18 Ad 21/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně M. K., u V. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.2.2016 , o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 5.2.2016 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 14.10.2015, kterým zamítla žádost žalobkyně podle ust. § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o změnu invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Při vydání rozhodnutí ze dne 14.10.2015 žalovaná vycházela z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 30.9.2015, podle kterého je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Při vydání žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 5.2.2016 žalovaná vycházela z nového posudku o invaliditě ze dne 13.1.2016, dle kterého míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla u žalobkyně určena ve výši 35% podle kapitoly X, oddíl B, položky 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které nesouhlasila s tím, že jí „nebyl přiznán zvýšený částečný invalidní důchod“, o který požádala proto, že jí na základě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebylo dovoleno po celou školní docházku cvičit, jezdit na kole a vybrat si povolání, které navrhovala – kadeřnice, zahradnice. Nakonec se mohla vyučit prodavačkou elektrotechnického zboží a po roce 1989 ji nikdo nezaměstnal. Aby se nemusela nikoho doprošovat, „zvolila OSVČ“. Pokud měla záchvaty, nemusela do práce, ale také neměla otevřenou prodejnu. Po autonehodě v roce 1988 má podstatné bolesti zad a její zdravotní stav se výrazně zhoršil po operaci pravého kolene v roce 2009. Žalobkyně namítala, že její zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen z hlediska neurologického, očního, astmatického, ortopedického a alergického. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 5.2.2016 č.j. 596 016 1185/48091-NM, připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u OSSZ Ostrava a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ostravě (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 25.10.2016 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyni byl přiznán částečný invalidní důchod od 1.10.1999 a že dne 24.6.2015 opakovaně požádala o změnu výše invalidního důchodu poskytovaného pro invaliditu I. stupně z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Na základě této její žádosti byl její zdravotní stav posouzen dne 30.9.2015 lékařem posudkové služby OSSZ Ostrava se závěrem, že žalobkyně je invalidní, přičemž se jedná o invaliditu I. stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činí u ní 35% podle kapitoly X, oddíl B, položky 3b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Rozhodnutím žalované ze dne 14.10.2015 byla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítnuta. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky, o kterých rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím. Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. P.řečka a z jeho nálezu ze dne 28.8.2015, z nálezu plicní a alergologické ambulance MUDr. Š. ze dne 12.8.2015, z nálezu alergologické ambulance MUDr. S. ze dne 5.11.2012, z nálezu oční ambulance MUDr. Š. ze dne 23.10.2012, z nálezů plicní ambulance MUDr. K. ze dne 15.11.2012, 24.1.2013 a 1.2.2013, z nálezu emergency MNO MUDr. Č. ze dne 2.11.2012, z nálezu ortopedické ambulance MUDr. P. ze dne 20.11.2012, z dřívějších posudků posudkové komise MPSV ČR ze dne 5.2.2015 a 27.5.2015, ze znaleckých posudků psychiatrů MUDr. M. ze dne 19.11.2003 a MUDr. H. ze dne 8.9.2008 a z úplné spisové dokumentace OSSZ Ostrava. Rozhodující zdravotní postižení žalobkyně posudková komise podřadila pod kapitolu X, oddíl B, položku 3b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy posudková komise stanovila pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 35% s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením. Touto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je asthma bronchiale pod částečnou kontrolou. U žalobkyně se nadále jedná o invaliditu I. stupně, při které není schopna fyzicky nadměrně namáhavé práce spojené se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen, práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopna práce prodavačky a je schopna práce s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě (se snížením alespoň o 1/3) schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Posudková komise poznamenala, že zdravotní stav žalobkyně v roce 2015 byl již opakovaně posuzován PK MPSV ČR v jiném složení, přičemž od té doby nedošlo k novým objektivně prokazatelným a doloženým změnám. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí 5.2.2016 byla nadále invalidní v I. stupni invalidity. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 35% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR v Ostravě, který považuje krajský soud za úplný a přesvědčivý, vypracovaný ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře internisty – tedy lékaře z oboru nemocí, kterou považovala za dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. Svým posudkovým závěrem se PK MPSV ČR zcela ztotožnila s posudkem lékaře jak OSSZ v Ostravě ze dne 30.9.2015, tak i ČSSZ v rámci řízení o námitkách žalobkyně ze dne 13.1.2016. Nutno podotknout, že žalobkyně proti uvedenému posudku žádné námitky nevznesla. Krajský soud v této věci nařídil první ústní jednání dne 24.11.2016. V tentýž den žalobkyně telefonicky omluvila svou neúčast na tomto jednání ze zdravotních důvodů, „že se nemůže postavit na nohy a má problémy s kolenem“. Byť byla tato omluva nedůvodná, neboť nebyla v přiměřené lhůtě doložena lékařskou zprávou potvrzující zdravotní stav žalobkyně natolik závažný, že jí bránil účasti na nařízeném ústním jednání, krajský soud přesto toto jednání odročil na den 12.1.2017. Žalobkyně dne 11.1.2017, tedy pouhý jeden den před odročeným jednáním krajského soudu, doručila emailovou zprávu, že „podává žádost o odročení jednání pro skutečnost a důvod, že nebyl ustanoven právní zástupce do dne nařízení jednání plus o ustanovení zástupce plus, že nebyla seznámena s vyjádřením žalované strany ve lhůtě 5 dnů před nařízením jednání plus zaslání vzoru 060 plus přílohy“. K žádosti žalobkyně, aby jí pro toto řízení byl ustanoven právní zástupce z řad advokátů musí krajský soud uvést, že tuto žádost podala žalobkyně zároveň s podanou žalobou ze dne 13.4.2016. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2016 č.j. 18Ad 21/2016-22, kterým bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a kterým byl zároveň zamítnut její návrh, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Neustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud tehdy odůvodnil tím, že žalobkyně nesplňuje jednu ze základních podmínek, aby jí tento zástupce byl ustanoven, neboť toto zastoupení nepovažoval za nezbytné o ochraně práv žalobkyně. Krajský soud poznamenal, že v době, kdy žalobkyně v nyní projednávané věci podala žalobu, bylo jí u zdejšího soudu podáno 50 návrhů na zahájení řízení, přičemž šlo vesměs o žaloby podané podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., tedy žaloby směřující proti rozhodnutím správních orgánů. Z obsahu těchto podání i ze žaloby nyní projednávané krajský soud dovodil, že žalobkyně je schopna se orientovat v příslušných právních předpisech a že je také schopna podat srozumitelným způsobem žalobu ve všech jejich podstatných náležitostech. V této souvislosti krajský soud poznamenává, že stejného názoru byl i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku ze dne 17.9.2015 č.j. 1As 197/2015-19 zamítl kasační stížnost žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.8.2015 č.j. 20Ad 21/2015-41, jímž byl rovněž zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud poukázal na svá dřívější rozhodnutí (rozsudek ze dne 4.12.2013 č.j. 1As 117/2013- 17, rozsudek ze dne 31.5.2011 č.j. 5As 20/2011-2 a ze dne 27.5.2004 č.j. 4As 21/2004-64) a dodal, že žalobkyně je osobou, která není v rámci soudních řízení žádným „nováčkem“, jak mj. vyplývá z přehledu řízení ve věcech žalobkyně vedených zdejším soudem, orientuje se v příslušných právních předpisech a je schopna erudovaně formulovat správní žalobu včetně všech jejich nezbytných obsahových součástí. V projednávané věci výše zmíněné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.5.2016 nabylo právní moci dne 13.5.2016 a krajský soud proto již nerozhodoval o opakovaných žádostech žalobkyně, aby jí pro toto řízení byl ustanoven zástupce z řad advokátů (o skutečnosti, že uvedené usnesení krajského soudu nabylo právní moci byla žalobkyně výslovně informována přípisem ze dne 21.8.2016). Ze stejného důvodu krajský soud nerozhodoval ani o poslední stejné žádosti žalobkyně a dne 12.1.2017 jednal v souladu s ust. § 49 odst. 3 s.ř.s. v její nepřítomnosti. Jelikož žalobkyně k datu 5.2.2016 byla nadále invalidní v I. stupni, přičemž se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované, kterým potvrdila rozhodnutí ze dne 14.10.2015, jímž žalobkyni zamítla žádost o zvýšení invalidní důchodu, krajskému soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 12. ledna 2017 JUDr. Petr Indráček samosoudce