19 A 15/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Michaelem Mrůzkem, advokátem se sídlem Krnov, B. Němcové 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 12.7.2016, č. j. MSK 89909/2016, takto:

Výrok

I . Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 25.7.2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.7.2016, č. j. MSK 89909/2016, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Krnov ze dne 20.5.2016, č. j. Mukrn 2015/DO/PR/Be/29397 o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce namítal, že byť jednání, které je mu kladeno za vinu, vykazuje po formální stránce znaky přestupku, jsou zde další okolnosti, ze kterých lze dovodit, že nedošlo k porušení či ohrožení zájmů společnosti. Společenská škodlivost jeho jednání neexistuje, či je zcela nepatrná. Argumentoval tím, že správní orgán přehlédl, při jaké činnosti a kdo přestupek spáchal, a za jakých okolností byl vlastně ohrožen zájem společnosti. Uvedl, že již jeho věk 67 let a zdravotní stav vylučují nahlížet na posuzované jednání jako na společensky škodlivé. Bylo nutno zohlednit také další podstatnou okolnost, a to péči o těžce zdravotně postiženou osobu blízkou věku 86 let. Bylo nutné vzít také v úvahu, že jakákoliv přeprava z místa bydliště k lékaři, nastupování a vystupování z vozidla vyžadovalo z jeho strany a opatrované J. Ch. mimořádné fyzické a duševní zatížení. Z uvedených důvodů žalobce odchylně od správního orgánu hodnotí materiální stránku posuzovaného jednání a má za to, že nedostatek společenské škodlivosti nemá v daném případě mít vliv pouze na úvahy o výši ukládané sankce, ale mělo mít odraz v rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalobce dále uvedl, že správní orgán se dopustil pochybení také v tom, že neprovedl jím navrhované důkazy, a to výslechy svědků A. D., D. M., S. N. a O. P. a opakované výslechy dvou příslušníků městské policie. Jím navržení svědci měli být slyšeni k okolnosti, že pravidelně na takto vyhrazeném místě stával z důvodu každodenní péče o tělesně postiženou osobou na základě oprávnění osvědčeného průkazem č. CC345237, vystaveným Městským úřadem v Krnově pro J. Ch. Důkazní návrh výslechem svědků může mít význam pro úvahy o zavinění žalobce a rovněž na úvahu o materiální stránce posuzovaného přestupku. Opakovaný výslech svědků – příslušníků městské policie navrhl z důvodu odstranění rozporů ve výpovědích, konkrétně kdo osobně prováděl prohlídku vozidla a jakým způsobem a dále ke znalosti místních poměrů a parkování žalobce. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Citoval § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, podle něhož je na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání. Dále citoval § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu, podle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. V případě žalobce jde tedy o přestupek spočívající v tom, že s vozidlem, které nebylo označeno parkovacím průkazem, stál na parkovišti, které je vyhrazeno pouze pro vozidla označená parkovacím průkazem. Všem ostatním, tj. tímto průkazem neoznačeným vozidlům, je zde stání zakázáno. Žalobce, jehož vozidlo nebylo takto označeno, zde tedy stál neoprávněně. Žalovaný uvedl, že nezpochybňuje tvrzení žalobce, že ve vozidle přepravoval osobu, která je držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením. Tato skutečnost je ovšem pro posouzení daného přestupku zcela irelevantní. Skutková podstata přestupku totiž spočívá nikoliv v tom, že ve vozidle nebyla přepravována zdravotně postižená osoba, ani v tom, že tato osoba neměla průkaz pro osoby se zdravotním postižením (§ 67 odst. 4 zákona o silničním provozu), nýbrž v tom, že vozidlo nebylo tímto průkazem označeno. Pokud žalobce namítá absenci materiálního znaku přestupku tím, že jde o formalismus, pak tento do jisté míry formalistický přístup zvolil sám zákonodárce, neboť se rozhodl tímto ustanovením postihovat toho, kdo vozidlo řádně neoznačí, bez ohledu na to, koho právě ve vozidle přepravuje. Žalobce přitom ve vztahu k označení vozidla průkazem neuváděl žádné konkrétní okolnosti, které by mohly vést k závěru, že k ohrožení nebo porušení zájmu společnosti nedošlo ani v míře nepatrné, ani takové okolnosti nevyšly najevo. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2008-45. Uvedl, že žalobce pouze tvrdil, že vozidlo průkazem označeno bylo (protože tak bývá označeno vždy), což však bylo v daném případě nepochybně vyvráceno fotodokumentací vozidla spolu s výpověďmi svědků. Výslechy svědků D., M., N. a P. správní orgán neprovedl, protože nemohly nijak přispět ke zjištění stavu věci. Tyto osoby se na místě nenacházely a nemohou potvrdit ani vyvrátit, zda vozidlo bylo označeno parkovacím průkazem. I kdyby mělo být výpověďmi těchto svědků prokázáno, že v jiné dny vozidlo označeno bylo, nijak z toho nevyplývá, že tomu tak bylo i v daný den. Strážníci městské policie pak vyslechnuti byli, přičemž rozpory v jejich výpovědích správní orgán posoudil jako pro věc nepodstatné. Zdravotní stav žalobce není okolností vylučující materiální znak přestupku. To by totiž znamenalo, že přestupek spáchaný osobou dokonale zdravou by zájem společnosti porušoval, zatímco shodný přestupek spáchaný osobou se zdravotními potížemi nikoliv, což je závěr zcela absurdní. Žalovaný zdůraznil, že zájmem společnosti zde přitom není (v prvé řadě) to, aby vyhrazená parkoviště užívaly pouze osoby, pro něž jsou určena, nýbrž aby vozidla, která zde stojí, byla řádně označena tak, aby bylo možné jednoduše provést kontrolu oprávněnosti stání na takovém parkovišti. Ke zdravotnímu stavu žalobce lze přihlédnout při ukládání sankce z hlediska poměrů pachatele, což také správní orgán učinil, když uložil žalobci sankci pokuty na samé dolní hranici zákonné sazby, která činí 5.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že za daný přestupek se obligatorně ukládá sankce pokuty, nelze uložit ani napomenutí, neboť napomenutí nelze uložit spolu s pokutou (§ 11 odst. 2 zákona o přestupcích). Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl o věci bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správních spisů byly zjištěny následující pro věc významné skutečnosti. Městskému úřadu v Krnově bylo dne 16.7.2015 doručeno oznámení podezření na spáchání přestupku, dle něhož Městská policie v Krnově dne 15.7.2015 v 01:37 hodin zjistila v Krnově na ulici Budovatelů 3, že řidič motorového vozidla tovární značky SEAT ALHAMBRA, RZ X nerespektoval § 67 odst. 8 zákona č. 361/200 Sb., o silničním provozu tím, že s uvedeným vozidlem stál na místě vyhrazeném pro osoby těžce zdravotně postižené, označené svislou dopravní značkou IP12 + O2 včetně vodorovného značení O2 bez oprávnění. Na místě byla provedena fotodokumentace přestupkového jednání, která je přílohou uvedeného oznámení. U řidiče motorového vozidla RZ X je tak důvodné podezření z přestupkového jednání dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z přiložené fotodokumentace je zjevné stání vozidla RZ X na parkovacím místě určeném pro vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením, což plyne jednak ze svislé tak vodorovné dopravní značky, které jsou rovněž zachyceny na fotografiích. Dne 8.9.2015 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 15.7.2015 v 01:37 hodin v Krnově na ulici Budovatelů 3 jako řidič motorového vozidla tovární značky SEAT ALHAMBRA, RZ X stál neoprávněně tímto vozidlem na parkovacím místě označeném dopravní značkou IP12 se znakem O1, které je vyhrazené pro vozidla označená parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Tímto jednáním měl porušit § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu. Žalobce byl současně předvolán k ústnímu jednání. Žalobci byla dána poučení dle § 33, § 36, § 38, § 59 správního řádu. U jednání dne 21.9.2015 žalobce potvrdil, že byl řidičem vozidla SEAT ALHAMBRA, RZ X dne 15.7.2015, a že zaparkoval vozidlo v Krnově na ulici Budovatelů 3 na místě, které je vyhrazeno pro osoby těžce zdravotně postižené. Uvedl také, že průkaz osoby se zdravotním postižením byl umístěn na viditelném místě a obvinění považuje