18 Ad 34/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce V. M., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.6.2016, sp. zn. SZ/MPSV-2015/18965-923 (SZ/105/2015-4S- MSK), č.j. MPSV-2016/115588-923, o příspěvku na péči, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokátky JUDr. Kláry Kořínkové, Ph.D., ve výši 4 719 Kč do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 3.6.2016, sp. zn. SZ/MPSV-2015/18965-923 (SZ/105/2015- 4S-MSK), č.j. MPSV-2016/115588-923 žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě ze dne 1.12.2014 č.j. 104933/2014/OPA, kterým byl žalobci zvýšen příspěvek na péči z 800 Kč na 4 000 Kč měsíčně ode dne 1.8.2014. Žalovaný dospěl k závěru na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ČR) ze dne 22.4.2016, že žalobce v době od podání návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, tj. od 12.8.2014, vyžaduje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby při dvou základních životních potřebách, jimiž jsou osobní aktivity a péče o domácnost. Podle téhož posudku je žalobce ostatní základní životní potřeby schopen zvládat bez pomoci dohledu nebo péče druhé osoby. Dřívější posudkový závěr Okresní správy sociálního zabezpečení v Opavě byl nesprávný a posudková komise konstatovala, že „objektivní nález navzdory potížím a námitkám uvedeným v odvolání neodůvodňuje kladné hodnocení stupně závislosti“. Žalovaný posudek posudkové komise hodnotil jako úplný a přesvědčivý, avšak protože správní řízení bylo zahájeno návrhem na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, nemohl žalovaný rozhodnout v neprospěch žalobce jeho snížením nebo odejmutím. Proto odvolání žalobce zamítnul a potvrdil napadené rozhodnutí s tím, že s ohledem na posudek PK MPSV ČR ze dne 22.4.2016 zahájí Úřad práce ČR nové správní řízení ve věci nároku a výše příspěvku na péči žalobce. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, v níž uvedl, že žalovaný ve věci jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně již jednou rozhodl rozhodnutím ze dne 23.4.2015, které bylo Krajským soudem v Ostravě rozsudkem ze dne 13.10.2015 č.j. 19Ad 1/2015-63 zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Žalobce poukázal na to, že původní posudkové hodnocení PK MPSV ČR vyznělo tak, že celkem nezvládal šest základních životních potřeb, zatímco dle nynějšího posudku posudkové komise potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc pouze při dvou základních životních potřebách, jimiž jsou osobní aktivity a péče o domácnost. V žalobě dále odkázal na jednotlivé lékařské zprávy prokazující, že se v jeho případě jedná o demenci a v důsledku toho má narušené schopnosti plánovat činnost, poskládat jednotlivé kroky činnosti po sobě jdoucí, zapomene, co chtěl, značně přeskládává věci a nedostane se k tomu, aby věc dokončil. V žalobě také žalobce namítal, že jeho zdravotní stav vyžaduje pomoc při zvládání dalších základních životních potřeb, jimiž je mobilita, kdy se na první pohled zdá, že je schopen chůze, ovšem není schopen samostatně se dopravit na určené místo a je s ním vyloučeno cestovat v prostředcích hromadné dopravy. Mezi lidmi se bojí a reaguje nepředvídaně. Jediným dopravním prostředkem pro něj je automobil, kterým prakticky jezdí pouze k lékaři a jednou v roce na zdravotní pobyt. Další základní životní potřebou, kterou žalobce bez pomoci či dohledu druhé osoby nezvládá, je stravování, kdy není schopen si stravu vybrat, naporcovat ji, přiřadit k ní vhodné pití, sám není příjem tekutin schopen kontrolovat a zajišťovat. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 15.8.2016 popsal dosavadní průběh správního řízení a odkázal zejména závěr posudku PK MPSV ČR ze dne 22.4.2016. Poukázal mimo jiné na to, že posudková komise vycházela nejen z předložené lékařské dokumentace žalobce, ale navíc si vyžádala psychologické vyšetření PhDr. K. a psychiatrické vyšetření prof. MUDr. K.L. z Fakultní nemocnice Olomouc. Podle závěru uvedeného posudku PK MPSV ČR v případě žalobce nejde o osobu starší 18ti let věku, která se podle ust. