18 Ad 90/2011

Rubrum

18Ad 90/2011-97 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce R. L., zastoupeného JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Michálkovická 108, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.9.2011, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 7.6.2011, o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokátky JUDr. Libuše Šmehlíkové se určuje částkou 7.018,- Kč, která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 19.9.2011 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 7.6.2011, kterým žalobci zamítla žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce podle posudku Okresní správy sociálního pokračování -2- 18Ad 90/2011 zabezpečení v Karviné ze dne 9.5.2011 není invalidní. Dle tohoto posudku poklesla jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20%. Žalovaná při vydání napadeného rozhodnutí vycházela z posudku vypracovaného o invaliditě žalobce ze dne 25.8.2011. Podle tohoto posudku byla určena míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ve výši 20% a byla stanovena podle kapitoly X, oddíl B, položky 3, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, kterou na výzvu soudu doplnila žalobci ustanovená zástupkyně z řad advokátů. Žalobce namítal nesprávné posudkové zhodnocení, tak jak bylo provedeno lékařem pověřeným vypracováním posudku pro OSSZ, zejména co se týče hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti. Současně namítal, že pro jeho další onemocnění, která nejsou méně významná, mělo být u něj přistoupeno ke zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 10%. Namítal také, že žalovaná se ve vypořádání námitek nezabývala hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti ve vztahu k těmto dalším zdravotním postižením. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 19.9.2011 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobce vedeným u OSSZ v Karviné, žalobcem předloženými lékařskými zprávami a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 17.5.2012 a rozsudkem č.j. 18Ad 90/2011-56 ze dne 28.6.2012 krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobce byl posouzen jako částečně invalidní od 1.4.2003. Jako částečně invalidní byl také posouzen při kontrolní lékařské prohlídce konané v roce 2005. Další kontrola trvání invalidity byla u žalobce provedena až v dubnu 2010 se závěrem, že byl do 31.12.2009 nadále částečně invalidní a v období od 1.1.2010 do 31.3.2010 byl invalidní v prvním stupni. Od 1.4.2010 žalobce již invalidní není v žádném stupni. Dne 24.3.2011 podal žalobce žádost o invalidní důchod. Na základě této jeho žádosti posoudil žalobcův zdravotní stav lékař pověřený vypracováním posudku pro OSSZ v Karviné se závěrem, že žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost podle kapitoly X, oddílu B, položky 3 , písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. o 20%. Žalovaná na základě tohoto posudkového hodnocení vydala rozhodnutí ze dne 7.6.2011, kterým žádost žalobce o invalidní důchod zamítla. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, o kterých žalovaná rozhodla shora uvedeným rozhodnutím. Jak shora uvedeno, toto rozhodnutí odůvodnila žalovaná zejména posudkem ze dne 25.8.2011, podle kterého žalobce není invalidní, když pokles pracovní schopnosti u něj činí podle kapitoly X, oddílu B, položky 3, písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. 10%. Za stěžejní důkaz pro své rozhodnutí krajský soud považoval odborný lékařský posudek posudkové komise MPSV ČR v souladu s ust. § 4 odst. 2 zákona 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise ze dne 17.5.2012 krajský pokračování -3- 18Ad 90/2011 soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace ošetřujícího praktického lékaře a posudkového spisu vedeného u OSSZ v Karviné, jakož i z lékařské dokumentace předložené žalobcem. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedla posudková komise v případě žalobce lehké funkční postižení při poruše štítné žlázy (poradiační hypothyeróza), a to s ohledem na uváděné potíže s tím související, jako únavnost, dušnost při námaze, významnou nadváhu, která též částečně souvisí s tímto onemocněním a částečně souvisí i s hyperalimentací – nadměrným příjmem kalorií. Poradiační hypothyeróza je na substituční léčbě uspokojivě kompenzována a funkční postižení hodnotí posudková komise jako lehké. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou arteriální hypertenze s minimálním postižení, kontrolována léčbou a astma bronchiále, t.č. pod kontrolou, bez pravidelné léčby. Uvedená další dvě onemocnění již nezvyšují procentní míru poklesu pracovní schopnosti dané základním onemocněním. Uvedené rozhodující zdravotní postižení odpovídá podle PK MPSV ČR kapitole IV, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., podle které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 15%. PK MPSV ČR dodala, že posudkově zdravotní stav žalobce neodpovídá hodnocení podle kapitoly IV, položka 1c a 1d přílohy k vyhlášce č. 259/2009 Sb. Její hodnocení je sice odlišné od lékařů lékařské posudkové služby ČSSZ, avšak tato odlišnost nemá na výsledek posouzení podstatný vliv. K podané kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 7.12.2012 č.j. 4Ads 100/2012-12 shora uvedený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že posudek posudkové komise