19 A 12/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce D. N., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 22.4.2016, č. j. MSK 53556/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 25.2.2016, č. j. SMO/076816/16/DSČ/Lip o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uvedl, že mezi účastníky je nesporné, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobci doručeno dne 29.2.2016 a posledním dnem lhůty pro podání odvolání bylo úterý 15.3.2016. Spornou otázkou je, kterého dne bylo odvolání podáno. Žalovaný tvrdí, že žalobce podal odvolání k poštovní přepravě až dne 22.3.2016. Takovou interpretaci dne učinění podání odmítá. Uvedl, že odvolání podal 14.3.2016, tedy jeden den před posledním dnem lhůty pro podání odvolání, a to prostřednictvím telefonického hovoru. Žalobce odkázal na § 37 odst. 4 správního řádu, z jehož věty druhé plyne, že podání je možno učinit jakýmkoli dalším „technicky myslitelným a proveditelným způsobem“. Výraz „zejména“ pak uvádí demonstrativní výčet nejčastěji používaných alternativních forem podání, nelze jej tedy považovat za definitivní. Žalobce dále uvedl, že telefonicky učiněné podání dne 21.3.2016, tedy v zákonné 5 denní lhůtě, písemně potvrdil, což prokazuje podací lístek, vygenerovaný společností Česká pošta, s. p. Z předmětného lístku se podává, že datem podání je 21.3.2016. Vzhledem k tomu, že podal odvolání alternativním způsobem 14.3.2016, a toto podání v 5 denní lhůtě, dne 21.3.2016, potvrdil, bylo jeho odvolání včasné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že poštovní zásilka č. RR 922222437CZ, obsahující odvolání žalobce, obsahuje otisk poštovního razítka s datem 22.3.2016. Z tohoto razítka žalovaný vycházel jako z data podání poštovní zásilky ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) správního řádu. Rovněž z informací o zásilkách veřejně dostupných na stránkách České pošty, s. p. (sledování zásilek) vyplývá, že datem podání zásilky je den 22.3.2016. Nicméně v projednávané věci spor o rozdíl jednoho dne nehraje roli, protože ať už bylo odvolání podáno 21.3.2016, nebo 22.3.2016, je v každém případě opožděné. Namítá-li žalobce, že odvolání bylo podáno telefonicky dne 14.3.2016, pak dle žalovaného ze správních spisů tato skutečnost nevyplývá. Na rozdíl od např. občanského soudního řádu, který obsahuje taxativní výčet přípustných forem podání, správní řád obsahuje v § 37 odst. 4 věty druhé výčet demonstrativní. Nicméně již ze samotného znění právní normy lze dovodit, že „jiný technický prostředek“ musí být takového charakteru (obdobného jako dálnopis, telefax nebo e-mail), aby umožňoval zachycení obsahu sdělení v písemné podobě, což telefon neumožňuje. Telefonické podání není tedy přípustné ani ve správním řízení. Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Současně byli poučeni podle § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas je udělen. Žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas. Žalobce se na výzvu soudu doručenou k rukám jeho zástupce dne 5.10.2016, nevyjádřil. Soud proto v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V dané věci se žalobce podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jako opožděné jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí 2 As 53/2007 ze dne 27.11.2008) rozhodnutí, jímž správní orgán zamítl odvolání jako opožděné, soud přezkoumá pouze z hlediska, zda bylo toto odvolání důvodně zamítnuto jako opožděné, či nikoliv, tedy zda odvolatel byl či nebyl zkrácen na svém veřejném subjektivním právu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Z výše uvedeného vyplývá, že rámec soudního přezkumu rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání pro opožděnost, tvoří pouze skutečnost, zda bylo odvolání podáno včas či nikoliv. Ze správního spisu bylo pro posouzení věci zjištěno, že rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 25.2.2016, č. j. SMO/076816/16/DSČ/Lip bylo doručeno v souladu s ust. § 34 odst. 2 zmocněnkyni žalobce paní Kateřině Šafaříkové do její datové schránky v souladu s § 19 odst. 2 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění k datu doručování dne 29.2.2016. Patnáctidenní odvolací lhůta, která počala běžet od 1.3.2016 uplynula dnem 15.3.2016 (úterý). Ze správního spisu žalovaného se podává, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo podáno k poštovní přepravě, jak vyplývá z otisku poštovního razítka na obálce doporučené zásilky, dne 22.3.2016. Správní spisy neobsahují žádný záznam o tom, že by odvolání bylo podáno telefonicky dne 14.3.2016. Podle ust. § 37 odst. 1 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu, podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popř. doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu, nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu. Podle ust. § 83 odst. 1 věty prvé správního řádu, odvolací lhůta činí patnáct dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle ust. § 86 odst. 1 správního řádu, odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. V posuzované věci žalovaný nepochybil, pokud odvolání žalobce jako opožděné zamítl. Jak výše uvedeno, lhůta pro odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně běžela od 1.3.2016 a skončila dnem 15.3.2016. Poštovní obálka zásilky obsahující odvolání je opatřena otiskem poštovního razítka s datem 22.3.2016. Soud považuje za nerozhodné zabývat se otázkou, zda bylo odvolání podáno k poštovní přepravě skutečně dne 22.3.2016 či 21.3.2016, jak tvrdí v žalobě žalobce, neboť i v případě, že by odvolání bylo podáno k poštovní přepravě 21.3.2016, stalo se tak opožděně. S ohledem na tento závěr soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl žalobcem navržený důkaz podacím lístkem. Namítal-li žalobce současně, že odvolání podal včas 14.3.2016, a to telefonicky, pak soud předně konstatuje, že správní spisy žádný záznam o tom, že by 14.3.2016 bylo telefonicky podáno odvolání, neobsahují. Nadto ani ze správního řádu nelze z ust. § 37 odst. 4 dovodit přípustnost podání odvolání telefonicky. Soud proto pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navrhované důkazy k tvrzení o telefonickém podání. V § 37 odst. 4 je uvedeno ve větě prvé, že podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Podle věty druhé téhož zákonného ustanovení za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popř. doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu. Dle názoru soudu větu druhou citovaného zákonného ustanovení nelze vykládat izolovaně, nýbrž ve spojitosti s první větou § 37 odst. 4 správního řádu, kterýžto jednak předpokládá ústní formu podání do protokolu, což znamená, že správní orgán při přijímání ústního podání, umožní účastníkovi toto podání nadiktovat do protokolu, dále se v tomto zákonném ustanovení hovoří o písemné formě podání, což znamená, že obsah podání zachycen na papíru či jiném obdobném nosiči, dále se jedná o podání elektronické a rovněž lze učinit podání pomocí jiných technických prostředků zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu, z čehož je dle názoru soudu zřejmé, že se musí jednat o takový „technický prostředek“, který zachycuje obsah podání ve formě psaného textu. Soud tak dospěl k závěru, že podání odvolání telefonicky není přípustnou formou odvolání. Jelikož zákonná lhůta pro podání odvolání marně uplynula dnem 15.3.2016, pak s ohledem na shora uvedené závěry žalovaný postupoval správně, když odvolání podané k poštovní přepravě 22.3.2016 (respektive 21.3.2016, což je ovšem nerozhodné), jako opožděné v souladu s ust. § 83 odst. 1 věty prvé správního řádu a § 92 odst. 1 správního řádu, zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 26.10.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně