18 Ad 27/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně M. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26.4.2016 , o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 17.2.2016, o odnětí invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 26.4.2016 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 17.2.2016, kterým žalobkyni odňala od 22.3.2016 invalidní důchod podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že vycházela z nového posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení dne 14.4.2016, podle kterého poklesla pracovní schopnost žalobkyně ve výši 30% podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které namítala neobjektivní posouzení svého zdravotního stavu. Její zdravotní stav se zhoršil oproti době přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. Poukázala na zhoršení zdravotního stavu v době těhotenství a porodu ohledně zátěže pro bederní páteř a na to, že jí byla doporučena operace – dekomprese. V současné době dochází na rehabilitace. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 26.4.2016 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u OSSZ Opava a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 2.12.2016 a poté soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobkyně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně byla od 15.1.2013 posouzena Okresní správou sociálního zabezpečení v Opavě jako invalidní, přičemž se jednalo o invaliditu I. stupně. Dne 13.1.2016 byla u ní provedena kontrolní lékařská prohlídka lékařem pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ v Opavě se závěrem, že již není invalidní, neboť pracovní schopnost u ní poklesla o 20% podle kapitoly XII, oddíl E, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Rozhodnutím ze dne 17.2.2016 žalovaná odňala žalobkyni od 22.3.2016 invalidní důchod. Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí podala námitky a v rámci řízení o těchto námitkách byla posouzena lékařem ČSSZ dne 14.4.2016. Podle tohoto posudku byl pokles její pracovní schopnosti ohodnocen 30% podle kapitoly XIII, oddíl E, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a datum zániku invalidity bylo stanoveno 13.1.2016. Jak již bylo shora uvedeno, na základě tohoto posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí. Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. O. a z jejího nálezu ze dne 4.12.2015, z nálezu EMG vyšetření ze dne 10.2.2016 MUDr. Š., z nálezů neurologické ambulance MUDr. Š. ze dne 29.1.2016, 25.8.2015 a 29.4.2016, z nálezu neurochirurgické ambulance MUDr. Mrůzka ze dne 26.4.2016 a z úplné spisové dokumentace vedené u OSSZ v Opavě. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková komise v případě žalobkyně stav po operaci páteře v bederní oblasti vpravo v roce 2011 s přetrvávajícím bolestivým syndromem bederní páteře a s projevy chronického kořenově iritačního syndromu L5/S1. Jedná se o středně těžké funkční postižení páteře v bederním úseku s recidivujícími projevy kořenového dráždění. Vzhledem k tomu, že toto postižení je hraničně blízké lehkému funkčnímu postižení, zvolila posudková komise dolní hranici procentního rozpětí položky 1c oddílu E, kapitoly XIII přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a dodala, že u žalobkyně se nejedná o žádný stupeň invalidity, je schopna práce s vyloučením práce fyzicky nadměrné, namáhavé spojené se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen, práce ve vynucených polohách a v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopna práce prodavačky a je schopna rovněž rekvalifikace. Posudková komise se tak plně ztotožnila s posudkem lékaře ČSSZ vyžádaným v námitkovém řízení. Jestliže lékař ČSSZ v námitkovém řízení hodnotil pokles pracovní schopnosti žalobkyně dne 10.4.2014 35%, pak s tímto posudkem posudková komise nesouhlasí, neboť ani v roce 2014 se u žalobkyně nejednalo o funkční postižení takového rozsahu a závažnosti, které by odpovídalo invaliditě I. stupně. K žalobním námitkám posudková komise dodala, že doložené odborné nálezy a vyšetření žalobkyně objektivně neprokazují zhoršení zdravotního stavu. Neurochirurgem je sice doporučena operace, avšak nálezy zobrazovacích metod nesvědčí o objektivním zhoršení zdravotního stavu a navíc žalobkyně nebyla neurochirurgem ani objektivně vyšetřena. Podle vyšetření magnetickou rezonancí je nález v operovaném segmentu u žalobkyně uspokojivý a ani objektivní nález neurologa tři dny po vyšetření na neurochirurgii neprokazuje zhoršení zdravotního stavu. Případný operační zákrok by nebyl důvodem pro vznik invalidity, ale pro dočasnou pracovní neschopnost při pracovním poměru. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí 26.4.2016 nebyla invalidní v žádném stupni. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil 30% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru nemoci, jež je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. PK MPSV ČR řádně zhodnotila úplnou zdravotní dokumentaci žalobkyně. Jelikož žalobkyně k datu 26.4.2016 neplnila zákonné podmínky invalidity podle ust. § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., krajskému soudu nezbylo, než žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítnout v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 19. ledna 2017 JUDr. Petr Indráček samosoudce