19 A 19/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: A.M.A., státního příslušníka Kuvajt, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5.9.2016, č.j. CPR-16023-2/ČJ-2016-930310-V236, ve věci správního vyhoštění, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie ze dne 31.5.2016, č. j. KRPT-99724-31/ČJ-2016- 070022 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 5 měsíců. Počátek doby, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena od okamžiku, kdy cizinka pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně byla stanovena doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí s tím, že na uvedenou cizinku se nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona č. 326/1999 Sb. Proti výše uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5.9.2016, č. j. CPR-16023-2/ČJ-2016- 930310-V236 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně podala v zákonné lhůtě u zdejšího soudu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 5.9.2016, č. j. CPR-16023-2/ČJ-2016-930310-V236 a uvedla, že žalovaná nezjistila v potřebné míře skutkový stav věci, přestože jí dodala svou zdravotní zprávu. Poukazovala také na to, že s ohledem na komplexní charakter její léčby a zdravotní problémy, nelze po ní rozumně požadovat, aby si zjistila přesnou délku doby potřebnou na léčení. Žalobkyně uvedla, že již za řízení před správním orgánem I. stupně namítala svůj nepříznivý zdravotní stav a přesto správním orgánem nebyla vyžádána její zdravotní dokumentace. Její námitky žalovaná vůbec nepřezkoumala, odmítla se jimi zabývat. Žalobkyně zdůraznila, že na území České republiky podstupuje léčebnou proceduru, přičemž v následujícím měsíci je plánovaná její operace, což lze rovněž doložit lékařskou zprávou z léčebného zařízení, v němž nyní žalobkyně pobývá. Skutkový stav nebyl správním orgánem zjištěn ani ohledně možnosti žalobkyně žádat o příslušná povolení k pobytu. Správní orgány ve svých rozhodnutích pouze nastínily teoretické možnosti. Nezabývaly se však otázkou, zda žalobkyně byla subjektivně schopna si tato povolení vyřídit. Žalobkyně dále poznamenala, že správní orgán ukládající cizinci správní vyhoštění musí dbát na všechny důvody, pro které cizinci správní vyhoštění uložit nelze, jak plyne mimo jiné i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 46/2012-22. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná v odůvodnění rozhodnutí nijak neodůvodňuje žádným relevantním důkazem a nedokládá své tvrzení, že žalobkyně vědomě porušila zákon. Závěr žalované, že „vědomě nerespektuje právní normy České republiky“, považuje za příliš nadnesené a nepravdivé. Poukázala na to, že se v jejím případě jedná o domnělý neoprávněný pobyt v délce čtyř dnů, což si v době tohoto porušení pro své vážné zdravotní problémy ani neuvědomovala a rozhodně takovýto prohřešek nelze považovat za neúctu k právnímu řádu České republiky, jak tvrdí žalovaná. Za zcela nepřiměřenou považuje žalobkyně délku správního vyhoštění uloženou jí správním rozhodnutím, a to vzhledem k délce neoprávněného pobytu. V jejím případě se jedná o pouhé čtyři dny a proto se jí jako zcela neadekvátní jeví doba vyhoštění na dobu plných 5 měsíců. Žalobkyně rovněž namítala, že postupem správního orgánu II. stupně byl porušen i její oprávněný zájem na léčbě, která je integrální součástí práva na život garantovaného Listinou základních práv a svobod. Žalovaná měla zohlednit mimo jiné zejména její zdravotní stav, jak jí to ukládá § 174a zákona č. 326/1999 Sb. Vzhledem k tomu, že správní orgán tak neučinil, zatížil řízení vadou, která vyústila v nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně rovněž namítala, že při sepisu protokolu nebyla seznámena s účelem a povahou řízení, které před správním orgánem I. stupně probíhalo a s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav pouze pasivně odpovídala na zjevně návodné otázky správního orgánu I. stupně, na které měla de facto možnost odpovědět toliko ano/ne. Žalobkyně tak považuje předmětný protokol o vyjádření účastníka řízení za důkaz nepřípustný, kdy otázky pokládané správním orgánem překračují meze nestranně položené otázky. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak bylo založeno na nepřípustném důkazu. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. K námitce ohledně zdravotního stavu žalobkyně, uvedla, že na území České republiky žalobkyně přicestovala z důvodu lázeňského léčení. Nejedná se tedy o léčení v důsledku zranění nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu, který by vznikl v průběhu pobytu na území České republiky. Před příjezdem na území České republiky si žalobkyně měla zjistit délku léčení, měla předpokládat i možnost změny délky jejího léčení a podle toho požádat o vydání krátkodobého víza nebo požádat o udělení dlouhodobého víza. Je pouze vinou žalobkyně, že si nepožádala o takový druh pobytu, který by pokryl celou dobu léčení. Žalovaná poznamenala, že sama žalobkyně do podaného odvolání uvedla, že její zdravotní stav se zlepšil. Žalobkyně nepředložila žádnou lékařskou zprávu, která by prokazovala, že žalobkyně nemohla vycestovat z území České republiky v době oprávněného pobytu. K námitce ohledně vědomého porušování zákona žalovaná poznamenala, že žalobkyně sama do protokolu o vyjádření uvedla, že si je vědoma pobytu na území České republiky po uplynutí 90 dnů. Žalovaná poznamenala, že přicestování žalobkyně na území České republiky za účelem lázeňského léčení, neznamená, že žalobkyně bude vědomě porušovat zákony České republiky. Žalobkyně se může rehabilitovat v místě, kde bude mít povolen pobyt, což nemusí být výhradně Česká republika. K nepřípustnému důkazu žalovaná uvedla, že v protokolu o vyjádření účastníka řízení byl uveden důvod sepisu protokolu, a to za přítomnosti tlumočníka. Žalobkyně měla možnost vyjádřit se do protokolu, což učinila. Následně správní orgán I. stupně přistoupil k doplňujícím otázkám. Před vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění měla žalobkyně možnost vyjádřit se, čehož nevyužila. Žalovaná dále odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná má za to, že postupovala v souladu s platnou právní úpravou a neshledala žádné nepřípustné důkazy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovanou (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu žalované soud zjistil, že dne 29.4.2016 bylo žalobkyni oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., včetně poučení. V oznámení o zahájení správního řízení je kromě jiného konstatováno, že správní řízení je zahájeno na základě skutečnosti, že žalobkyně, která byla dne 29.4.2016 v 10:00 hodin kontrolována hlídkou Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek v Klimkovicích, bylo zjištěno, že žalobkyně se zdržuje na území České republiky v Léčebném a lázeňském sanatoriu Klimkovice, dle zjištěných informací pobývá na území České republiky již od 25.4.2016 neoprávněně nad rámec platnosti Schengenského víza CZE č. X, MULTI, s platností od 26.1.2016 do 23.7.2016, s délkou pobytu 90 dnů. Žalobkyně v oznámení o zahájení řízení prohlásila, že poučení porozuměla, souhlasila s tím, aby celé správní řízení bylo vedeno v jazyce českém za přítomnosti tlumočníka do jazyka arabského, nežádala písemný překlad tohoto protokolu do jazyka arabského, a potvrdila převzetí stejnopisu tohoto oznámení dne 29.4.2016. 30.5.2016 byl s žalobkyní sepsán protokol o vyjádření účastníka správního řízení, a to za přítomnosti tlumočnice. V protokolu je jako důvod jeho sepsání uvedeno: správní řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.). Žalobkyni byla kromě jiného dána poučení dle § 4 odst. 4, § 33 odst. 1, § 36 a § 38 správního řádu. Žalobkyně do protokolu prohlásila, že poučení porozuměla, také porozuměla důvodu, proč je tento protokol s ní sepisován. Současně souhlasila s tím, aby celé správní řízení bylo vedeno v jazyce českém za tlumočení do jazyka arabského, o kterém prohlásila, že mu rozumí slovem i písmem. Nežádala o písemný překlad tohoto protokolu do jazyka arabského, nepožádala také o lékařské ošetření a uvedla, že je schopna vypovídat. V protokolu se konstatuje, že správní orgán vychází z následujících zjištění: dne 29.4.2016 v 10:00 hodin byla žalobkyně kontrolována v Lázních Klimkovice policisty Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek. Ke kontrole předložila cestovní pas vydaný KWT č. X. Kontrolou tohoto cestovního pasu bylo zjištěno, že se zdržuje na území České republiky pět dnů po uplynutí doby povolené vízem, a to ode dne 25.4.2016 do doby kontroly jejího pobytu dne 29.4.2016, tedy neoprávněně nad rámec platnosti Schengenského víza CZE č. X, MULTI, s platností od 26.1.2016 do 23.7.2016, s délkou pobytu 90 dnů. Správní orgán do protokolu dále konstatoval, že podklady rozhodnutí o správním vyhoštění tvoří úřední záznam hlídky Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek, bezpečnostní prověrka v dostupných evidencích Policie ČR, cestovní pas č. X. Po seznámení s podklady pro rozhodnutí žalobkyně spontánně v rámci svého vyjádření k věci do protokolu uvedla, že na území schengenských států přicestovala letecky 26.1.2016 do Vídně v Rakousku. Ihned po příletu odcestovala z Vídně do Lázní Darkov v Karviné na léčení, kde do 6.4.2016 probíhala její léčba. V tento den následně odcestovala do lázní v Klimkovicích, kde pobývá do současné doby. V Lázních Darkov v Karviné podstoupila léčbu s cílem zlepšení celkové kondice organismu a pohyblivosti dolních končetin, jelikož se pohybuje pouze za pomocí francouzských holí. Co se týče neoprávněného pobytu, prohlásila, že si je vědoma, že v současné době již zde pobývá po skončení vízem povolených 90 dnů. Žalobkyně dále prohlásila, že v Lázních Klimkovice se podrobuje léčení, léčbu má v úmyslu dokončit na doporučení svého ošetřujícího lékaře. Žalobkyni pak byly správním orgánem kladeny doplňující otázky. Na otázku, jaký je v současné době její zdravotní stav, uvedla, že se léčí, protože má Dexconvexní skoliózu L páteře a také vrozenou dysplazii kyčlí, je špatně pohyblivá na spodní končetiny. Na dotaz, zda zná důsledky svého jednání a ví o možnosti správního vyhoštění, odpověděla, že o tom ví. Na další doplňující otázky odpověděla, že na území České republiky nemá nějaké společenské, kulturní vazby nebo ekonomické závazky, po finanční stránce nemá žádné problémy a v České republice má vše uhrazeno a nemá žádné dluhy. Na území České republiky nebo Evropské unie nemá blízké rodinné nebo příbuzenské vazby. Na otázku, zda žije ve společné domácnosti s občanem České republiky nebo občanem Evropské unie a musí se o takovou osobu starat, odpověděla záporně s tím, že se ani o takovou osobu nestará. Na dotaz, zda již v nějakém státě žádala o mezinárodní ochranu, odpověděla, že o mezinárodní ochranu v žádném státě nežádala a chce jen dodat, že dne 25.4.2016 si podala žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území. 3.5.2016 jí tato žádost byla zamítnuta a rozhodnutí nabylo právní moci 20.5.2016. Na otázku, zda žádá o vyrozumění zastupitelského úřadu Kuvajtu nebo nějaké blízké osoby, odpověděla, že nechce nikoho vyrozumět. Na dotaz, zda existují nějaké překážky, které by jí bránily v návratu na území Kuvajtu, odpověděla, že ne, chce se vrátit zpět do Kuvajtu ihned po skončení léčení. Na otázku, zda souhlasí s nahlédnutím do její zdravotní dokumentace, popř. s pořízením fotokopií lékařských zpráv, odpověděla, že souhlasí s tím, že průběžnou zprávu ze dne 6.4.2016 přikládá. Na dotaz, zda chce v dané věci něco dodat nebo doplnit, odpověděla záporně. Dále prohlásila, že je to vše, co může k dané věci uvést, že jí bylo umožněno nahlédnout do spisu, seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí a byla jí dána možnost se k nim vyjádřit a že vše jí bylo řádně tlumočeno z jazyka českého do jazyka arabského. Žalobkyně nežádala provedení změn ani doplnění protokolu. Spis obsahuje rovněž závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky z 30.5.2016 č. ZS 30197, které žalobkyně vzala na vědomí a vyslovila s ním souhlas dne 31.5.2016. Obsahem správního spisu je rovněž fotokopie cestovního pasu žalobkyně, z něhož bylo zjištěno, že žalobkyně přicestovala na území členských států Evropské unie 26.1.2016 letecky do Vídně. Žalobkyně přicestovala s platným cestovním dokladem KVT č. X a schengenským vízem CZE č. X, MULTI, s platností od 26.1.2016 do 23.7.2016, s délkou pobytu 90 dnů. Žalobkyně předložila správnímu orgánu potvrzení Sanatoria Klimkovice, podle něhož je žalobkyně na základě schválené lékařské zprávy na léčebném pobytu v zařízení od 6.4.2016 a má rezervovaný léčebný pobyt na dalších 6 měsíců. V průběžné lékařské zprávě vydané ošetřujícím lékařem žalobkyně v Sanatoriu Klimkovice prim. MUDr. T. B., se konstatuje, že žalobkyně zahájila v jódových sanatoriích Klimkovice komplexní balneo - rehabilitační program s cílem posilování ss DKK, zlepšování stereotypu chůze a celkové kondice. Dosavadní průběh bez interních komplikací. Lékař doporučil pokračovat v léčebném lázeňském pobytu po dobu 3 měsíců k udržení trvalého efektu zlepšení mobility a soběstačnosti. Dne 31.5.2016 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, proti němuž žalobkyně podala odvolání. V něm žalobkyně namítala, že do České republiky přiletěla ne jako turistka, ale za účelem léčení a zlepšení zdravotního stavu. Zdravotní stav doložila lékařskou zprávou, kterou jí vystavil vedoucí lékař primář MUDr. Mgr. T. B. Správní orgán k závažnosti jejího zdravotního stavu, jak je popsán v lékařské zprávě, nepřihlédl. Žalobkyně dále v odvolání uvedla, že její zdravotní stav se v průběhu pobytu velice zlepšil. Poukázala na to, že na léčení vynaložila spoustu peněz a nesouhlasí s tím, že jí bude vydán zákaz vstupu do Evropské unie, jelikož po dobu následného léčení a rekonvalescence má naplánovány navazující kontroly u specialistů a operace v zemích Evropské unie. O odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadit cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. Podle ust. § 174a téhož zákona, při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, nevyjádřila. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 10 denní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobkyně bylo proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takovéto nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Krajský soud konstatuje, že správní orgán náležitě zjistil skutečný stav věci a pro rozhodnutí si opatřil potřebné podklady. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou, že při sepisu protokolu žalobkyně nebyla seznámena s účelem a povahou řízení a že jen pasivně odpovídala na zjevně návodné otázky správního orgánu, rovněž nesouhlasí s jejím tvrzením, že de facto měla možnost na otázky odpovědět toliko ano/ne a že z těchto důvodů považuje předmětný protokol o vyjádření účastníka řízení za důkaz nepřípustný. Citovaný obsah správního spisu zejména onoho protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 30.5.2016, z něhož soud učinil zjištění uvedená výše, svědčí o opaku. Předně krajský soud zdůrazňuje, že celé správní řízení bylo vedeno v jazyce českém za přítomnosti tlumočníka do jazyka arabského. Za přítomnosti tlumočnice žalobkyně převzala stejnopis oznámení o zahájení správního řízení, z něhož je seznatelné, co tvoří skutkový stav, který měl být v následujícím správním řízení podroben bližšímu zkoumání a právně kvalifikován, dále je v něm uvedeno, o jakých právech nebo povinnostech bude ve správním řízení rozhodováno, v oznámení je předmět řízení vymezen popisem skutku, na jehož základě správní orgán shledal podmínky pro zahájení správního řízení. Konkrétně tedy správní orgán I. stupně v oznámení o zahájení řízení ze dne 29.4.2016 uvedl, že správní řízení ve věci rozhodnutí o správním vyhoštění je s žalobkyní zahájeno na základě skutečnosti, že dne 29.4.2016 v 10:00 hodin byla kontrolována hlídkou Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek v Klimkovicích, kdy bylo zjištěno, že se zdržuje na území České republiky v Léčebném a lázeňském sanatoriu Klimkovice, kde dle zjištěných informací pobývá na území České republiky již od 25.4.2016 neoprávněně nad rámec platnosti Schengenského víza CZE č. X, MULTI, s platností od 26.1.2016 do 23.7.2016, s délkou pobytu 90 dnů. Jelikož osoba nevlastní platné vízum nebo jiné oprávnění k pobytu, lze se proto domnívat, že pobývá na území členských států Evropské unie neoprávněně. Oznámení o zahájení správního řízení obsahuje dále citaci ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 a § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. Citované oznámení o zahájení správního řízení obsahuje také podrobná poučení o právech žalobkyně, kromě jiného např. o právu uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy, dát se zastupovat zmocněncem