náležitě neobjasnil, proč považuje posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poradiační hypothyerózu na substituci, zatímco dřívější posudky o invaliditě žalobce shodně uváděly za rozhodné zdravotní postižení žalobce astma bronchiále. V tomto směru posudek postrádá uvedení konkrétních zjištění ze zdravotní dokumentace žalobce svědčící pro to, že astma již nelze považovat za rozhodné zdravotní postižení žalobce. Kromě toho se posudková komise náležitě nezabývala ani poruchou a závažností poruchy štítné žlázy, kterou označila za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a stejné nedostatky vykazuje posudek i ve vztahu k arteriální hypertenzi. V průběhu dalšího řízení vyžádal tedy krajský soud doplňující posudek od PK MPSV ČR, který byl vypracován dne 28.2.2013. Z tohoto doplňujícího posudku vyplývá, že kromě nálezů internisty a gastroenterologa MUDr. S. měla komise řadu dalších lékařských nálezů, avšak v žádném z nich nejsou uváděny dechové potíže. Rovněž tak MUDr. S. uvádí astma bronchiále v případě žalobce až na jednom z posledních míst diagnostického souhrnu postižení žalobce. Nález obstrukce v periferních dýchacích cestách, při jediném spirometrickém vyšetření v období téměř dvou let, není kritériem pro posouzení závažnosti bronchiálního astmatu a jeho kontroly léčbou. Ze záhlaví položky 3 kapitoly X, oddílu B přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. vyplývá, že kontrola nad astmatem se týká denních pokračování -4- 18Ad 90/2011 příznaků, omezení denních aktivit, nočních příznaků, plicních funkcí PEF, FEV1 exacerbací, event. hospitalizací. V nálezech MUDr. S. ani v záznamech praktického lékaře žalobce žádné dechové obtíže uváděny nejsou. Z doložených lékařských nálezů jmenovaného lékaře vyplynulo, že antiastmatika nejsou mezi předepisovanými léky uváděna a stejná skutečnost vyplývá i ze zdravotní dokumentace žalobce. Navíc funkční vyšetření prokazuje normální hodnotu FEV1 i PEF a žalobce pro astma bronchiále nejméně v období let 2010 až 2012 nebyl hospitalizován. Posudková komise proto hodnotila v posudku astma bronchiále jako kontrolované bez léčby. Pokud jde o onemocnění štítné žlázy, žalobce byl v létech 2001 až 2003 léčen pro Basedowovu chorobu s thyreotoxikózou s projevy endokrinní thyreopatie. V té době se jednalo o závažnou formu onemocnění štítné žlázy a bylo proto provedeno přeléčení radiojódem. V nálezu ze dne 8.2.2011 ošetřující endokrinoložka uvádí, že se žalobce cítí stále stejně, palpitace nemívá, otoky odezněly, je stejně unavený a váhu udržuje stálou, na krku nic nepozoruje, klinicky i laboratorně je lépe kompenzován při stávající léčbě Letroxem 200 mg denně. Klinicky významné projevy poruchy štítní žlázy u žalobce nejsou popisovány, proto posudková komise poruchu štítné žlázy u žalobce hodnotila jako lehkou a uspokojivě při léčbě kompenzovanou. S ohledem na nejvyšší procentní hodnocení poklesu pracovní schopnosti u tohoto onemocnění hodnotila toto onemocnění jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jelikož se posudková komise v citovaném doplňujícím posudku nevyjádřila k diagnóze arteriální hypertenze, byl vyžádán další doplňující posudek. Z tohoto posudku ze dne 16.5.2013 krajský soud zjistil, že podle doložené zdravotní dokumentace žalobce z období let 2010 až 2012 je arteriální hypertenze u žalobce vcelku dobře korigována a při léčbě nejsou zjišťovány žádné orgánové komplikace. Toto onemocnění, jak je dokumentováno, žalobce pracovně neomezuje. V obou doplňujících posudcích pak posudková komise setrvala na svém závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované žalobce nebyl invalidní. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom i po shora uvedeném doplněném dokazování dospěl ke stejnému závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí 19.9.2011 nebyl žalobce invalidní v žádném stupni invalidity. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil 15% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení pokračování -5- 18Ad 90/2011 z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – internisty, tedy lékaře z oboru nemoci, jež je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. Posudková komise v diagnostickém souhrnu postihla veškerá zdravotní omezení žalobce a při vypracování posudku vycházela z jeho kompletní zdravotní dokumentace. V posudku a zejména pak v doplňujícím posudku ze dne 28.2.2013 vysvětlila své odlišné posudkové stanovisko na rozdíl od posudku podaném lékařem OSSZ v Karviné ze dne 9.5.2011 i lékařem ČSSZ ze dne 25.8.2011. Jelikož u žalobce k datu 19.9.2011 nešlo o invaliditu v žádném stupni, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla a zároveň potvrdila rozhodnutí ze dne 7.6.2011, jímž žalobci invalidní důchod podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů nepřiznala. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění). Ustanovené právní zástupkyni žalobce přiznal soud odměnu za zastupování žalobce v tomto řízení v celkové výši 7.018,- Kč představující odměnu za čtyři úkony právní pomoci po 500,- Kč, dva úkony právní pomoci po 1000,- Kč a šest režijních paušálů po 300,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 5.800,- Kč a s připočtením 21% DPH činí tato odměna celkem 7.018,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. V Ostravě dne 27. června 2013 Samosoudce: JUDr. Petr Indráček