19 A 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ing. M. B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem a určení nezákonnosti takto:

Výrok

I. Změna žaloby, aby bylo určeno, že postup žalované, která část starobního důchodu žalobce za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč žalobci vyplatila až dne 19. 3. 2026, byl nezákonným zásahem, se připouští.

II. Určuje se, že postup žalované, která část starobního důchodu žalobce za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč žalobci vyplatila až dne 19. 3. 2026, byl nezákonným zásahem.

III. Řízení o žalobním požadavku žalobce, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na starobním důchodu za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 částku 9 574 Kč, se zastavuje.

IV. Žaloba, aby bylo určeno, že postup žalované spočívající v nevyplacení částky starobního důchodu ve výši 486 Kč za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 je nezákonným zásahem, a aby žalované bylo zakázáno v tomto trvajícím zásahu pokračovat a aby jí byla uložena povinnost doplatit žalobci starobní důchod za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 486 Kč, se zamítá.

V. Řízení o žalobním požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 575 Kč od 11. 11. 2024 do 19. 3. 2026 a z částky 486 Kč od 11. 11. 2024 nadále, se zastavuje.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4 251 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 2. 2. 2026 se žalobce domáhal určení, že postup žalované spočívající v nevyplacení části starobního důchodu žalobci od 16. 12. 2023 do 11. 11. 2024 je nezákonným zásahem, dále, aby žalované bylo zakázáno v tomto trvajícím zásahu pokračovat a aby jí byla uložena povinnost doplatit žalobci starobní důchod za období od 16. 12. 2023 do 11. 11. 2024 ve výši 10 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 11. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že pravomocným rozhodnutím žalované ze dne 11. 9. 2024 č. j. X bylo zcela změněno rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 12. 4. 2024 a starobní důchod mu byl s účinností od 16. 12. 2023 zvýšen na částku 25 117 Kč a od 1. 1. 2024 na částku 25 477 Kč. Žalovaná však na toto pravomocné rozhodnutí nebrala ohled a nadále mu až do října 2024 vyplácela starobní důchod dle rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2024 č. j. X. Žalovanou vyplacený starobní důchod tak od 16. 12. 2023 až do 11. 11. 2024 byl nižší než stanovený v novém pravomocném rozhodnutí. Za období prosinec 2023 mu byl přiznán starobní důchod 25 117 Kč. Podíl od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 dle žalované je 0,52603 (koeficient výpočtu). Tedy přiznaná výše starobního důchodu činí 13 212 Kč. Tento podíl (koeficient výpočtu) je zřejmý z oznámení žalované o vyúčtování důchodu ze dne 13. 3. 2024 č. j. X. Za prosinec 2023 mu žalovaná uhradila 12 726 Kč. Datum výplaty důchodu byl 18. 3. 2024, neuhrazena žalovanou byla částka 486 Kč. V měsících leden 2024 až březen 2024 včetně činila přiznaná výše starobního důchodu 25 477 Kč měsíčně, žalovaná mu však hradila toliko 24 553 Kč měsíčně. V každém z těchto měsíců zůstává žalovanou neuhrazena částka 924 Kč. Od 1. 4. 2024 do 11. 4. 2024 byl starobní důchod přiznán tak, že pro výplatu mu byl stanoven výplatní termín vždy 12. dne v měsíci. Starobní důchod náleží vždy na měsíční období, které počíná dnem splatnosti dané splátky a končí dnem předcházejícím dni splatnosti následující splátky. Podíl (koeficient výpočtu) pro toto období činí dle žalované 0,36164 a je rovněž zřejmý z oznámení žalované o vyúčtování důchodu ze dne 13. 3. 2024 č. j. X. Za dobu od 1. 4. 2024 do 11. 4. 2024 činila přiznaná výše starobního důchodu 9 214 Kč, žalovanou bylo skutečně uhrazeno 8 880 Kč, datum výplaty důchodu 18. 3. 2024, neuhrazena zůstává částka 334 Kč. Za duben 2024 přiznaná částka starobního důchodu činila 25 477 Kč, žalovanou byla uhrazena částka 24 554 Kč, datum výplaty důchodu 11. 4. 2024, neuhrazeno 924 Kč. Za období od května 2024 do října 2024 činila přiznaná výše starobního důchodu 25 477 Kč měsíčně. V každém z těchto měsíců žalovaná uhradila částku 24 553 Kč. Neuhrazena tak zůstává částka 924 Kč měsíčně. Celkem mu tak žalovaná dluží za období od prosince 2023 do října 2024 včetně 10 060 Kč. Opakovaně žalovanou vyzval k vysvětlení, respektive k doplacení starobního důchodu, ovšem žalovaná na jeho výzvy nereagovala. Jednalo se o výzvu k doplacení starobního důchodu ze dne 2. 9. 2024 a ze dne 2. 1. 2026 a protokoly z osobního jednání ze dne 8. 1. 2025 a 3. 2. 2025.

2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že rozhodnutím č. j. X ze dne 16. 10. 2023 byl žalobci podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“) přiznán od 15. 7. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 23 612 Kč měsíčně bez výplaty. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých žádal o zhodnocení dalších dob pojištění. Žalovaná provedla přepočet důchodu a v námitkovém řízení bylo vydáno rozhodnutí č. j. X ze dne 24. 11. 2023, kterým byl žalobci přiznán od 15. 7. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 24 193 Kč měsíčně. Výplata starobního důchodu nenáležela. Následně podal žalobce žádost o úpravu starobního důchodu a uvolnění výplaty starobního důchodu od 16. 12. 2023. Dne 18. 3. 2024 byl žalobci vyplacen doplatek důchodu za období od 16. 12. 2023 do 11. 4. 2024 ve výši 95 265 Kč měsíčně a dne 12. 4. 2024 bylo následně vydáno prvoinstanční rozhodnutí č. j. X, kterým byla přiznána výplata starobního důchodu ve výši 24 193 Kč měsíčně s tím, že od 1. 1. 2024 náleží 24 553 Kč měsíčně. Jako datum přiznání výplaty důchodu bylo v rozhodnutí uvedeno 6. 12. 2023. Jednalo se pouze o chybu v psaní, výpočet doplatku byl správně zpracován od 16. 12. 2023. V prvoinstančním rozhodnutí však nebyl proveden přepočet důchodu za dobu výkonu výdělečné činnosti po přiznání důchodu do přiznání výplaty důchodu.

3. Žalovaná uvedla, že v námitkách proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce nesouhlasil s výší důchodu ke dni přiznání výplaty, neboť od přiznání starobního důchodu dne 15. 7. 2023 do konce roku 2023 byl účasten pojištění jako OSVČ, podal již přehled příjmů a výdajů. Požadoval provedení výpočtu zvýšení v souladu s ustanovením § 36 odst. 2 zdp.

4. Na základě předloženého přehledu příjmů a výdajů OSVČ za rok 2023 tedy vydala rozhodnutí č. j. X ze dne 11. 9. 2024, kterým prvoinstanční rozhodnutí ze dne 12. 4. 2024 změnila tak, že ve výroku č. I rozhodnutí zcela změnila rozhodnutí č. j. X ze dne 12. 4. 2024 tak, že v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. e) a b) zdp a podle ustanovení § 36 odst. 2 zdp od 16. 12. 2023 zvýšila starobní důchod přiznaný žalobci podle § 31 odst. 1 písm. b) zdp na 25 117 Kč měsíčně. Po valorizaci základní výměry podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb. na 4 400 Kč se žalobci od 1. 1. 2024 zvýšil starobní důchod na 25 477 Kč měsíčně. Ve výroku č. II rozhodnutí přiznala žalobci výplatu starobního důchodu náležejícího podle ustanovení § 31 zdp ve výši 25 477 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2024 (podle výpisu z evidence OSVČ byl žalobce po celý rok 2023 účasten pojištění jako OSVČ a protože ke dni 16. 12. 2023 žalobce ještě nedosáhl důchodového věku, podle ustanovení § 37 odst. 2 zdp výplata starobního důchodu přiznaného podle ustanovení § 31 zdp nenáležela).

5. Žalovaná konstatovala, že výplata důchodu ve výši 24 553 Kč měsíčně byla žalobci uhrazena naposledy za období od 12. 10. 2024 do 11. 11. 2024. Následně od 12. 11. 2024 byl vyplácen již ve výši 25 477 Kč. Doplatek důchodu ve správné výši, tedy 9 975 Kč (nikoliv 10 060 Kč jak uvádí žalobce), za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024, bude žalobci vyplacen v nejbližším možném termínu.

