé denní aktivity jsou omezeny a pokles pracovní schopnosti vzhledem k nízké četnosti epileptických záchvatů, proto stanovila posudková komise dolní hranici uvedené položky. U žalobkyně se nejedná o zdravotní postižení takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo posudkové hodnocení podle kapitoly VI., pol. 4c, nebo 4d cit. vyhlášky, neboť nejsou naplněna kritéria u těchto položek uvedená. Posudková komise odůvodnila své odlišné hodnocení od lékaře pověřeného vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ostrava tím, že podle objektivních lékařských nálezů se u žalobkyně nejedná o formu epilepsie kompenzovanou, nicméně i tento posudkový lékař dospěl k závěru, že se u žalobkyně o invaliditu nejedná. Posudková komise dodala, že od přiznání plné invalidity žalobkyni v r. 2005 a následné překlasifikování této invalidity na invaliditu III. stupně uplynula již řada let a zdravotní stav žalobkyně doznal změn. Došlo ke stabilizaci zdravotního stavu, který doznal zlepšení od doby plné invalidity. Častější než epileptické záchvaty jsou u žalobkyně přítomny tetanické záchvaty, které dobře reagují na léčbu a nemají vliv na pokles pracovní schopnosti. Taktéž léčba pro panickou poruchu a agorafobii v psychiatrické ambulanci a medikace zdravotní stav stabilizovala a ani toto onemocnění nemá vliv na pokles pracovní schopnosti. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní v žádném stupni.

6. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí 25. 3. 2020 nebyla žalobkyně invalidní. Podle ust. § 39 [Zadejte text.] 4 18 Ad 16/2020 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 25 % a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru nemoci, která uznávána jako dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. Posudková komise se shodla s posudkovým hodnocením provedeným lékařem České správy sociálního zabezpečení a námitkového řízení, který dospěl k totožnému závěru, že u žalobkyně se jedná o pokles pracovní schopnosti ve výši 25 %. Odůvodnila také své odlišné hodnotící stanovisko od lékaře pověřeného vypracováním posudku pro OSSZ Ostrava tím, že se u žalobkyně nejedná o formu epilepsie kompenzovanou; proto zdravotní postižení nelze hodnotit podle kapitoly VI., pol. 4a, vyhl. č. 359/2009 Sb. Zánik invalidity tak posudková komise odůvodnila stabilizací zdravotního stavu žalobkyně a zlepšením zdravotního stavu od doby přiznání plné invalidity v r. 2005. Krajský soud závěrem k tomu podotýká, že žalobkyně při ústním jednání soudu sdělila, že jí není známa žádná jiná zdravotní dokumentace, kterou by posudková komise při posuzování jejího zdravotního stavu k dispozici neměla, a že u ní nebylo zjištěno další onemocnění než zdravotní omezení uvedená v diagnostickém souhrnu v posudku PK MPSV ČR.

7. Jelikož u žalobkyně k datu 25. 3. 2020 nešlo o invaliditu v žádném stupni, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím její námitky zamítla a potvrdila své rozhodnutí ze dne 21. 1. 2020, kterým jí invalidní důchod odňala.

8. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.

9. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 1, 2 s. ř. s. zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava 15. října 2020 [Zadejte text.] 5 18 Ad 16/2020 JUDr. Petr Indráček samosoudce [Zadejte text.]