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 3.6.2016, sp. zn. SZ/MPSV-2015/18965-923 (SZ/105/2015-4S-MSK), č.j. MPSV-2016/115588- 923, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, žalobcem předloženými lékařskými zprávami MUDr. M. R. ze dne 23.1.2014, MUDr. M. Š. ze dne 27.5.2015 a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie prof. MUDr. N. D. ze dne 17.9.2015, jakož i připojeným správním spisem Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě sp. zn. SZ/296600/2012/AIS-SSL a spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19Ad 1/2015 a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání rozhodnutí žalovaného (§ 75 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících ze správního spisu správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobci byl přiznán příspěvek na péči od dubna 2010 ve výši 2 000 Kč a od 1.1.2011 ve výši 800 Kč měsíčně. Dne 12.8.2014 podal žalobce návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Dne 10.9.2014 bylo provedeno u žalobce Úřadem práce ČR, krajskou pobočkou v Ostravě, kontaktním pracovištěm v Opavě sociální šetření. Ze záznamu o tomto šetření krajský soud zjistil, že manželka žalobce uvedla, že žalobce je velmi úzkostný, bezradný v běžných denních situacích. Nemá žádné pohybové omezení, je však nutný neustálý doprovod druhé osoby. Často mívá závratě a bývá unavený. Sám žalobce neuměl své potíže popsat. Byl však velmi zděšený jen z představy, že by musel někam jít sám bez doprovodu. Manželka žalobce sociální pracovnici dále sdělila, že žalobce je časem orientován částečně, neustále se ptá na den a měsíc. Blízké osoby pozná, doma je orientován, venku vyžaduje vždy doprovod. Slovně komunikuje, trpí však úzkostí, pokud má hovořit s cizími lidmi. Sociální pracovnice poznamenala, že při celém sociálním šetření byl žalobce velmi nervózní, neustále si třel ruce a neuměl se vyjádřit. Po chvíli začal přecházet po kuchyni a poté odešel do vedlejší místnosti. Manželka žalobce dále uvedla, že žalobce si sám nevezme jídlo, vše mu chystá ona. Také dohlíží i nad pravidelnou stravou. Pokud má žalobce vše nachystané, jídlo si naporcuje, sám se nají a napije. Nápoj si nalít dokáže. Nad výběrem oblečení a obuvi vyžaduje dohled, neboť si např. obléká oděv od ní nebo si zapomene sundat pyžamo a obléká se na něj. Manželka žalobce také dohlíží nad tím, aby měl čistý oděv. Žalobce si umyje obličej, ruce, provede celkovou i ústní hygienu. Na vyzvání se také oholí. Na toaletu si zajde a provede následnou očistu, žádné hygienické pomůcky nepoužívá. Žalobce se s nikým nestýká, je úzkostný a velmi nervózní při komunikaci s cizími lidmi. Žalobce si nedokáže uvařit teplé jídlo ani nápoj, neovládá běžné domácí spotřebiče, pouze si zapne televizor. Nákupy a úklid domácnosti zajišťují blízcí. Sociální pracovnice konstatovala, že poté, co žalobce v průběhu šetření odešel z kuchyně do vedlejší místnosti, byl i tam velmi nervózní, z návštěvy sociální pracovnice až vystrašený. Dne 17.10.2014 bylo lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Opavě provedeno posouzení stupně závislosti se závěrem, že žalobce je osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., v pl. znění, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby. Žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při následujících základních životních potřebách: c) komunikace, e) oblékání, obouvání, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Lékařka konstatovala, že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb. Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Opava dne 1.1.2014 rozhodl o zvýšení příspěvku na péči z částky 800 Kč na 4 000 Kč měsíčně od 1.8.2014. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání. V odvolacím řízení byl vyžádán posudek u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě. Posudek byl vypracován 25.3.2015 a podle jeho závěru žalobce celkem nezvládá šest základních životních potřeb, přičemž jeho zdravotní stav je trvalý a odpovídá nadále druhému stupni závislosti. Oproti posudkovému lékaři okresní správy sociálního zabezpečení hodnotila posudková komise jako nezvládanou základní životní potřebu orientaci z důvodu základního psychiatrického onemocnění žalobce - organické demence, pro které nemá přiměřené duševní kompetence. Na základě posudku PK MPSV ČR ze dne 25.3.2015 vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 23.4.2015, kterým odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 1.12.2014. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 13.10.2015 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kromě výše uvedeného posudku PK MPSV ČR ze dne 25.3.2015 a obsahu správních spisů vycházel krajský soud tehdy z předložené lékařské zprávy MUDr. M. Š. ze dne 27.5.2015, ambulance myoskeletální medicíny a akupunktury, v níž lékařka odkazem na neuropsychologické vyšetření PhDr. M. D. ze dne 14.5.2010, tj. před datem vydání napadeného rozhodnutí, dle něhož se u žalobce jedná o demenci s difusním oslabením kororové aktivity CNS, s korovou manifestací do fronto-medio-temporo-parietálních oblastí, mnestický výkon v dolním pásmu normy, jasný a zřetelný deficit pracovní paměti, nespolehlivost ve verbálně logické paměti, fenomén lability slovních stop, pozornost je nestálá, s projevy dekoncentrace a výrazným zhoršováním výkonu při délce trvání plánované činnosti, je výrazná únavnost, velmi snížená úroveň flexibility u rozdělení pozornosti, jsou fenomény epileptoidie v oblasti myšlení, úzkostně depresivní projevy, výrazné oslabení emočního kontaktu s prostředím, učinila závěr, že v důsledku tohoto žalobce má narušeny schopnosti plánovat činnost, poskládat jednotlivé kroky činnosti po sobě jdoucí, zapomene, co chtěl, začne překládat věci a nedostane se k tomu, aby např. dokončil přípravu jídla. Ukrojit a namazat si chleba zvládne pouze tehdy, když vedle něj stojí jeho manželka a předříkává mu, co má dělat, tak pouze tehdy je schopen tyto úkony dokončit. Ponechán sám sobě se v důsledku narušených kognitivních schopností nedobere konce činnosti, ačkoliv jednotlivé dílčí úkony je schopen fyzicky provést. Toto vše je podstatou demence. Krajský soud učinil závěr, že posudek posudkové komise MPSV ČR ze dne 25.3.2015 není úplný a přesvědčivý ve vztahu k základní životní potřebě mobility především proto, že se PK MPSV ČR vůbec nezabývala tím, zda žalobce s ohledem na postižení psychických funkcí je vůbec schopen používat dopravní prostředky včetně bariérových. Nezabývala se stejně tak schopností zvládat základní životní potřebu stravování, konkrétně tím, zda je žalobce schopen si s ohledem na postižení psychických funkcích vybrat doma jakýkoliv hotový nápoj a potraviny, stravu si naservírovat, sám naporcovat a dodržovat běžný stravovací režim. Nynější žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 3.6.2016 je postaveno na dalším posudku PK MPSV ČR ze dne 22.4.2016. Jak již bylo shora uvedeno, podle tohoto posudku se žalobce považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby. Ze svědecké výpovědi svědkyně I.M. krajský soud zjistil, že je manželkou žalobce a že žalobcovy zdravotní problémy započaly kolem roku 2004 a vedly až k demenci. Žalobce je schopen vstát, usedat, zaujímat polohy, pohybovat se neomezeně krok za krokem bez použití kompenzačních pomůcek. Je schopen chůze po nerovném terénu a po schodech. Žalobce však není schopen použít dopravní prostředky, nikoliv z důvodu fyziologického stavu, ale pro duševní postižení. Není v tomto směru schopen si adekvátně dopravní prostředek vybrat, zakoupit si jízdenku, přiměřeně reagovat na průvodčího, není schopen poznat, kdy má z dopravního prostředku vystoupit. Bývá přepravován toliko za pomoci osobního automobilu při asistenci další osoby. Od roku 2010 byl žalobci z tohoto důvodu přiznán příspěvek na mobilitu. Pro svůj duševní stav žalobce není schopen vybrat si ke konzumaci adekvátní potraviny a nápoje, tyto mu musí vybírat manželka, neorientuje se ani, kde se potraviny nacházejí, tedy v lednici či spíži apod. Není schopen si připravit jakýkoliv nápoj, tento je však schopen sám vypít. Je schopen naporcování stravy, není si však