6. Žalovaná poukázala na to, že žalobce podal proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024 žalobu, která byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 37/2024 – 29 ze dne 29. 8. 2025 zamítnuta. Proti rozsudku žalobce následně podal kasační stížnost, o které zatím nebylo rozhodnuto.

7. Dle názoru žalované jednání či nečinnost správního orgánu lze označit jako nezákonný zásah pouze v případě, kdy k takovému nezákonnému jednání či nečinnosti dochází ze strany správního orgánu (při současnem naplnění ostatních nezbytných podmínek) při výkonu veřejné moci. Výkonem veřejné moci se podle ustálené judikatury i právnické literatury tradičně míní působení, při němž se přímo či zprostředkovaně rozhoduje autoritativně o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci a na jejichž vůli obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí. Jakkoli je důchod dávkou, jejíž původ spočívá v právních předpisech práva veřejného upravujících oblast důchodového pojištění, v okamžiku, kdy se příslušné rozhodnutí stane pravomocným a vykonatelným, nárok z něj plynoucí je peněžitým nárokem vůči státu z vykonatelného rozhodnutí, a tedy soukromoprávním titulem (srov. § 274 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004-54). Jinými slovy, jednotlivé přiznané dávky veřejné subjektivní právo nepředstavují, neboť to již bylo realizováno vydáním příslušného rozhodnutí o nároku. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu České republiky dospělo ve svém stanovisku č. j. Cpjn 203/2012 ze dne 9. 10. 2013 k závěru, že orgán státu, který plní úkoly plátce mzdy (vyplácí důchody a jiné příspěvky), nevykonává při této činnosti veřejnou moc, jejíž nesprávná realizace by měla důsledky upravené zákonem č. 82/1998 Sb. Žalobce podle skutkového vylíčení v žalobě opírá svůj nárok o tvrzené pochybení žalované při výplatě konkrétních dávek přiznaného důchodu, nikoli při rozhodování o jeho přiznání. S ohledem na shora uvedené stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky má žalovaná za to, že se při výplatě těchto dávek nejednalo o výkon veřejné moci, a proto v tomto případě nejsou splněny podmínky pro podání žaloby předvídané v ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb.

8. V replice k vyjádření žalované žalobce vyslovil názor, že stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 10. 2013 č. j. CPJN 203/2012 nelze v jeho věci aplikovat. Jedná se o provádění srážek z důchodu, kdy důchod byl plně vyplacen, avšak jeho část byla krácena srážkami v rámci exekuce. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem České republiky č. j. 3 Ads 15/2004-54 došlo ze strany žalované a následně Městského soudu v Praze k procesním pochybením. Žalobce uvedl, že odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 333/2024-56 ze dne 5. 6. 2025, v němž soud v obdobném případě, tedy nevyplacení doplatku důchodu, potvrdil závěr Krajského soudu v Ostravě a vyhověl žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Dále žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 348/2020-18, z něhož citoval.

9. V průběhu řízení podáním doručeným zdejšímu soudu dne 22. 4. 2026 žalovaná sdělila, že doplatek důchodu ve správné výši a za správné období, tedy 9 575 Kč za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 byl žalobci vyplacen dne 19. 3. 2026 na jeho bankovní účet. Tvrzený zásah již netrvá a žaloba by měla být zamítnuta.

10. V podání ze dne 21. 5. 2026 pak žalovaná reagovala na repliku žalobce k jejímu vyjádření k žalobě a uvedla, že jak již uvedla ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2026, doplatek důchodu za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč, byl žalobci vyplacen dne 19. 3. 2026 na jeho bankovní účet č. X. Na tento účet je žalobci rovněž vyplácena pravidelná výplata důchodu. O tom, že se jedná o doplatek důchodu za předmětné období, byl žalobce informován ve zprávě pro příjemce. K tomuto dále doplnila, že ani v případě pravidelné výplaty důchodu není důchodce o jejím vyplacení zvlášť informován samostatným sdělením, ale je o detailech platby informován pouze ve zprávě pro příjemce (například takto: „Starobní důchod od 12. 5. 2026 do 11. 6. 2026 pro: B. M. Ing.“). K rozdílu mezi doplatkem důchodu, jehož uhrazení žalobce požaduje – 10 060 Kč za období od 16. 12. 2023 do 11. 11. 2024, a doplatkem, který mu náleží a který mu již byl doplacen – 9 575 Kč za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024, odkázala na své vyjádření ze dne 17. 3. 2026 a dále na rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 37/2024 – 29 ze dne 29. 8. 2025, ve kterém soud dospěl k závěru, že přiznání výplaty starobního důchodu nikoliv od data 16. 12. 2023, nýbrž až od 1. 1. 2024 bylo správné. Pro doplnění pak uvedla, že proti rozsudku soudu podal žalobce kasační stížnost, o které doposud nebylo rozhodnuto.