na základě plné moci, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, vyjádřit v řízení své stanovisko, požádat správní orgán o poskytnutí informací o řízení, vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k podkladům pro rozhodnutí, nahlížet do spisu. V oznámení o zahájení řízení žalobkyně prohlásila, že poučení porozuměla a souhlasila s tím, aby celé správní řízení bylo vedeno v jazyce českém za přítomnosti tlumočníka z jazyka arabského a nežádala písemný překlad tohoto oznámení do jazyka arabského, jehož stejnopis převzala 29.4.2016. Co se týče namítaného protokolu o vyjádření účastníka správního řízení sepsaného podle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, pak i ten byl sepsán s žalobkyní za přítomnosti tlumočnice, je v něm uveden důvod sepsání protokolu, opětovně jsou v něm uvedena poučení, jak bylo rovněž výše citováno z obsahu tohoto protokolu, žalobkyně prohlásila, že poučení porozuměla, také výslovně prohlásila, že porozuměla důvodu, proč je tento protokol s ní sepisován a vyslovila souhlas s tím, aby celé správní řízení bylo vedeno v jazyce českém za tlumočení do jazyka arabského, o němž prohlásila, že mu rozumí slovem a písmem a nežádala o písemný překlad tohoto protokolu do jazyka arabského. Dále také výslovně prohlásila, že nežádá lékařské ošetření a je schopna vypovídat. Z výše citovaného obsahu protokolu také dále plyne, že správní orgán konstatoval, z jakých zjištění vycházel a z jakých podkladů, žalobkyně s těmito podklady byla seznámena, bylo jí umožněno, aby se k věci vyjádřila, čehož žalobkyně využila. Protokol obsahuje její spontánní přednes a teprve poté zodpověděla doplňující otázky správního orgánu, o nichž rozhodně nelze konstatovat, že byly návodné a že žalobkyně měla možnost toliko odpovědět na tyto otázky ano či ne. Toto tvrzení žalobkyně je v rozporu s obsahem tohoto protokolu, z něhož soud činil zjištění, která jsou konstatována v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobkyni bylo také umožněno, aby se po zodpovězení doplňujících otázek k věci dále vyjádřila, byla dotázána, zda hodlá něco doplnit či pozměnit, na což výslovně prohlásila, že nežádá provedení změn ani doplnění. Konstatovala, že jí bylo umožněno nahlédnout do spisu, seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí a byla jí dána možnost se k nim vyjádřit a že vše jí bylo řádně tlumočeno z jazyka českého do jazyka arabského. Za tohoto stavu soud považuje námitky žalobkyně, že nebyla seznámena s účelem a povahou řízení, že odpovídala zjevně na návodné otázky pouze pasivně s ohledem na zdravotní stav a že měla možnost odpovídat toliko ano/ne a že je proto předmětný protokol o vyjádření účastníka správního řízení důkazem nepřípustným, za liché. Krajský soud současně zdůrazňuje, že žalobkyně žádné zdravotní problémy, které by jí bránily v pochopení předmětu řízení, nezmínila, naopak výslovně uvedla, že lékařské ošetření nežádá a je schopna vypovídat. O dostatečné orientaci i vědomí žalobkyně o předmětu řízení vyplývá z obsahu předmětného protokolu o vyjádření žalobkyně jakožto účastnice správního řízení. Krajský soud uzavírá, že předmětný protokol byl důkazem přípustným, z něhož správní orgán při zjišťování skutečného stavu věci v souladu s ust. § 50 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů vycházel. Krajský soud rovněž nesouhlasí s žalobní námitkou žalobkyně, že správní orgán náležitě nezjistil skutečný stav věci. Naopak krajský soud má za to, že si pro rozhodnutí správní orgán opatřil potřebné podklady. Ke zjištění správního orgánu, že na území České republiky žalobkyně pobývala od 25.4.2016 do 29.4.2016 bez víza, ač k tomu nebyla oprávněna, žalobkyně ani ničeho nenamítala a v rámci své spontánní výpovědi do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení uvedla, že svého neoprávněného pobytu po skončení vízem povolených 90 dnů si je vědoma. Pokud žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí učinil závěr, že žalobkyně vědomě nerespektuje právní normy České republiky, nelze mu nic vytknout. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že právo pobývat na území České republiky nepatří do kategorie základních lidských práv a je projevem suverenity každého státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na své území. Žalovaný také zcela přiléhavě poznamenal, že v žádném případě nemá v úmyslu osobám, které se na území České republiky hodlají léčit, jejich léčbu znemožňovat, ale jako orgán, který dohlíží nad migrací, je povinen řešit porušování zákona v uvedeném ohledu a ukládat potřebná opatření osobám, které tyto zákony nedodržují. Co se týče zdravotního stavu žalobkyně, nesouhlasí krajský soud s žalobní námitkou, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil její nepříznivý zdravotní stav a že se žalovaný nezabýval otázkou, zda žalobkyně byla subjektivně schopná si příslušná povolení k pobytu vyřídit. Žalobkyně za řízení před správním orgánem nic o tom, že by jí zdravotní stav znemožňoval schopnost si potřebná povolení vyřídit, netvrdila. Zdravotním stavem žalobkyně se žalovaný podrobně zabýval na straně 4 napadeného rozhodnutí. Sdílí jeho závěr, že žalobkyně se nemůže odvolávat na nutnost další léčby v České republice a špatný zdravotní stav, neboť v takovém zdravotním stavu už do České republiky přicestovala, následným pobytem v lázních se musel její zdravotní stav zlepšit. Na tomto místě krajský soud zdůrazňuje, že v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobkyně sama uvedla, že její zdravotní stav se velice zlepšil v průběhu pobytu. Závěr žalovaného, že zdravotní stav žalobkyni nebránil případnému vycestování z území České republiky nebo podání žádosti o oprávnění k pobytu na území České republiky včas, tak aby nebylo porušováno ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., je správný. Žalovaný přitom odkázal na žalobkyní předloženou lékařskou zprávu, která neprokazuje, že by žalobkyně v době oprávněného pobytu na území České republiky, tj. do dne 24.4.2016 nemohla z území České republiky vycestovat či podat žádost o oprávnění k pobytu. Soud rovněž souhlasí s názorem žalovaného stran namítaného zdravotního stavu žalobkyně, že správní orgán v žádném případě není kompetentní posuzovat délku léčby žalobkyně v České republice, ovšem na druhou stranu pokud měla její léčba trvat i nadále, pak bylo nutné, aby měla oprávnění k pobytu. Pokud jí lékaři další léčení na území České republiky doporučili, bylo na žalobkyni, aby si požádala o oprávnění k pobytu na území České republiky. Soud rovněž souhlasí s argumentací žalovaného, že svou situaci mohla žalobkyně vyřešit v souladu se zákonem před vstupem na území České republiky vyřízením vhodného víza nebo v době oprávněného pobytu na území České republiky. Její neúcta k právnímu řádu České republiky byla řešena ze strany policie naprosto adekvátně a v rámci zákona. Krajský soud nesouhlasí ani s námitkou žalobkyně, že si žalovaný nevyžádal její zdravotní dokumentaci. Uvedený důkaz žalobkyně za řízení před správním orgánem nenavrhla. Navíc by se dle názoru soudu jednalo o důkaz, který nebyl potřebný ke zjištění skutkového stavu. Co se týče námitky žalobkyně, která za nepřiměřenou považuje dobu 5 měsíců, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie s poukazem na to, že neoprávněný pobyt žalobkyně trval pouhé 4 dny, soud uvádí následující. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně pobývala na území České republiky bez platného víza či oprávnění k pobytu v řádu několika dnů od 25.4.2016 do 29.4.2016. Dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů lze vydat rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci až na 3 roky, pobývá-li na území České republiky bez víza nebo bez platného oprávnění k pobytu. Žalobkyni bylo dáno správní vyhoštění s dobou zákazu vstupu na území členských států EU v délce 5 měsíců, tedy při spodní hranici zákonného rozmezí. Při stanovení délky zákazu vstupu správní orgány přihlédly zcela jednoznačně k míře závažnosti porušení právních předpisů týkajících se pobytu cizinců na území České republiky, což plyne z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Žalovaný své závěry v tomto směru prezentoval na straně 6 rozhodnutí. Soud uzavírá, že správní vyhoštění bylo uloženo žalobkyni v souladu se zákonem. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 9.11.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně