19 A 11/2022

Rubrum

č. j. 19 A 11/2022 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. J. alias Z. M. státní příslušnost Maroko t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Bálková, 331 65 Tis u Blatna proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2022 č. j. KRPT-101779-25/ČJ-2022- 070022, o zajištění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje

I. M. [Zadejte text.]

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 326/1999 Sb.) rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění cizince byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, a to vzhledem k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, kdy se musí ověřit totožnost cizince a vyřídit cestovní doklad.

2. Žalobce namítal, že pokud byla doba zajištění stanovena na 90 dnů, měl žalovaný konkrétně uvést, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během těchto 90 dnů a především, jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. Žalovanému vytkl, že dobu zajištění stanovil velmi obecně a napadené rozhodnutí tak postrádá náležité odůvodnění ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce vyslovil názor, že povinností žalovaného bylo nejen specifikovat jednotlivé úkony nutné k realizaci správního vyhoštění dle zákona o pobytu cizinců, nýbrž také upřesnit odhad provedení jednotlivých úkonů. Žalovaný tedy pochybil, jestliže neuvedl přibližný časový odhad trvání jednotlivých fází vyhošťovacího procesu. Z důvodu absence náležitého odůvodnění lze rozhodnutí považovat za nezákonné.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí.

4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29. 4. 2022 č. j. KRPT-101779-25/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů rozhodl o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, a to vzhledem k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, kdy se musí ověřit totožnost cizince a vyřídit cestovní doklad. Žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 29. 4. 2000 pod č. j. KRPT-101779-24/ČJ-2022-070022-COV bylo vydáno Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb. Správní vyhoštění bylo uloženo v délce 1 roku a lhůta k vycestování byla žalobci stanovena nejpozději do 10 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Dne 29. 4. 2022 ve 14:05 hodin policie v obci Klimkovice na dálnici D1 ve směru do Ostravy před Klimkovickým tunelem zjistila, že se zde nachází cizinec, státní příslušník Maroka, jménem M. J. alias Z. M., nar. X alias X. Cizinec ke kontrole nepředložil žádný doklad, který by ho opravňoval ke vstupu a pobytu na území České republiky. Cizinec předložil toliko doklad z azylového centra v Preševo v Srbsku č. X. Jelikož na místě vzniklo podezření, že cizinec na území vstoupil neoprávněně nebo zde neoprávněně pobývá a porušil § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., byl dne 29. 4. 2022 ve 14.35 hodin zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Ze správního spisu se dále podává, že na základě zjištěných skutečností bylo dne 29. 4. 2022 s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. [Zadejte text.] správního vyhoštění z území České republiky dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce do protokolu o výslechu účastníka řízení kromě jiného uvedl, že se jmenuje M. J., nar. X. Maroko opustil 17. 7. 2021 letecky do Istanbulu, kde pobýval 8 měsíců. S dalšími Maročany pak přešel zelenou hranici do Řecka. Odtud šel do Makedonie a odtud pak pěšky až do Srbska, přičemž opět překročil státní hranici na černo. V Srbsku došel do kempu Prišivo, kde zůstal asi 10 dnů. V tom kempu mu úředníci vystavili kartu azylanta, ale na špatné jméno Z. M. Z tohoto kempu po 10 dnech ještě s dalšími třemi Maročany odjel autobusem do Bělehradu a odtud pak cestovali autobusem do města Sobotika. Zde vystoupili a šli 3 dny pěšky do Maďarska. Do Maďarska opět přešli na černo. V Maďarsku se rozešli. Na maďarské straně na odstavném parkovišti uviděl nějaký kamion s registrační značkou Rumunska a nasedl na podvozek. Domníval se, že kamion pojede do Rakouska. Sledoval polohu kamionu na mobilním telefonu a následně zjistil, že kamion jede přes Slovensko do České republiky. Na území ČR vstoupil 28. 4. 2022. Zde z kamionu vystoupil a šel dále pěšky, neboť měl v úmyslu dojít až do Rakouska. Po několika kilometrech chůze jej zastavila hlídka Policie ČR. V České republice nemá žádné příbuzné, žádné vazby kulturní, společenské, ekonomické. Maroko opustil z důvodu špatné životní úrovně.

6. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřit úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

7. Podle ust. § 124 odst. 3 citovaného zákona, policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Dle § 125 odst. 1 citovaného zákona, doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

8. K námitce žalobce, že v napadeném rozhodnutí není ohledně stanovené doby zajištění na 90 dnů konkrétně uvedeno, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během těchto 90 dnů a především, jaká je časová náročnost těchto jednotlivých úkonů a že žalovaný neuvedl ani přibližný časový odhad trvání jednotlivých fází vyhošťovacího procesu, soud uvádí, že v daném případě žalovaný stanovil délku zajištění na 90 dnů, což je jedna polovina doby, kterou žalovaný mohl dle zákona stanovit, jak plyne z výše citovaného § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Délku doby zajištění žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil předpokládanou složitostí přípravy výkonu správního vyhoštění s tím, že je povinen zajistit náležitosti, které jsou nezbytné k realizaci vyhoštění cizince, tak aby bylo v době trvání zajištění uskutečnitelné. Především pak při stanovení doby trvání zajištění žalovaný přihlédl k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů s tím, že ředitelství služby cizinecké policie jako orgán příslušný podle § 163 odst. 1 písm. i) zákona č. 326/1999 Sb., obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy Evropské unie, kdy je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčený stát, a rovněž komunikuje s Marokem, kde má žalobce trvalý pobyt, o jeho zpětvzetí, přičemž doba k zajištění těchto náležitostí se pohybuje v řádu několika kalendářních dnů nebo týdnů. Žalovaný rovněž Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. [Zadejte text.] zdůraznil, že doba zajištění je stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, a to vzhledem k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, kdy se rovněž musí ověřit totožnost cizince a vyřídit cestovní doklad. Dle názoru soudu stanovení doby zajištění na 90 dnů žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil dostatečně, náležitě popsal veškeré okolnosti (nutnost ověřit totožnost žalobce, zajištění cestovního dokladu, obstarání letenky nebo vyjednání průvozu cizince přes jiné státy Evropské unie a nutnost zajištění policejní eskorty přes dotčený stát, komunikace s Marokem, kde má žalobce trvalý pobyt o jeho zpětvzetí) a kroky vedoucí ke správnímu vyhoštění. K namítanému porušení § 68 odst. 3 správního řádu nedošlo. V daných souvislostech soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 93/2011-79, z něhož vyplývá, že je tu „potřeba řádného odůvodnění doby zajištění nebo jeho prodloužení podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců tím spíše, že její stanovení je ovládáno správním uvážením, při jehož výkonu se bere v úvahu zejména předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění, ale také další meze vlastní pro výkon veřejné správy v právním státě jako zákaz libovůle, zákaz diskriminace, příkaz zachovávat lidskou důstojnost, princip proporcionality, rovnosti a další“. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí uvedeným požadavkům na řádné a dostatečné odůvodnění vyhovuje. Žalovaný srozumitelně popsal své úvahy a podrobně také specifikoval potřebné kroky k realizaci správního vyhoštění, čemuž odpovídá stanovení délky doby zajištění na 90 dnů.

9. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

10. Podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 03.06.2022 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.