schopen hotové jídlo naservírovat. Není pravdou, že by nemusel dodržovat dietní režim, protože dříve prodělal onemocnění žloutenkou typu A. Svědkyně k dotazům soudu dále dodala, že žalobce na duševní onemocnění užívá psychofarmaka pravidelně jednou denně ráno, v případě zhoršeného stavu i vícekrát. Tyto léky není schopen užít sám, je ho nutno přitom hlídat, aby na ně nezapomněl či se nepředávkoval, což se již v minulosti stalo. V další výpovědi svědkyně napadla psychologické a psychiatrické vyšetření a zpochybnila závěry lékařských zpráv z těchto vyšetření, které si PK MPSV ČR vyžádala u žalobce ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. (po 31.12.2011) osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění k 1.1.2012 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle ust. 9 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., která blíže vymezuje posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby: a) Mobilita: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. b) Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. c) Komunikace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. d) Stravování: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. e) Oblékání a obouvání: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. f) Tělesná hygiena: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. g) Výkon fyziologické potřeby: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. h) Péče o zdraví: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. i) Osobní aktivity: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. j) Péče o domácnost: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Žalobou napadenému rozhodnutí bylo vytýkáno, že v něm žalovaný nesprávně na základě posudku PK MPSV ČR opětovně hodnotil otázku zvládání základních životních potřeb žalobcem a to mobility a stravování. Pokud jde o základní životní potřebu mobility, odvolával se žalovaný na nové posouzení posudkovou komisí MPSV ČR dne 22.4.2016 a konstataci, že není důvod hodnotit jako nezvládanou tuto základní životní potřebu odůvodnil podle tohoto posudku tak, že „v rámci posudkového zhodnocení jsou rozepsány jednotlivé lékařské zprávy, ze kterých jednoznačně vyplývá, že posuzovaný je mobilní bez pomůcek, je orientovaný, není dementní, chodí na procházky se psem, jezdí s rodinou do ciziny, učil 4 letého vnuka lyžovat, chystal se sám vlakem na cestu do Brandýsa. Zvládání mobility se neposuzuje ve vztahu postižení mentálního či duševního charakteru, ale posuzuje se jen funkční dopad postižení pohybového aparátu na schopnost samostatně se pohybovat. Kognitivní schopnosti jsou dostatečné pro zvládání této základní životní potřeby, není medicínský důvod, pro který by posuzovaný tuto základní životní potřebu nezvládl“. Krajský soud k uvedenému především připomíná, že již v rozsudku ze dne 13.10.2015 vytýkal žalovanému, že bezezbytku převzal závěry posudkové komise, které byly nepřesvědčivé a vnitřně rozporné, pokud jde o postižení žalobce organickou demencí a v důsledku toho psychických funkcí a následkem tohoto postižení schopnost používání dopravních prostředků, včetně bezbariérových. Tento závěr krajského soudu posudková komise v posudku ze dne 22.4.2016 zcela opomenula a v důsledku tohoto posudku se tímto závěrem neřídil ani žalovaný, který navíc tento posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. Krajský soud k uvedenému dodává, že nemůže souhlasit s názorem PK MPSV ČR a tím i se zdůvodněním napadeného rozhodnutí žalovaného, že zvládání základní životní potřeby mobility se neposuzuje ve vztahu k postižení mentálního či duševního charakteru, ale že se posuzuje jen funkční dopad postižení pohybového aparátu na schopnost samostatně se pohybovat. Tento názor je totiž v přímém rozporu s ust. § 2 vyhl. č. 505/2006 Sb. v platném znění, podle něhož se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ust. § 2a téže vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V tomto řízení ve věci žádosti žalobce o změnu výše příspěvku na péči bylo opakovaně namítáno v rámci posuzování základní životní potřeby mobility nezvládání použití dopravních prostředků žalobcem, včetně dopravních prostředků bariérových a to se zřetelem k jeho psychickému postižení. Touto otázkou se posudková komise a následně ani žalovaný nezabývali v důsledku nesprávného názoru, že se základní životní potřeba mobility posuzuje jen z hlediska funkčního dopadu postižení pohybového aparátu nikoliv ve vztahu k postižení mentálního či duševního charakteru. Stejného pochybení se v odůvodnění žalovaný dopustil při hodnocení zvládání či nezvládání základní životní potřeby stravování. V odůvodnění tuto základní životní potřebu žalovaný přejal rovněž z posudku PK MPSV ČR tak, že „v rámci posudkového hodnocení jsou rozepsány jednotlivé lékařské zprávy, ze kterých jednoznačně vyplývá, že není medicínsky důvod, pro který by posuzovaný nezvládl tuto základní životní potřebu, když je uvedeno, že je plně orientovaný, není dementní, vidí, slyší, nemá omezení horních končetin, má dostatečné kognitivní schopnosti pro výběr hotového nápoje a potravin ke konzumaci, nalití nápoje, naporcování stravy, najezení a napití se, posuzovaný nemá stanovený dietní režim“. Pakliže posudková komise dospěla k závěru, že žalobce má dostatečné kognitivní schopnosti pro zvládání všech aktivit uvedených pod písm. d) přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., měla v posudku (a tím i žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí) uvést, ze kterých konkrétních informací plynoucích ze zdravotní dokumentace takový závěr učinila a zejména z jakých důvodů nesouhlasí s lékařskou zprávou MUDr. M. Š. ze dne 27.5.2015, v níž je mimo jiné konstatováno, že pro psychické postižení zvládne žalobce „ukrojit a namazat si chleba pouze tehdy, když vedle něj stojí jeho manželka a předříkává mu, co má dělat“. Navíc manželka žalobce při jednání krajského soudu znovu opakovala to, co již bylo uvedeno v odůvodnění předchozího rozsudku krajského soudu, tedy že si žalobce jídlo sám nevezme, vše mu musí nachystat, není schopen si potraviny vybrat, naservírovat a dodržovat běžný stravovací režim. Krajský soud zhodnocením všech shora uvedených zjištění a skutečností dospěl k závěru, že žalovaný jakožto odvolací správní orgán, rozhodl opětovně na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Se zřetelem k ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. krajský soud neměl možnost vyžádat od posudkové komise doplňující posudek, příp. posudek jiné posudkové komise (jak to při jednání soudu navrhoval právní zástupce žalobce), jehož úkolem by bylo odstranění shora naznačených rozporů co se týče zvládání základní životní potřeby mobility a stravování žalobcem. Za této situace krajskému soudu nezbylo, než rozhodnutí žalovaného zrušit pro vady řízení podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc mu vrátit k dalšímu řízení podle odst. 4 téhož ustanovení. Žalovaný v dalším řízení bude povinen odstranit vady řízení, které spočívají v neúplnosti a tím i nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 22.4.2016. Podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit procesně úspěšnému žalobci na nákladech řízení částku 4 719 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., zákona č. 99/1963 Sb. (za použití § 64 s.ř.s.) k rukám jeho zástupkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř., zákona č. 99/1963 Sb., v pl. znění (za použití § 64 s.ř.s.). Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za tři úkony právní služby po 1 000 Kč dle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb v pl. znění – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zastoupení u jednání před soudem, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 téže vyhlášky – ke třem úkonům právní služby. K odměně v celkové výši 3 900 Kč bylo nutno připočíst i 21% DPH - 819 Kč, neboť zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní této daně. Náklady řízení tak činí celkem 4 719 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 13. října 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce v.r