za šikanu. Správní orgán provedl důkaz listinami oznámením přestupku s jeho popisem, fotodokumentací, protokolem o podání vysvětlení, kopií parkovacího průkazu, výpisem z evidenční karty řidiče, výpisem z evidence vozidel. S obsahem spisové dokumentace byl žalobce seznámen, uvedl, že listinné důkazy jsou podvržené, nejsou pravé, průkazka je ve vozidle dnes a denně. Žalobce k důkazu navrhl výslech svědků manželky A. F. a syna J. F. Protokol o jednání žalobce odmítl podepsat. K dalšímu ústnímu jednání nařízenému na 30.10.2015 byl žalobce řádně předvolán, stejně tak i strážníci Městské policie Krnov Mgr. N. G. a P. K. Jako svědkyně byla předvolána také manželka žalobce paní A. F. U ústního jednání dne 30.9.2015, které se konalo za přítomnosti žalobce vyslechl správní orgán předvolané svědky. Strážník městské policie Mgr. N. G. vypověděl, že 15.7.2015 při kontrolní činnosti na ulici Budovatelů v Krnově zjistili, že na místě vyhrazeném pro tělesně postižené stojí motorové vozidlo značky SEAT ALHAMBRA, vozidlo nebylo opatřeno viditelně umístěným oprávněním pro stání. Po provedení důkladné prohlídky pořídili strážníci fotodokumentaci a sepsali oznámení podezření na spáchání přestupku. Vozidlo strážníci prohlédli důkladně. Dívali se, zdali průkaz případně není umístěn na sedadle nebo někde vzadu. Svědek strážník městské policie P. K. vypověděl, že 15.7.2015 při kontrolní činnosti na ulici Budovatelů v Krnově s kolegou G. zjistili, že na vyhrazeném parkovišti pro osoby tělesně postižené parkuje vozidlo bez parkovacího průkazu. Strážník G. pořídil fotodokumentaci, strážníci vozidlo prohlédli důkladně, dívali se, zdali případně průkaz není umístěn na sedadle nebo někde vzadu. Na dané místo strážníci na obhlídku chodí pravidelně a pokaždé kontrolují vozidla stojící na vyhrazeném místě pro osoby tělesně postižené. Svědkyně A. F. uvedla, že parkovací průkaz pro osoby tělesně postižené má její matka J. Ch., která s ní a žalobcem bydlí v Krnově. Předmětným vozidlem ji v případě potřeby vozí k lékaři nebo na výlety. Parkovací průkaz mají pořád na přední palubní desce. Žalobce pracuje jako soukromý podnikatel a vozidlo využívá i pro soukromé účely. Žalobce odmítl protokoly o výpovědi svědků podepsat a ještě před skončením jednání odešel. Správní orgán I. stupně následně 25.11.2015 vydal rozhodnutí, které bylo žalovaným zrušeno. V další fázi řízení Městský úřad v Krnově nařídil ústní jednání na 11.5.2016, k němuž byl žalobce řádně předvolán. U ústního jednání 11.5.2016 žalobce udělil plnou moc k zastupování advokátu Mgr. Marianu Przybylovi. U tohoto jednání správní orgán opětovně seznámil žalobce s obsahem spisové dokumentace. Žalobce odkázal na svá předchozí vyjádření, uvedl, že jeho jednání nenaplňuje všechny zákonné znaky subjektivní a objektivní stránky přestupku a navrhl provést důkaz úmrtním listem J. Ch., zdravotními potvrzeními, které se týkají jeho osoby a navrhl výslech svědků A. D., D. M., S. N. a O.P. Správní orgán provedl důkaz listinami, a to oznámením přestupku, fotodokumentací, protokolem o podání vysvětlení, kopií parkovacího průkazu pro osoby tělesně postižené, listinami o výpovědích svědků, úmrtním listem a potvrzením o zdravotním stavu žalobce. Žalobce uvedl, že výpovědi strážníků nejsou zcela pravdivé, objevují se v nich rozpory a trval na jejich opětovném výslechu. Správní orgán I. stupně následně prohlásil, že navržené důkazy považuje za nadbytečné, žalobce poučil podle § 36 odst. 3 správního řádu o právu vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům pro rozhodnutí a bylo mu sděleno, že ve věci bude vydáno rozhodnutí. Žalobce zopakoval, že s obviněním nesouhlasí, odkázal na svá předchozí vyjádření a sdělil, že odmítnutí provedení navržených důkazů považuje za zkrácení svých procesních práv. Rozhodnutím ze dne 20.5.2016, č. j. Mukrn2015/DO/PR/Be/29397 Městský úřad v Krnově uznal žalobce vinným tím, že 15.7.2015 v 01:37 hodin v obci Krnov na ulici Budovatelů 3, jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky SEAT ALHAMBRA, RZ X, stál s tímto vozidlem na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením bez tohoto označení. Tímto jednáním porušil § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, čímž spáchal z nedbalosti přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 téhož zákona. Žalobci byla uložena pokuta 5.000,- Kč a povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím, které bylo doručeno zástupci žalobce dne 12.7.2016. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Krajský soud předně konstatuje, že rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně je nutno posuzovat jako jeden celek. Dle názoru soudu správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval veškerými provedenými důkazy, jak plyne z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, vyjádřil se ke všem námitkám žalobce a řádně odůvodnil, proč neprovedl důkaz výslechem svědků A.D., D. M., S. N. a O. P. a proč nezopakoval výslech strážníků městské policie. Krajský soud dále činí závěr, že správní orgán se dostatečně v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné. Žalovaný se přezkoumatelným způsobem v napadeném rozhodnutí vyjádřil ke všem námitkám, jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které jsou shrnuty pod body 1 až 3. Krajský soud souhlasí se závěry správních orgánů, že výslechy žalobcem navržených svědků D., M., N. a P. jsou nadbytečné, neboť by nijak nemohly přispět ke zjištění stavu věci. Jak správně poznamenal žalovaný, tyto osoby se na místě nenacházely a nemohly by tedy ani potvrdit, ani vyvrátit, zda vozidlo žalobce bylo parkovacím průkazem označeno. V dané věci správní orgány posoudily oznámení přestupku, fotodokumentaci a svědeckou výpověď městských strážníků v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Podklady pro rozhodnutí tvořily ucelený důkazní rámec a správní orgán I. stupně vyhověl požadavku, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2 a § 3 správního řádu. Krajský soud nepovažuje námitky žalobce, že správní orgány pochybily, když neprovedly výslechy jím navržených svědků a nezopakovaly výslechy svědků – strážníků městské policie, za důvodné. Závěr správních orgánů, že žalobce porušil § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, podle něhož na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením je vozidlům bez tohoto označení zakázáno zastavení a stání, je správný. V projednávané věci je podstatné, že vozidlo žalobce, které nebylo označeno parkovacím průkazem, stálo na parkovišti vyhrazeném pouze pro vozidla parkovacím průkazem označená. Označení vozidla parkovacím průkazem je tedy klíčovou okolností pro kvalifikování věci jako přestupku, jak správně uvedl žalovaný. Pro posouzení dané věci je naopak zcela irelevantní, zda žalobce ve vozidle přepravoval osobu, která je držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením. Jak přiléhavě poznamenal žalovaný, skutková podstata přestupku spočívá nikoliv v tom, že ve vozidle nebyla přepravována zdravotně postižená osoba, nýbrž v tom, že vozidlo nebylo označeno průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Správní orgány nepochybily, shledaly-li v jednání žalobce naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu, podle něhož fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Krajský soud rovněž souhlasí se závěrem žalovaného, že zdravotní stav žalobce není okolností vylučující materiální znak přestupku. Zájmem společnosti je, aby vozidla, která stojí na vyhrazeném parkovišti, byla řádně označena tak, aby bylo možné jednoduše provést kontrolu oprávněnosti stání na takovém parkovišti. Zdravotní stav žalobce byl zohledněn správními orgány při ukládání sankce z hlediska poměrů pachatele, což se odrazilo také ve výši uložené sankce pokuty na samé dolní hranici zákonné sazby. Dle názoru krajského soudu žalobce se daného přestupku dopustil, naplnil i jeho materiální stránku, správní orgány provedly správně právní kvalifikaci daného deliktu. Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 30.11.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně