18 Ad 53/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Jaklovecká 18, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.6.2015 sp. zn. SZ/1796/2015/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/16724/15/9S-MSK, o dávce státní sociální podpory příspěvek na bydlení, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Petra Mikety se určuje částkou 3.146,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 29.6.2015 sp. zn. SZ/1796/2015/9S-MSK, č.j.: MPSV- UM/16724/15/9S-MS žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 14.5.2015, č.j. 427588/15/OT, jímž byla žalobkyni snížena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z částky 4.463,- Kč na 1.496,- Kč měsíčně ode dne 1.4.2015 do 30.6.2015. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí rozvedl podrobně způsob výpočtu snížení této dávky a dodal, že důvodem tohoto snížení bylo neuhrazení všech předepsaných nákladů na bydlení žalobkyní v rozhodném období (žalobkyně neuhradila nájemné za leden a únor 2015 a zálohy na plyn a elektřinu neuhradila v předepsaných částkách). Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, ve které namítala, že „není možné přijmout tvrzení žalované, že v době zamítavého rozhodnutí příspěvku na bydlení neexistovaly podmínky předpokládané zákonem č. 177/1995 Sb. o státní sociální podpoře“ a že podmínky dané ust. § 24 odst. 1 tohoto zákona jsou splněny. Po odečtení zaplaceného nájmu a služeb jí zůstane částka 2.303,- Kč na živobytí, což je méně než částka stanovená zákonem ve výši 3.410,- Kč, „a proto žaloba na diskriminační jednání, kdy na živobytí musí po odečtení nájmu a náklady spojené s bydlením zůstat částka 3.410,- Kč“. Protože žaloba žalobkyně neměla podstatné náležitosti řádného podání, byl jí na její žádost ustanoven zástupce z řad advokátů, který na výzvu krajského soudu doplnil její žalobu tak, že žalovaný nevzal v potaz povinnost žalobkyně platit nájemné pravidelně 4.123,- Kč měsíčně. Za posuzované období (poznámka soudu míněno rozhodné období prvního čtvrtletí 2015) zaplatila žalobkyně celkem za nájemné a zálohy na plyn, elektřinu, včetně poplatků za odvoz odpadu částku 9.620,- Kč, avšak předpis nájemného spolu se službami byl o 8.246,- Kč vyšší. Žalobkyně tak měla zaplatit 17.866,- Kč a minimálně z této částky měl žalovaný pro účely výpočtu dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení vycházet. Úřad práce ČR však nevyplatil žalobkyní příspěvek na bydlení za předchozí posuzované období a žalobkyně se tak dostala do prodlení s platbami a nebyla schopna nájemné uhradit. Dlouhou dobu naopak hradila nájemné bytu na adrese H. 1427 do soudní úschovy. Má proto za to, že postup žalované a Úřadu práce ČR je vůči ní diskriminační. Je nesporné, že žalobkyně je nadále nájemcem bytu na adrese A. 1681/2, O.-Z., kde je povinna nadále platit nájemné minimálně ve výši 4.123,- Kč. Podle žalobkyně by jí měl být poskytován příspěvek na bydlení ve výši 4.524,- Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 29.6.2015 sp. zn. SZ/1796/2015/9S-MSK, č.j.: MPSV-UM/16724/15/9S-MSK a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, jakož i připojeným správním spisem Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě sp. zn. 5996/15/OT a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání napadeného rozhodnutí (ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s.). Z hlediska skutkových zjištění shora vyplývajících z připojeného správního spisu Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě v daném případě vzal krajský soud za prokázáno, že žalobkyní byla rozhodnutím tohoto správního orgánu ze dne 11.6.2015 přiznána dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 4.463,- Kč měsíčně ode dne 18.2.2015 do 30.6.2015 s odůvodněním, že od 18.2.2015 změnila trvalý pobyt na adrese O.-Z., A. 1861/2. Při rozhodování o tomto příspěvku na bydlení vycházel správní orgán I. stupně z doloženého průměrného příjmu žalobkyně za rozhodné období čtvrtého čtvrtletí roku 2014 ve výši 5.297,- Kč. Součin koeficientu 0,30 a tohoto rozhodného příjmu činil 1.589,10 Kč. Náklady na bydlení u žalobkyně činily 7.328,40 Kč a částka normativních nákladů na bydlení činila 6.052,- Kč; žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek na bydlení ve výši 4.463,- Kč. Podle správního spisu správního orgánu I. stupně doložila žalobkyně dne 1.4.2015 doklad o výši nákladů na bydlení a doklad o výši čtvrtletních nákladů za první čtvrtletí roku 2015 pro posouzení nároku na příspěvek na bydlení ode dne 1.4.2015. Dle dokladu o výši nákladů na bydlení uhradila v