11. Závěrem upozornila, že žalobce se žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem státu. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, upravuje institut úroku z prodlení v ustanovení § 1970. Povinnost státu platit prostřednictvím orgánů sociálního zabezpečení dávky osobám, které splňují nárok na výplatu důchodu, však není závazkem vyplývajícím z občanskoprávních vztahů. Ty se totiž vyznačují rovným postavením účastníků spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativně vynucovat. I když předpisy sociálního zabezpečení, resp. důchodového pojištění, hovoří o nároku na důchod a na výplatu dávek, o přiznání dávky důchodového pojištění rozhodují orgány státu v řízení vedeném podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Orgány státu jsou oprávněny posuzovat uplatněné nároky a vydávat o nich autoritativní rozhodnutí postupem podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Účastník takového řízení a orgán státu, který o jeho nárocích rozhoduje, nejsou ve vzájemně rovnoprávném postavení, které by mohlo zakládat občanskoprávní charakter nároku na důchod. Opožděnost výplaty důchodu tak nezakládá nárok účastníka řízení na úrok z prodlení z pozdě vyplacených dávek. Úrok z prodlení zároveň jiný zvláštní předpis neupravuje. Nelze proto dovodit, že žalobci by případný úrok z prodlení náležel, jak ostatně vyplývá i z judikatury vztahující se k předmětné oblasti.

12. Podáním doručeným soudu dne 26. 5. 2026 žalobce potvrdil, že po podání žaloby dne 19. 3. 2026 mu žalovaná uhradila částku 9 575 Kč za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024. Žalobce uvedl, že tedy bere žalobu zpět co do částky 9 574 Kč za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024. Poznamenal, že za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 učinil předmětem žaloby pouze částku 9 574 Kč, nikoliv žalovanou vyplacených 9 575 Kč. Ve zbývající části na žalobě trval.

13. O tomto dispozitivním úkonu žalobce soud rozhodl podle § 47 písm. b) s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a řízení o žalobním požadavku žalobce, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na starobním důchodu za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 částku 9 574 Kč, zastavil (viz výrok III. rozsudku zdejšího soudu).

14. V témže podání ze dne 26. 5. 2026 žalobce dále změnil žalobu a domáhal se určení, že postup žalované, která část starobního důchodu za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč žalobci vyplatila až dne 19. 3. 2026, byl nezákonným zásahem. O tomto dispozitivním úkonu žalobce soud rozhodl podle § 95 odst. 1 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, aplikovaného na základě § 64 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a změnu žaloby připustil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

15. Žalobce současně trval na svém žalobním požadavku, aby bylo určeno, že postup žalované spočívající v nevyplacení částky starobního důchodu ve výši 486 Kč za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 je nezákonným zásahem, a aby žalované bylo zakázáno v tomto trvajícím zásahu pokračovat a aby jí byla uložena povinnost doplatit žalobci starobní důchod za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 486 Kč, také na žalobním požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 575 Kč od 11. 11. 2024 do 19. 3. 2026 a z částky 486 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení.

16. U jednání účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích k věci.

17. Soud provedl důkaz těmito listinami: rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 37/2024-29, rozhodnutím žalované z 24. 11. 2023 č. j. X, ze dne 12. 4. 2024 č. j. X, protokoly z osobního jednání z 8. 1. 2025 a z 3. 2. 2025, výzvou k doplacení starobního důchodu z 2. 1. 2026 včetně doručenky datové zprávy.

18. Z rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2023 č. j. X soud zjistil, že jím žalovaná rozhodla o námitkách žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 16. 10. 2023 č. j. X, které změnila tak, že rozhodla, že žalobci se podle § 31 zákona o důchodovém pojištění přiznává od 15. 7. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 24 193 Kč měsíčně. Výplata starobního důchodu přiznaného od 15. 7. 2023 nenáleží.

19. Z rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2024 č. j. X byla žalobci podle § 54 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů přiznána od 6. 12. 2023 (správně od 16. 12. 2023) výplata starobního důchodu náležejícího dle § 31 zákona o důchodovém pojištění ve výši 24 193 Kč měsíčně s tím, že podle nařízení vlády číslo 286/2003 Sb. se od 1. 1. 2024 zvyšuje základní výměra starobního důchodu na 4 400 Kč měsíčně, procentní výměra starobního důchodu se nezvyšuje a činí nadále ve výši 20 153 Kč měsíčně, celkem od 1. 1. 2024 náleží 24 553 Kč měsíčně.

20. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 9. 202 č. j. X soud zjistil, že jím žalovaná rozhodla o námitkách žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 4. 2024 o starobním důchodu č. j. X, a to tak, že výrokem číslo I. změnila uvedené rozhodnutí tak, že podle § 56 odst. 1 písm. e) a b) a podle § 36 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se s účinností od 16. 12. 2023 zvyšuje žalobci starobní důchod přiznaný podle § 31 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, , starobní důchod činí 25 117 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády číslo 286/2023 Sb., se od 1. 1. 2024 zvyšuje základní výměra starobního důchodu na 4 400 Kč, procentní výměra se nemění 21 077 Kč, celkem náleží 25 477 Kč měsíčně. Výrokem číslo II. žalovaná podle § 54 odst. 2 a § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ve znění s účinností od 1. 1. 2024 přiznala žalobci výplatu starobního důchodu náležejícího podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Starobní důchod činí 25 477 Kč měsíčně.

21. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2025 č. j. 19 Ad 37/2024-2 soud zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024 č. j. X. Zdejší soud v něm kromě jiného učinil závěr, že ze správního spisu plyne, že žalobce požadoval přiznání důchodu ke dni 16. 12. 2023. Jestliže žalovaná výrokem II. změnila prvostupňové rozhodnutí a výplatu starobního důchodu přiznala žalobci nikoliv od data 16. 12. 2023, jak požadoval, nýbrž až od 1. 1. 2024, postupovala v souladu s § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť ke dni 16. 12. 2023 žalobce ještě nedosáhl důchodového věku (ke dni 16. 12. 2023 žalobci scházelo do dosažení důchodového věku ještě 630 dnů). Tento rozsudek napadl žalobce kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, o níž zatím není rozhodnuto.

22. Z protokolů z osobního jednání ze dne 8. 1. 2025 a 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobce se dostavil v označených dnech na Územní správu sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, OSSZ Bruntál a vyzval ČSSZ k úhradě nedoplatku důchodu za dobu od 16. 12. 2023 do 10. 11. 2024 ve lhůtě 5 dnů od obdržení tohoto protokolu (protokol z osobního jednání z 8. 1. 2025), respektive neprodleně (v protokolu z osobního jednání z 3. 2. 2025).

23. Z listiny ze dne 2. 1. 2026 adresované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Praha 8, Křížová 25 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky starobního důchodu za období od 16. 12. 2023 do 11. 11. 2024 ve výši 10 060 Kč ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. Ve výzvě podrobně specifikoval výpočet částky 10 060 Kč. Dle doručenky datové zprávy byla výzva doručena žalované 2. 1. 2026.

24. Podle ust. § 82 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudního řádu správního, každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen zásah) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

25. Jak výše uvedeno, žalobce se původně podanou žalobou domáhal určení, že postup žalované spočívající v nevyplacení části starobního důchodu od 16. 12. 2023 do 11. 11. 2024 je nezákonným zásahem a aby žalované bylo zakázáno v tomto trvajícím zásahu pokračova. Poté, co v průběhu řízení žalovaná uhradila žalobci dlužnou část starobního důchodu, a to za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč, přičemž žalobce za uvedené období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 učinil předmětem žaloby částku 9 574 Kč, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 9 574 Kč za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024. O tomto dispozitivním úkonu žalobce soud rozhodl podle § 47 písm. b) s. ř. č. a v této části řízení zastavil (viz výrok III. rozsudku zdejšího soudu). Mezi účastníky bylo nesporné, že částka 9 575 Kč byla žalobci uhrazena dne 19. 3. 2026. V důsledku toho žalobce změnil žalobu a domáhal se, aby bylo určeno, že postup žalované, která část starobního důchodu za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč vyplatila žalobci až dne 19. 3. 2026, byl nezákonným zásahem. Soud tuto změnu žaloby připustil. V řízení bylo prokázáno, že nečinností žalované po uplynutí lhůty pro výplatu starobního důchodu došlo k přímému zásahu do žalobcova veřejného subjektivního práva na výplatu doplatku starobního důchodu, přestože k tomu žalovanou opakovaně vyzýval, jak bylo prokázáno protokoly z osobního jednání ze dne 8. 1. 2025, 3. 2. 2025 a výzvou k doplacení starobního důchodu z 2. 1. 2026, která téhož dne byla žalované doručena. Starobní důchod byl žalobci na základě rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024 č. j. X po valorizaci přiznán ve výši 25 477 Kč měsíčně. Starobní důchod však byl žalobci vyplácen od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 částkou nižší, a to 24 553 Kč měsíčně, což mezi účastníky bylo nesporné. Za tohoto stavu tak byly splněny všechny předpoklady pro to, aby tato nečinnost žalované byla nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. V souladu s § 87 odst. 1 a odst. 2 s. ř. s. soud proto v této části změněné žalobě vyhověl a určil, že postup žalované, která část starobního důchodu žalobce za období od 1. 1. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 9 575 Kč žalobci vyplatila až dne 19. 3. 2026, byl nezákonným zásahem.

26. Podle § 87 odst. 3 s. ř. s. soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že postup žalované spočívající v nevyplacení částky starobního důchodu ve výši 486 Kč za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 je nezákonným zásahem, a aby bylo žalované zakázáno v tomto trvajícím zásahu pokračovat a aby jí byla uložena povinnost doplatit žalobci starobní důchod za období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 ve výši 486 Kč. Provedenými důkazy, a to rozhodnutím žalované ze dne 11. 9. 2024 č. j. X bylo totiž prokázáno, že žalobci byla přiznána výplata starobního důchodu náležejícího podle § 31 zákona o důchodovém pojištění až s účinností od 1. 1. 2024, nikoli od 16. 12. 2023. Předmětné rozhodnutí žalobce napadl žalobou u zdejšího soudu, která byla rozsudkem ze dne 29. 8. 2025 č. j. 19 Ad 37/2024-29 zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci 30. 9. 2025. Požadoval-li dále žalobce zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 575 Kč od 11. 11. 2024 do 19. 3. 2026 a z částky 486 Kč od 11. 11. 2024 do zaplacení, pak soud v této části řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, neboť není dána pravomoc zdejšího soudu ve věci správního soudnictví rozhodovat o úrocích z prodlení, což je nárok svou povahou občanskoprávní. Pravomoc soudů ve správním soudnictví je omezena § 4, § 5 a § 6 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.

27. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. (za přiměřeného použití § 142 odst. 3 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, aplikovaného na základě § 64 s. ř. s.) soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zcela náklady řízení, neboť neúspěch měl žalobce toliko v nepatrné části. Náklady řízení v celkové výši 4 251 Kč sestávají z částky 6 x 450 Kč, jakožto paušální náhrady podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, za 6 úkonů právní služby per analogiam, jež by advokátu náležela podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, a to v souvislosti se sepisem žaloby, replikou žalobce k vyjádření žalované, podáním žalobce ze dne 8. 5. 2026, podáním - částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 5. 2026, přípravou na jednání soudu dne 14. 7. 2026 a jednáním soudu dne 14. 7. 2026, a to odkazem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 39/13, podle něhož zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze naplnit přiznáním paušální náhrady, coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobci tak vznikly náklady řízení představované paušalizovanou náhradou výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, aplikovaného podle § 64 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s., v platném znění. K nákladům řízení dále náleží částka 1 551 Kč, a to náhrada jízdného podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026 (při ujetí celkem 172 km osobním automobilem registrační značky X na trase ze Starého Města u Bruntálu do Ostravy a zpět k soudnímu jednání dne 14. 7. 2026, při průměrné spotřebě vozidla 7,0 l na 100 km a ceně paliva dle citované vyhlášky 44,50 Kč za 1 l paliva a paušální náhradě 5,90 Kč/1 km činí náhrada jízdného 1 551 Kč).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 14. července 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.