tomto rozhodném období prvního čtvrtletí roku 2015 celkové náklady na bydlení ve výši 9.351,- Kč, z toho nájemné a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu 4.123,- Kč, zálohy na plyn ve výši 2.580,- Kč (630+400+1.550,- Kč), zálohu na elektřinu ve výši 2.150,- Kč (200+400+1.550,- Kč) a poplatek na odvoz odpadu ve výši 498,- Kč. Průměrná měsíční výše těchto nákladů tedy činila 3.117,- Kč. V uvedeném rozhodném období pobírala žalobkyně toliko dávky důchodového pojištění ve výši 16.215,- Kč, tj. 5.405,- Kč měsíčně a 0,30 násobek tohoto rozhodného příjmu činil 1.621,50 Kč. Z výše uvedených podkladů vyplývajících ze správního spisu prvoinstančního orgánu tedy vyplývá, že za dobu od 1.4. do 30.6.2015 měla žalobkyně nárok na dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ve výši 1.495,50 Kč, což představuje rozdíl mezi výše uvedenou průměrnou výši nákladů na bydlení 3.117,- Kč po odečtení 0,30 násobku rozhodného příjmu, tj. 1.621,50 Kč. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně měla od února 2015 do 30.3.2015 přiznán příspěvek na bydlení ve výši 4.463,- Kč měsíčně. V rozhodném období prvního čtvrtletí 2015 pro posouzení výše nároku na tento příspěvek však neuhradila nájemné za měsíce leden a únor (nájemné bylo uhrazeno toliko v březnu ve výši 4.123,- Kč) a neuhradila plně předepsané částky záloh za odběr plynu a elektřiny. V tomto čtvrtletí uhradila náklady na bydlení nižší než v předchozím kalendářním čtvrtletí, ve kterém tyto náklady činily 7.328,40 Kč měsíčně (viz odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 11.6.2015). Jestliže ve své žalobě žalobkyně namítala, že splňuje podmínky nároku na příspěvek na bydlení stanovené v ust. § 24 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, pak toto žalobní tvrzení nebylo žalovaným nijak zpochybněno, neboť žalobkyně je nájemkyní bytu č. X na adrese A. 1681/2, O. 30 a v tomto bytě je přihlášena k trvalému pobytu. Podle žalovaného v prvním čtvrtletí 2015 uhradila žalobkyně náklady na bydlení v celkové výši 9.351,- Kč a průměrná výše nákladů na bydlení činila 3.117,- Kč. V témže období pobírala dávky důchodového pojištění ve výši 16.215,- Kč a její rozhodný příjem činil 5.405,- Kč; 0,30 násobek tohoto rozhodného příjmu pak činil 1.621,50 Kč. Z uvedeného správní orgán I. stupně i žalovaný dovodily, že od 1.4.2015 náleží žalobkyni příspěvek na bydlení ve výši 1.495,15 Kč (3.117,- Kč – 1.621,- Kč). Žalovaný tedy nepochybil, když zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení byla snížena pro období od 1.4.2015 do 30.6.2015 z částky 4.463,- Kč na částku 1.496,- Kč. Důvodem tohoto snížena byla skutečnost, že žalobkyně neuhradila veškeré předepsané náklady na bydlení v rozhodném období prvního čtvrtletí 2015, v důsledku čehož celková výše těchto nákladů byla nižší než v rozhodném období předcházejícího kalendářního čtvrtletí. Není taktéž důvodná žalobní námitka uvedená v doplnění žaloby učiněném ustanoveným právním zástupcem žalobkyně ze dne 16.8.2016, že přístup správních orgánů vůči žalobkyní je diskriminační, neboť správní orgán I. stupně nevyplatil žalobkyní řádně předchozí příspěvky na bydlení. Rozhodnutím tohoto správního orgánu ze dne 11.6.2015 č.j. 498545/15/OT byla tato dávka státní sociální podpory přiznaná žalobkyní ve výši 4.463,- Kč měsíčně ode dne 18.2.2015 do 30.6.2015. Proti tomuto rozhodnutí, jak je krajskému soudu známo z jeho úřední činnosti, podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 13.8.2015 zamítl a žalobu podanou žalobkyní proti rozhodnutí odvolacího orgánu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.10.2016 jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně v předchozím období, tj. od 1.12.2014 v předmětném bytě sice bydlela, avšak k trvalému pobytu se na adrese tohoto bydliště přihlásila až dne 18.2.2015, takže dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení jí byla správně přiznána až od tohoto data. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaný toto právo ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s.). Ustanovenému právnímu zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně v rozsahu dvou úkonů právní pomoci po 1.000,- Kč a dvou režijních paušálů po 300,- Kč v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 2 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. S připočtením daně z přidané hodnoty 21% činí pak celková odměna za zastupování žalobkyně 3.146,- Kč. Pou čení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 24. listopadu 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce